16. 1. 2009
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
16. 1. 2009

Palachova plamenná obžaloba

Pokus o destrukci jednoho mučednického kultu

Jan Palach byl instalován do českého mučednického pantheonu a vede se mu tam dobře. Byl přiřazen k svatováclavsko-husovské tradici. Nahradil tak Julia Fučíka, který již dávno upadl v nemilost. Mučednictví spadá do sakrální oblasti. Před majestátem posvátné smrti se nám tají dech, ruce podvědomě přibližujeme k sobě. Zrak upíráme někam nahoru, místo abychom se rozhlédli kolem sebe. Umlkáme, místo abychom se začali ptát. Otázkou, kterou se musíme dnes zabývat je, zda by Palach sám s takovým zacházením souhlasil. Chtěl se stát vskutku dalším českým mučedníkem?

Motto:

MICHAL: My to s tebou, Bedřichu, myslíme dobře --

VĚRA: Jsi náš nejlepší přítel -- máme tě moc rádi -- a ani nevíš, jak hrozně bychom ti přáli, aby se ti to všechno už konečně nějak rozmotalo!

BEDŘICH: Co aby se mi rozmotalo?

Václav Havel: Vernisáž

"Svatý Jene Palachu, oroduj za nás, hříšné!"

Pořady v dnešní televizi a články v tisku jdou mučednickému trendu vstříc: zkoumáme jeho "pravdivý" životní příběh, opatrujeme palachovské relikvie (tělesné ostatky, posmrtnou masku evokující Ježíšův otisk v turinském plátně apod.), sledujeme zkázu jeho rodného domu ve Všetatech, dojímáme se nad dramatickými záběry z pohřbu. Pláčeme nad ošklivostí světa, sami nad sebou. V této hysterii nám ovšem uniká, proč se Jan Palach vlastně upálil. Nemíříme k podstatě věci, nepřemýšlíme o jeho činu a našem vztahu k němu. Uchylujeme se k mýtu.

Robert Pynsent ve své knize (Pynsent 1994) zkoumá český "mučednický komplex" až k Janu Palachovi, který "stejně jako kdysi Fučík pro své současníky, umírá, aby spasil lidstvo." Pynsent tvrdí, že český "národní hrdina potlačuje svou osobní identitu v zájmu identity národní." Český národ tedy definuje sám sebe skrze své mučedníky. S nabídnutou interpretací se dá souhlasit. Lze však pochybovat o tom, že v tom je něco výjimečně českého. Každá národní komunita má své mučedníky a hrdiny skrze které vymezuje svou identitu. Češi v tomto ohledu netvoří nějakou zvláštní výjimku.

Tvrdím však, že palachovský mýtus slouží dnes ještě k něčemu jinému. Účinně totiž odvádí pozornost od jádra Palachova sdělení. Jeho "pochodeň č. 1" byla vším, jenom ne mučednickým gestem. Citujme z jeho posledního dopisu:

"(...) rozhodl jsem se vyjádřit svůj protest a probudit lid této země následujícím způsobem: Naše skupina se skládá ze samých dobrovolníků, kteří jsou odhodláni se dát pro naši věc upálit. Já jsem měl čest vytáhnout si los jako první, a tak jsem získal právo napsat první dopis a nastoupit coby první pochodeň. Naše požadavky jsou: 1. Okamžité zrušení cenzury,

2. Zákaz rozšiřování Zpráv.

Jestliže naše požadavky nebudou splněny do 5 dnů, tj. do 21. 1. 1969 a nevystoupí-li lid s dostatečnou podporou -- tj. s časově neomezenou stávkou -- vzplanou další pochodně!

Pochodeň č. 1." (Zvýraznil J.Š.).

Vidíme, že jde o konkrétní politické požadavky, které apelují na "lid", aby jednal, je to výzva proti všeobecné defétistické apatii. Pokus sáhnout nám do svědomí, vybudit pocit viny a studu za naši nečinnost. Vystoupil proti lhostejnosti nás všech.

Palachova romantická báseň?

Musíme se dále ptát: Nebyl ale tento čin pouhým romantickým protestem mladíka "lyrického věku"? Byronovskou revoltou, která neměla naději na úspěch?

Jedním z příkladů dekonstrukce sebezničujícího gesta je scéna z Monty Pythonova Života Briana. Brian je již na kříži a zoufale čeká na pomoc. Na scénu přichází komando, které je bohužel pro něj sebevražedné. Místo toho, aby "hrdinové" nebohého Briana zachránili, přečtou svůj politický manifest a okázale spáchají sebevraždu zanechávajíce Briana svému osudu. V této groteskní nadsázce tkví i kritický osten: Jaký má smysl manifestačně se bodnout do břicha? Nebylo by lepší udělat něco se situací, do níž jsme "byli vrženi"? Anebo se o to alespoň pokusit?

Ve stejném duchu se dá napadnout i Palachův text: Neprospělo by společnosti více, kdyby se přidal k hrstce "statečných" a vystupoval otevřeně proti režimu? Změnilo by se něco na situaci, kdyby se na Václavském náměstí upálilo celé palachovské komando? Nebo celá sebevražedná armáda? Nebyl by efekt spíš opačný, neboť by jenom ubylo budoucích disidentů?

Je to možné. Tento pragmatický přístup však nebere v potaz sílu symbolu. Palachovo radikální gesto funguje v rovině idejí a dodnes strhává svou mimořádnou působivostí. Politickou situaci ve své době Palach nezměnil, což ovšem neznamená, že ji neměl šanci změnit. Jeho čin teoreticky mohl vybudit dlouhotrvající masové nepokoje a podnítit celonárodní stávky. Nedlouho po jeho smrti demonstrovalo v Praze až 200 000 lidí. Masový odpor by sice těžko vedl k dramatické proměně politické situace v době, kdy v zemi bylo půl milionu bratrských vojáků, mohl ale poněkud zmírnit budoucí atmosféru normalizačního dusna v tehdejším Československu. To by se stalo pouze za předpokladu, že by většina národa byla ochotna riskovat. Kdyby Češi nebyli lhostejní ke svému osudu. Dnes víme, že byli. Palach to možná tušil také, a přesto škrtnul zápalkou.

Sdílená vina

Abychom lépe pochopili Palachův čin, je dobré analyzovat ne jenom to, co mu předcházelo, ale také dobu, která nastala potom. Vyjeví se nám lépe, proti čemu vlastně vystoupil. Tím, kdo postihl každodenní fungování normalizační éry, nebyl nikdo jiný než Václav Havel v brilantní eseji Moc bezmocných (1978).

Ztělesněním běžného občana je zde vedoucí obchodu se zeleninou, který je absolutně lhostejný k oficiální ideologii, jenom mechanicky vykonává režimní rituály -- při příležitosti různých výročí zdobí výlohu oficiálními slogany jako "Proletáři všech zemí, spojte se!", apaticky se zúčastňuje masových shromáždění a průvodů. V soukromí si stěžuje na zkorumpovanost "těch u moci", čímž si sám před sebou zachovává pocit důstojnosti. Nicméně, když se jej někdo snaží zapojit do disidentského hnutí protestuje: "Kdo jsi ty, že mě chceš zatáhnout do problémů, které zcela určitě ohrozí budoucnost mých dětí?" Systém tak funguje na principu sdílené viny spíš než na společné ideologii:

< "Člověk nemusí všem těmto mystifikacím věřit. Musí se však chovat tak, jako by jim věřil, anebo je musí aspoň mlčky tolerovat, anebo musí alespoň vycházet dobře s těmi, kteří jimi operují. Už proto však musí žít ve lži. Nemusí přijmout lež. Stačí, že přijal život s ní a v ní. Už tím totiž stvrzuje systém, naplňuje ho, dělá ho, je jím." (Havel 1984)

Když je takový občan donucen podepsat nějakou petici (třeba Anti-chartu) dobře ví, že dělá něco špatného, což z něj činí zároveň jak oběť tak i nástroj systému. Je to tedy režim, který se spoléhá na morální zkorumpovanost svých subjektů (Žižek 2001). Člověk, pokud chce pohodlně žít, si musí nasadit cynickou masku a přistoupit na ideologickou hru. Ovšem zároveň odmítá, že by se na tvoření systému podílel.

Havlova analýza tak poněkud rozostřuje hranice mezi zlými utlačovateli a hodnými porobenými. Spíš nastiňuje temnou, ale věrnější vizi, že špatní jsou vlastně všichni ti, kdo přistupují na ideologickou hru - když ne přímo - aktivní spoluprací a tvořením pravidel, tak alespoň nepřímo - pasivitou a loajalitou.

Vylézt ze svých Pelíšků

Ve světle této analýzy se nám lépe vyjevuje význam Palachova sdělení, a myslím, že k nám promlouvá i dnes. Musíme se však nejdřív pokusit odstranit nánosy mýtu. Mučednický kult úspěšně překrývá Palachův morální apel, a proto je potřeba shodit jeho barokní sochu z piedestalu.

Palach a ostatní nebyli mučedníky, spasiteli, kteří nás vykoupili a smyli by naše hříchy. Naopak. Jejich gesto mělo být výčitkou, plamennou obžalobou cynismu, papučářského, do sebe zahleděného světa. Světa poklidných Vánoc, světa chalup, chat, zahrádek a Samot u lesa, světa trampů a jejich sázavských osad, škodovek, ledniček a paneláků, světa pohodlných Pelíšků, ze kterých ne a ne vylézt, protože je v nich přece tak útulno.

Literatura:

Václav Havel: O lidskou identitu. Londýn: Rozmluvy, 1984.

Robert Pynsent: Questions of Identity. Czech and Slovak Ideas of Nationality and Personality. London: CEU Press, 1994.

Josef Sládecký (ed.): Živé pochodně. Curych: Konfrontation, 1980.

Slavoj Žižek: Did Somebody Say Totalitarianism. London: Verso, 2001.

                 
Obsah vydání       16. 1. 2009
18. 1. 2009 Ukrajinsko ruská dohoda dosiahnutá -- je kríza skutočne za nami? Juraj  Slabeycius
18. 1. 2009 Tymošenková obviňuje Firtaše, Bojka a Juščenka ze selhání plynových rozhovorů
18. 1. 2009 Ve Východní Evropě hrozí nepokoje
17. 1. 2009 Konec Bushovy éry v USA Robert  Bartoš
18. 1. 2009 Organizace Hamas "vyhlásila příměří v Gaze"; Izrael začal stahovat své jednotky
18. 1. 2009 Navzdory vyhlášenému zastavení palby boje pokračují
17. 1. 2009 Izrael oznámil přerušení palby v Gaze
17. 1. 2009 Izrael vyhlásil příměří v Gaze
17. 1. 2009 Zpackaná válka v Gaze William S. Lind
17. 1. 2009 Absurdistán se představil Entropou Zdeněk  Jemelík
17. 1. 2009 Washington Post: Je-li Bulharsko záchod, je na něm teď pěkně zima
17. 1. 2009 Jedná se o poměrně primitivní pravicovou až ultrapravicovou politickou propagandu
17. 1. 2009 Tak je vyloupněte Petr  Litoš
17. 1. 2009 Bulharsko František  Řezáč
16. 1. 2009 Palachova plamenná obžaloba Josef  Švéda
17. 1. 2009 Boj proti komunismu - lehčího soupeře si režim nemohl vybrat! Miloslav  Štěrba
17. 1. 2009 Jan Palach ve světle mučednictví?
17. 1. 2009 Chudák Palach!
17. 1. 2009 Chtěl se Jan Palach stát mučedníkem? Lukáš  Borovička
17. 1. 2009 Je Palach vzorem? Čeho? Štěpán  Kotrba
17. 1. 2009 Poserkové ve 21. století Jiří  Drašnar
17. 1. 2009 Anketa k 40. výročí smrti Jana Palacha a 20. výročí revoluce Tomáš  Franke
16. 1. 2009 Bushova vláda: "Mučili jsme Katáního"
16. 1. 2009 Strategie proti terorismu musí být všestranná. Včetně hospodářských investic
16. 1. 2009 Británie se oficiálně distancuje od politiky odcházejícího George Bushe
15. 1. 2009 "Válka proti terorismu" byla chyba
16. 1. 2009 Mannichl a chuligani... Tomáš  Krček
16. 1. 2009 Budoucnost, která nebyla John Michael Greer
16. 1. 2009 Letadlo havarovalo v New Yorku a spadlo do řeky
16. 1. 2009 Nejednota - státní tradice a státní idea na Ukrajině
17. 1. 2009 Entropa jako cesta vztyčeného prostředníčku
16. 1. 2009 Co s peřím na křídlech andělů? Ivo V. Fencl
15. 1. 2009 Co by se stalo, kdyby byly v Izraeli opravdu svobodné volby Štěpán  Kotrba
15. 1. 2009 Když slyšíte, jak ti lidi řvou bolestí v nemocnicích...
17. 1. 2009 Britští intelektuálové protestují proti masakrům v Gaze
17. 1. 2009 Turecký premiér Recep Tayyip Erdogan chce vylúčiť Izrael z OSN
16. 1. 2009 Stínový ministr zahraničí Lubomír Zaorálek dnes přijal izraelského velvyslance v ČR Yaakova Levyho
16. 1. 2009 Immanuel Wallerstein: Kronika předpověděné sebevraždy - případ Izraele Immanuel  Wallerstein
15. 1. 2009 Gaza: zranění v nebezpečí -- nemocnice Al-Quds zasažena
15. 1. 2009 Izrael zasáhl ústřední kancelář OSN pro uprchlíky v Gaze
16. 1. 2009 Za utrpením Palestinců i Židů stojí izraelská okupace Daniel  Veselý
16. 1. 2009 Prodaná svoboda, aneb Příkladná a nezmiňovaná zkorumpovanost novinářů Uwe  Ladwig
16. 1. 2009 No a co...?!? Ladislav  Žák
16. 1. 2009 Proč se státy malicherně urážejí?
16. 1. 2009 Putin o plynu v německé televizi
16. 1. 2009 Hospodárska kríza zasiahla už aj ruské vysoké školy
16. 1. 2009 Bielorusko a Ukrajina sa nelíšia iba o faktor priepustnosti plynu
16. 1. 2009 Petici proti vraždění v Gaze
15. 1. 2009 Smrt v Gaze
15. 1. 2009 Stratfor: Ruská plynová past
15. 1. 2009 Čtyřicet let starý stín, také Palachův... Miloš  Dokulil
15. 1. 2009 Na odporu postavená estetika není umění Štěpán  Kotrba
15. 1. 2009 Gaza: Jak to vidí Alan M. Dershowitz
15. 1. 2009 Společnost zakletá v politicko mediálním kódu Bohumil  Kartous
15. 1. 2009 David Černý zůstal svým uměním za branami Evropy Josef  Brož
15. 1. 2009 Země tam, země tady Oldřich  Adamec
15. 1. 2009 Euroskeptici na konci s argumenty Milan  Hamerský
1. 1. 2009 Hospodaření OSBL za prosinec 2008

Jan Palach RSS 2.0      Historie >
17. 1. 2009 Chtěl se Jan Palach stát mučedníkem? Lukáš  Borovička
17. 1. 2009 Jan Palach ve světle mučednictví?   
17. 1. 2009 Boj proti komunismu - lehčího soupeře si režim nemohl vybrat! Miloslav  Štěrba
17. 1. 2009 Poserkové ve 21. století Jiří  Drašnar
17. 1. 2009 Chudák Palach!   
17. 1. 2009 Anketa k 40. výročí smrti Jana Palacha a 20. výročí revoluce Tomáš  Franke
17. 1. 2009 Je Palach vzorem? Čeho? Štěpán  Kotrba
16. 1. 2009 Palachova plamenná obžaloba Josef  Švéda
15. 1. 2009 Čtyřicet let starý stín, také Palachův... Miloš  Dokulil
14. 1. 2009 Aby se nezapomnělo na hrdinu boje za svobodu   
11. 8. 2008 Smrt v plamenech Josef  Vít
26. 5. 2008 Jan Hus a Jan Palach byli taky vyděrači? Eliška  Svobodová
19. 5. 2008 Jan Tamáš naplňuje odkaz Jana Palacha? Jan  Prokeš
14. 1. 2008 Uctění památky Jana Palacha   
7. 2. 2005 Kultivujme tradici, nestavme pomníky Karel  Dolejší