19. 1. 2009
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
19. 1. 2009

NA ROZLOUČENOU

G. W. Bush: Nejhorší prezident USA

Dobrým státníkem je ten, kdo odevzdá zemi v lepším stavu, než ji převzal. To se prezidentu Georgu Bushovi ml. rozhodně říci nedá. Základním problémem jeho vládnutí bylo, že na nové výzvy reagoval akcemi, které se opíraly o ideologické předsudky, ne o věcnou analýzu – a přecenil možnosti Spojených států. Výsledkem je, že Bush ml. zanechává svému nástupci celou řadu mimořádně závažných problémů.

Jako velký problémem se ukáže, že současné pojetí modelu spotřeby v USA, které se stalo vzorem pro všechny ostatní státy světa, nelze z důvodů omezených zdrojů a možností ekosystému planety globálně rozšířit. Za španělskou stěnou vznešených slov o umění či kvalitě života charakterizuje dnešní svět především hédonistický život středních vrstev ve Spojených státech, který se opírá o zadluženou masovou spotřebu a levnou energii. Přičemž, jak řekl roku 1992, a to v době konání Summitu Země v Riu de Janeiro, prezident George Bush st., „americký způsob života není na prodej“, nelze o něm vyjednávat.

Život amerických středních vrstev na dluh měl dvojí rozměr: vnitrostátní půjčky od kreditních karet až po hypotéční úvěry, ale též zadlužování bank i státu v zahraničí. To vše se pro budoucnost, v níž se ekonomicky mocnými hráči stávají i země BRIC, stane velmi problematickým. Za této situace se současná úroveň spotřeby v USA bude jevit jako nezasloužené privilegium, které lze udržet jen silou. Silou, která se v nových poměrech může ukázat buď jako sebevražedná, nebo nedostatečná. Na pořad dne se tak může dostat nutnost restrukturalizovat životní způsob středních vrstev v USA. Tento velice bolestný proces může vytvořit nebezpečný tlak na zahraniční politiku Washingtonu.

Dalším problémem je zvyšování deficitu státního rozpočtu a dluhu ve veřejných financích. Podle tabulek, které zveřejnila prezidentská kancelář, představoval ve fiskálním roce 2000 rozpočtový přebytek 236,2 miliardy, ovšem odhad deficitu na fiskální rok 2009 je 407 miliardy dolarů. Podle propočtů Kongresové rozpočtové kanceláře z ledna 2009 by ovšem tento deficit měl letos dosáhnout rekordních 1,2 biliónů dolarů. Děje se tak mimo jiné proto, že jak napsal Robert Jervis, prezident Bush ml. „poprvé v amerických dějinách vede válku, během níž jsou daně snižovány, nikoliv zvyšovány“. Problém je ale širší. Dostupné údaje říkají, že hrubý dluh veřejných financí v roce 1975 činil 533,2 miliardy, ovšem počátkem října 2008 překročil hranici 10 bilionů a počátkem ledna 2009 byl 10,5 bilionu. A míří stále výše – injekce bankovnímu systému ve výši 700 miliard z téhož měsíce jej pravděpodobně brzy vyžene nad 11 biliónů dolarů. Před třemi dekádami představoval tento dluh 2 475 dolarů na obyvatele USA; počátkem ledna 2009 to bylo 34 543 dolarů na hlavu. A nejen to: v březnu 2008 ministerstvo financí uvádělo, že hrubý zahraniční dluh Spojených států je 13,77 bilionů dolarů, což odpovídá roční velikosti HDP a činí z USA největšího dlužníka světa.

Vláda Bushe ml. byla spojena s propadem hodnoty dolaru. V říjnu 2000 se dolar směňoval za 1,21 euro; v polovině roku 2008 za 0,64 euro; v polovině ledna 2009 za 0,75 euro. Klesá jeho význam jako mezinárodního platidla i jako rezervní měny, což oslabuje moc USA ve světě. Jestliže v roce 2001, kdy nastoupil George Bush ml. do Bílého domu, tvořil dolar 70,7 % všech rezerv států světa, už v roce 2007 klesl tento podíl na 63,9 % (podíl eura vzrostl za stejné období z 19,8 % na 26,5 %). Začal útěk od dolaru. Samozřejmostí se stávají koše měn, pomocí kterých se oceňuje například v Mezinárodním měnovém fondu – SDR v současné době je složený z eura, britské libry, japonského jenu a amerického dolaru, ovšem největší zlaté a devizové rezervy má Čína a hned za Japonskem na třetím místě je Rusko. Tři bilióny dolarů byly v roce 2008 v rukou takových hráčů, jako je Čína, Rusko, Kuvajt, Saúdská Arábie či Spojené arabské emiráty, a nelze vyloučit, že roční nárůst jejich depozit bude další bilión. V roce 2001 tvořila cena unce zlata na trhu v New Yorku 272,22 dolarů; v polovině ledna roku 2009 již ovšem byla více než 820 dolarů za unci. Inflace za léta 2001 až 2008 činila 23,4 %, což pro občana znamenalo, že za zboží hodnota, které jej stálo na začátku Bushova prezidentství George Bushe ml. jeden dolar, na konci prezidentství musel utratit 1,23 dolarů.

Bushovu vládu doprovázely velké výkyvy ceny ropy. V lednu 2001, kdy Bush ml. nastupoval do Bílého domu, byla cena barelu ropy brent na newyorské burze 27,21 dolarů; počátkem července 2008 dosáhla 145,3 dolaru a počátkem ledna 2009 roku klesla pod 50 dolarů za barel. Při nástupu Bushe ml. stál galon bezinu v USA 96,3 centů, v polovině října 2008 však 348,4 centů a v polovině ledna 2009 pak 178,4 centů. Růst ceny byl ale nominální – doprovázela jej výše uvedená klesající hodnota dolaru. Je však třeba dodat, že přes výrazný růst světové spotřeby ropy hlavně z důvodů ekonomického rozvoje Číny a Indie za toto období nikdy na světovém trhu nepřekročila poptávka po ropě nabídku. Mnohé z důvodu růstu cen je spojeno s politikou Washingtonu, který v době vlády George Bushe ml. zkomplikoval situaci nejen v Iráku, ale i své vztahy vůči Íránu, Venezuele i Rusku. Výsledkem byly nejasné poměry vůči čtyřem velkým ropným dodavatelům, což nutně vyvolávalo nejistotu. Vždyť stávky spojené s pokusem svrhnout vládu prezidenta Hugo Cháveze ve Venezuele na přelomu let 2002 až 2003 vyřadily ze světového trhu na tři měsíce v průměru 2,1 miliónů barelů ropy denně. Zdá se, že politika Bílého domu se snažila pomoci středně velkým firmám těžícím v USA ropu s větším náklady, než jsou náklady v zahraničí; majetek rodiny Bushů má své kořeny právě v takových těžařských společnostech.

Zhoršilo se mezinárodní postavení USA. Války v Afganistanu a Iráku ničí popularitu výkonné moci doma a prestiž USA v zahraničí. Toto oslabování prestiže je jedním z aspektů úpadku moci.

Koncentrace pozornosti na region Perského zálivu vedla k tomu, že Spojené státy ztrácejí pozice v Latinské Americe, kde tradičně dominovaly. Council on Foreign Relations v květnu 2008 ve svých rozborech tvrdil, že období hegemonie USA v západní hemisféře skončilo. A nejde pouze o politiku, byť v této oblasti probíhají velmi významné změny: ve volbách vítězí politici, kteří jsou kritičtí vůči Washingtonu a v polovině roku 2008 dokonce dva státy, Bolívie a Venezuela, vyhostily velvyslance USA ze svých zemí pro vměšování do vnitřních záležitostí. Podle údajů OSN v letech 1998 a 2007 podíl USA na přímých investicích v Latinské Americe klesl z 30 na 20 %. I když stále žádná země nemá tak velký obchod s Latinskou Amerikou jako USA, pronikají některé země velice razantně do citlivých oblastí, jako je obchod se zbraněmi, surovinami a společný rozvoj moderních technologií atd.

■ ■ ■

Problémem se staly absurdně vysoké vojenské výdaje, které jsou malé na dosažení světové nadvlády a velké na udržení současného postavení USA. V konzervativních a neokonzervativních stereotypech se vše neznámé jeví jako nebezpečné a nejistota se snadno mění ve strach. Lze samozřejmě říci, že každý stát cítí největší nebezpečí na hranicích se sousedy, přičemž globální hegemon má tuto hranici všude po celém světě. Pro globálního hegemona, jakým jsou Spojené státy, je pak hranice méně viditelná, frontové linii nečitelné – právě tak jako hrozby na ní. Proto tolik obav z terorismu a o vlastní postavení, které je historicky zcela bezprecedentní – a tedy i pomíjivé.

Navíc je tu nenasytitelný hlad vojenskoprůmyslového komplexu. V souhrnu se tak „vracíme k nejstaršímu příběhu v dějinách hegemonistických mocností“, píše americký marxistický sociolog, historik a politolog Immanuel Wallerstein v knize Úpadek americké moci. „Dominantní mocnost se soustřeďuje na vojenství, kandidát na nástupce se zaměřuje na ekonomiku. Tento druhý přístup se vždy vyplácí, a to značně.“ Zmíněný přístup Bílého domu k mezinárodní problematice vyčerpává nejen Spojené státy, ale i svět jako celek.

■ ■ ■

Z nejrůznějších analýz veřejného mínění v USA vyplývá, že popularita úřadujícího prezidenta na začátku krize stoupá. Americký sociolog politiky John Mueller tento jev nazval „fenoménem sjed¬nocování kolem vlajky“. Ony „prémiové body“ dostal od veřejnosti i George Bush ml. za invazi do Afganistanu a do Iráku. Jenže, jak je patrné mimo jiné z výzkumů The Gallup Poll, prošla popularita prezidenta George Bushe ml. za jeho vlády, tedy od ledna 2001 do ledna 2009, pozoruhodným vývojem – což přibližuje připojený graf a s ním spojená tabulka. Ukazuje, jak veřejnost reagovala na prezidentovo jednání v souvislosti s nejvýznamnějšími krizemi a zahraničněpolitickými akcemi.

Souhlas s výkonem prezidenta Gerge Bushe ml.

(únor 2001 – leden 2009; údaje v procentech)

stav v době voleb 34% listopad 2008
nejvyšší bod souhlasu 90% 21. až 22. září 2001
nejnižší bod souhlasu 25% třikrát, v říjnu až listopadu 2008
průměr za obě volební období 49%
průměr v 2. volebním období 36%

Z grafu je zřejmé, jak dramaticky vzrostl souhlas s výkonem prezidenta mezi výzkumem 7. až 10. září a výzkumem 21. a 22. září 2001 – z 51 % souhlasu na 90 %. Řečeno jinak, jak příznivě se na popularitě prezidenta odrazil postoj k vedení státu po teroristickém útoku 11. září 2001. 7. října 2001 začalo bombardování Afganistanu, 19. října pozemní operace. Až do dobytí Kábulu 13. listopadu téhož roku se udržovala popularita Bushe na 87 %. K invazi do Iráku došlo 18. března 2003 a hlavní operace trvala do 1. května téhož roku. Podle Gallup Poll byl souhlas s Bushovým výkonem funkce 14. až 15. března 44 %, ovšem 5. a ž 7. května dosáhl na 53 %. Podle FOX News/Opinion Dynamics Poll 25. února 2003 souhlasilo s Bushovovým výkonem funkce 55 % dotázaných občanů USA. Ovšem po začátku bojů vyskočil souhlas 25. března na 66 %, 8. dubna dosáhl na 71 % a v 22. dubnu 2003 byl 66 % dotázaných. 6. května, tedy vzápětí po oficiálním oznámení o skončení války, byl na úrovni 65 % dotázaných. Jenže to vše platilo jen do chvíle, kdy se ukázalo, na jak nepravdivě zdůvodněná a špatně připravená byla intervence v Iráku.

Georg Bush ml. během osmi let své vlády ublížil Spojeným státům více než kterýkoliv jeho nepřítel.

Zítra: Obama, radar a globální nula

Autor je profesorem politologie na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů v Praze a vedoucím katedry mezinárodních vztahů a diplomacie na Fakultě politických věd a mezinárodních vztahů University Mateja Bela v Banské Bystrici a spolupracuje s Ústavem politických věd SAV v Bratislavě.

Ukázka z knihy Zahraniční politika USA, kterou na březen 2009 připravuje nakladatelství Professional Publishing.

435 stran, přibližně sto tabulek, map a schémat. Součástí knihy bude i CD s více než 160 nejdůležitějšími dokumenty, které se týkají zahraniční politiky USA.
                 
Obsah vydání       19. 1. 2009
19. 1. 2009 Válka není dobrá k ničemu Pavel  Skácel
19. 1. 2009 Informace o stovkách mrtvých dětí a desítkách žen a tisících raněných v Gaze v českých médiích chybí -- Proč?
19. 1. 2009 Organizace Hamas se zapřísáhla, že se znovu vyzbrojí
19. 1. 2009 Respekt a Fleet Sheet: Armády bude možná nutno použít proti vlastnímu obyvatelstvu
19. 1. 2009 Obama má čtyři roky na to, aby zachránil planetu
19. 1. 2009 Barack Obama a meze americké moci Karel  Dolejší
19. 1. 2009 Jak to dopadne v Gaze s příměřím?
19. 1. 2009 Obamova éra: Bude to triumf pragmatismu nad ideologií?
19. 1. 2009 G. W. Bush: Nejhorší prezident USA Oskar  Krejčí
19. 1. 2009 Stavba "mešity" v Karlových Varech zakázána Lukáš  Lhoťan
19. 1. 2009 Pohroma Julínek odchází, modrá kára zdravotnictví jede dál Vladimír  Tupáček
19. 1. 2009 Michael  Marčák
19. 1. 2009 Špatné je nevědět - ale tragické je nechtít vědět! Jan  Neoral
18. 1. 2009 Ve Východní Evropě hrozí nepokoje
17. 1. 2009 Konec Bushovy éry v USA Robert  Bartoš
18. 1. 2009 Ukrajinsko ruská dohoda dosiahnutá -- je kríza skutočne za nami? Juraj  Slabeycius
19. 1. 2009 Vytvářejí všichni akademici falešný obraz ? Milan  Hlobil
19. 1. 2009 Cikrt má jasno: Antikomunismus je odpovědí na všechno
17. 1. 2009 Washington Post: Je-li Bulharsko záchod, je na něm teď pěkně zima
19. 1. 2009 Michael  Marčák
19. 1. 2009 O neštěstí a neporozumění II. Alex  Koenigsmark
17. 1. 2009 Zpackaná válka v Gaze William S. Lind
16. 1. 2009 Immanuel Wallerstein: Kronika předpověděné sebevraždy - případ Izraele Immanuel  Wallerstein
19. 1. 2009 Izraelci obvinili Írán, že pašuje do Gazy zbraně
19. 1. 2009 Vláda zbrkle přijala návrh zákona o registrech, který může ohrozit občany
19. 1. 2009 Akvarely 18 Petr  Litoš
19. 1. 2009 Obama a Gaza Štěpán  Steiger
16. 1. 2009 Budoucnost, která nebyla John Michael Greer
17. 1. 2009 Jan Palach ve světle mučednictví?
16. 1. 2009 Co s peřím na křídlech andělů? Ivo V. Fencl
17. 1. 2009 Boj proti komunismu - lehčího soupeře si režim nemohl vybrat! Miloslav  Štěrba
17. 1. 2009 Chtěl se Jan Palach stát mučedníkem? Lukáš  Borovička
17. 1. 2009 Jedná se o poměrně primitivní pravicovou až ultrapravicovou politickou propagandu
20. 1. 2009 "Podobám se pelikánu v poušti" -- Palachova oběť David J. Šorm
17. 1. 2009 Je Palach vzorem? Čeho? Štěpán  Kotrba
17. 1. 2009 Poserkové ve 21. století Jiří  Drašnar
17. 1. 2009 Chudák Palach!
19. 1. 2009 Německá veřejnoprávní televize připomíná von Stauffenberga Richard  Seemann
19. 1. 2009 Když někdo bezmezně a doslovně věří Starému zákonu, je to jeho věc, ale neměl by to míchat do politiky 21. století
19. 1. 2009 Francie: Euroskeptický proletariát, eurooptimističtí majitelé tisku - dvě čísla
18. 1. 2009 Slovesnký minister hospodárstva Jahnátek: Kríza bola pripravená
18. 1. 2009 Zástupce vedoucího Juščenkovy kanceláře obviňuje Tymošenkovou z vazeb na ruskou tajnou službu
18. 1. 2009 Tymošenková obviňuje Firtaše, Bojka a Juščenka ze selhání plynových rozhovorů
19. 1. 2009 V zajetí spravedlnosti
18. 1. 2009 NATO: afganská vláda odpovedná rovnako ako Taliban
19. 1. 2009 Nová publikace Eurydice
19. 1. 2009 Jan Kaplický očima Čechů
18. 1. 2009 Organizace Hamas "vyhlásila příměří v Gaze"; Izrael začal stahovat své jednotky
17. 1. 2009 Absurdistán se představil Entropou Zdeněk  Jemelík
18. 1. 2009 V Európskom parlamente hladali vinníka
1. 1. 2009 Hospodaření OSBL za prosinec 2008

Bush versus Kerry: volby 2004 RSS 2.0      Historie >
19. 1. 2009 G. W. Bush: Nejhorší prezident USA Oskar  Krejčí
8. 11. 2004 Republikánské volební vítězství - Strategický triumf Karla Rova   
5. 11. 2004 Mé první úvahy nad volbami Michael  Moore
5. 11. 2004 Americké volby vyhrál Ježíš... Fabiano  Golgo
5. 11. 2004 Válka? Nezaměstnanost? Ne, Bush vyhrál, "protože má charakter"   
3. 11. 2004 Michael Moore: Už jen dvě hodiny   
3. 11. 2004 USA: První volební informace   
3. 11. 2004 Volby v USA: Nikdo zatím nevede   
3. 11. 2004 Volby v USA: Bush získal Floridu, Kerry New Hampshire   
3. 11. 2004 Bush směřuje k vítězství, čeká se na rozhodující Ohio   
3. 11. 2004 Britové pohlížejí na výsledky amerických voleb se znepokojením Jan  Čulík
3. 11. 2004 John Kerry přiznal porážku   
3. 11. 2004 John Kerry: "Amerika potřebuje smíření"   
3. 11. 2004 "Blairovi přinese Bushovo vítězství problémy"   
3. 11. 2004 George Bush: "Naše armáda přinesla Americe čest"   

Council of Foreign Relations - veřejnosti neznámá tvář americké zahraniční politiky RSS 2.0      Historie >
19. 1. 2009 G. W. Bush: Nejhorší prezident USA Oskar  Krejčí
15. 1. 2008 Vážné pochybnosti o regulérnosti voleb a férovosti prezidentské volební kampaně Jan  Zeman
14. 3. 2006 Duhové peníze Štěpán  Kotrba
28. 2. 2006 Ropa, militarizace a zájmy nadnárodních korporací Mesfin  Gedlu
21. 1. 2003 Vést či nevést válku proti Iráku? Miloš  Kaláb