2. 2. 2009
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
2. 2. 2009

Červivé plody davoského konsensu

V komentáři publikovaném na serveru Reuters.com 30. ledna 2009 se James Saft zamýšlí nad krizí takzvaného davoského konsensu. Ten měl spočívat ve volné symbióze principů, které dominovaly tomuto švýcarskému horskému rekreačnímu středisku a větší části světa po celé uplynulé desetiletí. "Tento konsensus, který všeobecně dával přednost trhu před státem, 'opatrné` regulaci finančních služeb a svobodnému putování zboží a kapitálu přes hranice, se dnes nachází někde mezi vlažnou obranou a otevřeným, i když ne vždy organizovaným ústupem." Podle Safta není "ani trochu jisté, co by jej mohlo nahradit". A ekonom Nouriel Roubini k tomu dodává: "Ideologie uplynulého desetiletí spočívala v autoregulaci neboli žádné regulaci. Pokud chceme zabránit propuknutí všeobecné nevraživosti vůči volnému obchodu, musíme zavést obezřetnou regulaci finančního systému."

Liberální ekonomové a komentátoři rádi zapomínají, že kapitalismus s jeho propastnými antagonismy a chronickou nerovností by bez strategické podpory státu nepřežil ani jeden jediný den. Tato podpora se projevuje nejrozmanitějšími způsoby sahajícími od nepřímé pomoci v podobě zákonodárství, jehož úhelným kamenem je nedotknutelnost soukromého vlastnictví, až po otevřeně represivní nástroje představované policií a armádou.

Ve světle této poznámky je nezbytné uvést Saftovu anamnézu a Roubiniho terapii na pravou míru. Uplynulé desetiletí se totiž neneslo ve znamení absence regulací, jak tvrdí Nouriel Roubini. Charakterizovala jej naopak jedna z největších vln regulací, jaké světová ekonomika zažila. Tyto regulace nicméně neměly charakter "byrokratických intervencí do spontánního fungování volného trhu" a snad právě proto jsou pro Roubiniho coby liberálního ekonoma neviditelné. Ve skutečnosti se ale uplynulé desetiletí neslo na vlně masivních regulací, které spočívaly v systematickém odbourání pilířů sociálního státu. Cílem bylo zvýšit konkurenceschopnost společností ochromených "nešvary" sociálně tržního hospodářství v rámci globalizované ekonomiky. Daní za tuto deregulační smršť bylo snížení reálné kupní síly obyvatelstva a rozevírání nůžek mezi nejchudšími a nejbohatšími vrstvami společnosti. Důsledkem je mimo jiné bezprecedentní zadlužení těch nejchudších u těch nejbohatších, které je jedou z příčin nynější krize.

Když totiž chudí uzavírali hypotéky, které nemohli nikdy splatit, nedělali to proto, aby chytře investovali do nemovitostí, které jednou se ziskem prodají, ale protože měli na vybranou ze dvou možností: buď bydlet na dluh, nebo nebydlet vůbec. Když jim naproti tomu bohatí ochotně půjčovali, nečinili tak z vrozené velkorysosti, ale proto, že doufali, že si jejich dlužníci vedle dvou zaměstnání, které již navštěvují, najdou ještě zaměstnání třetí a možná ještě i čtvrté, aby svým závazkům mohli čestně dostát.

Podle Safta představuje dnes největší hrozbu pro svět protekcionismus (téhož názoru je i český prezident Václav Klaus). Davoský konsensus prý vykonal "spoustu dobré práce", měl například přispět "ke zvýšení životní úrovně v rozlehlých částech rozvojového světa". Saft měl patrně na mysli oblast subsaharské Afriky, kde má podle statistik OSN více než 300 milionů lidí na svou obživu méně než jeden dolar denně. K posouzení "blahodárných dopadů" davoského konsensu není nicméně nezbytné putovat do odlehlých končin třetího světa.

Vždyť v nejrozvinutější zemi kapitalistického světa podle oficiálních statistik za poslední desetiletí vzrostl počet lidí žijících pod hranicí chudoby z necelých 31 na více než 37 milionů. Ve statistické skupině lidí postižených "těžkou chudobou" je tento nárůst ještě markantnější, když se od roku 2000 jejich podíl zvýšil o 26 procent, a dosáhl tak nejvyšší úrovně za uplynulé tři desetiletí. K tomu docházelo v době, kdy se propast mezi příjmy těch nejchudších a těch nejbohatších dramaticky prohlubovala. Oficiální americké statistiky dokládají, že během uplynulého čtvrtstoletí se příjmy jednoho procenta nejbohatších zvýšily o celých 176 procent, zatímco příjmy jedné pětiny těch nejchudších za stejnou dobu vzrostly jen o 6 procent. Podle studie Světového institutu pro výzkum ekonomického rozvoje při Univerzitě OSN (UNU-WIDER) ovládají pouhá 2 procenta světové populace 40 procent veškerých světových aktiv, zatímco na celou polovinu světové populace připadá jenom 1 procento světového bohatství.

To jsou jen některé z červivých plodů davoského konsensu, nad jehož soumrakem James Saft prolévá krokodýlí slzy a z něhož by Nouriel Roubini rád zachovat co možná nejvíce. Jak jinak si lze vykládat poznámku o "obezřelé regulací finančního systému" než jako snahu zachovat maximum z deregulací, které světovou ekonomiku přivedly na samý pokraj propasti? A nezvěstují obavy skalních zastánců volného obchodu z přílišných státních regulací novou fázi krize, ve které již nepůjde pouze o záchranu bank, ale o záchranu samotného systému?

Poté co vlády do krachujících bank a investičních fondů nalily stovky miliard, aniž by se jim podařilo zabránit v pozvolném přerůstání krize finanční do krize ekonomické, přešel válečný pokřik milovníků starých pořádků z hysterického volání "zachraňte banky" v dojemně konstruktivní výzvu "regulujme obezřetně". V tomto svém počínání připomínají marné úsilí francouzských roajalistů, kteří ve jménu zachování stávajícího společenského řádu v předvečer revoluce volali po částečném omezení králových privilegií. Nejen že panovník o všechna svá privilegia přišel a nakonec nebyl s to zachovat si ani holý život, ale ve víru revoluce nenávratně zmizel i celý starý režim.

                 
Obsah vydání       2. 2. 2009
2. 2. 2009 Davos 2009: vyhne se svět protekcionismu? Ludmila  Štěrbová
2. 2. 2009 Červivé plody davoského konsensu Radovan  Baroš
1. 2. 2009 Zelení volným pádem Milan  Daniel
2. 2. 2009 Stávky proti zaměstnávání cizinců
2. 2. 2009 Máme na "to" také my v ČR? Miloš  Dokulil
2. 2. 2009 Katastrofa v Gaze Nafeez Mosaddeq Ahmed
2. 2. 2009 Odchod Matúš  Holý
2. 2. 2009 Dvě tváře Zelených: Pouze šestinu zajímá program
2. 2. 2009 Havlův dopis Johaně, pohyblivé Warholovy obrazy a další příběhy, nejen Benjamina Buttona Josef  Brož
1. 2. 2009 Bursík Kuchtové: O vnitrostranický dialog nejde, Zubová a Jakubková už ukázaly, že že umí držet pod krkem i předsedu vlády Štěpán  Kotrba
1. 2. 2009 Resources in English on Czech film, literature and politics
31. 1. 2009 Bursík píše Kuchtové Martin  Bursík
31. 1. 2009 "Demokratická výzva": Ustavena vnitrostranická frakce Strany zelených
2. 2. 2009 150 milionů na televizi je málo Štěpán  Kotrba
2. 2. 2009 Recept na krizi nemáme, proto řešíme výuku dějepisu Miloslav  Štěrba
2. 2. 2009 Brutální zotročení znojemské "učitelky" Jan  Čulík
2. 2. 2009 PORNO S UČITELKOU: Čím se liší Čulík od znásilňovatele? Štěpán  Kotrba, Jan  Čulík
2. 2. 2009 Dejme si o biftek méně Vít  Klíma
2. 2. 2009 O Zlém systému, slepotě intelektuálů a podivuhodné zradě Bohuslav  Binka
2. 2. 2009 Theodore Dalrymple
2. 2. 2009 O freudovské cestě k univerzáliím aneb Nezobecňuj z jednoho případu, zobecňuj ze dvou Karel  Dolejší
31. 1. 2009 O filosofech, manažerech a nenápadném půvabu buržoazie Karel  Dolejší
31. 1. 2009 Černý scénář mediálního trhu se začíná naplňovat Štěpán  Kotrba
2. 2. 2009 Štěpán Kotrba se "hluboce mýlí": angažoval jsem se pro e-government i e-health Ivan  David
2. 2. 2009 Pohled do zrcadla někdy děsí... A někdy rozesměje. Štěpán  Kotrba
30. 1. 2009 Elektronický způsob vedení zdravotnické dokumentace: ochrana dat především Štěpán  Kotrba
30. 1. 2009 Čurdová: Jak české předsednictví sladí Evropu? Anna  Čurdová
2. 2. 2009 Immanuel Wallerstein: Jak předělat Ameriku: Obamovy dvojznačnosti Immanuel  Wallerstein
2. 2. 2009 Vlček: ukončit blokádu Gazy a vrátit Izrael do hranic z roku 1967
30. 1. 2009 Ke sporu o Radio Wave Václav  Žák
30. 1. 2009 WAVE: Soukromý názor soudu není rozsudek Štěpán  Kotrba
31. 1. 2009 Iluze o hospodářském růstu Jaroslav  Ungerman
30. 1. 2009 Proč je Římanova státní energetická koncepce nepřijatelná? Petr  Petržílek
2. 2. 2009 Izrael hrozí "tvrdou a nepřiměřenou" reakcí na nové odstřelování palestinských raket
2. 2. 2009 Rusko je "zklamáno Obamovým postojem k protiraketové obraně"
2. 2. 2009 Ruský prezident Medvěděv se distancoval od nedávných politických vražd
2. 2. 2009 Nejkvalitnější bahno českého myšlení a koloniální linie britských žvanivců
31. 1. 2009 Hospodaření OSBL za leden 2009