2. 4. 2009
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
2. 4. 2009

Rozhrnout oponu

Zamyšlení k životnímu jubileu Milana Kundery

Milan Kundera již jeden dárek k osmdesátinám (které oslavil dne 1.4. 2009) dostal. Sice předčasně, ale i tak z něj měl jistě radost. Tento text se ohlíží za jednou novinářskou kauzou a odkazem jednoho evropského romanopisce.

Kunderova dobrovolná smrt

Strukturalistická teorie, která nařezala pouta spojující autora s dílem, byla dovedena do extrému v pracích francouzských teoretiků. Ti vyhlásili smrt autora. Autorský záměr či jeho biografie se stávají neužitečnými berličkami, o které se nemůžeme při čtení textu spolehlivě opírat. Proces porozumění spíše znemožňují, než aby nám v něm pomáhaly. Kunderova estetická koncepce románu, kterou rozvinul ve svých esejích, vychází z podobných předpokladů. Proto se romanopisec odebral do nebytí. Jeho dobrovolná "smrt" má původ v "poetice románu jako autonomní umělecké formy." (Chvatík 1994).

Milan Kundera se vytrácí z veřejného života již někdy v polovině osmdesátých let. Přestává poskytovat rozhovory a přísně střeží své soukromí. Chce dočista zmizet za svým dílem. Stejně jako Flaubert, který tvrdil, že umělec "má udělat vše, aby potomstvo uvěřilo, že nežil,", podobně jako Hermann Broch když řekl o sobě, o Musilovi a o Kafkovi: "My tři nemáme skutečnou biografii," nebo jako Faulkner, jenž toužil být "jako člověk anulován, vymazán z dějin a nenechat po sobě žádnou jinou stopu než vytištěné knihy." (L'art du roman). Kunderovo rozhodnutí neodhalovat svoje soukromí je tedy postojem ryze estetickým. Nechává za sebe mluvit svoje romány, neboť ví, že jsou chytřejší než on sám.

Stal se ale pravý opak toho, co si spisovatel přál. Namísto rozplynutí, zmizení autora za textem a dobrovolné cesty do nebytí byl Kundera přivolán zpět, násilně resuscitován, vzkříšen z mrtvých. Fikce se náhle stala skutečností. Milan Kundera jakoby se přes noc proměnil v jednu z postav svých románů. Jim se totiž také většinou přihodí přesný opak toho, co zamýšlejí. Osud se jim vysměje do očí a ony v plné síle pocítí, co to znamená být "v pasti, kterou se stal svět".

Hledání ztraceného činu

V Knize smíchu a zapomnění napsané již ve francouzském exilu Kundera píše:

"A tehdy ti mladí, chytří a radikální lidé měli najednou pocit, že poslali do světa čin a ten začal žít svým vlastním životem, přestal se podobat jejich představám a nedbal na ty, co ho zrodili. Ti mladí a chytří lidé začali tedy křičet na svůj čin, začali ho volat, napomínat, honit a pronásledovat. Kdybych psal román o generaci těchto nadaných a radikálních lidí, nazval bych ho 'Pronásledování ztraceného činu.` "

Ti mladí, chytří a radikální lidé, o kterých Kundera píše, byli středoevropští intelektuálové v 50. letech. O padesát let později jiní mladí a chytří lidé - Adam Hradílek a redaktoři časopisu Respekt - také poslali do světa čin, který začal žít vlastním životem. Budou ho také jednou pronásledovat, volat a napomínat?

Celou peripetii provází neodbytný pocit trapnosti. Dokument prokazující údajnou Kunderovu vinu byl nalezen téměř půl roku před uveřejněním osudného článku. Za celou tu dobu mu byl poslán jeden jediný fax. Spisovatel, který si vždy zakládal na stylistické úrovni svých textů, je zde osloven následovně: "Vážený pane Kundera...". Je třeba něco dodávat?

Mnohem důležitější je však ale to, že orální historik po Kunderově "mlčení" nepřistoupil k dalšímu kroku. Proč mu prostě neposlal kopii onoho policejního dokumentu? Není to proto, že historika Kunderovo svědectví vlastně ani moc nezajímalo? Že byl spisovatel shledán již dopředu vinným? A proč místo toho aby napsal seriózní vědeckou práci běžel Hradílek rovnou za novináři z Respektu? Na tyto otázky nám doposud nedal odpověď a pro změnu zase teď on "zarytě mlčí".

Udání Václava Havla

Z mnoha různých a mnohdy protichůdných názorů na Hradílkovo "udání" by, myslím, neměla upadnout v zapomnění reakce Václava Havla, kterého rozhodně nemůžeme považovat za Kunderova nekritického obhájce. Břitké polemiky, které spolu vedli v šedesátých letech o tzv. "český úděl" jistě netřeba připomínat. A přesto, nebo právě proto se Havel za Kunderu postavil plnou vahou své osobnosti. Lépe řečeno, vzpříčil se podobnému zacházení s historií. Přiznává, že jej k tomu vedou i osobní důvody:

"Co si asi mladí historici budou myslet, až někde najdou záznam, že jsem ve vězení udal jednoho vězně? Můžu jim samozřejmě vysvětlit, že ten člověk se chystal spáchat sebevraždu a nebylo technicky v mých silách ho zachránit jinak, a oni to pochopí a ocení. Mé komplikované dovysvětlení se ale bude navždy choulit kdesi v dalekém pozadí za strašnou původní informací o mé zradě."

(Respekt 2008/43)

Václav Havel jakoby si zde již předem vymezoval obranné pole proti příštím hradílkům, kteří nebudou s to odolat nutkání, v zájmu odhalování "pravdy" vynesou na světlo boží střípek z archivů a udělají z něj příběh o Havlově velkém selhání v boji se zlem. Proto badatelům ještě pro jistotu vzkazuje: "Mladí historici, prosím, buďte při posuzování dějin opatrní! Jinak napácháte v dobré víře víc škody než užitku. Podobně jako vaši dědové."

Historická nepaměť

Redaktoři Respektu celou věc zaštítili snahou o rozpoutání diskuze o nedávné české minulosti, která však, jak se dalo čekat, nenastala. V tomto duchu se nese i text Martina Šimečky (Respekt 2008/48). Podle něj generace narozená kolem roku 1930 vystoupila nebývale silně na Kunderovu obranu, neboť ji pojí stejná historická zkušenost a také "estetická interpretace dějin":

"V Česku se prakticky neprosadila jiná alternativa k výkladu dějin než ta, kterou popsala tato generace. Společnosti vyhovovala, pomáhala jí přenést se přes minulost a současně nadále obdivovat svoje hrdiny, zejména spisovatele, jak je dobrou českou tradicí. [...] Obrana Milana Kundery je tedy především obranou estetické interpretace dějin, kterou nemají narušovat trapné detaily ze života v jeho banální, neliterární podobě."

Ponechme pro tuto chvíli stranou fakt, že proti takovémuto nakládání s historií (ne tedy nutně na Kunderovu obranu) vystoupili představitelé v podstatě všech generací, ne jenom "třicátníci". Soustřeďme se na jádro Šimečkova argumentu. Staví se zde do opozice estetická a faktická interpretace dějin reprezentovaná "primitivním policejním dokumentem o tom, že pan Kundera udal pana Dvořáčka", přičemž v Česku prý stále převažuje interpretace estetická.

Zdá se mi ale, že v dnešní české realitě jsme naopak svědky invaze historických fakt, které nejsou doprovázeny hlubší filozofickou reflexí. Neustále jsme konfrontováni s příběhy zrady, udavačství a kolaborace s tajnou policií a "zločinným" režimem. Slůvko "totalitní" se vloudilo do běžného jazyka, často si je berou do úst novináři i politici. Postupně se tak vyprazdňuje a stává se nic neříkajícím znakem. Senzacechtivá média se koncentrují na příběhy "selhavších" celebrit, méně již na tzv. "příběhy bezpráví", anebo vytrvale informují o tom, jak jedna osmdesátiletá bývalá prokurátorka ne a ne nastoupit do vězení. Současná česká historiografie je i dvacet let po pádu komunismu mnohdy psána nebývale emocionálním tónem. Do této kategorie patří i Hradílkův text.

Je samozřejmě potřeba mapovat praktiky, jakými se tehdejší státní aparát udržoval u moci. Je nutné zkoumat archivy tajné policie a zaznamenávat individuální příběhy lidí, kteří byli popraveni nebo posláni do uranových dolů. Na tyto lidské tragédie se nesmí zapomenout. Ruku v ruce s tímto bádáním by ale měla přijít i hlubší reflexe. Samotné "banální pravdy" o tom, že pan Kundera nebo pan Vopička udal pana Dvořáčka nás nepřiblíží podstatě věci, nezodpoví esenciální otázky: proč jej udal a jak k tomu všemu mohlo vůbec dojít.

Rozhrnout oponu

Obloukem se tak dostáváme zpět k Milanu Kunderovi. Nicméně ne k jeho uměle oživenému mediálnímu obrazu, ale ke Kunderovi-romanopisci. Román má v dějinách evropského myšlení nezastupitelnou úlohu. Je to ale právě proto, že není pouze nějakým od skutečnosti odtrženým estetickým objektem, ale stává se nástrojem poznání. Nemá tedy funkci výlučně estetickou (jak naznačuje Šimečka), ale i noetickou:

"Je-li pravda, že filosofie a vědy zapomněly na bytí člověka, zdá se mi o to jasnější, že spolu se Cervantesem se narodilo velké evropské umění, které není ničím jiným než právě výzkumem tohoto zapomínaného bytí. Všechna velká existenciální témata, která Heidegger analyzuje v Bytí a čase, témata podle něho zanedbávaná předchozí filosofií, byla totiž odhalena, předvedena, osvětlena čtyřmi staletími evropského románu. Svým vlastním způsobem, svou vlastní logikou, odhaloval román jednu po druhé různé stránky existence: se současníky Cervantesovými se ptá, co je to dobrodružství; se Samuelem Richardsonem začíná prozkoumávat, "co se děje uvnitř", odhalovat tajný život citů; s Balzacem objevuje vkořenění člověka do dějin; s Flaubertem zkoumá až dotud neznámé území všednodennosti; s Tolstým se sklání nad zásahy iracionálna do lidského rozhodování a jednání. Sonduje čas: neuchopitelný okamžik minulosti s Proustem; neuchopitelný okamžik přítomnosti s Jamesem Joycem. Táže se s Thomasem Mannem na roli mýtů, které z dáli času řídí naše kroky. A tak dál a tak dál."

(Kundera 2005)

A mohli bychom pokračovat: s Kunderou román analyzuje odpovědnost jedince za svoje činy, neschopnost člověka vyrovnat se s vlastní minulostí a kriticky nalhlédnout sebe sama, úskalí lyrického věku a zjitřené citovosti, nestálost lidské paměti a zapomínání, život ve světě manipulovaném imagology. A tak dál a tak dál.

Román provádí svůj průzkum jiným způsobem než historie - skrze fiktivní a ne historické postavy. Vypráví o tom, co se mohlo stát a ne o tom, co se stalo. Zabývá se obecným a ne jedinečným a právě v tom tkví jeho síla. Milan Kundera svými romány poodhrnul "oponu" jevového světa a nechal nás za ni malinko nahlédnout. Stal se tak jedním z velkých romanopisců naší doby. Na tom se nic nezmění, ať už bude jeho životopis jakýkoliv.

Literatura:

Květoslav Chvatík: Svět románů Milana Kundery. Brno: Atlantis, 1994.

Milan Kundera: Kniha smíchu a zapomnění. Toronto: Sixty-Eight Publishers, 1981.

Milan Kundera: L'art du roman: essai. Paris: Gallimard, 1986.

Milan Kundera: Testaments betrayed. London: Faber and Faber, 1996.

Milan Kundera: The Curtain: An Essay in Seven Parts. London: Faber, 2007.

Milan Kundera: Zneuznávané dědictví Cervantesovo. Brno: Atlantis, 2005.

Vychází též v časopise Dobrá adresa

                 
Obsah vydání       2. 4. 2009
2. 4. 2009 Rozhrnout oponu Josef  Švéda
2. 4. 2009 Důkaz: Nevinní se mají čeho bát
2. 4. 2009 Magistrát zakázal nedělní průvod odpůrců amerického radaru, demonstrace ale bude
2. 4. 2009 Ne válce, ne NATO
2. 4. 2009 Michael  Marčák
2. 4. 2009 Ministr české vlády lže. A co? Lže i premiér. Štěpán  Kotrba
2. 4. 2009 Co kdyby Klaus navrhl jako premiéra Švejnara? Lubomír  Lédl
2. 4. 2009 Protest proti záměru české vlády umístit americká vojska v Brdech, nebo oslava jeho zrušení?
2. 4. 2009 Kosovská fakta a inscenace Petr  Schnur
2. 4. 2009 Immanuel Wallerstein: Af-Pak, Obamova válka Immanuel  Wallerstein
2. 4. 2009 Obama v Praze: Vzkažme mu, že radar nechceme
2. 4. 2009 Největší podporu občanů měla obnova práv Moravy
2. 4. 2009 Seymour Hersh: Tajné americké jednotky zabíjely v mnoha zemích světa
2. 4. 2009 G20 zklame
2. 4. 2009 Summit G20: Sarkozy a Merkelová chtějí konkrétní výsledky
2. 4. 2009 Pořady z celého světa zadarmo - nový projekt České televize
2. 4. 2009 I člověk, který má obavu z centralizované moci, může být pro jadernou energetiku Vladimír  Wagner
2. 4. 2009 O dvou stranách jedné mince, aneb mluvčí jsou od toho, aby mluvili Irena  Ryšánková
30. 3. 2009 Problémy Baracka Obamy Oskar  Krejčí
31. 3. 2009 OECD varovala vedoucí představitele skupiny G20: Globální ekonomika zažívá volný pád
1. 4. 2009 Jemelíkova břitva Jan  Rovenský
1. 4. 2009 Tomáš Töpfer se zapojil do propagandy již za minulého režimu Petr  Nachtmann
1. 4. 2009 Podobu klipů ODS diriguje lídr evropské kandidátky Zahradil
1. 4. 2009 Smiešna vážnosť románopisca Milana Kunderu Igor  Daniš
1. 4. 2009 Oběť masakru spáchaného srbskými policisty má dodnes noční můry
1. 4. 2009 DNES: Globální hospodářská krize pohledem politického filosofa
1. 4. 2009 Jak (ne)začít dialog o jaderné energetice Bohuslav  Binka
1. 4. 2009 MIT: Je třeba "ekologizovat" výrobu solárních panelů Karel  Dolejší
1. 4. 2009 "Guardian se stane prvním deníkem, který bude vycházet jen na Twitteru"
31. 3. 2009 Írán nabídl Spojeným státům pomoc v Afghánistánu
1. 4. 2009 Politické strany " se musejí přidržovat ideologie" Luděk  Prokop
31. 3. 2009 Lety a romská mozaika Pavel  Pečínka
30. 3. 2009 Václav Klaus: Více Kožených!
31. 3. 2009 Rekordních 150 000 podpisů pro referendum o radaru
31. 3. 2009 Experti všech zemí, spojte se
31. 3. 2009 Další "45 minutová hrozba", tentokrát z USA
31. 3. 2009 Evropa v krizi: o důvod více, proč přijmout Lisabonskou smlouvu Michael  Kroh
31. 3. 2009 Umějí autokraté lépe hospodařit?
2. 3. 2009 Hospodaření OSBL za únor 2009

Česká literatura RSS 2.0      Historie >
2. 4. 2009 Rozhrnout oponu Josef  Švéda
1. 4. 2009 Smiešna vážnosť románopisca Milana Kunderu Igor  Daniš
17. 3. 2009 Novotný, novotnější, nejnovotnější Petr  Štengl
6. 3. 2009 The Crisis of Czech Literature Štefan  Švec
3. 3. 2009 Zemřel spisovatel Jan Vladislav   
2. 3. 2009 Lidé nečtou Josef  Vít
1. 2. 2009 Resources in English on Czech film, literature and politics   
7. 1. 2009 Ústav pro českou literaturu AV ČR vypisuje bohemistické stipendium   
31. 12. 2008 Podvod I. Miloslav  Bukovecký
15. 12. 2008 Na břehu dnů Petr  Litoš
11. 12. 2008 Vieweghova dvacátá kniha: Banální stereotyp Jan  Čulík
21. 10. 2008 Mytologizace "Udání Milana Kundery" Jakub  Češka
17. 10. 2008 "Nebudu-li já kurvú, ale bude jiná" Jan  Hus
15. 10. 2008 Milan Kundera a tragédie Střední Evropy Karel  Dolejší
14. 10. 2008 Jak to, že se nic nestalo té paní Militké?   

Milan Kundera RSS 2.0      Historie >
2. 4. 2009 Rozhrnout oponu Josef  Švéda
1. 4. 2009 Smiešna vážnosť románopisca Milana Kunderu Igor  Daniš
16. 12. 2008 Západní nezájem o Českou republiku: Co se dá dělat? Jan  Čulík
2. 12. 2008 Je potřebný dialog různých verzí historické paměti Jiří  Holý
1. 12. 2008 Od Kundery k Zahradníčkovi a od Zahradníčka k historické paměti Jan  Makovička
27. 11. 2008 Od Kundery k historické paměti Jiří  Holý
13. 11. 2008 "Aféra" Kundera, která na Západě rychle skončila, je v ČR uměle udržována při životě Jan  Čulík
3. 11. 2008 Naši darmodějové Martin  Škabraha
3. 11. 2008 11 mezinárodních spisovatelů odsoudilo "pokus o pomluvu Milana Kundery"   
31. 10. 2008 Respekt se Kunderovi neomluví   
24. 10. 2008 Fabiano Golgo se domnívá, že Kundera byl udavač   
24. 10. 2008 Le Monde: Nový proces s panem K. Pavel  Barák
23. 10. 2008 Pár myšlenek z ještěřího mozku Karel  Dolejší
22. 10. 2008 Ještěří mozek? Jiří  Drašnar
22. 10. 2008 Kundera požaduje od Respektu omluvu, jinak se bude soudit