Protidemokratické názory by demokratický tisk zveřejňovat neměl

15. 7. 2009 / Jan Makovička

Na okraj stále probíhající diskuse o svobodě slova si dovolím učinit pár poznámek. Vrátím se na začátek. Diskuse začala upozorněním spisovatele Jiřího Drašnara na trestní stíhání Vladimíra Stwory , který ve Zvědavci (webu, který je dle jednoho z diskutujících, exkluzivně zaměřen na kritiku státu Izrael) zveřejnil článek zpochybňující při nejmenším počet obětí holocaustu. Nevím, zda je definice holocaustu uvedená ve "iuridictum" na internetu všeobecně přijímána. Ale vyjdeme-li z této definice, pak článek ve Zvědavci nepochybně naplňuje definici popírání holocaustu.

Podle Roberta Eaglestona (Postmodernismus a popírání holocaustu, Praha 2005) popírači holocaustu jsou vždy antisemité, kteří většinou podporují neofašistické skupiny a sekty a skoro vždy jsou to zároveň rasisté: "Popírání holocaustu je základním kamenem jejich antisemitského, rasistického a fašistického názoru". A dále Eaglestone zdůrazňuje: "Podstatné je,že co se týče holocaustu, neexistuje žádná smysluplná diskuse, ať už v jakémkoliv slova smyslu..."

Holocaust je jeden z nejhorších (snad vůbec nejhorší) zločinů v dějinách lidstva, jak svým rozsahem, způsobem provedení, tak i tím, že se stal v podstatě oficiálně součástí státní ideologie nacistického režimu. Popírání holocaustu není jen pouhá lež (nebo difamace), pouhý mylný názor, mylná myšlenka, neortodoxní názor: dovolím si parafrázovat výrok Josefa Smrkovského v československém parlamentu v roce 1968 -- je to ( mínil antisemitismus) svinstvo, svinstvo, svinstvo! Robert Eagelstone cituje Sierra Vidal-Naqueta, který si položil otázku, zda astronom diskutuje problémy s astrologem nebo (dodávám já) historik asi sotva bude diskutovat s člověkem, který se rozhodne popírat, že byla druhá světová válka.

Popírání holocaustu je těžká urážka těch, kteří prošli holocaustem a kteří se stali obětí zběsilého antisemitského režimu. Proto, soudím, je zákaz popírání nebo zpochybňování holocaustu -- v tom je patrně holocaust výjimkou - plně oprávněný.

Bohužel podobný zákaz nelze uplatnit v jiných případech, kde se setkáváme sice s velice pochybnými až naprosto nehoráznými názory, ale přece jen to jsou názory (nejedná se o popírání události, která se stala, jako je tomu v případě holocaustu, ale jedná se o soud na základě skutečných často jednostranně interpretovaných událostí) jako je např. tvrzení, že druhou světovou válku zavinili Poláci: kdyby prý přistoupili na Hitlerovy požadavky, válka by nebyla. Nebo kdyby Srbsko v roce 1914 splnilo ultimativní požadavky Rakouska, nebyla by první světová válka, takže válku zavinili vlastně Srbové (to prosím tvrdil jeden významný německý politik ještě docela nedávno) a nemusíme chodit tak daleko: kdyby prý Slobodan Miloševič resp. Srbové (opět ti Srbové!) přijal(i) ultimatum NATO, NATO by Jugoslávii nepřepadlo. Tyto a jiné podobné zhovadilé názory můžeme nalézt na internetu ale i jinde, ale zakázat je opravdu nelze.

Pokud jde o názor Jana Čulíka: "V rámci demokracie musíme publikovat i protidemokratické názory" (Blisty 9.7. 2009), odvolám se opět na R. Eagelstona. Popisuje jak v raných devadesátých letech jeden z těch, kteří popírají holocaust, v několika amerických univerzitních novinách vydal inzeráty či články popírající holocaust. Některé noviny to odmítly zveřejnit, některé noviny inzeráty otiskly, ale ve svých úvodnících zaujaly kritické stanovisko, některé noviny uvedené inzeráty či články zveřejnily bez komentáře. Přikláněl bych se většinou (mám na mysli "protidemokratické názory") k první nebo alespoň k druhé variantě. Domnívám se, že názory, které jsou evidentně protidemokratické by redakce, pokud si klade za cíl podporovat demokracii, zveřejňovat (při nejmenším bez komentáře) neměla.. Diskutovat s lidmi, kteří např. tvrdí, že Země je placatá a je středem vesmíru nemá žádný smysl.

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 15.7. 2009