Přímá demokracie: tak trochu jiný svět Štěpána Kotrby

20. 9. 2009 / Radek Batelka

Nevím, kde přišel Štěpán Kotrba k názoru, že Valach prosazuje přímou demokracii jako "všespasící řešení". Všespasitelnost přímé demokracie je samozřejmě pitomost. Nikdy jsem však toto od Valacha ani nikoho z jeho okruhu neslyšel a z osobní zkušenosti vím, že se tohoto názoru u něj obávat nemusím. Přímou demokracii chápe jako částečné, byť podstatné vylepšení současného systému. Proč mu tedy Kotrba podsouvá tento infantilní postoj?

Dalším překvapivým úletem je názor, že přímá demokracie znamená "neustálé a permanentní rozhodování všech o něčem". To je dost hloupá představa. Z materiálů publikovaných Valachovým Hnutí za přímou demokracii, z jeho vlastních článků, jakož i z prosté praxe světa okolo nás je evidentní, že se o žádné neustálé, otravné usnášení a hlasování o kdečem nejedná. Již dávno jsou v praxi poměrně odladěná pravidla pro rozumné fungování v rámci přímé demokracie, jako je například nutnost nejprve získat potřebný počet podpisů pod petici, aby vůbec k nějakému zahájení hlasovacího procesu mohlo dojít. Výsledkem toho je, že dochází k hlasování pouze o věcech, které skutečně považuje podstatná část obyvatelstva za nutné jejich pozornosti. Valach tedy neprosazuje žádné permanentní hlasování o kravinách. Prosazuje právo nás všech mít možnost vstoupit do rozhodování o veřejných věcech ve chvíli, kdy nebudeme spokojeni s tím, jak je řeší volení zastupitelé. Kde tedy vzal Kotrba ten nesmysl s "permanentním usnášením"?

Nejzajímavější na Kotrbově úvaze je však jeho názor, že Valach zneužil hnutí Ne základnám pro své cíle, tedy prosazování přímé demokracie. Protože to bohužel nijak argumentačně nepodložil, předpokládám, že to zneužití vidí v tom, že jako člen Ne základnám Valach neodložil přímou demokracii k ledu a často o ní mluvil a psal v souvislosti s protiradarovým úsilím. Vidět v tom zneužití je však naprosté selhání logiky.

Předně: celostátní referendum o radarové základně bylo jedním z hlavních cílů celého hnutí Ne základnám. Již tento fakt sám o sobě vyvolává nutnost referendum a přímou demokracii obecně vysvětlovat. Hlavně však, přímá demokracie celkově (tedy možnost občanů přímo vstoupit do konkrétního rozhodování, uznají li to sami občané za vhodné) je v tuto chvíli jedinou známou možností, jak systémově a hlavně nenásilně řešit situace, kdy se volení zastupitelé obrátí proti vůli svých voličů. A přesně toto přece byl (a stále je) i případ radarové stanice v ČR. V případě odmítání radaru a prosazování přímé demokracie tedy nejde jen o nazávadný tematický překryv. Je naopak přímo nemožné bojovat nenásilně proti radaru a zároveň neusilovat o zavedení prvků přímé demokracie do stávajícího systému.

Žijeme v parlamentní demokracii 21. století, kde i účast v opozici přináší uspokojivý podíl na moci a veřejném majetku. Prosazování přímé demokracie není utopické, jak tvrdí Štěpán Kotrba. Je to běh na dlouhou trať, frustrující a náročný. Ale dělat pouze protestní pouliční vystoupení a sázet na strach politiků z toho, že jim to "spočítáme" v příštích volbách, to je ta skutečná víra v utopii.

Vytisknout