Co si počít se základními neznalostmi?

18. 10. 2009 / Jan Rovenský

"Rada Evropy je nesmírně důležitá, protože navrhuje zákony a další změny, které jsou v Lisabonské smlouvě. Teď vidíme, že každá země má vlastního komisaře, ale to se změní, bude jich 18 z 27. Počet komisařů klesne o třetinu, což ve skutečnosti znamená, že z každých 15 let po dobu 5 let Česko nebude mít reprezentanta v Radě Evropy. Což je platforma k navrhování zákonů, které nás ovlivní. Nebudeme tam mít zástupce. Třetí změna, která se stane v systému rozhodování je, že když volíme komisaře na 10 let z 15 let, už nemáme možnost rozhodovat, kdo tento komisař bude, můžeme jenom dělat návrh. Monopol na navrhování má Rada Evropy, nikdo jiný."

Zdroj ZDE

Opravdu nechápu, proč si pan Vít předtím, než se pokusil napsal analytický článek o Lisabonské smlouvě, o Evropské unii nepřetl aspoň související hesla na wikipedii, nebo nahlédl do středoškolské učebnice základů společenských věd. Jeho text by pak nevypadal jako z rádia Jerevan:

1) Rada Evropy nemá s Evropskou unií nic společného, jde o paralelné mezivládní organizaci, jejímž členem je např. i Švýcarsko a Rusko... Pan Vít patrně myslel Evropskou radu, která je nejvyšším orgánem EU a jejímiž členy jsou premiéři všech členských zemí, kteří zde reprezentují tyto jednotlivé země. Funkce Rady i počet jejich členů zůstanou samozřejmě stejné i po Lisabonu

2) Evropští komisaři kupodivu nejsou členy Evropské rady (tam sedí, jak už jsme si řekli, premiéři), ale Evropské komise. Evropská komise reprezentuje společné zájmy EU a je zároveň výkonným orgánem unie. Její členové nesmějí při své práci protežovat svojí mateřské zemi, takže nám z tohoto hlediska může být celkem jedno, kolik jich je... :) Lisabonská smlouva skutečně počítá se snížením jejich počtu.

3) Neexistuje nic jako "zákony" EU. Tzv. sekundární legislativa (primární legislativou unie jsou zakládací smlouvy) se skládá zejména z nařízení a směrnic. Návrhy nové sekundární legislativy předkládá Evropská komise (nikoliv tedy Evropská rada, jak sugeruje čtenářům pan Vít). Nicméně Evropská rada má v legislativním procesu vždy poslední slovo (v nejčastějším režimu tzv. spolurozhodování je k přijetí směrnice zapotřebí současného souhlasu Rady a Evropského parlamentu).

Má smysl polemizovat s názory autora, který se neobtěžoval zjistit základní fakta o tématu, jemuž se věnuje? Myslím, že spíše ne. Má smysl poukazovat na zjevně nepravdivá tvrzení o okolním světě? Ano, protože pravda nikdy nevítězí automaticky... ;)

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 16.10. 2009