Kterak zelený Pinochet řetězy zachrastil

9. 12. 2009 / Karel Dolejší

Pokud jsem si všiml, ve vztahu ke kodaňskému summitu snad nikdo na světě nepopírá vážné názorové rozdíly mezi bohatými a chudými zeměmi světa. Také jsem si všiml, že nikde v médiích se neobjevil a široce se nerozebíral alternativní návrh kodaňské klimatické dohody z dílny skupiny BASIC. A opravdu se mi nechce zaujímat kategorický postoj k partii lízaného mariáše na základě nahlédnutí do karet pouze jedné z obou zúčastněných stran.

Pokud je pravda, že byl třináctistránkový text dánského návrhu, který počítal s vytvořením skupiny zvláště ohrožených rozvojových zemí privilegovaných v přístupu k adaptačnímu fondu, předběžně konzultován právě se skupinou BASIC, vede to přirozeně k otázce, zda a nakolik měla být právě skupina BASIC oním privilegovaným adresátem západní pomoci. Z návrhu samého, respektive prázdného seznamu zemí v Dodatku C, to nelze zjistit, ale zdá se to nanejvýš nepravděpodobné. K nejohroženějším zemím totiž patří například ostrovní státy, africké země trpící suchem, Bangladéš či Vietnam ohrožené vzestupem mořské hladiny. Takže kdo se tu na koho tajně domlouval, prosím: Bohaté země spolu s hospodářsky nejsilnějšími rozvojovými státy kuly pikle na ohrožené země, které se chystaly zákeřně zvýhodnit?

Návrh hovoří o tom, že nejchudší země světa nebudou muset plnit nějaký závazný emisní cíl, ale přispějí podle vlastního uvážení. Také o tom se ovšem předem jednalo s "nejbohatšími z chudých". Na koho se tu prosím šila bouda?

V paragrafu 24 se hovoří o tom, že na adaptační fond bude dohlížet nově zřízená instituce nazvaná International Climate Financing Board složená ze zástupců rozvinutých i rozvojových zemí. Možná jsem hloupý, ale opatření, které svěřuje kontrolu veškerých dostupných fondů nespecifikované skupině zástupců bohatých i chudých zemí, přičemž technologická pomoc je zase jiným způsobem "strčena" pod hlavičku stávajícího procesu UNFCCC, se mi nezdá být příliš konzistentní s tvrzením, že má dojít k nahrazení OSN Světovou bankou. Uvítal bych na straně Guardianu poněkud podrobnější argumentaci.

Domnívám se, že interpretace "dánského návrhu" zveřejněná redakcí britského deníku může být do značné míry ovlivněna historickým modelovým příběhem, jehož se chytají teoretici spiknutí, kteří vůči jednáním v Kodani chovají apriorní podezření. Tento modelový příběh vypráví o "Mnohostranné dohodě o investicích" diskutované v rámci OECD v letech 1995-1998. Skandální návrh dohody fakticky likvidující suverenitu národních států ve prospěch nadnárodních investorů unikl na veřejnost v březnu 1997 a stal se terčem masívní globální kampaně, která nakonec dosáhla jeho stažení z jednání.

Ti, kdo po zveřejnění dánského návrhu Guardianem - dodejme, že návrhu bez procent, částek a seznamů zemí - křičí, že Dánsko chystalo globální zelený fašismus, pouze prozrazují svou idée fixe, neboli (decentně řečeno) naprostý nedostatek fantazie. Pokud jde o mě, na žádného zeleného Pinocheta, který prý v Kodani údajně chrastí řetězi, prostě nevěřím; daleko nejpravděpodobnější scénář totiž vypadá tak, že pokud jednání zcela neztroskotají, výsledkem snahy nalézt široký kompromis v situaci, kdy (narozdíl od někdejšího jednání o MAI) žádná strana nemá jednoznačnou mocenskou převahu, bude řídká, přeslazená a v zásadě nezávazná slovní omáčka ve stylu "dohodli jsme se, že se dohodneme".

Jinak řečeno: Pod stromeček nejspíše dostaneme bombastickou zprávu o tom, že hora opět porodila myš.