V knihovně nestraší!

11. 12. 2009 / Tomáš Řehák

Vyjádření ředitele Městské knihovny RNDr. Tomáše Řeháka k hanlivému článku o zaměstnanci MKP na serveru EUrabia.cz, komentovaný v Britských listech Lukášem Zelenkou v dopise řediteli Městské knihovny v Praze - Mám do vaší knihovny dál chodit? a Lukášem Lhoťanem v článku Nesnášenlivost vůči jinakosti v Čechách

Mohl by to být třeba pohádkový příběh. Vystupuje v něm Červená Karkulka, strašidla a nakonec dobro zvítězí nad zlem. Mohl by to být pohádkový příběh, ale není. Na to je v něm příliš mnoho upachtěné zloby a zášti. Na počátku příběhu byl e-mail. Ředitel veřejné knihovny dostává čas od času nějaký mail od čtenáře. Některý se hněvá, některý chválí, některý se ptá, některý se dožaduje. Ale tento byl zcela kromobyčejný. Musel jsem si jej přečíst dvakrát, abych uvěřil, co čtenářka píše. Rozhořčeně si stěžovala, že v knihovně potkala pracovnici v muslimském šátku a že považuje za naprosto ostudné, že toleruji otevřené přihlášení se k principům této "nenávistné a destruktivní ideologie". Pokud si prý dotyčná nepřeje ukazovat vlasy, ať si koupí paruku nebo se oholí. V závěru pisatelka vyjádřila naději, že ze své pozice zjednám nápravu tohoto politováníhodného stavu. V opačném případě prý musí zvážit podání trestního oznámení.

Je to k smíchu, anebo k pláči?

Polkl jsem obojí a napsal stěžovatelce odpověď, ve které jsem se jí zdvořile snažil vysvětlit, že žijeme (naštěstí) v zemi, kde je ústavou zaručena svoboda náboženského vyznání a kde zákony zaměstnavatelům striktně zakazují diskriminovat kohokoliv pro jeho víru či nevíru. Ujistil jsem stěžovatelku, že se s duchem i literou těchto zákonů zcela ztotožňuji a že tedy neshledávám žádný politováníhodný stav, který bych měl napravovat.

O dva týdny později čtenářka svůj dopis přetavila do článku, který pod pseudonymem Červená Karkulka publikovala na jednom internetovém serveru. Některé pasáže převzala slovo od slova z původního dopisu, na který jsem odpovídal.

Článek ale proti původnímu znění přitvrdil. Z šátku se stala burka, kolegyně byla označena za strašidlo. Červená Karkulka také do textu zařadila několik rad čtenářům. Kupříkladu doporučuje na potkání říkat „strašidlům“ (rozumějte ženám v šátcích), že vypadají fakt hrozně, že šampóny nejsou až tak drahé a že proti vším lze bojovat i jinak, než šátkem. Prý je to fakt sranda. (Cituji doslovně.)

V závěru Karkulčina článku byl také uveden můj e-mail s výzvou, ať mi napíší všichni, kterým není pronikání „strašidel“ do veřejného života a jejich tichá tolerance společností lhostejná. Pár takových mailů přišlo, a opravdu se mi nechce z nich citovat. Stejný počet pak přišel těch laděných opačně – vyjadřovaly zmíněné kolegyni plnou podporu a dožadovaly se mého ujištění, že ji nebudu diskriminovat. Popularitu zmíněnému článku zajistilo i to, že odkaz na něj zveřejnily Novinky.cz, Britské listy a další servery.

A tak nezbývá, než vyjádřit se k celé věci veřejně a jednoznačně.

Nejprve fakta. Tvrzení, že kterákoliv z mých kolegyň pracuje zahalená v burce, je lež nebo – pravděpodobněji – důsledek toho, že Červená Karkulka žongluje pojmy, jejichž obsah až tak moc nezná. Nicméně u dvou svých kolegyň si vybavuji, že jsem je nikdy neviděl jinak než se šátkem, zcela zakrývajícím vlasy. A jedna z nich pracuje na místě, kde mohla narazit na Červenou Karkulku.

Po pravdě řečeno nevím, zda zmíněná kolegyně nosí šátek z důvodů náboženských, zdravotních nebo se jí to prostě líbí. Nevím to a nepotřebuji to vědět. Šátek či jarmulka, dlouhé či krátké vlasy jakékoliv myslitelné barvy, pejzy či dlouhý vous – to vše může být zcela legitimním vyjádřením životního postoje, který je plně slučitelný s prací ve veřejné knihovně. Červená Karkulka se mě ptá, jestli bych v knihovně toleroval zaměstnance v nacistické uniformě. Ne, netoleroval. Pro Červenou Karkulku je šátek na hlavě symbolem stejně zhoubným – v tom se ovšem názorově rozchází s kde kým, zejména pak s ústavním pořádkem České republiky.

Vážená Červená Karkulko! Veřejná knihovna má mnoho různých funkcí. Za nejdůležitější považuji to, že je každému bez rozdílu spojencem ve snaze svobodně si utvořit svůj názor. V knihovně si můžete půjčit nejen Pohádku o Červené Karkulce, ale také Bibli a Korán. A také učebnice vědeckého komunismu a Mein Kampf. Nebudeme vám říkat: "Tohle nečtěte, to je hnusné." Nebudeme vám to říkat, ani když si to budeme myslet. Budeme respektovat Vaše právo udělat si svůj vlastní názor. A nejsou to jediná práva, která hájíme. Nebudeme zaměstnávat jen modrooké blonďáky. Nebudeme se zaměstnanců ptát na jejich třídní původ. Nebudeme řešit, do kterého kostela, synagogy či mešity chodí. My je respektujeme jako svobodné lidské bytosti nadané jistými nezadatelnými právy.

RNDr. Tomáš Řehák,
Ředitel Městské knihovny v Praze
10. prosince 2009

Lukáš Zelenka: Dopis řediteli Městské knihovny v Praze Mám do vaší knihovny dál chodit? ZDE

Lukáš Lhoťan: Nesnášenlivost vůči jinakosti v Čechách ZDE
Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 11.12. 2009