Jsme malí, menší, nejmenší

5. 1. 2010 / Soňa Hromátková

Hledání české malosti coby odrazového můstku k povzbuzení vzdělanosti či sebevědomí člověka v situaci přetíženého, nejistého občana?

Vážení přispívající pánové,

pokud opravdu nejde o vaše osobní invektivy mezi sebou, jak jsem byla v minulosti nepřesvědčivě přesvědčována :-)) některými z vás, tak si uvědomte prosím, že svými příspěvky se snažíte přimět čtenáře, aby četli vaše příspěvky se slovníkem a encyklopediemi v ruce, ev. jsou čtenáři nuceni číst další literaturu, aby byli vůbec schopni porozumět čtenému.

Chvályhodný počin (!) obecně vzato, ale podle reakcí na články lze usoudit, že bez valného výsledku (tento poznatek rozvedu ve shrnutí reakcí na moji otázku z 31.12).

Číst BL je pro běžného, předpokládám většinového čtenáře, byť průměrně nebo speciáně vzdělaného, záležitostí minimálně jedné hodiny denně. Určitě se najde někdo laskavý, kdo mi okamžitě vpálí, že je to přiměřená/nepřiměřená nebo akurátní doba. Nebo že číst BL není povinností. Případně si smlsne na zironizování těch, kteří se texty těžce prodírají a odkáže je na Mateřídoušku.

Nechápu také, pokud BL mají dle sloganu přinášet (a musím uznat, že mnohdy přinášejí) "horká" témata, proč diskuse, nebo chcete-li polemiky bývají vyhroceny až na doraz a proč tak často vystupujete zbytečně ostře osobně proti sobě a vzájemně se jako oponenti (či tím sami sebe) znevažujete.

Přečtení jiného názoru jistě může být motorem k bezprostřednímu zasednutí k počítači, s cílem to autorovi "vytmavit". Problém ale vidím hlavně v tom, že často kritizujete ostrou černo-bílou polaritu názorů a sami nedokážete protipóly přiblížit, ani co by se za nehet vešlo.

Už na podzim mě z vašeho hašteření svrběla klávesnice, ale zrovna jsem měla své období útlumu :-) . Vaše současné příspěvky, týkající se hlavně nedotknutelného tatíčka, o němž se zpívá ve zlidovělé písni, že "chodil s námi na žejdlík", mne ale povzbudily.

Příliš úzkostně se nimráte v minulosti. Kdybyste po shodě na podstatném vyvodili nějaký závěr, kdyby čtenáři vyčetli nějaké to pověstné světélko, budiž chvála vám.

Vy se ale často a snad účelově (?) vyhýbáte jakékoli spoluodpovědnosti na událostech, kterými žijeme dnes, natož abyste ukázali alespoň směr konce tunelu. Co si s vašimi moudry má čtenář počít?

Konkrétně opětné zbožňování "tatíčka" po r. 89 bylo a je dodnes v obecně servírovaném povědomí převážně nekritické.

A co vy na to v BL? Předvádíte jakousi vzteklou rozpolcenost, spočívající v rozdílech náhledů souvisejícího pravděpodobně i s věkem (vlivem doby nasávání způsobu myšlení, dosažitelných informací, vlivu bezprostředního okolí,...), s neochotou slevit ze svého způsobu myšlení, potažmo interpretace, vnímat posuny chápání minulosti s větším časovým odstupem atd.atp., až po mimovolní sdělení, že vám manželka/přítelkyně včera opět nedala :-) .

Zadržovaná nespokojenost je ovšemže dnešním všeobecným problémem. Začalo to "blbou náladou", dnes si troufám říci, že je nálada ještě blbější, ne-li nejblbější. Agrese stoupá nejen mezi kohouty na dvo...,pardon, mezi autory BL.

Akutní znejistění čtenářů, pokud jde o vlastní budoucnost, o budoucnost dětí a vnuků, budoucnost kamarádů a přátel, budoucnost naší zemičky, Evropy, a koneckonců celého světa nevyřeší vaše hašteřivé reakce na poskvrnění (?) vaší modly, rozpatlávání společnosti (ve smyslu inteligence a plebs) a posílání žen do kuchyní.

Nemohli byste namísto nadužívaného pojmu sebereflexe skoro v každém druhém řádku v sobě pánové najít více docela prosté laskavosti a sounáležitosti vůči čtenáři, aby oku čtenáře stálo za to pustit psané dál a jeho mysl aby se mohla zabývat tím, o čem píšete?

Aby z vás čtenář nedostal leda tik.

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 5.1. 2010