Proč obnovení strachu?

22. 1. 2010 / Milan Sova

Pane PhDr. Valachu: nebojte se a bojujte za své názory. Když píšete články, napište pravdivě: Já se zase bojím. Nevím sice, proč jako pamětník určitých událostí potřebujete zůstávat v anonymitě, ale neschovávejte se za plurál a nemluvte za ostatní, nejednejte jako "bezprávný otrok" - jste přece svobodný občan. Už jste se představil v Britských listech, vyučujete mladou generaci na Masarykově univerzitě v Brně. To spíš já mám obavy, jak jste asi přispěl do vize rozvoje do roku 2025. Myslím si totiž, že potřebujeme zcela jinou levici.

Také se po dvaceti letech pluralitní demokracie cítím slabý -- mám výběr buď nevolit, nebo chodit k volbám bez reálné alternativy: ODS nebo ČSSD sice mají protikladná hesla a usilují o vedení společnosti na další čtyři roky, tuším ale že výsledek bude stejný: měsíc po volbách už voliče nebudou potřebovat, rozhodovat budou poradci a odborníci (tak třeba v penzijní reformě pánové Bezděk a Rusnok mají osobní zájem na výsledku, takže předem víme, jak se ti odborníci vyjádří) a hlavně všudepřítomní oficiálně nexistující lobbyisté. Mám proto volit komunisty? Prohlašují "máme řešení", ale pro jistotu o něm moc nemluví, a ve skutečnosti jen zajistí několik prebend pro pár papalášů. Mám volit malé strany? Spousta krásných hesel, po volbách přilepeni na vítěze usilují o vlastní kariéru -- krásně to předváděli Bursík a Liška (před volbami "nový styl" a potom neochvějně čtyři roky s ODS bez ohledu na "pozitivní a negativní motivování" v politice) nebo Schwarzenberg (o Čunkovi: tehdy si přikrádali všichni, přece kvůli tomu nepoložím fungující koalici).

Ano, listopadové události z roku 1989 se interpretují jako svržení totalitního komunistického režimu a návrat do svobodné společnosti. Je to ale jen interpretace současného vládnoucího klanu a v otázce plurality hesel a svobody slova to i platí. V podstatě to ale spíše bylo tiché dorozumění restituentů zastupovaných Havlem, kariéristů z KSČ v čele s Čalfou, kteří včas zahodili legitimace a chytili nový vítr, a veksláků hájených Klausem jako předvoj nových podnikatelů -- podle zájmů těchto skupin byly nastaveny rozhodující zákony, a tak bohužel v této záplavě šibalů poctiví podnikatelé (je jich jistě dost) trochu zanikají. Ale my všichni okolo máme právo se ptát, jak současná elita přišla ke svým miliardám. Místo pátrání podle článků v Týdnu, kdo pochází z bývalých elit, ptejme se už konečně, kdo nedodržoval zákony, a proč třeba majetková přiznání se sankcemi za anonymní peníze se už 15 let vyskytují jen v debatách před kamerami, nikoli v reálných zákonech.

Na závěr: základní princip kapitalismu je soutěživost v zájmu maximalizace zisku, a existuje ve společnosti už od počátků, kdy výroba pro vlastní potřebu přerostla na produkci pro ostatní spotřebitele -- čili na trh. Kapitalistický systém rozhodně není stejný jako takzvaný reálný socialismus: plánované řízení vymazalo iniciativu jednotlivců a vedlo k celkovému zaostávání. Ale v současnosti do něj pronikl v nabubřelé euroatlantické civilizaci velice rizikový prvek: zisky patří soukromníkům se stále klesající ochotou uznávat zájmy celku -- ztráty se přesouvají na stát čili na celou společnost. Prostě levice v Evropě od konce 20. století selhává -- a to je hlavní důvod obtíží současnosti.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 22.1. 2010