O Bushovi a kapitalismu s láskou

26. 2. 2010 / Robert Bartoš

Tak jsem zase chtěl jít jednou do kina. Do pražské Lucerny na Mooreův "O kapitalismu s láskou". Záclonka na kase byla zatažená a když jsem se otočil, stály na schodech ke vchodu nepřátelsky se tvářící gorily. Jakýsi růžolící švejk mi prozradil, že dnes je kino rezervováno pro dýchánek HBO.

Před nějakou dobou jsem se vydal shodou okolností také do Lucerny na Stoneův film "W", který analyzoval charakter G. W. Bushe a jeho politiku. Film se kromě pár promítání na Letní filmové škole v Uherském hradišti měl hrát asi jednou nebo dvakrát v Praze asi rok poté, co ho shlédl celý svět. Při promítání se porouchalo titulkovací zařízení. Film "W" nevyšel v Čechách na DVD a není v žádné půjčovně. Petr Kolev psal 5.2. na BL, že měl také problémy se shlédnutím "Kapitalismu", protože film by mohl "dráždit americké turisty".

Těch náhod už bylo nějak příliš.

Zdá se, že u nás určitá část populace a možná i politiků vzpomíná s láskou na Bushe a jeho politiku a nechce tu krásu přepadání cizích zemí, unášení nevinných obětí, mučení v Abu Ghraibu, podvody banksterů narušovat žádnými intelektuálskými "výplody". Silně to připomíná malou českou ubohost, kdy se estébáci na pohřbu Jana Patočky na břevnovské Markétě postarali o to, že nad hřbitovem létaly vrtulníky a za hřbitovní zdí kroužili na ploché dráze motorkáři, aby shromáždění lidé neslyšeli obřadní řeč.

Duševně jsme po dvaceti letech příliš velký pokrok neudělali.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 26.2. 2010