Střet generací:

Faust

3. 5. 2010 / Johann Wofgang Goethe

J.W.GOETHE: FAUST

Bakalář:

Když, starý pane, nezkalil proud Léthe
to nachýlené vaše témě holé,
s uznáním na žáka pohlédnete,
jenž odrost rákosce i škole.
Jste stále tentýž, jímž jste byl,
však já se všecek přerodil.


Mefistofeles:

Jsem rád - neb dávno si vás cením -
že zvonu moc vás ke mne přivábila;
už housenka, už kukla naznačením
je budoucího motýla.
Dřív měl jste z kučer dětskou radost,
límeček z krajek činíval vám zadost -
Cůpku as nenosíval pán ?
Dneska jste krátce ostříhán.
Chrabrý a rezolutní jste;
jen doufám, absolutní ne.

Bakalář:

Na starém místě, starý pane jsme tu,
však v nové době s novou kuráží,
tak nač tu dvojsmyslnou větu ?
My jsme teď jinak na stráži !
Dělat si blázny z nevinného žáčka
, to tenkrát bylo vám jen hračka.
Dnes si to nikdo netroufá.

Mefistofeles:

Když písklatům se ryzí pravdy dá,
jim zprvu odpornou se zdá,
a když pak žijí něco déle
a na vlastním ji zakoušejí těle,
kdekdo se chvástá, sám, že na ni káp;
a mistr - to byl hňup.

Bakalář:

Či špatný chlap !
Kdepak se najde jaký učitel,
jenž přímo do očí by pravdu děl !
Zná žertem, vážně krátit, rozváděti,
jak měl by před sebou jen zbožné děti.


Mefistofeles:

Učit se nutno včas, to uznávám;
k vyučování ochoten jste sám.
Vždyť přešlo měsíců, ba růčků dosti,
osvojil jste si spoustu zkušeností.

Bakalář:

Zkušenost ? -- Pára! Jděte mi !
To duchu rovnocenné není.
Co vědělo se odevždy
nestojí ani za vědění.

Mefistofeles:

Tohle už dávno cítím sám. Já byl jsem bloud, jak hňup si připadám.

Bakalář:

To slyším rád. Jste hlava rozumná.
Jste první kmet, jenž něco v hlavě má.

Mefistofeles:

Já hledal poklad, jenž je zlata těžší,
a nicotné jen uhlí v rukou mám.

Bakalář:

Tak přec jen lebka pod tou vaší pleší
nestojí za víc než ty duté tam ?

Mefistofeles:
Jaks hrubý, nevíš as můj rozmilý.

Bakalář:

Je lhářem Němec, je-li zdvořilý.

Mefistofeles (k parteru):

O vzduch a světlo přijdu tady příště,
zda u vás dole najdu útočiště ?


Bakalář:
Kdo nejsa ničím, něčím chce být přec,
ač přešel jeho čas, je troufalec.
Živ lidský život jenom krví je
a kde, jak v jinochu krev koluje ?
V něm živá krev a svěží kolotá,
jež tvoří nový život z života.
My činní jsme, neb hýbe se to v nás;
co vetché - vadné, zdatných přišel čas.
V ten čas, co my půl světa vydobyli,
co vy jste dělali ? Jen snili, snili,
jen plány snovali a plány zas.
Jak mráz vám stáří vtip a sílu spálí,
ne věk, spíš zimnice to je,
a člověk nad třicítku má-li,
už vlastně dávno nežije.
Nejlíp by bylo, utratit ho včasně.

Mefistofeles:

Zde ďábel nemá, co by dodal vlastně !
.
Bakalář:

Jestli já nechci, ďábel nesmí být.

Mefistofeles (stranou):

Ďábel ti nohu nastaví, jen klid !

Bakalář:

V tom úloha je mládí velebná !
Svět nebyl dokud nestvořil ho já;
z vln mořských slunce vyhoupnuto mnou;
mnou luna má svou dráhu střídavou;
den vyzdobil se v touze letíc ke mně,
vstříc rozkvetla mi v barvách jarní země,
a v prvé noci - mé to dílo jest -
mi na můj pokyn vzplála sláva hvězd.
Kým, ne-li mnou jste z kobek vyvedeni,
- z tupě šosáckého zabednění ?
Mne duch však pudí, zřím svou svobodu
a nadšen za svým vnitřním světlem jdu,
sám sebou vznícen křepce kráčím vzhůru,
před sebou jas a v zádech dusnou chmuru !



Mefistofeles:

Originále, v plné kráse zmiz ! -
Jak by tě poznání as ťalo,
že vše - ať hodně moudré to či málo -
už dávno vymyšleno kdys.
A přec nás neporazí jeho slova.
Jen roků pár - a jinak bude pět.
Nechť sebepotrhleji mošt se chová,
přec vínem bude naposled.

(k parteru, jež netleská)

Aj, rozumím, dbát nechcete,
vy děti, poučení mého;
ďábel je starý, pomněte,
nuž zestárněte ! Pochopte ho !

Vytisknout