Jediný důvod, proč volit levici

27. 5. 2010 / Milan Sova

Profesor Bělohradský v zajímavém článku v Právu 19. května "Čtyři důvody proč volit levici" přesně vystihl slabiny politiky současné české pravice -- snad jakoby tím chtěl říci, že volba levice je tou správnou alternativou, už nerozebíral stejně kriticky její postoje k daným problémům. Zkusme nad tím zauvažovat.

Problém kulturní by nejlépe mohla pomoci řešit komunistická strana -- nikoli rozpačitými omluvami, tím de facto legitimizuje právě ten policejní výklad nedávné minulosti. Měla by vysvětlovat a hodnotit motivy úsilí o budování sociálně spravedlivé společnosti po hospodářské krizi 30. let, vzestupu nacionalismu a rasismu a po kruté světové válce, současně s důvody, proč původní víra velké části lidí byla zklamána: převzetí ruského vzoru s prvky carských tradic, snaha vyhnout se demokratickému diskursu s oponenty jejich totálním potlačením, posun k prosazování jediné správné linie vytvářené na sjezdech bez vlivu veřejnosti a úplná kontrola kulturní sféry -- to vše vytvářelo během let atmosféru strachu a pokrytectví, živnou půdu pro kariérismus a odsun do ústraní velké části dvou generací národa (antifašisté bojující na Západě a reformní komunisté odmítající normalizaci). To vše by mělo patřit do souhrnu paměti národa, stejně jako zachycení společenských proměn v éře překotné privatizace bez právní kontroly, ale vše s maximální objektivností. KSČM by vlastně měla vytvořit alternativní Ústav paměti národa, ale není toho v současném stavu schopna.

Problém mediální a démonizaci politických lídrů bohužel neumí řešit současná ČSSD. Pokud se nenalezne její politický vůdce, který prohlásí komunistickou stranu (a její voliče) za legální součást společnosti, se kterým mohou -- ale nemusí -- hledat řešení současných problémů, bude tento problém trvat k potěšení pravicových manipulátorů. Jaké byly jejich obavy, když Zeman na vzestupu k moci kritizoval problémy transformace více než minulý režim! Jaká byla jejich radost, když Špidla uzavřel koalici s Kalouskem, jenž nepokrytě vyhlašoval za hlavní důvod své účasti ve vládě zabránit spolupráci levice. Jaké pak nastalo zděšení na mediální scéně, když Paroubek bez ohledu na formálně trvající stejnou koalici prosazoval některé zákony hlasováním s komunisty. Od té doby byl Špidla vzorem slušného, poctivého politika a Paroubek vyvrhelem: jenže tuto roli v podstatě přijal.

Zahraničněpolitická slepota české pravice je také dost zřetelná. Grandiózní projekt Evropy bez protikladných spolků a aliancí -- už třetí generace kromě balkánské krize žije v míru -- česká pravice nechápe, vidí jen růst byrokracie z Bruselu a nepřímo hlásá posun rozhodovacích pravomocí zpět na úroveň národních států. Ale ekonomické následky malé koordinace a nedodržování pravidel jsou už vidět v Řecku, politické možná budou v následujících letech vidět v Maďarsku.Obraty Ruska v současnosti budou jednou z nejzajímavějších studií historiků: totalitní vládu starců vystřídal neobratný pokus Gorbačova o reformu a následně rychlé rozkradení státu oligarchy v Jelcinově éře -- proto tak vysoká popularita Putina, uspokojení nad jeho výsledky včetně posílení nacionalismu, ale možná že skutečné sociální problémy Rusko teprve čekají.

To vše je pod prahem vnímavosti české pravice, ale ten přezíravý postoj k Rusku přece vede přímo od okruhu nohsledů bývalého prezidenta Havla: budeme učit Západ, jak je Rusko nebezpečné celému světu je základní Havlovo heslo. V rychle se měnícím světě, kde hegemonismus USA a podřízenost Evropy je negativně vnímána, a přitom hospodářská moc Západu zřetelně slábne, je ovšem vítězné bojování minulých válek opravdu jen poskakováním šašků. Korekci ale normálně vyvolá vývoj, politika levice v podstatě není alternativou řešení globálních problémů -- a to ani v západní Evropě.

Hlavní problém české levice je ale v sociální sféře. Je pravda, že pravice funkční řešení nenabízí: hecování proti příživníkům, kteří se vezou, zatímco ti poctiví pracují, může dočasně zabírat na střední vrstvy -- dokud jejich část také o práci nepřijde, dokud se jejich sociální zařazení viditelně nezhorší. Ale ono se přece zhoršuje pozvolna stále: kolik už máme ve městech ghet sociálně vyloučených, kolik lidí na živnostenský list provozuje činnost, která jim sotva kryje základní životní potřeby, kolik dalších upadá do dluhové pasti ve snaze nějak uniknout z tísně? Růst sociální diferenciace zachycuje sociolog Keller s přesností chirurga -- ale levice řešení nedává. V současné kampani mě zarazila minimalizace programu ČSSD a pasivita KSČM.

Z konkrétních slibů je zrušení poplatků ve zdravotnictví jen očekávaným dovršením dosavadní linie, která přinesla až překvapivý úspěch, podruhé ale stejně účinná být nemusí. Slib 13. důchodu je jen přendáváním peněz z jedné kapsy do druhé. Přece ty peníze důchodci hned odevzdají majitelům bytů v pravidelně rostoucích nájmech. Vše ostatní lze hodnotit jako všeobecné kvantitativně nehodnotitelné přísliby. Udržení sociálního státu -- co to znamená konkrétně? Také iluze profesora Bělohradského o významu ekologického hnutí jako alternativy kapitalismu dostává v současnosti vážnou trhlinu: snad se někdy vrátí k prosazování alternativního životního stylu bez plýtvání energiemi, v současnosti ale opravdu slouží jen lobistickým zájmům a skepse pravice má dost silné opodstatnění.

A tak těsně před volbami nevidím ve všech čtyřech sférách podstatný důvod pro levicovou alternativu jako řešení rostoucích problémů. Je žádoucí zvolit levici, snad je sociálně vnímavější. Ale manévrování při sestavování vlády a hlavně při vytváření rozpočtů asi jenom odhalí obtížnost udržení sociální společnosti na současných základech -- to jest při posunu celé sféry bydlení a zdravotnictví do tržního systému. Potom si snad levice vzpomene na začátek 20. století, na programové požadavky všeobecného hlasovacího práva a limitované pracovní doby, jak byly se zděšením odmítány a jak přinesly užitek pro vývoj celé společnosti. Na začátek 21. století pak stanoví nové sociální požadavky: právo na bydlení v přijatelné cenové relaci pro každého občana, podílnictví na zisku podniku pro každého zaměstnance, právo na práci ve veřejném zájmu a za mzdu kryjící základní potřeby pro každého, kdo nemůže sám práci najít. Jestliže česká levice zvítězí ve volbách, jestliže si následně uvědomí hloubku problémů a nutnost zcela nové strategie místo osobních útoků a prázdných hesel -- pak to je jediný důvod, proč ji zítra volit.

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 27.5. 2010