Ještě jedna poznámka ke školnému

17. 6. 2010 / Martin Profant

Petr Matějů mluvíval rád o sociálně selektivním přístupu na vysoké školy. Děti lidí se základním vzděláním přicházejí na české vysoké školy nepoměrně méně často než děti lidí se středním a vysokoškolským vzděláním. Z pohledu čísel má Matějů pravdu, jen je trochu problém s tím, že v České republice nemáme mezi rodiči těch, kteří jsou ve věku přihlášek na vysokou školu, příliš mnoho lidí se základním vzděláním. Domníval jsem se, že v době, kdy na vysoké školy přichází více než šedesát procent populačního ročníku a již druhým rokem nastupuje do vysokoškolského studia více studentů než je v témže roce maturantů, lze podobný důvod pro školné ponechat stranou. Ale starého psa nové kousky nenaučíš, leda si najde novou politickou stranu, a tak už opět ta bajka o sociální selektivitě zaznívá ze strany vládní koalice v naději.

Dokonce i kdybych byl schopen vymyslet jakýkoliv důvod, proč by tuto selektivitu mělo školné snižovat - a to nejsem - ta selektivita na vstupu do vysokých škol jakožto celku prakticky neexistuje.

Česká vzdělávací soustava je hodně selektivní, ale v tomto pořadí:

a) Předškolní příprava - vypadnou děti ze vzdělanostně nejchudších rodin; vzdělanostně chudá rodina přitom nemusí být nutně chudá z hlediska příjmů.

b) První třída - síto, které dovyřadí ty ze vzdělanostně a sociálně podprůměrných rodin.

Sociální selekce na úrovni předškolního věku a vstupu na základní školu představuje zřejmě nejrozsáhlejší vyřazení dětí ze hry o vzdělání. A určitě to nejnespravedlivější, dítě téměř nemá šanci něco ovlivnit vlastní pílí či inteligencí.

c) Další vlnu selekce představuje příliš široký záběr školní látky začínající přibližně od čtvrté třídy; učitelé látku neprocvičí a nedovyloží, posílají ze školy domácí úkoly nikoliv dětem, ale jejich rodičům; to vyřazuje průměrné děti s rodiči, kteří nemají zájem či neumí dětem pomoci s učením; nevyřazuje je úplně ze systému, ale definuje je jako neúspěšné.

d) Odchod na víceletá gymnasia v šesté třídě; přístup na ně je určován jednoznačně podle sociálního kapitálu (nikoliv příjmu) rodiny; část základních škol se po odchodu rodiči nejvíce cepovaných dětí propadá na druhém stupni do podprůměru.

e) Výběr dětí na střední školu - umělé vydržování učňáků, ze kterých žáci stejně nenajdou práci v oboru, kterému se vyučili, a nefunkční segment středních odborných škol (odhadem asi šedesát procent těchto škol), kde se žáci učí na úkor obecného vzdělání speciální dovednosti, které nikdy neuplatní, protože stejně naprostá většina z nich odejde na nějakou vysokou školu, na které ale budou více ohroženi neúspěchem právě pro to chybějící obecné vzdělání. V této souvislosti se každoročně zvyšuje podíl zvláštní formy realizace sociální selekce, inteligentní dítě, které se nedostalo na školu odpovídající jeho schopnostem a zájmům utíká z učebního oboru s maturitou, který ho zcela demotivuje. Tyto spontánní odchody se v roce 2006 přibližovaly deseti procentům žáků takových učilišť, novější čísla bohužel nemám.

A teprve pokud už dítě prodělalo všechny tyhle úskalí, narazí na specifický typ selektivity při vstupu na vysokou školu. Obecně lze říci, že na nějakou vysokou školu se dostane prakticky každý a s výjimkou dosti malého množství oborů (práva, psychologie, umělecké školy) se prakticky každý dostane i přibližně na obor, který chce studovat. Sociální selekce ale působí z hlediska prestiže a lokality školy - na pražskou či brněnskou filosofickou fakultu už vesměs přicházejí jen děti z sociálně vybraných rodin. Přitom se tady jedná o souběh aktuální sociální selekce se selekcí minulou - na pražských lékařských fakultách se nevyskytují studenti, kteří by nestudovali gymnasium a převažují ti, kteří studovali víceletá gymnasia.

Tuto specifickou formu sociální selektivity ovšem školné nijak neomezuje, ani to od něj nikdy nikdo nečekal. Idea Petra Matějů mířila vždy jen ke kvantitativnímu nárůstu vysokoškoláků. Kvalita nebyla zajímavá, jde o to, abychom v tabulkách dohnali a předehnali průměr OECD. To se sice již dávno podařilo, ale žeňme se dál, sto procent vysokoškoláků v populaci je dobrý první cíl, ale myslím, že Matějů by se s ním nespokojil.

Z hlediska kvality studijních příležitostí lze ovšem spíše očekávat, že se její sociálně selektivní distribuce spíše zvýší, to pro nerovnoměrné dopady školného. Prestižní školy na něm nebudou zřejmě příliš tratit a nejvýše se zde zvýší podíl studentů ze sociálně a vzdělanostně bohatých rodin, školy periferní budou muset v důsledku výpadku studentů dále snižovat kvalitu. Prostě, odstraníme selektivitu v přístupu na vysoké školy za každou cenu, i za tu, že si ji budeme muset nejdříve k tomu odstraňování vyrobit.

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 17.6. 2010