A co děti? Zase na ně kašlou?

11. 8. 2010 / Miroslav Prokeš

Programové prohlášení, s nímž Nečasova vláda předstoupila před Poslaneckou směnovnu, se ostře dotýká také zájmů a práv dětí, které nejsou voliči a nemají žádné odbory, jež by mohly pohrozit třeba i stávkou. Zkusme tedy vládní prohlášení za ně analyzovat a začněme tím hlavním, co pro náš stát platí už od roku 1989, resp. 1990 – Úmluvou o právech dítěte:

Čl. 3 odst.1 Úmluvy o právech dítěte: „Nejlepší zájem dítěte musí být upřednostněn při veškerých postupech týkajících se dětí„ať už konaných veřejnými nebo soukromými zařízeními sociální péče, soudy, správními nebo zákonodárnými orgány.“

Vláda hodlá prodloužit úhradu nemocenského zaměstnavatelem ze současných 3+7 dnů (karenční lhůta + počet dnů hrazených zaměstnavatelem) na nově 3+12, což bude platit po dobu 3 let, pak dojde k navrácení ke stavu v roce 2010, tj. 3+7. Zruší sociální příplatek bez náhrady. Porodné bude vypláceno pouze na první dítě a pouze u rodin, které budou mít příjem menší než 2,4 násobek životního minima. Rodičovský příspěvek pro čtyřletou rodičovskou dovolenou bude redukován tak, aby byl stejně výhodný jako u rodičovské dovolené dvouleté.

Tato opatření jsou ve zjevném rozporu s nejlepšími zájmy dítěte. Hrozba propuštění zaměstnaného rodiče při častějším ošetřování nemocného dítěte může vést ke snížení úrovně ošetřování. Redukce rodičovského příspěvku povede ke snaze o návrat do zaměstnání za každou cenu (v rozporu s nejlepším zájmem dítěte), při vysoké nezaměstnanosti mohou pak být náklady státu na tyto nezaměstnané rodiče paradoxně vyšší, než je rozdíl mezi dnešní a redukovanou výší rodičovského příspěvku.

„Vláda se zavazuje, že zlepší systém péče o ohrožené děti. Jedním z kroků bude větší motivace ke zvyšování počtu pěstounských rodin, např. jejich profesionalizací , píše se ve vládním prohlášení.

Jednou z osvědčených forem profesionální pěstounské péče s dlouhou mezinárodní tradicí jsou SOS vesničky, jejichž podpora ze strany státu je dramaticky nízká a ani koaliční smlouva tento problém neřeší.

„Regulační poplatek za položku na recept bude zrušen a bude nahrazen regulačním poplatkem za recept a vyřazením tzv. levných léků z úhrad veřejného zdravotního pojištění. Koalice posílí kompetence a odpovědnost primární péče a zvýší regulaci za návštěvu ambulantního specialisty bez doporučení. Regulační poplatek za hospitalizaci přiblížíme reálným nákladům za tzv. hotelové služby v návaznosti na jejich kvalitu, nejméně ve výši 100,- Kč za lůžkoden“ , píše se ve vládním prohlášení.

Nehledě na jazykový rozpor („bude zrušen / bude nahrazen“) jsou všechna tato opatření opět v rozporu s nejlepším zájmem dítěte a mohou vést k zanedbání nejlepší možné péče. Děti do 18 let (podle definice dítěte v čl. 1 Úmluvy o právech dítěte) by měly být osvobozeny od jakýchkoli „regulačních“ poplatků, neboť samy o zdravotní péči nerozhodují. Měly by být zavedeny povinné zdravotní prohlídky školáků.

Vláda chce posílit prevenci v oblasti boje proti kriminalitě, zejména extremismu, drogové kriminalitě, kriminalitě nezletilých a kriminalitě páchané na dětech se zaměřením na koordinaci odpovědných orgánů a včasné poskytování informací o rizikových stavech.

České ani mezinárodní právo nezná pojem „extremismus“. Tento ideologický pojem je třeba opustit a nahradit těmi kriminálními činy, k jejichž prevenci nás zavazují mezivládní organizace, úmluvy a směrnice: rasismus, diskriminace, xenofobie a intolerance.

Kriminalita páchaná na dětech je podstatně závažnějším problémem než kriminalita nezletilých, převážně majetkového charakteru. V Česku je ročně utýráno k smrti několik desítek dětí. Proto by boj proti kriminalitě páchané na dětech měl být na prvním místě.

„Vláda podpoří rozvoj alternativ rodinné péče ve fázi pre-primárního vzdělávání, konkrétně rozvoj firemních školek, alternativních předškolních zařízení typu mateřských a rodinných center, ale i institutu sousedského hlídání (do 6 let dítěte)“, píše se ve vládním prohlášení.

Mnohem důležitější by bylo, aby stát systémově podporoval předškolní vzdělávání, tj. výstavbu a provoz jeslí a mateřských škol, jež byly neuváženě rušeny. Kvalifikované působení na rozvoj osobnosti dítěte už od útlého věku nemůže nahradit pouhé „hlídání dětí“.

K výchově k odpovědnému a kvalitnímu rodičovství by měl ve školním vzdělávání sloužit i tolik kaceřovaný vzdělávací blok, poněkud nešťastně nazvaný „sexuální výchova“ – měl by ovšem organicky k výchově k rodičovství přecházet.

Ačkoli je část V. Vládního prohlášení nazvána „Školství, mládež a tělovýchova, věda a výzkum, kultura“, smlouva se ani slovem nezmiňuje o podpoře práce s dětmi a mládeží včetně mimoškolní výchovy a vzdělávání, organizací dětí a mládeže či o spolurozhodování dětí a mládeže (např. žáků a nezletilých studentů ve školách) o záležitostech, které se jich přímo či nepřímo týkají, jak to požadují čl. 12 a 13 Úmluvy o právech dítěte, alespoň na úrovni, kterou smlouva předpokládá v části „Sport“.

Chybí také národní akční plán naplňování Úmluvy o právech dítěte, o jehož plnění mají referovat vlády účastnických států Úmluvy podle čl. 42 v pravidelných zprávách pro výbor pro práva dítěte OSN; chybí i zřízení institutu dětského ombudsmana i nezávislého orgánu pro koordinaci a monitorování dětských práv. Na rozdíl od záměru schválení zákona o sportu (ve vládním programovém prohlášení je výslovně uveden) chybí zde záměr předložit také zákon o dětech a mládeži, jímž by byly legislativně ošetřeny četné mezery našeho právního řádu ve vztahu k Úmluvě o právech dítěte, zejména k jejímu čl. 3.1, citovanému v úvodu tohoto hodnocení, a k čl. 12 o právu dítěte svobodně se vyjadřovat ke všem záležitostem, které se jej týkají, přičemž se názorům dítěte musí věnovat patřičná pozornost odpovídající jeho věku a úrovni vývoje.

V legislativním procesu by měly všechny předklady zákonů obsahovat hodnocení jejich dopadů na práva dětí, zejména co se týče nejlepšího zájmu dítěte. To mj. platí i o návrzích zákona o státním rozpočtu. Ostatně, hovoří-li vláda o účasti občanů v legislativním procesu, doufejme, že to vztáhne i na zastánce dětských práv.

RNDr. Miroslav Prokeš je předsedou Sdružení zastánců dětských práv – české sekce mezinárodního hnutí DCI

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 11.8. 2010