Sečteno a podtrženo

11. 10. 2010 / Petr Fiala

V několika hlavních rysech se tradiční čínská společnost velmi podobá té české: Je to společnost klanová, uzavřená, plná her a předstírání. Nedivím se, že se jim líbí Kundera.

Aklimatizace dopadla dobře: Už piju vodu z kohoutků, chodím přes trávu a i po šesté si chodím číst ven, což na Tchaj-wanu z bezpečnostních důvodů a proto, že po šesté je tam i v létě tma, nedělám.

Pokud jde o Českou republiku a možnost zlepšení života v ní, byl jsem skeptický už v době, když jsem - skoro před desíti lety - poprvé na delší dobu odletěl. Zklamání tedy není příliš velké.

Poté, co zde nesprávně pochopili socialismus, totiž jako systém, ve kterém jde hlavně o peníze, nesprávně pochopili taky kapitalismus, totiž jako systém, ve kterém jde hlavně o peníze. Všichni se starají hlavně o peníze a nic jiného je nezajímá.

Můžete namítat, že sám vím nejlíp, že je to tak dneska všude. To je sice pravda, ale... Rozdíl je v tom, že v různých společnostech je odměňováno velmi různé jednání, a taky v tom, že v různých společnostech si lidé slibují odměnu od velmi různého jednání.

Čtenáři Baumana si jistě vzpomenou na jeho rozdělení společnosti na globálně žijící globály a lokálně žijící lokály. Podle Baumana neoprávněná výhoda globálů spočívá v tom, že mohou odpovědnost za své jednání beztrestně přenést na lokály. Jak ale dopadne globál, když se shodou okolností dostane do rukou lokálům? Smýkají s ním po kolejích z pokoje do pokoje a nakonec ho pod směšnou záminkou připraví o slíbenou slevu! Atomovou elektrárnu z jedné a skládku ze druhé strany!

V posledních letech pobytu na Tchaj-wanu se mi stávalo, že se mě různí lidé ptali: Jak jste mohl v čínské společnosti vydržet tak dlouho? Odpověď je jednoduchá:

Je to udivující, ale v několika hlavních rysech se tradiční čínská společnost velmi podobá té české: Je to společnost klanová, uzavřená, plná her a předstírání. Nedivím se, že se jim líbí Kundera.

Stejně jako v české společnosti, i o čínské společnosti platí, že lidé myslí většinou negativně, v tom taky není rozdíl. Já sám jsem si dlouho lámal hlavu, jak lidé s takto negativním myšlením mohli vytvořit takovou kulturu?

Pak jsem se ale dočetl u Freuda, že k pozitivnímu myšlení se člověk musí propracovat, a to právě překonáním té negativity. Začít myslet pozitivně snadno a rychle, jak si to mnozí představují, to prý nejde. Je třeba vyvíjet úsilí, jenomže to právě jsou ochotní jen nemnozí. Některým se to povede...

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 11.10. 2010