O tom "vykořisťování" v kapitalistickém Česku

1. 11. 2010 / Vladislav Černík

Pokud hovoří premiér Nečas o tom, že soukromý sektor je ten, který jediný vytváří pracovní místo, tak má prakticky pravdu. On totiž soukromý vlastník nejen že rozhoduje o pracovních místech ve svém podniku, ale řadou různých "pák" tlačí na veřejný sektor, a tak z pozadí "rozhoduje" i tam. Jak asi si soukromý sektor, při své přerostlé dominanci, počíná, je snadné tušit.

Makroekonom by řekl jako (makro)monopolista, a selský rozum(brada) by odtušil: jako slon v porcelánu. Hospodářská krize pochopitelně jen tyto vypjaté vztahy umocňuje. Soukromý sektor však své chování (onu firemní kulturu) většinou skrývá za firemním plotem, vrátnicemi a propustkami, doplněnou obavami zaměstnanců z následků po otevřené promluvě. Přesto existují scénáře a projekty, kdy nelze firemní kuchyni uzavřít za ne již železnou, ale nějakou poněkud přívětivěji působící zeď, a tak lze dění ve firmě sledovat zblízka - a to na podstatně delší dobu, než je jen na letmé nahlédnutí. Takou činností-projektem je např. větší oprava oné Havlovy králíkárny, tj. panelového domu. A odpozorované lze „hodit na papír“ a tak předat do mediálního prostoru.

Zkusme projekt popsat po pořádku, od bodu, kdy věc (smluvní vztah se soukromokapitalistickým subjektem) vzniká, abychom demonstrovali i ty zmíněné „páky“.

No nejprve se sejde domovní schůze, kde vystoupí někdo, kdo má zajímavou nabídku od nějaké banky na půjčku - a navíc shodou náhod ona zástupkyně té banky šla náhodou zrovna ten den kolem. Takový návrh sám o sobě ještě nezíská většinu, poněvadž zvýšení úhrad nebývá od většiny uživatelů domů (pořád kupodivu!) bráno s povděkem. Takže se několikrát převolí výbor příslušné samosprávy, a v něm posléze usedne ten, který původně přišel s onou výhodnou nabídkou. Stárnoucí osazenstvo paneláků ale štrozoky, napěchovanými bankovkami, běžně nedisponuje. Čili se sdělí, že ona revitalizace (zateplení) se bude financovat z úspor za dodávky tepla. Povolaný znalec úspory ohodnotí cca 30 až 50%, o toto se sníží zálohy na teplo a začnou se posílat jako splátky bance. Není bez zajímavosti, že výše úspor dobře koreluje s výší splátek požadovaných bankou. Osazenstvo domu takovou transakci odsouhlasí a navíc ji ještě doprovodí souhlasnými poznámkami, že je už na čase, neboť „všichni kolem“ to už mají.

Panelák se obestře lešením a stavební práce začnou. Jejich každodenní rytmus je zároveň nesporně zajímavou sondou do chodu soukromé společnosti, kde její činnost probíhá před očima veřejnosti. Takových příležitostí není mnoho.

Dorozumívacím jazykem se stavebníky a jich navzájem je jakýsi lingvistický pelmel od české slovenštiny přes moravský hantec se srbskými jazykovými elementy po slovenskou ukrajinštinu, pracovní poměry vesměs na dobu určitou (měrnou jednotkou je asi barákotýden). Pokud si k tomu přimyslím, že státní ka(p)sa je prázdná a ta nájemnická už vysypaná, a započtu krizovou strategii pružné reakce, tj. převtělování firem jak na drátku, např. z Prvé české zateplovací v, třeba Austromoravskou meliorační, tak nevím, kde před uplynutím oné zhruba desetileté záruky budou SVJ-éčka uplatňovat případné reklamace. I ty k tomu doporučované nádražní výtopny totiž už vesměs stačila zrušit firma Řebíček, když jí stát, zastoupený ministrem drah Řebíčkem, zadal opravu železnic.

Pracovní týden na akci začíná v pondělí a končí nedělí. Státní svátky se oslavují prací.

To však nevylučuje, že někdy jsou období, kdy lešení osiří, třeba na několik týdnů. Na vině prý bývají nenavazující subdodávky. Že by soukromá firma však prázdné lešení „nešoupla“ do fakturační a zároveň nerozepsané ceny jako jakýsi pronájem, to bych se podivoval. Pracuje se, ne sice od ranního kuropění, ale podstatně déle než do setmění.

Exkurs rodinný a volnočasový: Jak si v tomto režimu mohou pracovníci zabezpečovat své rodiny, výchovu dětí, a jaké náklady stojí dojíždění do místa výkonu práce? Včetně třeba volna pro návštěvy svých blízkých v nemocnicích?

Dokonce jsem zaznamenal u jiných objektů skupiny dělníků pobíhajících potmě po šikmé střeše za mrholení a bez zajištění. Pro jistotu jsem se zeptal náhodného kolemjdoucího, zda vidí to samé co já, a navíc oba jsme se v ten večer vzájemně ujistili, že jsme nepožili ani jedno pivo k obědu, a to o polednách.

Když jsem předeslal, že se pracuje od nevidim do nevidim, tak jsem se snažil odpozorovat, jak se třeba aplikují přestávky na jídlo (§ 88 ZP) a navíc jsem měl to štěstí se neformálně seznámit s terénní aplikací nařízení vlády č. 494/2001 Sb., které specifikuje způsob záznamu o pracovním úraze. Stavební dělník odněkud z jedné kapsy montérek vytáhl něco jako rohlík s uzeninou a z druhé láhev balené vody. Vzhledem k tomu, že i v čase oběda byly dosud patrny stopy jinovatky na okolním trávníku, obešel jsem místo výkonu práce, v naději, že někde objevím třeba várnici s teplým čajem. Neobjevil jsem ji, ale jisté zadostiučinění mi udělala existence suchého WC v prostoru staveniště, neboť okolní trávník je pokosený a již do dokončení stavby nedoroste. Vím sice, že v dosahu tak 500 m jsou asi 3 firmy, které poskytují teplé obědy i do donesených várnic, ovšem chápu, že okolní terén své zakázky nemusí znát stavbyvedoucí, když firma sídlí více než 50 km daleko, což má také své konsekvence.

Totiž v jednom neformálním rozhovoru s montérem plastových oken a dveří jsem dozvěděl, že záruka se nevztahuje na zablokování těchto prvků. Začaly mne napadat poměrně divoké souvislosti, jak, jsa zablokován, volám do firmy a čekám na to, až někdo přijede z té padesátikilometrové vzdálenosti mne osvobodit a ještě si tento zásah navíc zaplatím, včetně účtu za pohotovostní vozidlo. Nelenil jsem tedy a pohovořil na toto téma s představitelem našeho SVJ-éčka (je totiž zároveň designovaným stavebním dozorem), zároveň také jistil rozhovor mailovým dotazem na dotyčného, pro případ, že bych snad jeho odpověď nějak nepochopil. Obdržel jsem reakci, kterou jsem vcelku očekával, že nerozumí tomu, co chci a proč to chci. Pokýval jsem hlavou, a v duchu si pomalu počítal do deseti a odkráčel do bytu.

Zanedlouho jsem zaslechl dlouhé zvonění. Napadlo mne, že náš stavební dozor mi tedy jde sdělit nějakou upřesňující informaci, leč na chodbě stál dělník a za ním krvavá stopa, Z jeho vysvětlení, které mi sdělil jazykem dost blízkým českému, jsem pochopil, že příčinou není snad odlišný názor na nějakou stavební technologii, který byl projednáván na jejich pracovní poradě, ale kus skla z okna ve vedlejším vchodě. Zda si vyfasoval pracovní rukavice jsem neřešil, ale poskytl jsem tedy peroxid vodíku (pro nechemiky: "kysličník", pro pamětníky: je to ta samá vodička, která kdysi stávala méně než 1 Kčs a nyní již stojí více než 30 Kč), další dezinfekční prostředky, gázu a nějaké spofaplasty. Rovněž laickým pohledem (naštěstí i poměrně nalačno, neboť nesnáším pohled na krev) jsem se trošku ujistil, že z rány netrčí nějaký zbylý kus skla či jiný okenní, ale lidskému tělu cizí, předmět). Připodotknul jsem dotyčnému, že dnes si sice asi stavbyvedoucí zapomněl kufřík s lékárničkou a formulářem o pracovním úraze, ale aby to tedy mu nahlásil i zítra. Jak již jsem uvedl, vzdor jeho dost kvalitní češtině hleděl na mne dost nechápavě. Neprodlužoval jsem tedy konverzaci, a jako byvší odborář z předlistopadové éry a tudíž osoba poměrně změkčilá a dosud nepřivyklá této flexibilní a výkonné kapitalistické ekonomice jsem se odebral sám k lékaři, kde pod záminkou předpisu další dávky léků jsem si nechal přeměřit i krevní tlak, abych se přesvědčil, že moderní farmaka (přes jejich rostoucí ceny a stagnující důchody) poměrně účinně pomáhají se sžívat s každodenní realitou tržní ekonomiky (zde jsem však v jistém rozporu s vedoucími představiteli ČSSD, neboť v popisovaném kontextu slovní spojení tržní ekonomika se jaksi bráním doplňovat o slůvko sociální).

Po návratu z ordinace jsem byl uvítán hloučkem rozradostněných spoluuživatelů domu, neboť k onomu v výše avizovanému zablokování dveří došlo, ale někdo přijel a závadu odstranil. Abych se nenápadně vmísil do konverzace, tak jsem podotkl, že jsem to jaksi tušil. Dlužno dodat, že jen menšina našich uživatelů to chápala jako můj zastřený útok na organizační schopnosti výboru našeho SVJ-éčka. Tato opatrnost k mé osobě patrně pramení z toho, že před započetím stavby jsem vznesl spolu s jedním kolegou dotaz (srv. Vyhláška č. 132/98):

  • kolik akce bude stát,
  • jak dlouho bude jednotlivcem splácena
  • a jaký je termín jejího dokončení.

Uvedenou informaci jsem nějak nezaznamenal ani na banneru firmy, který vlaje na lešení...

Po několika dotazech slovních i elektronických byla věc zodpovězena na domovní nástěnce:

Až budeme něco vědět, tak vám to řeknem.

Nejdříve jsem nějak pokrčil obočí, nicméně hned jsem si uvědomil, že rigidní reálněsocialistickou byrokracii vystřídala éra demokratické smluvní volnosti a flexicuritních pracovních vztahů. Ten securitní podíl mi sice nebyl zřejmý, ale nahlédl jsem do (asi zastaralého) kalendáře, a hledal, kdy má svátek Svatý Dynda, neboť k tomuto datu zřejmě mohu očekávat nějaké zásadní sdělení. V mém vydání jsem ho nenalezl.

Jak již bylo poukázáno, ona smluvní volnost, byť na můj vkus dost netradičně braná, se projevuje v chápání firemní kultury, výkonu práce, a i aplikace zásad bezpečnosti pracovního procesu. Co navíc, ona se vtěluje i do vlastní kvality realizovaného díla.

Například na sousedním domě jsem zaznamenal, že balkonové zábradlí se podařilo úspěšně osadit, ale na třetí pokus. Na našem domě se zadařilo u vchodových dveří je zasadit tak, že díky dopisovým schránkám je po jejich otevření pro maminku s kočárkem úspěšně zablokován sestup do kočárkárny (u všech tří!). Navíc se v kolizi s vyhláškou 174/94 otevírají dovnitř, nikoliv ven. Vzhledem k tomu, že u sousedních domů, kde akce proběhly již před lety a jejich a podobné kolizní skutečnosti se tam nevyskytují, se nezasvěcenému tak může vtírat empirie, že prostě ta sleva nebyla zadarmo...

Že by se v tomto případě prostě vyskladnila položka, která by ve skladě asi zabírala jinak potřebný prostor? Jinou pikantností jsou slepá okénka na chodbách, dobře dosažitelná pro čištění, ale za pomoci horolezecké (byť základní) výbavy. No neberte to, když vás to přijde odhadem jen tak na 3 000 Kč na byt, že?

Exkurs technologicko-materiálový: Většinou je na zateplení stěn používán polystyren, jakožto nejlevnější materiál. Nicméně tato „léčebná“ metoda úniků tepla má nemalé nežádoucí vedlejší účinky, a sice:

Lze-li takto charakterizovat zákruty realizace akce za cca 4 miliony Kč, pak se skoro bojím domyslet, jaké „pecky“ se skrývají v akcích za stovky milionů, v těch různých tunelech jak do země, tak do ekonomiky. Místo toho se ve vládě a v mainstremových mediích intenzivně přemýšlí, jak ušetřit na stravenkách, na nedovalorizaci důchodů či placením obyčejných plomb na dřevo. Bohužel, do nitra realizačních firem či takových zakázek nelze veřejností tak snadno nahlížet. Zřetelně podepisuji slova exministra Sokola, nynějšího advokáta nikoliv chudých, ale bohatých a mocných, o diskutabilitě institutu agenta-provokatéra, pobíhajícího s naditou obálkou po zadavatelských institucích:

Tyto procesy (míněno ty korupční) probíhají jinde a jinak.

Ale hlavně si myslím, že leccos má probíhat jinde a jinak, a hlavně s jinými...

Terminologická vysvětlivka:

Kdysi před mnoha lety, za "reálného socialismu", na vysoké škole při semináři z předmětu, kterému jsme říkali nějak jako internacionální dělnický katechismus, jsem vznesl dotaz, kdy vlastně kapitalistický majitel firmy podniká, když pořád vykořisťuje.

Nyní po mnoha letech a dvaceti letech zkušeností s reálným kapitalismem jsem poznal, že reálné podnikání je prostě organicky spjato se silnou  exploatací pracovní síly. Nahlédnutí do Wikipedie, coby encyklopedie tohoto věku, mi legitimizovalo brát termín vykořisťování jako jednoslovné označení reálného využívání lidských zdrojů. Prostě jako reálný fakt v reálném kapitalismu.

SVJ-éčka je akronym pro Společenství Vlastníků Jednotek.

Aby podobnost s realitou byla více náhodná, byl u některých citovaných osob pozměněn (mírně) jazykový akcent a někde i pohlaví. Místo děje je totiž příliš malé.

Pozn. ŠOK: Pro vlastníky družstevních bytů je úspora tepla podstatná stejně, jak se cena tepla zdražuje. A zdražovat se bude. Rozdíl může dělat i 60%, což není zanedbatelné. U starších rodinných domků je úspora ještě vyšší, zvláště když střecha není zateplená a okna jsou původní dřevěná, nedejbože chráněná památkáři. "Nízká paropropustnost polystyrénu umocněná isolační schopností plastových oken" se projeví pouze tehdy, nechají li si stavebníci (vlastníci družstevních bytů) vnutit "levné" řešení od firmy, která kašle na projektovou dokumentaci a standardy (není polystyrén jako polystyrén, není lepidlo jako lepidlo...). Pak se nesmí divit. Hlupák bydlící, který si všechna okna utěsní, když okna umožňují dva stupně "(ne)těsnosti". Editor má zateplený dům i plastová okna a nemůže si je vynachválit. V parném létě je i v devátém patře paneláku ze sedmdesátých let chládek a v zimě stačí 35 stupňů teplé radiátory k vytopení celého bytu. Teplo se měří dálkovými čidly, kotel se automaticky reguluje přes počítač pro celý dům. Úspora i při splátkách 4 mil. Kč bance dělá ročně více než 5 000 na byt.

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 1.11. 2010