Jen běžte, doktoři!

1. 12. 2010 / Jiří Šmikmátor

Je dost dobrých důvodů, proč by měli doktoři aspoň na čas vyrazit do světa, např. tyto:

1. Od zahraničních kolegů leccos pochytí o slušnosti a zdvořilosti, nepovýšenosti, o skutečném poslání lékaře, o reálném poměru životních nákladů a příjmů lékaře v západní Evropě, též o nemalé investici do odborného vzdělání (na rozdíl od svého bezplatného vzdělání) a mnoho dalšího poučného.

2. Procítí si sami na sobě dehonestující pocit brigádníka, který zaskakuje např. za německého lékaře, který jako mnozí další momentálně odchází z Německa za vyšším platem zase do jiné země. To by mohlo mít pozitivní výchovný efekt při léčení vlastní nadřazenosti, ega, domýšlivosti.

3. Jistá naděje je také v tom, že v zahraničí naše kapacity pochopí, v čem vlastně spočívá zdraví a po návratu se zasadí o celkové ozdravění naší populace v oblasti prevence, samoléčby, zdravé výživy, omezení chemické léčby, uznání a zavedení tzv. alternativní léčby atd. atd. a my se třeba následně dočkáme toho, že již nebude ČR na 1. místě na světě ve výskytu rakoviny tlustého střeva!

4. Určitě se však naši exulanti dozvědí, že není nic počestného ve vykazování neprovedených úkonů, registraci černých duší, braní úplatků od pacientů, v zištném zapojování se do dealerských řetězců výrobců léků, stejně jako přijímání exkluzivních darů od těchto výrobců v podobě školení či konferencí v drahých exotických destinacích -- to vše patří v civilizovaných zemích do oblasti pochybných až trestných činností.

5. Pro zdraví občanů může být dobrou zprávou, že s méně častými návštěvami lékaře a tím s nižší konzumací chemických léků se budou méně poškozovat jejich orgány skrze vedlejší účinky těchto léků, lidé se budou více zajímat o staletími prověřené metody lidového léčitelství, stejně jako o duchodní příčiny svých nemocí, o kterých jim jejich lékaři nesdělovali doposud vůbec nic.

6. Pro celou naši společnost je tato nátlaková akce rovněž velmi užitečná, protože desítky dalších profesí si začnou v poměřování s platy doktorů uvědomovat, že i ony mají svoji důležitost a význam, začnou se také hlásit o svá práva a požadovat x-násobek průměrné mzdy. Ve svém důsledku toto silně otřese s celou společností, vyvolá potřebu celospolečenské diskuze a inventury, která se nevyhne zúčtování na poli ekonomiky a politiky tohoto státu za posledních několik desítek let, následně se pak (věřme tomu, že konečně už) vygenerují z národa pokrokovější a nadanější lidé, schopní uskutečnit skutečné reformy, nikoliv jen omezenecké škrtání rozpočtů.

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 1.12. 2010