Vytrženo z kontextu...?

6. 12. 2010 / Vladimír Hejnic

Jestliže budou brány v úvahu obtíže občanů "klientů" zdravotnického systému, posune-li se organizace zdravotnictví z pozice výdělečné služby ke službě občanům, bude-li řešena léková politika ve prospěch zdravotnictví a následně občanům, jistě se lze domluvit na odpovídajícím platovém ohodnocení lékařů a jejich rozumné organizaci práce. Budou-li lékaři využívat odpovídající přístrojové, vybavení, které budou umět ovládat na úrovni vývoje těchto zařízení a od firem, které nevydělávají za každou cenu, ale slouží lékařům a tím občanům, bude všechno v pořádku.

Systém zdravotnické služby obecně, jak se ukázalo dávno v minulosti si umí naši lékaři nastavit sami a ve prospěch svých pacientů. Příkladem jsou vrcholná pracoviště jako například IKEM, Dětské kardiocentrum, Úrazové a popáleninové centrum a mnohá další pracoviště. Systém nám záviděly nejvýznamnější světové kliniky, ve kterých se zase bez ohledu na byrokratické a politické bariery uměli učit naši lékaři. Problémem asi je, že byrokracie opírající se o moc peněz získala přednost před odborností a rozumem.

Zkrátka stále stejné kolečko, které se ale stále více nějakým podivným způsobem vzdaluje od základních dvou bodů. Občané očekávají službu lékařů za službu občanům a lékaři při svém uvádění do praxe po náročném a dlouhém studiu přísahají dodržování čestných pravidel svému patronovi Hippokratovi, ale obě skupiny v konečném důsledku nevidí možnost uspět a domoci se ani práva, ani povinnosti.

Základním motivem současného (ne)fungujícího resortu zdravotnictví současnosti není služba, ale kšeft. A lze očekávat něco jiného? Proč by se lékař měl se svými schopnostmi pokorně krčit s čepicí pod paží před majitelem zdravotnického zařízení, který možná neměl při pořízení lukrativní nemocnice v rukou a hlavně v hlavě nic víc než balík ničím nepodložených peněz a drzost neoprávněně nadřazeného člověka? Proč má trpět diktát úředního šimla zastoupeného komerční zdravotní pojišťovnou.

Dokud budou hnacím motorem sociálních služeb, školství a zdravotnictví výhradně peníze a už vůbec ne lidská solidarita, není šance, že by sebe schopnější ministr prosadil změnu. Ovšem tuto změnu musí neodbytně a chtít jak lékaři, tak občané.

Dokud lidská společnost nedospěje k závěru, že každý člověk má právo na přístřeší, vzdělání, stravu, zdravotní péči a péči ve stáří a že úroveň těchto základních atributů se odvíjí od povinnosti pracovat podle svých schopností, mohou se lékaři, učitelé, ekonomové, sociologové, ale i zedníci, kováři a podkováři stěhovat za prací a lepší obživou třeba do tramtárie, ale lidský problém a možný nedostatek je stejně jako kohokoliv dalšího dožene.

Vytisknout