Ztrácejí Spojené státy velmocenské postavení?

10. 11. 2017 / Dominik Zámec

čas čtení 4 minuty



Setkání dvou nejmocnějších mužů planety přitahuje pozornost médií oprávněně. Řeč je o americkém prezidentovi Donaldu Trumpovi a prezidentovi Čínské lidové republiky Si Ťin-pchingovi. Jednání probíhala o agresi ze strany KLDR, situaci v Jihočínském moři, ale i o bilaterálních dohodách za desítky miliard dolarů. Co to však znamená jak pro regionální, tak pro světovou mocenskou politiku? Přesunuje se ohnisko moci dále k Pekingu? Jak se mění mezinárodní uspořádání, které bylo utvořeno po 2. světové válce?



Mezinárodní uspořádání světa a mocenské politiky, založené na vůdčí roli Spojených států, bylo potrvrzeno jejich naprostou ekonomickou dominancí po 2. světové válce. Evropské mocnosti byly vyčerpané a USA v té době produkovaly více než 50% světového HDP.

Nyní jsme svědky upadajícího vlivu USA a rostoucího vlivu Číny. Předák Čínské lidové republiky Si Ťin-pching je na vrcholu své moci a plánuje nejen ekonomické reformy, které cílí na rostoucí domácí trh a už ne tolik na export, jehož výhodou byla levná pracovní síla.


Plány v rámci projektu “One Belt, One Road” mají zajistit Číně ekonomickou I politickou dominanci.

Donald Trump, který pokračuje na své cestě po regionu, se vyjádřil velmi překvapivě, hlavně pro politické komentátory, kteří to označují za předání globální dominance do čínských rukou. Vyjádřil se, že Spojené státy budou respektovat politiku jedné Číny. Loni v prosinci přitom Peking pobouřil, když přijal telefonát tchajwanské prezidentky, která mu gratulovala ke zvolení. Byl to první kontakt od konce 70. let.


Na začátku roku Trump politiku jedné Číny otevřeně zpochybnil. V rozhovoru s deníkem The Wall Street Journal prohlásil, že je ochoten vyjednávat, připustil i možnost jedné Číny. Později dal ale najevo, že země bude respektovat politiku jedné Číny.

Čína považuje Tchaj-wan za znepřátelenou provincii a hrozí ji vojenským zásahem, pokud vyhlásí nezávislost. Pro americko-čínské vztahy to představuje nejcitlivější téma. Washington totiž neoficiálně dodává Tchaj-wanu zbraně, aby se mohl bránit.

Řeč proběhla také o KLDR, Trump vyzval ke spolupráci obou zemí při tomto konfliktu. Další ožehavá témata jsou územní spory o Jihočínské moře a militarizace ostrovů. Peking si nárokuje téměř celé Jihočínské moře, kudy vedou důležité námořní trasy a pod jehož dnem se mohou nacházet velké zásoby ropy a zemního plynu. Staví umělé ostrovy pro vojenské účelys příslušnou infrastrukturou.

Spojené státy do sporu o Jihočínské moře nevstupují, ale prosazují svobodu pohybu lidí i zboží. Do regionu posílají za tímto účelem svá letadla a lodě. Americký ministr zahraničí se už dříve vyjádřil dost kriticky k vojenským ostrovům.

Jedno je jasné, USA už nehrají ve velmocenské politice jako jediní, jako další hráč je na scéně Čína. Je zde vidět určitý posun moci na východ. Apokalyptické scénáře, které tvrdí, že západ v čele s USA se nachází ve stejné situaci jako pozdní Západořímské impérium, jsou ovšem přehnané. Čína a další “asijští tygři” mají výhodu v tom, že převzali technologické procesy ze Západu, tzv. “know how” a použili ho v kombinaci s levnou pracovní silou, neexistujícími regulacemi ohledně životního prostředí a neoliberalismem, který umožňuje nadnárodním korporacím přesouvat kapitál za hranice národních států. Nejedná se zde o to, že by Západ zchudnul, jen stagnuje. Došlo zde k redistribuci bohatství do Asie. Nicméně i Čína má své hluboké problémy, těmi jsou stárnoucí populace, obrovský dluh, růst založený často na zbytečných investicích a velmi autoritativní vláda.

Jsme svědky překreslování mocenské mapy, ale úplné přepsání bude ještě dlouho trvat a nevíme co se do té doby stane. Do té doby budou Spojené státy zřejmě hrát stále klíčovou roli v mezinárodním dění.

0
Vytisknout
10639

Diskuse

Obsah vydání | 14. 11. 2017