Ztrácejí Spojené státy velmocenské postavení?
10. 11. 2017
/
Dominik Zámec
čas čtení
4 minuty
Setkání dvou
nejmocnějších mužů planety přitahuje pozornost médií
oprávněně. Řeč je o americkém prezidentovi Donaldu Trumpovi a
prezidentovi Čínské lidové republiky Si Ťin-pchingovi. Jednání
probíhala o agresi ze strany KLDR, situaci v Jihočínském moři,
ale i o bilaterálních dohodách za desítky miliard dolarů. Co to
však znamená jak pro regionální, tak pro světovou mocenskou
politiku? Přesunuje se ohnisko moci dále k Pekingu? Jak se mění
mezinárodní uspořádání, které bylo utvořeno po 2. světové
válce?
Mezinárodní uspořádání světa a mocenské
politiky, založené na vůdčí roli Spojených států, bylo
potrvrzeno jejich naprostou ekonomickou dominancí po 2. světové
válce. Evropské mocnosti byly vyčerpané a USA v té době
produkovaly více než 50% světového HDP.
Nyní jsme
svědky upadajícího vlivu USA a rostoucího vlivu Číny. Předák
Čínské lidové republiky Si Ťin-pching je na vrcholu své moci a
plánuje nejen ekonomické reformy, které cílí na rostoucí domácí
trh a už ne tolik na export, jehož výhodou byla levná pracovní
síla.
Plány v rámci projektu “One Belt, One Road” mají
zajistit Číně ekonomickou I politickou dominanci.
Donald Trump,
který pokračuje na své cestě po regionu, se vyjádřil velmi
překvapivě, hlavně pro politické komentátory, kteří to
označují za předání globální dominance do čínských rukou.
Vyjádřil se, že Spojené státy budou respektovat politiku jedné
Číny. Loni v prosinci přitom Peking pobouřil, když přijal
telefonát tchajwanské prezidentky, která mu gratulovala ke
zvolení. Byl to první kontakt od konce 70. let.
Na začátku
roku Trump politiku jedné Číny otevřeně zpochybnil. V rozhovoru
s deníkem The Wall Street Journal prohlásil, že je ochoten
vyjednávat, připustil i možnost jedné Číny. Později dal ale
najevo, že země bude respektovat politiku jedné Číny.
Čína
považuje Tchaj-wan za znepřátelenou provincii a hrozí ji
vojenským zásahem, pokud vyhlásí nezávislost. Pro
americko-čínské vztahy to představuje nejcitlivější téma.
Washington totiž neoficiálně dodává Tchaj-wanu zbraně, aby se
mohl bránit.
Řeč proběhla také o KLDR, Trump vyzval
ke spolupráci obou zemí při tomto konfliktu. Další ožehavá
témata jsou územní spory o Jihočínské moře a militarizace
ostrovů. Peking si nárokuje téměř celé Jihočínské moře,
kudy vedou důležité námořní trasy a pod jehož dnem se mohou
nacházet velké zásoby ropy a zemního plynu. Staví umělé
ostrovy pro vojenské účelys příslušnou infrastrukturou.
Spojené státy do
sporu o Jihočínské moře nevstupují, ale prosazují svobodu
pohybu lidí i zboží. Do regionu posílají za tímto účelem svá
letadla a lodě. Americký ministr zahraničí se už dříve
vyjádřil dost kriticky k vojenským ostrovům.
Jedno je jasné, USA
už nehrají ve velmocenské politice jako jediní, jako další
hráč je na scéně Čína. Je zde vidět určitý posun moci na
východ. Apokalyptické scénáře, které tvrdí, že západ v čele
s USA se nachází ve stejné situaci jako pozdní Západořímské
impérium, jsou ovšem přehnané. Čína a další “asijští
tygři” mají výhodu v tom, že převzali technologické procesy
ze Západu, tzv. “know how” a použili ho v kombinaci s levnou
pracovní silou, neexistujícími regulacemi ohledně životního
prostředí a neoliberalismem, který umožňuje nadnárodním
korporacím přesouvat kapitál za hranice národních států.
Nejedná se zde o to, že by Západ zchudnul, jen stagnuje. Došlo
zde k redistribuci bohatství do Asie. Nicméně i Čína má své
hluboké problémy, těmi jsou stárnoucí populace, obrovský dluh,
růst založený často na zbytečných investicích a velmi
autoritativní vláda.
Jsme svědky
překreslování mocenské mapy, ale úplné přepsání bude ještě
dlouho trvat a nevíme co se do té doby stane. Do té doby budou
Spojené státy zřejmě hrát stále klíčovou roli v mezinárodním
dění.
10637
Diskuse