4. 1. 2002
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
4. 1. 2002

Na Argentince se dívají Brazilci tak spatra jak Chorvati na Čechy

Argentinské pláže jsou příliš chladné, a tak jezdí Argentinci na letní dovolenou do Brazílie. Tento každoroční jev vede nevyhnutelně k lidské tendenci vytváření mýtů a generalizací, na základě charakteristik argentinských turistů, vytvořených ze špatných příkladů. Takže jestli někde nějaký Argentinec něco ukradl, přirozeně "Argentinci jsou zloději". Mnoho Argentinců kouří, a tak je politicky korektní Brazilci odsuzují jako špinavé, zaostalé kuřáky. Jestliže si Argentinci stěžují na dvojí ceny (pro nás je to v Brazílii levné, pro ně je to dražší), "dělají rozbroje a neuvědomují si, že nejsou doma". Avšak mě vždycky zajímaly jiné kultury, tak jsem se spřátelil s mnoha Argentinci a jejich zemi jsem mnohokrát navštívil. S některými z nich jsem v minulých dnech hovořil telefonicky, v době, kdy měli během jediného týdne více prezidentů než Česká televize v roce 2000 generálních ředitelů.

Vzhledem k tomu, že jsem Jihoameričan, jsem zvyklý na takovouto politickou lochnesku. Vyrostl jsem ve vojenské diktatuře, stejně jako lidé ve většině sousedních zemí. Od poloviny osmdesátých let máme demokracii, v rámci níž nás okrádali civilisté, kteří se dostali po vojenském režimu k moci. Odvolali jsme prezidenty, ale zvolili jsme populisty, kteří nás okrádali ještě víc.

Mezitím se země jako Brazílie a Argentina rozhodly chovat "slušně" a získat velké množství peněz od Mezinárodního měnového fondu, aby si mohly vybudovat pár dalších "důležitých" věcí, jako vodní elektrárny na vzdálených místech (mělo by to vést ke vzniku pracovních příležitostí! Jakmile je v oblasti elektrický proud, investoři tam mohou začít stavět továrny a zaměstnávat tamější chudé lidi. Jenže investoři dávají přednost velkým městům, nikoliv těm oblastem Jižní Ameriky, kde nejsou letiště a žádné slušné prostitutky. Tak máme drahé elektrárnu, které naplňují kapsy mnoha politiků miliony, které si odčerpali z půjček, což nepomáhá naší ekonomice, ale mimochodem nás budou splátky z těch půjček stát miliardy.

Tak je nám řečeno, že musíme snížit důchody starých lidí jen proto, aby se našly finance na zaplacení pouhé provize z těchto půjček. MMF, jak se zdá, je přesvědčen, že se babičky dokáží přizpůsobit nové realitě a vydělat si další peníze na volném trhu, aby neumřely hladem. A taky omezujeme výdaje na kulturu, protože kdo potřebuje kulturu? Chudí lidé žádnou kulturu nepotřebují. Ti potřebují tvrdě pracovat, jíst málo a dívat se na televizní seriály. A tak dokážeme zaplatit dluh za nově postavené hydroelektrárny. Rozčiluje mě, že formule, kterou zemím vnucuje MMF, nefunguje nikde. Vždyť sám Mezinárodní měnový fond přiznává, že vlády, jimž MMF půjčuje peníze, kromě jedné dvou výjimek, prostě část těch peněz ukradnou. Takže proč si proboha MMF nezmodernizuje své dohody s vládami?

Lidé v Argentině vyšli do ulic, protože jim bylo řečeno, že jejich mizérie je jen dočasná, že je to jen jedna etapa v pokroku směrem k lepší situaci. Mizérie byla důsledkem formule MMF, vnucené Argentině. Tuto formuli používá MMF velmi dlouho, bez výraznějších pozitivních výsledků - jen obyvatelstvo mnoha zemí musí dělat oběti, prosperitu to nepřineslo. Ovšem s výjimkou politiků a jejich společníků. A tak lidi řekli Dost!

Argentinci už měli plné zuby zjevného oceánu korupce mezi politiky a absurdního snížení jejich životní úrovně, k němuž došlo za poslední dva roky.

Důvodů pro to je mnoho, mimo jiné i to, že Argentina odmítla devalvovat svou měnu vůči dolaru. Vliv MMF a politická korupce, to jsou další důvody.

Avšak politikové na celém světě mají schopnost ovlivnit revoluce tak, aby to prospívalo jejich zájmům. Peronisté, sám o sobě zajímavý jev, získali zpět svůj trůn v Casa Rosada, o nějž přišli v době od Menema až po La Rua, ale začali znovu využívat svou tradiční směsici populistických slibů a triků. Prezident Saa, který nyní odstoupil, sliboval statisíce nových pracovních příležitostí, novou měnu, paritní vůči dolaru, ukončení plateb MMF, atd. Pak začal naplňovat ministerstva, ostudně a přímo v kontrastu ke svým slovům, politiky, kteří byli široce obviňováni z téže korupce a tunelování vlastní země, proti níž lidé protestovali v ulicích.

Tento způsob chování je v Jižní Americe běžný, protože negramotné obyvatelstvo je zvyklé na to, že je vykořisťováno a k výbuchu dochází vždycky až po dlouhém vystavení absurdnímu chování politiků, ale po výbuchu se neděje nic - všechno zůstává při starém. Ani v Argentině se nynější vývoj příliš neliší.

Peronisté se nyní - ještě ostudněji - snaží dát moc jednomu člověku ze svých řad a NEKONAT všeobecné volby 3. března, jak původně slíbili. Snaží se obyvatelstvu odebrat právo, považované po celé Jižní Americe za svatou věc, totiž právo volit přímo svého prezidenta! Pro všechny z nás, Jihoameričany, má přímá volba prezidenta nesmírně velký význam, neboť to byl hlavní požadavek našich revolucí.

My jsme nepožádali svou armádu, aby odešla, požádali jsme ji, aby se účastnila voleb. "Diretas Ja" - tak nazýváme svou brazilskou revoluci z roku 1985 a znamená to "Přímé volby teď hned!" V důsledku stejného hesla se dostala Argentina po válce o Falklandské ostrovy do rukou disidenta Raula Alfonsina.

Ve většině jihoamerických zemích se během diktatury konaly normální volby, až na to že jen málo lidí s opozičními názory zůstalo naživu anebo žili v našich zemích a prezident měl právo jmenovat tolik senátorů a poslanců, kolik si přál (a prezident také přímo jmenoval guvernéry provincií a primátory měst). To znamenalo, že když opozice vyhrála ve volbách víc parlamentních křesel než armáda, generál u moci prostě jmenoval do funkcí jen větší množství vlastních spojenců.

A politikové, kteří se odvážili vládu zpochybnit, zmizeli. A naši prezidenti měli svaté právo vetovat všechny zákony a zavádět, bez hlasování parlamentu, jaké zákony chtěli.

A prezidenta vždycky volil parlament (protože měl víc poslanců ze strany u moci. Takže to, že parlament volil prezidenta, bylo pro nás překážkou, která nás oddělovala od demokracie.

Peronisté nebyli u moci jen v době, kdy vládla v Argentině vojenská diktatura a pak nedávno, poté, co přinesl do vlády čerstvý vzduch de La Rua, po celém desetiletí kontroverzního a teatrálního Carlose Menema. Nefungovalo to a Argentinci se pak vrátili k jediné jiné straně, jakou znali, totiž k starým peronistům. Ale tato strana byla už za Juana Perona populistická, byla to strana, která mnoho slibovala a poskytovala jen okamžitou úlevu skupinám chudých lidí a zneužívala veřejného rozpočtu ve vlastní prospěch. Je to historie, kterou známe z mnoha jihoamerických zemí dobře. A vlastně i z České republiky, jenže tam je to s menší gestikulací.

Pro Argentinu nebude lehké dostat se z této krize. Neprobudíme se během nadcházejících dvou let k zdravé Argentině. Argentině se dostanou zase jen prázdná slova a jen pár krátkodobých řešení pro vážné dlouhodobé problémy.

MMF se začne chovat slušněji a poskytne pro splácení dluhů zpočátku lepší podmínky, ale jakmile se pozornost veřejnosti zaměří na něco jiného, argentinští politikové zneužijí rozvojové formule MMF k tomu, aby zase začali odčerpávat část financí MMF pro svá uruguayská konta (Uruguay je známá jako "Švýcarsko Jižní Ameriky").

Vyrostl jsem s tím, že jsem se domníval, že denní zvyšování cen je úplně normální. Když byla brazilská inflace asi 300 procent, v určitou dobu zvyšovaly obchody ceny dvakrát denně. Vyšší vrstvy to samozřejmě nepociťovaly, naopak z toho měly zisk. Pak jsem se přestěhoval do Spojených států a zjistil jsem, že denní zvyšování cen výrobků v obchodech není normální.

Nedlouho poté, brazilský sociolog a bývalý socialistický disident, nyní prezident Fernando Henrique Cardoso vytvořil desetiletí neuvěřitelné stability a pokroku. Najednou se Brazílie stala tygrem Jižní Ameriky, sedmým největším trhem na světě, země, která v devadesátých letech získala celosvětově největší množství investic. Měli jsme novou měnu, real, který neztrácel každý den hodnotu. Nižší střední vrstvy se staly středními vrstvami, do vyšších vrstev vstoupily miliony nových lidí ze středních vrstev. Jen chudí zůstali dál chudí, ale nyní, chlubil se náš prezident, jemuž se jednoduše říká FHC, každý občan si každý den mohl koupit za svou minimální mzdu celé kuře. Přestože i dnes jen 97 procent dětí chodí do školy a 11 procent obyvatelstva žije pod hranicí chudoby, ale to je malý počet, ve srovnání se situací před deseti lety. Avšak nyní sen téměř skončil a před námi je recese. Je nás 170 milionů, polovička těchto lidí jsou střední vrstvy, asi 12 milionů lidí je opravdu velmi bohatých. Chudých je nyní trochu méně, ale stále je jich velmi mnoho, tak jsou vidět všude.

Argentina nežila s tak obrovskými kontrasty. Ale po zásazích Mezinárodního měnového fondu a opakovaných korupčních vládách z posledních let je poprvé v Argentině taková chudoba, že se země téměř navrátila do dob Evity, která pomáhala situaci změnit. Přátelé se mi svěřují, že je nyní v Argentině opravdu zoufalá situace, protože se země úplně rozložila. Lidé jsou rozhněvaní a nespokojení, někteří mají hlad. A Argentinci jsou příliš hrdí na takovou situaci.

Ale jak dlouho je jejich hněv bude nutit, aby demonstrovali v ulicích a nebyli znovu zmanipulováni politiky, to si nejsem jist. Jestliže se peronisté skutečně odváží zrušit přímé volby a dají moc starostovi Buenos Aires (který prohrál poslední prezidentské volby) až do roku 2003, bude to dalším důkazem, jak křehké jsou jihoamerické demokracie a jak jsou nakažené bezostyšností.

                 
Obsah vydání       4. 1. 2002
6. 1. 2002 Afghánští vězni: je dobře, že se jim dává na hlavu pytel
3. 1. 2002 Policie zastavila trestní stíhání Jana Kopala Tomáš  Pecina
4. 1. 2002 Policejní sloh Filip  Rožánek
4. 1. 2002 Zastavení stíhání Jana Kopala je úspěch, ale to nestačí Jan  Čulík
4. 1. 2002 Jan Paul je v jádru negativní člověk Ondřej  Sýkora, Radan  Wagner
4. 1. 2002 Pracovníci obchodu Art.cz argumentují nevěcně Jan  Čulík
4. 1. 2002 Na Argentince se dívají Brazilci tak spatra jak Chorvati na Čechy Fabiano  Golgo
4. 1. 2002 Kdo udrží Irák pohromadě? Majid  Majed
4. 1. 2002 Jak to dnes vypadá v Rusku?
3. 1. 2002 Jaké to bylo v Redhotu: Svobodu nechtěli ani za nic!! Štěpán  Kotrba, Fabiano  Golgo
3. 1. 2001 Pomozte při digitalizaci dokumentů 1. československého odboje
2. 1. 2002 Britský novinář John Simpson: symbol buržoazní nezávislosti, kritičnosti a slušnosti Jan  Čulík
2. 1. 2002 Případ Pavel Kohout - historie o tom, jak vás vyplivne stádo Jan  Čulík
27. 11. 2001 ÚOOÚ ignoruje zákon o svobodném přístupu k informacím Tomáš  Pecina
21. 1. 2002 Příspěvky na investigativní práci Britských listů
18. 12. 2001 Přispěji na práci Tomáše Peciny částkou 10 000 Kč Pavel  Trtík

Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
6. 1. 2002 Afghánští vězni: je dobře, že se jim dává na hlavu pytel   
4. 1. 2002 Na Argentince se dívají Brazilci tak spatra jak Chorvati na Čechy Fabiano  Golgo
4. 1. 2002 Zastavení stíhání Jana Kopala je úspěch, ale to nestačí Jan  Čulík
4. 1. 2002 Pracovníci obchodu Art.cz argumentují nevěcně Jan  Čulík
4. 1. 2002 Jan Paul je v jádru negativní člověk Ondřej  Sýkora, Radan Wagner
3. 1. 2002 Ještě k politické korektnosti: Odpověď Janu Čulíkovi Josef  Fronek
2. 1. 2002 Komedie v českých televizích: boj o Havlův novoroční projev Fabiano  Golgo
2. 1. 2002 Britský novinář John Simpson: symbol buržoazní nezávislosti, kritičnosti a slušnosti Jan  Čulík
2. 1. 2002 Případ Pavel Kohout - historie o tom, jak vás vyplivne stádo Jan  Čulík
1. 1. 2002 T. Pecina prosazoval v rozhlase pluralismus, posluchači reagovali: "špatné" názory je nutno zakázat!   
21. 12. 2001 O bití dětí Jan  Čulík
21. 12. 2001 Merry Winterval aneb veselé zimnice Josef  Fronek
21. 12. 2001 Zdeněk Kalista: Baroko se v nejistotě přibližovalo k Bohu skrze tento svět   
21. 12. 2001 Komenský a jeho Labyrint: Proměna renesančního člověka v osobnost baroka Kathryn  Murphy