1. 2. 2002
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
1. 2. 2002

Pierre Bourdieu: sociální filozof bez kontextu?

Francouzský sociolog a filozof, který zemřel 23. prosince, nestál za zmínku téměř nikomu, ani jedinému českému filozofu, ani většině sociologů, nestál za zmínku ani českým novinám. Šlo přitom o jednu z nejvýraznějších osobností současné evropské intelektuální scény, a zároveň důslednému obránci občanské společnosti.

Odkaz tohoto muže, který do posledních dní vyvolával diskuse ve Francii nejen v akademických kruzích, je přitom nepřehlédnutelný. Pierre Bourdieu, profesor na Collège de France, nejmedializovanější z odpůrců médií, se dočkal v evropském tisku obsáhlých nekrologů. Nejen proto, že byl nejcitovanějším filozofem a sociologem současnosti, srovnávaným s odkazem Sigmunda Freuda a Karla Marxe, jak zní mediální charakteristika. Bourdieu byl ale především mužem sociální akce.

Filozof sociální akce

Bibliografie Pierre Bourdieua čítá 343 publikací, a mezi nejslavnější patří bezesporu Misère du monde (Bída světa, 1993): důsledný repertoár současných forem sociální bídy; k často citovaným ale patří rovněž díla jako Les Héritiers (Dědici, 1964), L'Amour de l'art (Láska k umění, 1966), La Reproduction (Reprodukce, 1970), La Distanction (Odlišení, 1979) nebo La Noblesse d'État (Státní šlechta, 1979), která postupují od přísně metodologických analýz vzdělávání, chování, k srovnávání sociálních nerovností, kulturního dědictví a její reprodukce.

Sociolog se od analýz odpoutává k demonstraci "skutečné logiky akce": od objektivizovaných výsledků sociálně kodifikovaných zvyků a chování spěje posléze k pokusům o zachycení relativně nepředvídaných a tvůrčích aktů. Vedle toho, že se zabývá zkoumáním sociálních institucí, ideologických nástrojů či vnímáním uměleckého díla, neujde jeho pozornosti ani životní styl, jazykové formy a různé druhy hierarchií: literární, novinářská, diplomatická, sportovní, sexuální či školní.

Tyto výzkumy, zabývající se "predispozicemi/předpoklady" sociální akce vedou k zachycování toho typu násilí, který se objevuje na různých úrovních mentálních struktur, jejichž prostřednictvím vnímáme a posuzujeme sociální a kulturní prostředí. Podobně jako dříve Emil Zola, v 60. letech Jean-Paul Sartre, a později částečně i Michel Foucault, nebál se ani Pierre Bourdieu vstoupit do arény ulice, kde se odehrávaly některé sociální boje o podobu mocenských "dominancí/nadvlád". Naposledy v prosinci roku 1995, kdy Francii zachvátila vlna stávek. "Dokázal obnovit dialektiku mezi sociálním hnutím a politickou organizací," řekl o něm Alain Krivine, jeden z aktérů politických bouří konce 60. let.

Proměnit společnost

Jaké byly výsledky jeho bojů? Pierre Bourdieu podporoval hnutí a sociální výbuchy: ať už se jednalo o zápas legalizovat pobyt imigrantů bez dokumentů (tzv. sans-papiers), železničáře nebo kontroverzního zemědělce José Bového. Stál u zrodu významného proudu, nazývaného také jako "levice levice", který se v 2. polovině 90. let zapojil do zápasů o posílení dynamiky sociální autonomie a vytváření tlaku na politický establishment. Sám o sobě mluvil jako o "angažovaném sociologu" a nebránil se úvahám o "proměně společnosti". Oproti těm, kteří tvoří základ sociálních protestů, disponoval ale vždy tím, co ostatní často neměli: silou myšlenky. Tento fakt nezpochybňuje dnes ve Francii nikdo: ani pravicový prezident Jacques Chirac, ani levicový premiér Lionel Jospin. Oba mu vděčí za mnohé.

Ačkoliv v 90. letech nedosáhl Bourdieu všech vytčených myšlenek, stálo jeho úsilí například v roce 1995 za vznikem skupin jako Raisons d'agir (Důvody k akci) a Agir contre le chômage (Jednat proti nezaměstnanosti!), i antiglobalizačního hnutí Attac (sdružení usiluje o zdanění globálních finančních transakcí), které vzniklo v roce 1998. Postoje Bourdieua mají povahy silně antiliberální, jeho postoje se ale vymykají snadným nálepkám (byl žalobcem neoliberálního spojenectví Blair-Schröder-Jospin, byl ale rovněž pro finanční a měnovou Evropu, ovšem s politickými konsekvencemi), kritice navíc nezůstávaly ušetřeny ani některé buřičské praktiky ("antiglobalizační turismus", jak říkal). Kam s ním? Někteří o něm mluví jako o liberténovi ducha, jiní používají pro jeho angažovanost termín neoradikál, kolega sociolog Alain Touraine míní, že měl vždy blízko k sociálnímu determinismu.

Asi nejblíže budou ti, kteří zdůrazňují jeho kritického ducha. Neměl rád politické strany, věřil v občanskou společnost. I přes některé razantnější politické aktivity se nestal nikdy lídrem žádného stranického uskupení v evropských, ani národních volbách. Ironie dějin byla u toho, když jeho odmítnutí jít do francouzských prezidentských voleb nepřímo podpořilo neogaullistického Jacquese Chiraka, který s jeho sloganem "sociální zlomeniny" ("fracture sociale") objel celou zemi.

Mlčení v Čechách

A mlčení v Čechách? Ti, kteří z akademického prostředí znají jeho dílo (například sociolog Miloslav Petrusek či Jan Keller), budou mít asi vždy těžkosti vysvětlit českému čtenáři, že Pierre Bourdieu nebyl ani marxista, ani komunista. (A i kdyby byl, no a co? pozn. JČ) Dlouhé období komunistické hibernace bohužel zanechalo stopy i ve schopnosti zařadit tohoto francouzského filozofa-sociologa do kontextu českých sociálních vzepětí polistopadové éry. Proto někdy tak úzkostlivé odborné vymezení.

Bourdieuovo místo je ale i v Čechách: dokud bude politický establishment považovat občany za obtížný hmyz, jak to předvádějí politikové opoziční smlouvy, bude vždy důvod se jeho dílem inspirovat. V Čechách k tomu není i přes dvě přeložené knihy (Teorie jednání a Nadvláda mužů) zatím moc příležitosti.

Autor je publicista

                 
Obsah vydání       1. 2. 2002
1. 2. 2002 Eurotank: Podivné okolnosti okolo podivné firmy Štěpán  Kotrba, Petr  Pražák
1. 2. 2002 41 procent žáků českých základních škol je obětí šikanování Antonín  Mezera
1. 2. 2002 Perlustrace ve vlaku: členové organizace al Qaeda jsou přece všude! Petr H. Neuwirth
1. 2. 2002 Pierre Bourdieu: sociální filozof bez kontextu? Josef  Brož
1. 2. 2002 Mně ústní zkoušky vyhovují lépe - ano, jsou subjektivní Ondřej  Hausenblas
1. 2. 2002 Známkování David  Bregar
31. 1. 2002 Kdy padne vysílací rada? Tomáš  Pecina
1. 2. 2002 Bush "brzo zase zahájí nové vojenské akce"
1. 2. 2002 Tak teď už platí jen americký národní zájem
1. 2. 2002 Prezident Bush sice získal chválu Ameriky, nikoliv však důvěru světa
1. 2. 2002 Tragedie z 11. září neznamená, že si teď Bush může dělat, co chce
1. 2. 2002 Dobrá privatizace? Radek  Bubeník
1. 2. 2002 Dopis: Lidé, žijící v Rakousku, mám vás rád Miroslav  Pavliš
31. 1. 2002 Ministr Gross: Příslušníci zásahových jednotek čísla mít nemusejí (ale budou) Tomáš  Pecina
31. 1. 2002 Češi: nemáme rádi Němce, židy, Vietnamce, Romy, Rusy a lidi z Balkánu
31. 1. 2002 Spojení Eurotelu s Velkou Británií konečně navázáno
9. 2. 2002 Podáváme žalobu na Úřad pro ochranu osobních údajů za nezákonné utajování informací Tomáš  Pecina
21. 1. 2002 Příspěvky na investigativní práci Britských listů

Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
1. 2. 2002 Eurotank: Podivné okolnosti okolo podivné firmy Štěpán  Kotrba, Petr Pražák
1. 2. 2002 Pierre Bourdieu: sociální filozof bez kontextu? Josef  Brož
1. 2. 2002 Perlustrace ve vlaku: členové organizace al Qaeda jsou přece všude! Petr H. Neuwirth
1. 2. 2002 Dobrá privatizace? Radek  Bubeník
1. 2. 2002 41 procent žáků českých základních škol je obětí šikanování Antonín  Mezera
1. 2. 2002 Mně ústní zkoušky vyhovují lépe - ano, jsou subjektivní Ondřej  Hausenblas
1. 2. 2002 Tak teď už platí jen americký národní zájem   
31. 1. 2002 Kdy padne vysílací rada? Tomáš  Pecina
31. 1. 2002 Má koupě Gripenů něco společného s blížícími se volbami? Jan  Čulík
31. 1. 2002 Ministr Gross: Příslušníci zásahových jednotek čísla mít nemusejí (ale budou) Tomáš  Pecina
31. 1. 2002 Syndikát novinářů: Pluralita regionálního tisku je v ČR ohrožena!   
31. 1. 2002 Otázky a odpovědi k Bushově projevu o "stavu národa"   
31. 1. 2002 Zkoušky na vysokých školách v ČR a jinde Jan  Čulík
30. 1. 2002 Američané v Afghánistánu omylem zatkli nového šéfa policie   

Francie RSS 2.0      Historie >
1. 2. 2002 Pierre Bourdieu: sociální filozof bez kontextu? Josef  Brož

Sociální vědy aplikované do života RSS 2.0      Historie >
1. 2. 2002 Pierre Bourdieu: sociální filozof bez kontextu? Josef  Brož