10. 11. 2025
Nepíšu
do Britských listů příliš často, nicméně bych rád přispěl nějakými
fakty a názorem k tomuto tématu i vzhledem k tomu, že se tu objevilo
nedávno několik článků. Sám chci zdůraznit, že je to názor jen laický a
maximálně poloodborný, ovšem založený na rozhovorech s odborníky a
omezené četbě odborné literatury a uvědomuji si, že reaguji s určitým
zpožděním k článkům, které vyšly už dříve, je to jednak vytížením jinými
záležitostmi, ale také tím, že toto téma na mě samotného příjemně
zrovna nepůsobí.
Jde především o
toto: V odborné literatuře se dá dohledat a můžete si to i ověřit, že
přibližně dvě třetiny sexuálně motivovaných trestných činů (hlavně zneužívání dětí) páchají samy oběti těchto činů, které byly
viktimizovány o generaci dříve. A kterým nebyla poskytnuta odpovídající,
případně vůbec jakákoli psychologická/psychiatrická/sexuologická
systémová pomoc.
Přičemž v ČR systémový přístup k tomuto problému asi
ani pořádně neexistuje, natož nějaká strategie.
Předem chci říct, jsem rád, že Britské listy
vůbec na tuto problematiku upozorňují, a i proto vám tohle píšu. Jsem
rád, že došlo ke kampani MeToo, která na tento fenomén upozornila, i
když se ale domnívám, že v ní došlo ke zkreslením a zjednodušením, a že
se poněkud minula účinkem a nedosáhla příliš velkých zlepšení. Proto k
tomu chci přidat nějaká fakta a poznámky, co by mohlo omezit sexuální
násilí účinněji.
Ale k věci, je sice dobře, že
tu upozorňujete na případy, kde jsou udělené tresty naprosto
neodpovídající a upozorňujete na nechvalně známé případy, kdy to někomu
buď zcela prošlo nebo se to zametalo pod kobereček, zejména v (hlavně
katolické) církvi.
Co je však i v médiích kompletně ignorováno
a v širší společnosti a na veřejnosti neznámo, jsou až strukturální
důvody dysfunkčního (nejen) českého psychiatrického a psychosociálního
systému - včetně sexuologie, na kterou se v tomto článku soustředím,
které tento fenomén samy výrazně zhoršují.
