Už celou řadu let rozvíjí britská veřejnoprávní rozhlasová, televizní a nyní i internetová společnost systematicky své internetové stránky - nyní čítají desetitisíce samostatných serverů a mají stamiliony uživatelů. Ve Spojených státech se - zejména v důsledku nezávislých informací společnosti BBC o válkách v Iráku a v Afghánistánu - staly vedle internetových stránek deníku Guardian stránky BBC předním zahraničním informačním zdrojem, kam se uchylují Američané pro informace, které nenajdou ve vlastní zemi. Domácí rozhlasové a televizní vysílání doplňuje společnost BBC nyní i zahraničním televizním a rozhlasovým vysíláním. Televizní pořady jsou většinou k dispozici na síti i uživatelům internetu, totéž platí nejen o simultánním živém vysílání domácích rozhlasových stanic, ale i o archivech jednotlivých pořadů. Upozorňujeme v této souvislosti například na archiv pořadů rozhlasové stanice BBC Radio Four.

Stálá komise pro sdělovací prostředky na svém zasedání v České televizi doporučila přerušit projednávání zákona o koncesionářských poplatcích a přijala na návrh Ivana Langera (ODS) usnesení, jímž plénu PSP ČR doporučuje zřídit skupinu poslanců, která by společně se zástupci Rady ČT a Rady ČRo připravila koncepci sloučení Českého rozhlasu a České televize do jednoho subjektu a navrhla tzv. jednosložkový model financování na základě koncesionářských poplatků. Projekt sloučení rozhlasu a televize má být připraven do 28. 2. 2004, projekt financování ČT bez komerčních vlivů (tj. bez reklamy) do 31. 1. 2004. Zákon o České televizi by podle rozhodnutí mediální komise plénum Poslanecké sněmovny nemělo zamítnout, nýbrž přerušit jeho projednávání a dopracovat. V pracovní skupině, která by měla koncepci sloučení obou médií veřejné služby připravit, by mělo být 5 poslanců (z každého klubu jeden) a po jednom zástupci z Rady ČT a Rady ČRo. Informaci přinesl jako první internetový server Česká média.

Předseda Rady ČT Jan Mrzena také není proti diskusi o případném spojení ČT s ČRo, nicméně je to podle něj dlouhodobá a komplikovaná záležitost. Dnešní jednání Mrzena podle ČTK považuje za pozitivně zlomové v přístupu k financování veřejnoprávních médií. Zasedání komise zpestřil výstup Michala Pavlaty z Rady ČRo, který vyhlásil smrt reklamě ve veřejnoprávních médiích. Tuto perličku zaznamenala ČTK. Koncesionářské poplatky v ČT tvoří dnes 65 procent příjmů.

Studio Febio na zákaldě avíza úspor zvažuje ukončení dlouholeté spolupráce s Českou televizí. Mediálního gesta Fero Feniče si všimla ČTK ve své monotematické "zprávě". Feničovo jednání přitom vyznívá značně zoufalecky a postrádá logiku jinou, než logiku výhrůžky managementu ČT a poslancům, protože tvorba Febia nejspíše televizi Nova či Prima zajímat nebude...

S pochybnostmi lze hodnotit rozhodnutí parlamentní komise odebrat veřejnému rozhlasu a televizi právo prodávat ve svém vysílání určité množství reklamy. Obecně se usuzuje, že v menších evropských zemích je právo prodávat malé množství reklamy ve veřejných sdělovacích prostředcích nutné, neboť malý počet obyvatel zemi prostě neumožňuje, aby se v ní na koncesionářských poplatcích vybralo dostatečné množství peněz tak, aby to stačilo financovat skutečně profesionální, dobrý veřejný rozhlas a televizi.

Jiným důležitým faktorem, který měli poslanci vzít v úvahu, byla potřeba konkurence - televize Nova a Prima by neměly mít monopolní přístup k trhu reklamy: mohlo by to znamenat, že si budou plně určovat její ceny prostřednictvím kartelové dohody. Nehrozilo asi nebezpečí, že by kartelovou dohodu uzavřela s Novou a Primou i Česká televize.

Např. ve Velké Británii sice televizní a rozhlasové stanice veřejnoprávní společnosti BBC neprodávají žádnou reklamu, avšak země má přibližně šestkrát větší počet obyvatel než Česká republika a její obyvatelstvo má také daleko větší kupní sílu. BBC nemusí v britském kontextu fungovat jako konkurenční síla na trhu televizní reklamy, protože si při prodeji televizní reklamy navzájem tvrdě konkuruje 16 samostatných komerčních regionálních stanic.

Finanční prostředky, která má v ČR k dispozici Česká televize, byly - v mezinárodním kontextu - vždycky nesmírně malé. Jiná věc je, že nad nimi nebyla řádná veřejná kontrola a zdrojů ČT zneužívali a dosud často zneužívají tamější zaměstnanci k prosazování vlastních zájmů. Správným řešením by bylo Českou televizi otevřít, zprůhlednit a zprofesionalizovat a pak jí poskytnout skutečně profesionální míru financování, včetně určitého procenta reklamy. Uznávám ovšem, že takové řešení není asi v českém prostředí realistické. Nicméně rozhodnutí odebrat veřejnému rozhlasu a televizi právo prodávat reklamu mohou cynikové docela přesvědčivě interpretovat jako - úspěšný - pokus (ODS) postupně zlikvidovat rozhlas a televizi veřejné služby v ČR suchou cestou. Tak budou mnozí pravděpodobně interpretovat i návrh sloučit rozhlas a televizi veřejné služby: toto řešení je však zejména vzhledem k digitální budoucnosti médií bezpochyby rozumné, i když jistě bude složité.

Alex M. Dunne se ptá, kde lidi byli, když padla berlínská zeď.

Nebyl jsem tou dobou v Berlíně a navštívil jsem to město až o několik let později, ale před pádem komunismu jsem docela často a dlouho cestoval po střední Evropě, po Jugoslávii a po bývalém Sovětském svazu. Byl jsem svědkem dostatečného množství života v tomto regionu na to, abych si uvědomil, že většina toho, co se psalo v novinách na Západě o těchto zemích, o nesnesitelných podmínkách, o útlaku a o každodenním životě lidí v "Říši zla" byl naprostý nesmysl.

Ten článek Martina D. Browna je dobrý a chce se mi brečet, píše Sergej Magid. Vzpomínám na revoluci v Rusku v letech 1987-1990, když jsem ještě tam byl zúčastnil jsem se jí. Málokdo o této revoluci v Čechách ví (spíš o ní nikdo neví). Protože jsou teď tu jsou samí "noví Rusové" a z našinců už nikdo do Česka nejezdí. Vzpomínám na tu obrovskou radost a na euforii, které propukla, když jsme uviděli v televizi pád berlínské zdi. Téměř spontánně už šla po Suvorovské třídě v Petrohradě obrovská demonstrace pod vedením radikálné-antikomunistické organizace "Demokratický svaz". Viděli jsme, že s komunismem je opravdu amen. Vzpomínali jsme na ty bezejmenné sovětské vojáky, kteří byli popraveni komunisty v Berlině 7. června roku 1953, když odmítli střílet na Němce. Bylo jich víc než 20 a všichni zůstali v propadlišti dějin bez jmen a bez hrobů. Vzpomínali jsme i na ty sovětské vojáky v okupovaném Československu, kteří se pokusili kusili v letech 1968-1969 projít z Československa do Rakouska. Jednoho jsem znal. Jmenoval se Viktor. Doošel až na Šumavu a tam byl polapen československou pohraniční hlídkou a byl předán na pospas sovětským úřadům. Skončil v lágru v Mordovii. Pak emigroval do Kanady. Ten Brown má úplnou pravdu: žili jsme lidsky v nelidských podmínkách, a vzdorovali komunistům, jak se dalo. Proto na tom pádu berlínské zdi je možná tak trochu i náš podíl. Teď' už nemá žádný smysl zápasit s různými mýty o tom, že v "Říši zla" žili samí d'áblové. Nikdy a nikde jsem neviděl takový vývoj demokratického smýšlení, jak v době pádu berlínské zdi v ruském Petrohradě.

Ale bohužel, jak to obvykle chodí v Rusku, zvítězili nakonec konzervativci a xenofobní nacionalisté. Paradoxní na tom je právě to, že komunistická strana SSSR byla vždycky pravicová a nacionalistická. To všechno sotva v Čechách někdo může pochopit. My jsme právě bojovali za levý směr, za který jsme považovali ústavní ideály Američana Jeffersona. Právě stejnou ústavu jsme chtěli v Rusku. A domnívali jsme se, že pád berlínské zdi to nám přiblíží. Hrozně jsme se zmýlili.

Pád "komunismu" v Československu nebyl náhlou událostí. Předcházel mu po celou řadu let docela soustředěný demokratizační boj českých a slovenských disidentů, členů Charty 77. Je možno spekulovat o tom, zda jejich úsilí nakonec mělo vůbec nějaký význam pro pád "komunismu" -- v Čechách jsou určovány vnitropolitické poměry téměř vždycky konstelací mezinárodněpolitických sil, na něž Češi nemívají skoro žádný vliv. Ať už je tomu jakkoliv, sledoval jsem už dlouho před pádem "komunismu" pečlivě vnitropolitickou československou situaci, která se sice ještě v roce 1988, kdy jsem se po letech mohl po nabytí britského pasu podívat znovu do Prahy (předtím jsem tam raději nejezdil, neboť mnou Stb strašila mé pražské přátele a kamarády a vyhrožovala jim, že jsem prý "agentem CIA") , zdála úplně stejná jako v sedmdesátých letech, kdy jsem se z Prahy vystěhoval do Británie.

Přátelé z Prahy zklamaně píší, že v Československu i za Gorbačovovy éry zůstává všechno při starém. Listujeme-li však československými oficiálními novinami a časopisy z poslední doby, zjišťujeme, že to není tak docela pravda. V porovnání se sedmdesátými lety a první polovinou osmdesátých let, kdy československý tisk zněl neúprosně ideologickou řečí, dochází přece jen k jistému pohybu.

Reportáž Jana Čulíka z cesty do Prahy v prosinci 1988. Vyšla na jaře roku 1989 v čtvrtletníku Obrys.

Brzo po Novém roce 1989 nabyla situace v Československu značné dramatičnosti. 2. ledna 1989 oznámili mluvčí Charty 77 a dalších československých nezávislých skupin ONV v Praze 1 a československé veřejnosti, že se v neděli 15. ledna 1989 ve 14 hodin sejdou na Václavském náměstí v Praze ke krátké vzpomínce na Jana Palacha. Zároveň československé nezávislé iniciativy informovaly československou veřejnost, že se v sobotu dne 21. ledna 1989 po celý den bude konat vzpomínková slavnost u Palachova hrobu na hřbitově ve Všetatech, kam v sedmdesátých letech státní bezpečnost přesunula jeho pozůstatky z pražského vinohradského hřbitova.

Nový knižní výbor z Britských listů Jak Češi bojují, který představuje to, co je podle našeho názoru na časopise nejzajímavější, je k dostání v internetovém knihkupectví Kosmas ZDE a v dobrých knihkupectvích - například v pražském knihkupectví Fišer v Kaprově ulici na Starém Městě (nedaleko stanice metra Staroměstská) a v knihkupectví Academia na Václavském náměstí. Kniha obsahuje informace, které jinde v České republice nenajdete. Ovšem POZOR! - o milostných aférách českých hereček se v ní nedočtete, a ani neobsahuje žádné kuchařské recepty! A není v knize ani zmínka o starém seriálu televize BBC Červený trpaslík!! Objednat si ji můžete i emailem na adresu libri@libri.cz.

Kniha, kterou sestavil Jan Čulík, má 704 stran, její obsah je ZDE. Ve čtrnácti oddílech zahrnuje výbor texty sedmi autorů (Jana Čulíka, Fabiana Golga, Štěpána Kotrby, Radka Mokrého, Kathryn Murphy, Jana Paula a Jakuba Žytka) a desítky barevných i černobílých fotografií s mnohdy pikantním pohledem do zákulisí české politiky, všedního dne či událostí, které stály za zaznamenání.

Před půldruhým rokem existovala příspěvková organizace Státní hrady Křivoklátska, která spravovala hrady Křivoklát Točník a Žebrák, Krakovec a Hamousův statek ve Zbečně a která si přes zjevnou nepřízeň některých ministerských úředníků vedla velmi dobře. Nepřízeň se projevovala zejména tím, že jí nebyly přidělovány téměř žádné prostředky vyjma prostředků na mzdy, takže si musela na provoz a opravy objektů vydělat vlastními výnosy -- ze vstupného a nájmů.

...Cítíme tuto tesanou loď jako útočiště všeho lidského, opravdového, v sobě pevného a přitom křehkého. Chceme být jedním z jejích přístavů, byť jen na chvíli a prostřednictvím vystoupení, která na ARŠE proběhnou.

Archa je tady také proto, že chceme pro sebe uchránit zbytky své poctivé vzpurnosti proti způsobu zacházení s hrady Křivoklátska v posledních letech. Byli jsme zbaveni autonomie a možnosti podílet se svobodně na práci, kterou máme rádi, na místě, které jsme si vybrali a s jasnými cíli. Žádná diskuse, žádná snaha o objektivní posouzení. Bezmoc? Ne. Vše se zamlžilo, mnohé je zcela ztraceno, ale přesto...

Britským listům se jako jedinému českému médiu podařilo získat zcela exkluzivní rozhovor s mezinárodně hledaným George Novotným, bývalým majitelem galerie Longa a poradcem Vladimíra Železného pro nákup výtvarného umění. Ve chvíli, kdy americké úřady nejsou schopny doručit George Novotnému spis od českého soudu, přineseme čtenářům podrobný rozhovor s mužem, který byl u nás v devadesátých letech minulého století nepřehlédnutelnou postavou českého obchodu s uměním a mnohé o něm prozrazuje. Celý rozhovor zveřejní Britské listy příští týden.

Prezident Komisie Romano Prodi čelí volaniam po rezignácii. Dôvodom je manifest, v ktorom žiada talianske stredo-ľavé politické strany, aby sa pred voľbami do Európskeho parlamentu (EP) v roku 2004 zjednotili.

Z knihy Povaha dnešní krize, East publishing, 1998, ISBN 80-7219-006-7, jejíž internetové vydání připravujeme k vydání v Knihovně Britských listů

Úterý 18.11.2003 od 18.00, Klub Avion, Heřmanova 25, Praha 7 (vedle NG - Veletržní palác) Vstup volný. Odlidšťuje Hollywood Araby ve svých filmech? Komentovaná projekce snímku, který si vysloužil označení "nejrasističtější film, jaký kdy byl v Hollywoodu natočen". Jak se vzájemně podporují stereotypy medií a zabavního průmyslu? Projekci komentuje a debatu po filmu vede Pavel Kumpan. Promítání volně navazuje na přednášku prof. Jacka Shaheena pro Opus arabicum dne 10. 10. 2003. Organizuje Multikulturní centrum Praha.

Babie leto roku 1989 som zhodou okolností prežila vo východnom Berlíne. Do mesta na Spréve som plánovala priletieť vo "veľkom štýle". Nevyšlo to -- dva litre slivovice v krásnych brúsených fľašiach (zamýšľaný podarúnok) nevydržali cestovný nápor a rozliali sa na moje biele tričká. S čiernymi texaskami a obsahom parfumu Eden vytvorili batikovaný, neuveriteľne zapáchajúci chumáč. Z haly berlínskeho letiska som vychádzala v oblaku nezameniteľného odéru, sprevádzaná významnými a pohoršenými pohľadmi sporiadaných občanov NDR.

Pane Pavle, moc přesvědčivé argumenty jste nepřinesl, píše Jan Hošek: " Cathrin Schauer obdržela pred rokem v Německu cenu Žena Evropy. Jde tedy o osobnost známou a v Německu respektovanou."

"Jak kým? Jásir Arafat obdržel Nobelovu cenu za mír. Jde tedy o mírumilovného člověka. Ale pár lidí asi bude mít odlišný názor... ;-))"

Publikujeme diskusi mezi Janem Hoškem a Pavlem Kelly-Tychtlem.

Vojínka Jessica Lynchová byla oslavována jako "hrdinka pro všechny Američany", když ji v březnu letošního roku vysvobodili v Iráku američtí vojáci stylem, který připomínal film "Saving Private Ryan". Bylo jí devatenáct, byla blondýnka, byla atraktivní a zjevně byla vhodným materiálem pro propagandu, konstatoval včera pořad britského rozhlasu BBC Radio Four Woman's Hour a pokračoval: Jak Jessica vystupovala v americké televizi v nejrůznějších talk shows, kde dělala reklamu své knize, byla to propaganda. Lynchová se však vyjádřila, že Pentagon udělal chybu, když z ní dělá "hrdinku", "která byla sice přemožena, ale při tom bojovala až do poslední chvíle."

Movimiento Peronista Montenero (MPM) -- Perónistické montoneristické hnutí založili socialističtí příznivci Juana Dominga Peróna kolem roku 1970. Název pochází z argentinské historie. Původně se tak v 19. století nazývaly povstalecké jezdecké oddíly, bojující za nezávislost. Montoneros doufali, že se J. Perón vrátí ze španělského exilu a promění Argentinu v "socialistickou vlast". Perónova vláda v letech 1946-55 byla sice fašistická, ale provedla řadu progresivních reforem.

Viktorín Kornel ze Všehrd, O právech, sudiech i o dskách země české knihy devatery: Předmluvenie (1499)

Vysvětlivky:

Európska komisia prezentovala 11. novembra svoju Bielu knihu pre vesmír, ktorá poukazuje na významnú úlohu vesmírnej politiky v zvyšovaní konurencieschopnosti EÚ. Vesmírna politika sa stala kľúčovým komponentom implementácie EÚ politík, osobitne v oblastiach ako sú udržateľný rast, životné prostredie, doprava a informačná spoločnosť. Vesmírne zariadenia reagovali aj na rastúcu potrebu v oblasti bezpečnosti občanov a obrany.

Abych o vánocích 2003 neplnil opět veřejnou službu čtenářům Britských listů jako před třemi lety ve sněhu a zimě na Kavčích horách monitorováním manipulovaného davu "koncesionářů", zveřejňuji pro srovnání s původním textem 10 bodů "Výboru na obranu veřejnoprávních médií" s předstihem alternativní znění téhož textu. Tento text není určen k podpisu a militantnímu prosazování postulátů v něm obsažených, ale k zamyšlení a kritické reflexi. Komu patří které znění 10 bodů, je test pro inteligentní čtenáře.

Televizní rebelie 2000-2001 FOTOREPORTÁŽ

Z přibližně 6000 čtenářů Britských listů přispělo v říjnu 2003 na jejich provoz celkovou částkou 4902,60 Kč 15 osob.

Finanční příspěvek na provoz Britských listů vás nic nemusí stát - Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Kdyby Britským listům věnoval každý čtenář pouhou korunu denně, mohl by si časopis např. financovat právníka a analyzovat kauzy, jimž se v současnosti nemůže věnovat.

Apelujeme na všechny čtenáře, aby si na provoz BL finančně přispěli. S minimálním rozpočtem je velmi obtížné udržet veřejnoprávní službu Britských listů. Všichni spolupracovníci BL pracují pro časopis zadarmo, mnozí s podstatným nasazením, po své normální práci.

Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Veškeré informace o tom, jak jsou darované peníze využívány, pravidelně zveřejňujeme. V současnosti především postupně hradíme účetní firmě výdaje za vypracování finančních zpráv za léta 2001 a 2002.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2. Finanční dary Občanskému sdružení jsou odečitatelné od základu daně z příjmu.