Michael Volný vzpomíná v úvodu svého článku vystoupení Roberta F. Kennedyho po zavraždění Martina L. Kinga, které ovlivnilo americkou veřejnost. Rád by -- a není sám -- aby k adekvátní události došlo v malém Česku. Aby se našel politik, který by dokázal srozumitelným a důvěryhodným způsobem sjednotit podstatnou část veřejnosti, která má plné zuby ignorance svých "představitelů".

Jakkoliv si myslím, že úsilí o instalaci radaru v ČR, politika vůči Srbsku (Kosovo) či válka v Iráku mají společného jmenovatele, souhlasím s tím, že v dané chvíli je třeba opustit ohníčky, na nichž si "hnutíčka" (jak půvabně napsala jedna dopisovatelka) a straničky ohřívají svoje polívčičky, a pořádně zatopit pod jedním kotlem.

Ti, kdo nevědí, kam mě zařadit, obvykle říkají, že jsem filozof; avšak filozofové nemají právo být v čemkoliv jednotliví o nic více, než si smějí dovolit zůstat za každých okolností populární. Tedy i zde, při tolik neradostné příležitosti, mi půjde především o obecné rysy, o typ. Ti, kdo se v typizovaném portrétu mají a jsou s to poznat, se v něm zajisté také poznají a jejich nenávist na sebe nenechá dlouho čekat; kdežto těm, kdo se do sebe zakoukali do té míry, že už se ani uvidět nedovedou, tak jako tak není pomoci.

Kardinální otázka zní: Co je vůbec účelem protestu?

Diskuze o způsobech protestů, nespokojenosti části demonstrantů s jinými částmi demonstrantů a komentátorovo ostentativní a přitom neupřímné pohrdání ostatními "levicovými" tématy ukazuje, jak lze rozložit (ale už nesložit) jakákoliv myšlenka či cíl. S čím se spokojí samozvaní kritici?

Nejde o "pohrdání" "levicovými" tématy, jak píše Štěpán Kotrba (některá považuju za kontroverzní, na jiná nemám názor), ale - kolikrát to mám opakovat - o čistě pragmatický přístup, že akce za nějakou věc nemůže mít nikdy úspěch, bude-li se doktrinářský rozmělňovat navěšováním oblíbených agend různých malých hnutí... Antipatie většiny českého národa vůči americkému radaru na českém území se nedá zneužít k prosazení vlastní oblíbené "levicové" agendy. To je cesta do pekla.

Čeští politikové a generálové způsobili totální chaos v hlavách veřejnosti. Bývalý náčelník GŠ je podezřelý z přikrádání. Bývalý ministr obrany se živí astrologií. Nynější ministryně obrany je ve vojenství na úrovni Honzy Vyčítala a jeho kamarádů z každoročních hrátek na vojáčky z plzeňského Borského parku. Kdyby vystřelil tank, tak se polovina z nich... (Doplnit dle libosti).

Pan Boris Cvek, ačkoli, jak vyplývá z titulku, s ním nesouhlasím, konečně ve svém příspěvku, uhodil, tak říkajíc, radar na kulatou hlavičku. Jsme-li proti radaru, řekněme jasně proč a řekněme také, jak bychom si obranu naší vlasti představovali jinak, než ve vleku zase nějaké světové mocnosti.

Možná už jsem paranoidní, ale několikrát mě již napadlo, že v Nezakladnam je někdo dobře placený za to, aby záměrně paralyzoval odpor proti radaru v Brdech. Přeposílaám Vám dopis, který jsem více než před rokem poslala této organizací, tenkrát ještě v naději, že je reformovatelná a upřímná ve svém snažení.

Ale to jsem se, bohužel, velmi spletla. Zúčastnila jsem se pak ještě několika demonstracií. Poslední ranou pro mou občanskou angažovanost bylo, že v situaci, kdy bezprostředně hrozí schválení smlouvy o radaru, apeloval pan Tamáš na naší aktivitu s doporučením, abychom nekupovali americké výrobky.

Myslela jsem si, že se snad zbláznil, píše Eva Reichová. V níže zveřejněném dopise z loňského února kritizuje hnutí Ne základnám za víceméně tytéž chyby, které byly vidět i na sobotní demonstraci:

Vážená paní Reichová, Váš dopis byl umístěn na naši interní organizační a diskusní konferenci. Pro většinu z nás aktivistů iniciativy Ne základnám to není příjemné čtení. Vycházím však z toho, že Váš dopis je motivován snahou pomoci a že jsou v něm názory, snad i podněty a náměty, s nimiž třebas nemusíme souhlasit, ale o kterých je třeba mluvit.

Mám za sebou nespočet reakcí na názor, stanovisko, které jsem na jiných stránkách, než jsou Britské listy, formuloval. Přístupy některých čtenářů, diskutérů, jsou zcela stejné. V okamžiku, kdy argumentace je natolik jednoznačná, že by muselo dojít k pověstnému "ten zelený čtvereček je červené kolečko", nastupuje osobní hodnocení.

Pozorný čtenář si musel všimnout, že v příspěvku "Otestováno" nešlo o žádný pacifismus. Příspěvek upozorňoval - a je smutné to opakovat potřetí, že šlo o propojení souběhu dat a celosvětového týdne, ve kterém se demonstruje proti válkám, zabíjení, mučení, nesmyslnému zbrojení a přesvědčením, že jediným prostředkem je vojenská síla.

Sobotňajšiu demonštráciu Iniciativy Ne základnam som na vlastné oči nevidel. Pokiaľ sú údaje, ktoré čítam pravdivé, zdá se, že bol zvolený tradičný postup a akcia sa podarila: Niektorým odporcom bolo odporučené, aby pojali protest celospektrálne a zahrnuli do neho kritiku vlády, USA, Busha a celej pravice - čo vyvolá odpor časti nesúhlasiacej verejnosti s radarom. Ďalej bolo odporučené, aby niektoré skupiny propagovali komunizmus s Marxom a Leninom, ktorý vyvoláva averziu u značnej časti spoločnosti a prirodzený odpor.

Vyslat jasný a nepřehlédnutelný signál lidem, médiím. To je přece smyslem pořádání protestní akce. Iniciativa Ne základnám si kroky promýšlí. Z reakcí se potom radí, jak postupovat dál k cíli, který si vytyčila. Bylo rozhodnuto k souběhu dat 1938, 1968, 2008? Iráku 2003 a Iránu 2008? sdělit občanům od iniciativy Ne základnám :

" Svět bez válek je možný "
" Svět bez válek je nutný " .

Chtěla tím upozornit na hrůzy, které jednotlivá data lidem přinesla a mohou přinést. Aby se tento vzkaz nedal přehlédnout, a to zejména zejména médii, byl text přenesen na 20 m plátno. Zabíralo nemalé místo na Hradčanském náměstí.

Pan Václav Novotný ukazuje, jak obtížné je utvořit si názor na odmítání radaru.

Zejména výmluvná jsou tato hesla: "Svět bez válek je možný. Svět bez válek je nutný", která ukazují na pacifismus, s nímž je pochopitelně každý vojenský radar, ba každá armáda, něčím nemorálním a zavrženíhodným.

Tito lidé by neměli protestovat jen proti americkému radaru, ale měli by požadovat i zrušení naší armády jako takové, vystoupení z NATO a odmítnutí jakékoli koncepce vojenské obrany státu (třeba s pomocí spojenců, když už my žádnou armádu mít nebudeme).

Za celou kauzou "radar" se skrývá mnoho postojů: některým vadí, že radar je americký a nespadá pod NATO (postoj Zelených, s nímž celkem souhlasím, ač rozdíl NATO vs USA nevnímám příliš ostře), jiným, že je "cizí", dalším, že bude de facto neúčinný, dalším, že je součástí chybné celosvětové politiky USA, která rozpoutává konflikty (jako by svět, a zejména ten arabský, až do nástupu G. W. Bushe žádné války neznal), konečně zcela jiná skupina souhlasí s principem jako takovým, vadí ji však podezření, že celá stavba se dělá zejména kvůli vlivnému vojenskému průmyslu, který se na ní má obohatit.

Výsledkem všeho je totální chaos v hlavách veřejnosti, která by ostatně o vojenských, strategických rozhodnutích, týkajících se obrany naší vlasti, neměla být příliš informována (jako je to ve všech ostatních kauzách, krom amerického radaru).

Ve vojenství musíme věřit našim politikům a generálům, tam žádná přímá kontrola veřejnosti z logicky věci samé není možná.

Vážený pane Cveku, ve svém článku v BL píšete, cituji: "Ve vojenství musíme věřit našim politikům a generálům, tam žádná přímá kontrola veřejnosti z logicky věci samé není možná." Můžete mi sdělit jeden, jediný rozumný důvod proč českým politikům věřit a já se o to pokusím. Po zkušenostech např. s:

privatizací devadesátých let, podivnými výběrovými řízeními, volbou českého prezidenta, podivnými arbitrážemi, (Nova, Diag Human), nejdražšími dálnicemi v Evropě, ZDE, (Dodnes k vidění na oficiálních stránkách ODS - asi chtějí totéž slibovat v příštích volbách. Podívejte se - stojí to za obdiv k drzosti a prolhanosti politiků, kterým bych podle vás měl věřit.) a trophy manželkami atd. atd.

Důvěřovat těm, kteří "SLIBEM NEZARMOUTÍ", viz. BL, to vyžaduje skutečně nadlidskou důvěru, píše Jan Pacovský.

Jaký byl můj osobní příspěvek, abych vyjádřila nesouhlas s dalším zbrojením, radarem, válkami, agresivní politikou USA?

Nechala jsem v Poděbradech, kde bydlím, vytisknout 17 plakátů o chystané demonstraci a dala je nalepit na oficiální výlepové plochy města, vše za své finanční prostředky, aby se místní občané -- hlavně ti starší, o demonstraci vůbec dověděli.

Demonstrace v Praze jsem se účastnila a chtěla bych těm, kteří ji připravili, moc poděkovat za jejich obětavost a statečnost.Věřím, že i když nás nebylo mnoho, má to smysl, tak jako má smysl žít ve shodě se svým svědomím. Nezáleží na množství, ale na opravdovosti, píše Eliška Svobodová.

There is a PhD studentship available in the Department of History at Sheffield Hallam University in the United Kingdom. Applicants should have near native knowledge of English and of course also of German and Czech. Some research experience (MA) is preferable.

Further particulars are available from Dr Kevin McDermott or Research Professor Clare Midgley, who is formally dealing with inquiries.

Jak uvedla některá média, ministr vnitra Ivan Langer se rozhodl posílit civilní rozvědku (Úřad pro zahraniční styky a informace), zatím spadající pod jeho gesci, o padesátku lidí. A jak to zdůvodňuje?

Vzhledem k tomu, že zpravodajské služby zatím, alespoň ve svých veřejných prohlášeních, neupozornily na zvýšené riziko možného teroristického útoku, čímž by se posílení rozvědky dalo zdůvodnit, vychází ministr Langer pravděpodobně z jiných, informovanějších zdrojů. Už jednou prokázal, jak je důležité mít v záloze nadpřirozené síly např. ve formě dobře informované vědmy. Ministr své tajné zdroje však nezveřejňuje.

Americký týdeník Aviation Week and Space Technology v čísle z 10. března 2008 na str. 48 přináší zprávu o simulovaném zjištění balistické střely a o obraně před napadením jejím prostřednictvím, jak probíhalo při společném cvičení NATO a protiraketové agentury USA v Colorado Springs, ve dnech 23.-29. ledna t.r. Jednalo se přitom o simulaci napadení nizozemské základny raket Patriot v De Peel balistickými střelami ze Severního a Jaderského moře.

Poslední dobou mám dojem, že slovo "reforma" se svým významem začíná blížit slovům typu "abraka", "dabraka". Stává se z něj mocné zaklínadlo bez vnitřního obsahu. Opakovaně slyším, že je potřeba něco zreformovat - jednou školství, podruhé zdravotnictví atd. Ač sleduji politické komentáře celkem pravidelně, nezískal jsem z nich představu o tom, proč je třeba tyto resorty zreformovat. Nanejvýš se dozvídám vágní formulace o tom, že jsou v katastrofálním stavu či že se v nich někde (neznámo kde) ztrácí peníze.

Pan Adam Votruba ve svém článku "Reforma jako mocné zaklínadlo" zmínil myšlenku, že navýšení HDP lze nechat proběhnout tak, že se zvýší ceny parkovného. Ano, je to tak. Chtěl bych ale jeho myšlenku ještě mírně rozvést.

Britské listy mají k dispozici pozoruhodnou korespondenci.

"Chceš-li být šťasten jeden den, opij se; chceš-li být šťasten jeden rok, ožeň se; chceš-li být šťasten celý život, pořiď si zahrádku," praví čínské přísloví. Jsem dalek toho s ním polemizovat. Zejména ti, kdo měřítkem své existence učinili pocit osobního štěstí, by patrně měli vyzkoušet poslední možnost, aby zjistili, zda se i zde nakonec nedopracují k nějaké variantě martíovského povzdechu "mero plato de carnes fragantes". Tento text ovšem nepřekládám kvůli obdivu k Přemku Podlahovi.

Greerův receptář: nikdo nemá ponětí o tom, jak by měla vypadat ekotechnická civilizace ZDE

Jednou z těch zajímavějších věcí, které se objevily v nedávných debatách o budoucnosti zemědělství po ropném zlomu, je přetrvávající moderní sklon hledat jednoduchá řešení komplexních problémů. Jeden takový příklad jsme viděli před pár týdny, když čtenář na diskusi o kompostování odpověděl komentářem, v němž tvrdil, že kompostování bylo ztrátou času a místo něj jsme se měli věnovat mulčování.

Myslím, že přínosným příspěvkem do diskuse mezi vztazích mezi muži a ženami v české společnosti, jak ji vyvolali svým chováním Václav Klaus, Mirek Topolánek a Jiří Paroubek, a jak ji opakovaně tematizuje současná česká hraná kinematografie, je nejnovější snímek Vladimíra Michálka podle románu Emila Hakla O rodičích a dětech.

Je zajímavé, jak Štěpán Kotrba staví proti sobě český a anglosaský postoj k morálce a vrací se přitom až k husitům. Když to vezmu od počátku, Hus byl moralista par excellence a jeho konflikt se středověkou církví spočíval především v jeho ostré kritice tehdejších mravů (i tanec pokládal Hus za hřích). Husité, ať už utrakvisté či radikálové, vesměs Husa v jeho vyhroceném lpění na morálce následovali.

Vážený čtenáři !!

Rád si počteš v Britských listech? Jsi vděčný za aktuální informace, které tu spolehlivě najdeš? Oblíbil sis polemiky kolegů-čtenářů, kteří neanonymně vyjadřují názory, které by jiná media neotiskla? Vážíš si toho, že v BL neexistuje cenzura a máš jedinečnou příležitost srovnávat názory z širokého spektra přispěvatelů?

Tak si rač otevřít poslední řádek - hospodaření BL, nyní aktuálně za leden 08 - a přemýšlej! píše čtenářka Soňa Hromátková.

Současná společnost je postavena na bludných balvanech. Jsou bludné balvany, okolo kterých se společnost obepíná a čerpá z nich svou identitu, jsou bludné balvany menší, které kotví identitu nějakého moderního "kmene", který se (ne)kontrolovaně vydělil ze společnosti, aby vyvrátil či potvrdil sounáležitost s ní. Jsou bludné balvany dlouhodobé, střednědobé, pomíjivé.

Ve frontě na odbavení nadávali včera večer Britové na ruzyňském letišti, že museli zaplatit za dva šálky čaje 208 Kč. Měli pocit, že ceny v Praze za poslední dva roky nesmyslně stouply.

Pane Wagnere, příště, než mě budete veřejně kritizovat, doporučuji, abyste se lépe informoval. Vaše zaujatost je směšná. Za prvé, na Kubě jsem byl minimálně 13krát, naposled v roce 2005. Co se týče zprávy o tom, že teď Kubánci mají povolení ke koupi počítačů nebo mikrovlnné trouby, viděl jsem ji na televizní stanici Cubavision, kanál 560 na UPC satelitní servis.

JU│ Jak uvádí ruský Kommersant, zástupce hlavního geologa ruské ropné společnosti Surgutněftěgaz Ivan Kos prohlásil, že objem těžby ropy v letošním roce se může pohybovat kolem 60 milionů tun, tj. sníží se oproti minulému roku o 7 %. Podle jeho názoru na této úrovni pak zůstane i v dalších letech, i když nevyloučil ani nevelký růst. Přitom ovšem upozornil, že firma zvýšila objem zásob ropy připravených k těžbě za poslední dva roky o 20 %.

Posílám Vám odkaz na zprávy o událostech na Kosovu v posledních dnech, píše Marko Ivanović. Před třemi dny totiž bývalí srbští zaměstnanci obsadili soudní budovu v kosovské Mitrovici, ve které pracovali až do roku 1999. Jednalo se vyjádření nesouhlasu s vyhlášením kosovské nezávislosti a o upozornění na dlouholeté odkládání jejich návratu na původní pracovní místa. Dožadovali se jednání s představiteli UMNIK. Jako odpověď byla dnes ráno budova obsazena komandem KFOR, protestující byli zatčeni a ve městě propukly nepokoje. V českých médiích jsem zatím zprávu o incidentu nezaznamenal.

ZDE ZDE

Perex: Ve víru změn poslední dekády minulého století, se pro levici negativně zúročilo nejen autoritářství až diktátorství vlád sovětského bloku, ale především dlouhodobá strnulost a demagogičnost levicového popisu reálného stavu zrychlující se planetizace lidstva. Levice se od té doby, pod teoretickým tlakem svého antipoda, plně podřídila jeho vidění světa, přijala dokonce jeho diskurs a tím ztratila tempo nejen v soutěži s ním, ale především ve svém vlastním vnímání společnosti. Má-li levice opět získat tempo a stát se ideovou silou ponižovaných, ovládaných, neprivilegovaných a -- nebojme se to říci -- zneužívaných, musí jim v prvé řadě předložit takovou ideovou soustavu výkladu světa, která bude co nejvíce odpovídat jejich každodenním zkušenostem. V následujícím textu se pokouším najít některé takového snažení.

Se zájmem jsem zaznamenal, že pondělní tištěné vydání Mladé fronty Dnes nepřineslo o sobotní demonstraci organizace Ne základnám na Hradčanském náměstí v Praze absolutně žádnou zprávu. List přece mohl klidně o akci informovat kriticky či záporně, třeba jen dvouřádkovou zmínkou, třeba že v Praze "demonstrovali extremisté proti radaru".

To, že Mladá fronta Dnes informaci o demonstraci zcela potlačila, je pozoruhodné z hlediska novinářské profesionality a etiky. Zpráva o demonstraci přece proběhla elektronickými médii, a byla tedy všeobecně známá. Mladé frontě Dnes nevadí, že si čtenáři nutně musejí povšimnout, že jim některé běžně známé informace prostě zamlčuje? Nebojí se, že přijde o čtenáře, bude-li se chovat jak Rudé právo za komunismu? Zdá se mi to jako dost riskantní strategie.

Anebo je ideologický zápal redaktorů MfD natolik intenzivní, že jsou ochotni poškodit pro své ideologické přesvědčení jméno svého listu a vytvořit u veřejnosti varovný dojem, že se z MfD čtenáři nedozvědí základní informace o tom, co se děje?

Koncern Rewe z Kolína nad Rýnem převzal 146 českých filiálek Plus z mühlheimské podnikové skupiny Tengelmann. Stane se tím podle časopisu Spiegel Online největším zlevněným supermarketem v České republice.

Zdroj ProTibet.org

Je příznačné, jak rozdílně uchopila česká média i oficiální politika události, k nimž došlo v Tibetu, jejž v rozporu s mezinárodním právem anektovala Čína, a v Srbsku, kde separatistické vydělení Kosova opět v rozporu s mezinárodním právem podpořilo kromě Spojených států i přes dvě desítky dalších zemí.

ŠOK│ Protičínská demonstrace před čínským velvyslanectvím v Praze 6, kterou uspořádala Strana Zelených a na ni navázaný tradiční spolek "lidskoprávních" aktivistů a specializovaných neziskových organziací (Lungta, protibet.org, Namasté Nepál, Potala) , se konal prý kvůli brutálnímu potlačení protičínského povstání v tibetské Lhase. Vrcholně aktuální důvod... Takový internacionální. Demonstrace se zúčastnil také bývalý prezident Václav Havel, Martin Bursík, Kateřina Jacques, ministr školství Liška... Svobodu Tibetu chtějí prý v celém světě. Dokládat to mají vlajky, které se vyvěšují na různé veřejné budovy... Podporu Tibetu přišlo před velvyslanectví vyjádřit několik set lidí. Vlajka, kterou vyvěsili Zelení na budovu Parlamentu, o mínění českého zákonodárného sboru nehovoří vůbec. Jen o politickém naivismu Zelených. V současnosti Tibetem zmítá násilí opět. Tibetský duchovní vůdce dalajlama dlící v exilu mluví o "kulturní genocidě", Peking o přiměřené reakci na útoky "tibetských vandalů". Tibeťané ve Lhase zapalovali čínské obchody a povstání zastavil až tvrdý zásah bezpečnostních sil. Údaje o obětech jsou obtížně ověřitelné. Místní vláda vyhlásila stanné právo. Na videozáběrech televize CCTV, zveřejněných i ve zpravodajství České televize, je ovšem vidět, kterak se pouličních "riotů" účastní i mniši. Podivné. Opravdu je v tibetské mírumilovné kultuře běžné, aby se rozbíjení a zapalování obchodů účastnili duchovní? K situaci v Tibetu se oficiálně vyjádřilo i české ministerstvo zahraničí. "Odsuzujeme násilí na pokojných a neozbrojených demonstrantech, kteří chtějí svobodně vyjádřit svůj názor," píše se na stránkách Schwarzenbergova úřadu . Diplomatické, vpravdě "sametové" vyjádření... Pokojných demonstrantů moc nebylo. Hořela auta, obchody i celé budovy. Měkká diplomacie nezabrala. Násilí plodí násilí.

Stoupající počty mrtvých ve Lhase a jinde v Tibetu vzbuzují přirozeně solidaritu s malým, odvážným a jedinečným národem pod nadvládou obávané mocnosti a soucit s pozůstalými.

Pravice zachránila Marseille. Jediné velké město, svým významem ovšem naprosto klíčové, zůstalo pravici po nedělním levicovém vlnobití, které zachvátilo Francii. Výsledky dvoukolové bitvy o radnice, které se rozhořely již o týden předtím, dopadly uplynulou neděli pro pravici neslavně. Ačkoliv se levice snaží ze svého úspěchu (49% proti 47%) udělat celonárodní téma, faktem zůstává, že jde o úspěch relativní. Důvodem může být zvláště nízká účas, která se zastavila na 65, 5 procentech.

Ve středu 19. 3. 2008 v 11.00 hodin petiční výbor spolu s Jaroslavem Foldynou předají petici, odsuzující jednostranné vyhlášení nezávislosti Kosova, předsedovi PSP ČR Miloslavu Vlčkovi. Redakci o tom informoval Foldyna.

Petice vyjadřuje nesouhlas s tím, co signatáři považují za porušení mezinárodního práva. Argumentují, že je "jasně porušena Rezoluce RB OSN č.1244 i Helsinská smlouva". Rezoluce podle nich "garantuje integritu územní celistvosti nástupnického státu tehdejší Jugoslávie a potvrzuje, že Kosovo je součástí Srbska."

Toto porušení je v textu přirovnáno k někdejší Mnichovské dohodě, kterou fašistické Německo, Itálie, ale i spojenci tehdejšího Československa - Francie a Anglie - připravili ČSR o pohraniční území.

Text petice Poslanecké sněmovně ZDE

Evidentně moje starosti, zda si Ester ve škole zvykne, zda se tam domluví a jestli zapadne mezi ostatní děti, byly naprosto zbytečné. Já doma pila z nervozity jednu kávu za druhou, očima jsem posunovala ručičky hodin a připravovala jsem se na co nejvřelejší uvítání. Vždyť se vrátí z "jámy lvové". Chudinka malá. Pořád v ní vidím tu svoji malou holčičku a nějak se nemíním smířit s faktem, že už nebude dlouho trvat a bude z ní dospělá žena. Na něco takového raději ani nemyslím.

Předchozí kapitoly 4321

Díky nedávnému ocenění bratrů Mašínů se kauza činnosti jejich kontroverzní odbojové skupiny opět dostala na stránky českých novin. Zatímco však v minulých letech se jí komentátoři zabývali spíše v doplňkových rubrikách, dnes se o Mašínech píše na předních stranách periodik. Jistě se dá pozastavovat nad tím, jakou morální váhu má uznání současného českého premiéra; jedno je však jisté: pokud dané ocenění bylo k něčemu dobré, tak alespoň k tomu, že rozvířilo debatu o naší minulosti. Debatu, kterou náš národ z různých důvodů řadu let odkládal, a kterou sám sobě notně dluží.

Milan Kundera: "Představ si, že tě na ulici zastaví blázen a bude ti tvrdit, že jsi ryba. Budeš se před ním svlékat a budeš mu dokazovat, že nemáš ploutve? Vždyť je to pod tvou úroveň." - Jan Čulík cituje po paměti Směšné lásky, povídka "Eduard a Bůh".

Odpovídat na kategorická generalizující tvrzení mnohé ženy unavuje či přímo nudí.... Jsou nám předkládána zevšeobecňující tvrzení o "ženské podstatě", o "ženském masochismu", o "ženské nevyzpytatelnosti", povídavosti, o závisti penisu, o slabosti pro násilníky, o tom, že my ženy neumíme řídit, že neumíme číst v mapách, že nám nejde matematika, že nás nezajímají věci veřejné, že se mezi ženami nenajdou geniální tvůrkyně a myslitelky, že nám nikdy nejde o sex, ale vždy o vztah (pokud nejsme nemocné nymfomanky), že jsme od přírody obětavě a nesobecké (pokud jsme normální), že se od přírody umíme skvěle starat o děti a zároveň že jako matky neseme vinu za všechny jejich vady, že u mužů oceňujeme peníze a ne vzhled, že jsme přízemní, materialistické, nemáme smysl pro cest ani schopnost hrdinství, že nejsme schopny skutečného přátelství a vzájemné solidarity....fantazii se meze nekladou.

Musím se přiznat, že na debaty s českými machisty už nemám čas ani chuť, jsem ráda, že žiju v zemi, kde je premiérem šťastně ženatý feminista, místopředsedkyně vlády-velmi kompetentní vrásčitá padesátnice je nejoblíbenější političkou a kde tzv. "trophy wives" nejsou běžné, především proto, že by si dotyční a dotyčné vysloužili nepochopení a odpor své vlastní rodiny a přátel. A mínění rodiny a přátel je tu považováno za velmi důležité. Rozvedení lidé si většinou najdou nové partnery zhruba stejného věku, píše ze Španělska Darina Martykánová.

Tisková zpráva sdružení Auto*Mat

PRAHA -- Právě v těchto dnech rozhoduje magistrát o umístění stavby silničního okruhu Prahy (1). Ve hře přitom nejsou jen miliardy z veřejných rozpočtů, ale i zdraví obyvatel města a hrozící devastace přírodních oblastí. Stranou pozornosti zatím zůstává území Prahy 6, kterou by vedení dálničního obchvatu v jižní variantě přes Suchdol poškodilo (2). Upozorňuje na to iniciativa Auto*Mat. Ta připomíná, že ulice Svatovítská a Jugoslávských partyzánů jsou ve skutečnosti skrytou dálniční radiálou, která zahltí Dejvice desetitisíci aut, zhorší kvalitu ovzduší a znehodnotí nemovitosti.

ŠOK│ Zajisté jste pochopili, že Britské listy váš účet u České spořitelny nezajímá, pokud nám z něj něco nepošlete dobrovolně sami. Nicméně váš účet zajímá rumunské a brazilské IP adresy. Kvalita překladu ovšem odpovídá Drahousek , který o cestina ví pouze tolik, co automatic překladač. Kdybyste náhodou chtěli hacknout Bank of Brazil, naučte se prosím portugalsky. Prosím. Množství a vytrvalost těchto sdělení v mé schránce by vyděsilo i Boženu Němcovou. A to byla sakra odvážná žena...

Pozn. red.: Poprvé jsme o tomto druhu phishingu psali už letos v lednu ZDE

Jsem jedním ze zakladatelů hnutí "Ne základnám". Nepatřím do žádné ze Štěpánem Kotrbou uvedených skupin, přišel jsem tehdy v létě 2006 na prvou schůzku lidí, kteří nechtěli základnu a požadovali referendum (to byla prvá anketa a prvý dohodnutý cíl). O svolání schůzky jsem se dočetl náhodně v Britských listech. Jsem prostě starej chlap, kterej si myslí, že je rozumné radar v Čechách odmítnout, píše čtenář Petr Tuček.

Nečekaně mnoho příznivců amerického prezidenta se sešlo v sobotu na Václavském náměstí, aby odmítlo instalaci amerického radaru v Brdech. Na demonstraci mnozí přišli s Bushovými portréty, někteří měli odznáčky s jeho podobiznou zapíchnuté v klopách. Během shromáždění skandovali hesla, např. "Radar nás tu ruší, prezidente Bushi!", či "G. W. B. nás štěstím plní, ne však radarovy vlny!"

Někteří čtenáři namítají, že kritizuji amatérství a tematickou roztříštěnost sobotní demonstrace Ne základnám na Hradčanském náměstí, přesto však vyzdvihuji profesionalitu Jana Neorala, který ve svém vystoupení "taky nemluvil jen o radaru".

Minulý týden si Rakousko připomenulo 70. výročí anšlusu k hitlerovskému Německu. Na shromáždění v říšském sále vídeňského parlamentu upozornila předsedkyně jeho dolní komory - Národní rady Barbora Prammerová, že souběžně s tím byl rozpoután teror proti Židům, kteří byli veřejně ponižováni, fyzicky trýzněni a odcizován jejich majetek, a to nikoliv Němci, ale samotnými Rakušany. Tři dny poté i pro nás osudného data 15. března vyhlásil Adolf Hitler na vídeňském Náměstí hrdinů před čtvrt milionovým jásajícím davem "připojení své vlasti k Německé říši", které do dějin vstoupilo pod jménem anšlus.

Na alegorickém pochodu, který pořádala Iniciativa Ne základnám, se podle různých odhadů sešlo mezi 1200 – 2500 lidí. To je podle nás úspěch. Iniciativa Ne základnám jen za posledních několik měsíců dokázala zorganizovat více (vždy relativně úspěšných) akcí, než všechny odborové svazy dohromady. A to nemáme k dispozici žádné sekretariáty, tím méně tisícovou členskou základnu, o finančních prostředcích nemluvě. Pokud ale v zemi není ani tradice občanského aktivismu, sebevětší snaha zázraky nepřinese . Pokud u řady lidí existuje strach, nebo třeba totální zhnusení, je to ještě těžší.

ANALÝZA HNUTÍ ODPORU 16. 3. 2008, Štěpán Kotrba: Proti radaru demonstruje jen malá část jeho odpůrců ZDE

Některé deníky interpretovaly komunikaci policie s neonacionalisty na demonstraci proti radaru jako "antikonfliktní". Jako přímý svědek tého "komunikace" mohu říci pouze jedno: Pokud se někdo snažil vyvolat konflikt, pak to byl vedoucí uniformovaných policistů z Prahy 1, starší muž se služebním číslem "167644". Ten po osobách, které přišly na demonstraci proti radaru a proti válkám s íránskými vlajkami, portrétem Ahmadenižáda a heslem "THE WORLD WHITOUT ZIONISM", který po chvíli vyměnili za jiný s nápisem "NO WAR FOR I$RAEL", vyžadoval občanský průkaz. Být proti sionismu není trestné, neboť to není totéž jako být antisemitou. Chytrá taktika provokace neonacionalistů. Zkouška objektivity nebo neobjektivity "demokracie". Platnosti zákona. Demonstrační blok neonacionalistů se choval disciplinovaně. Úmyslně. Věděl, že nesmí být první, který někoho napadne. Věděl, že k jeho napadení dojde a poté bude adekvátní obrana legitimní. Verbální nebo i fyzická. Kameramanů přítomných na místě bylo dost. Nicméně policisté byli rychlejší než hlouček anarchistů či přihlížející. "Proíránský blok" byl policií slušně požádán, aby se stáhli na chodník, neboť si ho v davu pořadatelé nepřejí, což skupinka bez protestů obratem učinila. Nicméně v tu chvíli policista "167644" porušil zákon o policii, neboť se dožadoval dokladů "svolavatelů" této skupiny. Policejní provokace.

"Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají". Ale také "slibem nezarmoutíš", a nebo také "sliby se slibují, blázni se radují". Doufám, že pan premiér Topolánek neměl podle těchto přísloví za blázny právě starosty brdských obcí.

Na stránky BL jsem už dlouho nepsal. Především proto, že se zde vyjadřuji k uvažovanému americkému radaru. Mnozí se mnou nemusí souhlasit, ale osobně se domnívám, že již několik měsíců není, kromě obvyklých mediálních a propagandistických tanečků, ve vývoji kolem této causy nic, co by stálo za komentář.

Byl jsem v sobotu na Hradčanském náměstí, bylo tam spíše 2000 lidí, jak píší v Novinkách než 600, které uvedla ČT, citujíc policejní zdroje. To zcela jistě není moc podle západních kritérií, ale na Čechy to není málo. Jistě máte pravdu, že ne všichni, kteří jsou proti americkému radaru v Čechách jsou rovněž proti americké politice v Iráku, v Kosovu či vůči Iránu. Ale mnoho takových je a nemyslím si, že jde jen o levicové extrémisty. Tak silná extrémní levice u nás nikdy nebude.

Podepsal jsem petici, kterou sestavil Petr Schnur a kterou dodnes již podepsala řada sociálně demokratických poslanců, politiků i bývalých členů vlády. Těmto lidem evidentně nevadilo spojení protestu proti jednostrannému vyhlášení nezávislosti Kosova s protestem proti radaru. Uznávám, že znám několik zákonodárců z řad ODS, kteří by petici podepsali, pokud by tam to propojení na radar nebylo. Stejně jako na dnešní demonstraci bylo několik lidí s plakátkem, že jsou členy ODS a jsou proti radaru.

Pro Vaši informaci přikládám text mého projevu na demonstraci proti Kosovu na Václavském náměstí, kam jsem se přesunul, spolu s některými dalšími protiradarovými demonstranty. Později na Václavák došli i další demonstranti s antiradarovými transparenty. Tato demonstrace však byla znatelně menší než ta na Hradčanském náměstí. Tisíce podpisů na několika peticích však prokazuje, že to není nezájmem lidí vyjádřit svou solidaritu, ale nezájmem chodit demonstrovat.

Nebudu komentovat sobotní demonstraci, na Hradčanském náměstí jsem nebyl. Radit také nebudu, nebyl jsem v Moskvě. Pouze připomenu holou skutečnost. Již nikdy nespočítám, kolika různých demonstrací, mítinků a stávek jsem se ve Francii jako socialista a odborář zúčastnil.. Ale pouze akce konající se pod jasným a pokud možno jedním heslem jsou úspěšné. Uvedu dva příklady.

Hloupost odrazuje a vede často přesně k tomu, proti čemu brojí. Když se člověk setká s projevy soudobého omezeneckého antikomunismu, má skoro chuť stát se komunistou – a přinejmenším si při konfrontaci s agresivní a vylučovatelskou rétorikou antikomunistů uvědomí vše pozitivní, co Marx, Kropotkin a další přinesli a co intelektuálně (na rozdíl od svých dnešních oponentů) znamenali. Pokud pak ovšem člověk narazí na tak ohromující míru koncentrované hlouposti, jakou předvedl Komunistický svaz mládeže svou připomínkou výročí „Vítězného února“ či svým pochodováním pod portrétem Gottwalda na pochodu proti americkému radaru, má skoro chuť stát se antikomunistou. S následky činnosti obou skupin musíme žít, mnohem nebezpečnější jsou vzhledem ke své moci antikomunisté.

Aktivista hnutí Ne základnám Václav Novotný napsal závažný text, který publikujeme níže, a který měl být podle našeho názoru přednesen - možná ve zkrácené formě - na sobotním shromáždění. (JČ)

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. V anketě letos na jaře odpovědělo během několika málo dnů více než 5000 čtenářů. Finančně však na provoz listu přispívá jen něco málo nad 100 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře. Nedokáže to česká komunita? Jsou finanční prostředky skutečně k dispozici jen pro cílenou politickou manipulaci, a chce-li list prosazovat svobodnou linii, padni komu padni, národ se pro jeji podporu nevzchopí?

V lednu 2008 přispělo celkem 161 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 56 692.22 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 31.1. 2008 částku 246 031.56 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a 783.89 euro.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely.