Jak jest ale vidno ze současné situace v Česku, určité rysy politiky jsou zřejmě neměnné. Jistě tedy nebude na škodu k témuž tématu uvést další myšlenky tohoto autora ve stejném díle. Zde mj. říká, že politická moc pochází jen a jen z Mamonu. Kdo ji vykonává, bere na sebe všechnu nepravost společnosti, které se denně páchají v jejím jménu. K čemuž s náležitou skromností dodáváme, že ty nepravosti se nejspíš budou páchat dál, poněvadž i jenom touha po takové moci má stejné kořeny -- o tom předchozí premiér Stanislav Gross a najmě pak jeho žena Šárka širokému obecenstvu nyní jistě mnohé a rádi vypoví.

Zajímavou myšlenku k tomu ovšem kniha nabízí v tom, že by se k ústavě měl připojit dodatek, podle kterého by všichni členové svržené vlády mohli být bez milosti a bezodkladně zastřeleni. Poněvadž je nemyslitelné, aby se lidé, jimž národ právě odňal důvěru, nejen mohli beztrestně vrátit domů, ale aby navíc mohli dál pokračovat v politické kariéře se svatozáří svého podvodnického krachu. Toto ustanoveni by totiž (prý) přineslo hned trojí výhodu -- vysušilo by nejzhoubnější vřed na těle národa, vyloučilo by, aby se tytéž tváře objevovaly v následujících vládách, a vneslo by do politického života, co mu chybí nejvíc: vážnost.

Protože zatím z každé ministerské rady, z jakéhokoliv konkláve, ze všech vrcholných mezinárodních konferencí vychází mrtvolný puch, který odhání i nejotupělejší supy. A není se proto ani co divit, že se jim i průměrně počestný člověk (raději) zdaleka vyhne.