28. 4. 2005
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
28. 4. 2005

Václav Moravec: Můj odchod z České televize

Nebylo to nedospělé rozhodnutí nějakého spratka

Je možné kulturní, politické, jiné -- britské -- prostředí -- šněrovat na český kontext? Já na to odpovím: Ano, já jsem se snažil maximálně chovat jako ten Paxman, ale pohybuju se v prostředí s nějakou politickou kulturou, s nějakou kulturou mediální. Byl to tanec mezi vejci. To je právě ta zkušenost, za niž jsem za těch patnáct měsíců vděčný. Já vím, že kdybych ty věci zveřejňoval -- a rozhodl jsem se tak učinit po svém odchodu, protože teď už si to mohu dovolit, tím už teď té televizi neublížím tak, že bych ji ubližoval pořád. Ale jestliže je tady generální ředitel, který se snaží politické reprezentaci po osmi letech říct, že už opravdu je nezbytné zvýšit koncesionářské poplatky ... Politická reprezentace na jednu stranu chce držet Českou televizi v šachu a na druhou stranu nemá odvahu ji zprivatizovat.

S Václavem Moravcem hovořil o jeho odchodu z České televize Jan Čulík.

Pane Moravče, váš odchod z České televize by cynikové mohli interpretovat jako těžkou ránu české politické kultuře.
V jakém slova smyslu?
Je potřeba, aby dobrý moderátor politiky kultivoval. Je potřeba takového pořadu, jaký jste vedl. A vy to vzdáte.
Myslím, že to nestojí na jednom moderátorovi a na jednom pořadu.
Takže vlastně váš pořad byl bezvýznamný?
Nebyl bezvýznamný, byl to ale jen jeden z diskusních pořadů.

Politikové mě vydírali

To, že jste z televize odešel, znamená, že práce v televizi pro vás nebyla důležitá?
Pro mě je teď důležitější věnovat se práci na fakultě a dokončení dizertace. Psaní knihy o novinářské etice. Tu považuju po patnácti měsících, které jsem zažil jako moderátor hlavního diskusního pořadu ČT, za důležitější. Protože -- iracionalita chování politiků a má přetahovaná s nimi narůstala do takových rozměrů, které už jsem nebyl ochoten dál snášet.
Lze tedy interpretovat, že jste učinil určitou praktickou zkušenost v televizi a teď si ji chcete zpracovat a napsat o ní určitý teoretický rozbor? Nebylo by bývalo správnější dělat obojí? Vypracovat teoretický rozbor "jak z nynější situace ven", ale přitom pokračovat i v televizní praxi? Kolik lidí si tu vaši knihu přečte?
Doufám, že i kdyby si ji přečetli jen ti, kteří budou přicházet do novinařiny, studenti, kteří studují na fakultě sociálních věd a které mám tu čest učit například Úvod do etiky novinářské práce, bylo by to dobré. Není možné podceňovat toto publikum. Dělat souběžně obě dvě věci -- to bych časově nezvládl. Měl jsem možnost volit mezi ČT, mezi BBC a mezi fakultou. Po patnácti měsících, a věřte, že jsem České televizi věnoval opravdu hodně času, hodně nervů, myslím, že svým způsobem i část zdraví, jsem se rozhodl dát přednost BBC a fakultě.
Takže jste cosi v ČT zkusil a ukázalo se, že práce v ČT není pro vás až tak důležitá...
Když jsem do ČT vstupoval, řekl jsem si, že by bylo dobré dělat tuto práci tři čtyři roky. Myslel jsem si, že tři čtyři roky vydržím a udržím ten diskusní pořad. Chtěl jsem dotáhnout do konce svou představu, o níž se můžeme v budoucnu bavit, budete-li mít o to zájem. Politická krize a to, co se dělo pří přípravě toho pořadu, mé rozhodnutí odejít uspíšila.
Václave, když jsme byli loni na semináři Českých médií v Českém Krumlově, účastníci tam vystupovali v diskusi trochu neomaleně a neprofesionálně. To uznávám. Vy jste tu diskusi moderoval a v jednu chvíli jste se obrátil na mě a řekl: "Honzo, tak se na ně podívejte, jak jsou hrozný, já tohleto vůbec moderovat nemůžu." Měl jste samozřejmě pravdu - chovali se hrozně. Jenže vaše dost nekonstruktivní lomení rukama nad politickou kulturou či kulturou vystupování bylo poté v kuloárech hodnoceno negativně. Mám pocit, že bez ohledu na nízkou úroveň kultury vystupování by se člověk nikdy neměl vzdávat. Mám pocit, že jste teď dal přednost spíš osobnímu zájmu. Nemá člověk určitou povinnost vůči své společnosti, nemá pro tu společnost něco dělat, když má určité schopnosti?
V tom, se obávám, dochází z vaší strany k nepochopení. Já zůstávám v BBC. Rozuměl bych této námitce, pokud bych odešel z novinařiny. Rozhodl jsem se neodejít, a to z mnoha důvodů. Novinařinu stále vnímám jako poslání a považuju za podstatné, abych v té novinařině byl, protože asi jsem do jisté míry obdařen nějakým talentem, který se snažím využívat. Ale řekl jsem si, že zůstanu v médiích v BBC.
Ale rozhlas je v porovnání s televizí bezvýznamný a BBC je intelektuálská, okrajová stanice. Intelektuál ustoupil stranou a chce si hrát na intelektuálském písečku, v ghettu. Je to tak?
Pokud bych tuto námitku přijal, pak jsem udělal jedinou chybu -- že jsem do té televize vůbec šel.
Politikové se snažili manipulovat vás v ČT, nikoliv v BBC, protože ČT považují za své vlastnictví, protože ji platí...
Oni ji skutečně považují za svůj vlastní majetek. To z jejich reakcí a z jejich chování po patnácti měsících vím. Mě překvapila míra toho, za jak velký osobní majetek ji považují. Nepřijímám argument, že utíkám, že mé ego potlačuje veřejný zájem mít Moravce na obrazovce.
Pak jste tedy do té televize neměl jít. Měl jste vědět předem, že televize je pašalíkem politiků...
Byl jsem příliš optimistický v tom, že politici chápou myšlenku veřejné služby. Že ať si o tom médiu mohou myslet cokoli a mohou si myslet, že část novinářů v té televizi někomu straní, bude to televize veřejné služby.
Praxe vydírání ČT politiky funguje už léta. Od vás je samozřejmě záslužné, že jste na to konečně veřejně poukázal, protože to nikdo nedělá. V roce 1998 chtěl Andrew Stroehlein vydírání systematicky zveřejňovat na internetu. Proč nebylo možno použít takové techniky?
Protože, bohužel, a teď reaguji i zprostředkovaně na polemiku kolegy Veselovského, kterou ve čtvrtek publikoval v Lidových novinách. On označil téměř za malé, že já odcházím z toho diskusního pořadu s tímto odůvodněním, a klade si otázku na základě mého rozhovoru pro Radiožurnál, zda si opravdu myslím, že to Česká televize má těžší při tvorbě diskusního pořadu než televize Nova. A já na to odpovím, že ano. A to z toho důvodu, že politici ČT nerespektují. O Nově si myslí, že jim vyhrává volby, tak se k ní chovají pokorněji.
Ale tohle vás přece proboha nemůže vůbec zajímat! Vy jste byl pracovníkem veřejnoprávní instituce a vy se musíte chovat třeba jako onen britský moderátor Jeremy Paxman. Je přece jedno, jak se k vám politikové chovají. Vy musíte dodržovat pevně principy profesionální novinářské práce. Pak ovšem jde ještě o jinou věc - jestli vás zázemí v ČT je schopno podpořit. Když jste se v ČT setkávali systematicky s vydíráním politiků, že do pořadu nepřijdou, tak jste to měli systematicky zveřejňovat! Myslíte si, že by to nemělo dopad?

Kdybych vydírání zveřejňoval, ublížil bych tím ČT

Jane, já teď -- víte, že mnohokrát jsme spolu polemizovali. Já tady na to dávám protiargument, který mám vůči Janu Čulíkovi obecně. Je možné kulturní, politické, jiné -- britské -- prostředí šněrovat na český kontext? Já na to odpovím: Ano, já jsem se snažil maximálně chovat jako ten Paxman, ale pohybuju se v prostředí s nějakou politickou kulturou, s nějakou kulturou mediální. Byl to tanec mezi vejci. To je právě zkušenost, za niž jsem za těch patnáct měsíců vděčný. Já vím, že kdybych ty věci zveřejňoval -- a rozhodl jsem se tak učinit po svém odchodu, protože teď už si to mohu dovolit, tím už teď té televizi neublížím tak, že bych ji ubližoval pořád. Ale jestliže je tady generální ředitel, který se snaží politické reprezentaci po osmi letech říct, že už opravdu je nezbytné zvýšit koncesionářské poplatky ... Politická reprezentace na jednu stranu chce držet Českou televizi v šachu a na druhou stranu nemá odvahu ji zprivatizovat.
Václave, ale tohleto jsou přece závažné věci! Vy nemůžete dělat takovéto kompromisy. Ani práce Jeremy Paxmana není v Británii považována za nekontroverzní. Žádné společenské prostředí není dokonalé. Vy jste teď ale řekl jednu zcela zásadní věc. Česká televize je podle vás slabá a kdybyste tam trval na základních profesionálních požadavcích veřejné služby...
...Jak jsou běžné v Británii.
...tak tu televizi poškodíte.
Ano, české televizi bych tím ublížil a poškodil ji jako celek.
Nebo byste vyvolal veřejnou diskusi o naprosto zásadních otázkách. I v Británii se musí o základní věci bojovat! Vy jste nekompromisním zastáváním principů, kterým dobře rozumíte, mohl České televizi pomoci. Toto je prosím jádro vašeho odchodu? Česká televize nebyla z různých důvodů schopna plnit svou veřejnou funkci. O tom by měla být debata.
Mohu mluvit jen za sebe, nemohu mluvit za tu televizi jako celek. Snažil jsem se politikům i v rámci diskusí, které se vedly před vysíláním, naznačit, co to vůbec je myšlenka veřejné služby a jak ji ten pořad chápe. Jestliže mi někdo říkal, že si myslím, že straním například ČSSD, pak ČSSD si myslela, že straním ODS, a člověk prožíval tyto iracionality, říkal jsem, pánové, já nikomu nestraním. Snažím se stranit zdravému rozumu a veřejnosti, která si tuhle televizi platí.
Vy v podstatě říkáte, že politická kultura byla tak strašná, že se tento pořad nedá dělat.
Jane, to jsem neřekl. Řekl jsem, že v politické kultuře a ve vztahu politiků ke mně jako k moderátorovi diskusního pořadu televize veřejné služby narůstala iracionalita a já jsem se rozhodl svůj čas věnovat práci na fakultě a práci odborné.
Unikáme od základního tématu: Tím je fakt, že vy se obáváte, že kdybyste razantně začal v české veřejnosti nebo v české novinářské obci prosazovat základní profesionální principy novinařiny veřejné služby, tak televizi poškodíte. To rozveďte.
Řekl jsem, a na tom trvám, že kdybych byl důsledný i v dalších měsících tak, jak jsem se být důsledný snažil, to znamená, že když mi Stanislav Gross řekl před velikonočním pondělí, že do toho pořadu nepřijde, tak jsem říkal: "Tak tam budu celou hodinu sedět sám s Mirkem Topolánkem", totéž jsem použil při své argumentaci ve vztahu k ODS, když řekla, že nevyšle žádného místopředsedu tak, jak jsem to řekl v rozhovoru pro Lidové noviny, a pokud bych začal čím dál častěji používat tento argument prázdné židle, anebo dokonce tu prázdnou židli do studia dávat, tak vím, že mě politici budou bojkotovat --
Tak byste alespoň opravdu dokázal, že se ten pořad nedá dělat. Vy jste tam tu prázdnou židli právě měl ukázat.
Já jsem toto udělal ve vztahu k Vladimíru Železnému s Janou Bobošíkovou. Když Železný odmítl přijít do televize a kladl si podmínky, že tam bude sám a že si s Bobošíkovou do jednoho studia nesedne. Vždy se mi podařilo nakonec ty politiky dovydírat k tomu, že nakonec přišli. To byla ale věc, která mi opravdu přišla únavná.
Vy jste ale všechny tyto informace o zázemí měl zveřejňovat. To je přece věc veřejného zájmu. "Politikové mě vydírají, protože je nemohu dostat na obrazovku, aby se zodpovídali veřejnosti"...
Však já jsem to řekl.
Až teď.
Při svém odchodu, až teď.
Opakuji: nebylo by lepší v ČT zůstat a tvrdě zastávat tyto principy dál, průběžně? Vy říkáte, že by to nešlo, protože by se politikové Janečkovi pomstili a nezvýšili by mu koncesionářský poplatek.
Na tom si trvám a to si opravdu myslím. V ČR mají politici k dispozici ještě dva další diskusní pořady a mohou si vybrat. Na rozdíl od Británie, kde si politici jsou vědomi, že poskytnou-li rozhovor BBC a půjdou-li k tvrdému Paxmanovi, bude to rozhovor, který bude všude citován a že je pro ně defakto dobré jít k tvrdému Paxmanovi. U nás používají politici média pouze jako nástroj.
Ten pořad se tedy nedá řádně dělat, protože jinak by ČT nedostala zvýšení poplatků?
Pozor -- nemyslím si, že zvýšení poplatků stojí nebo padá s jedním diskusním pořadem.

O co jsem se v ČT snažil

Chtěl jsem v ČT vytvořit diskusní pořad televize veřejné služby, který nebude kopírovat televize komerční. Snažil jsem se, aby do toho pořadu nechodili pouze politici. V první etapě tvorby toho pořadu přišla veřejná kritika, že ten pořad diváky neláká, že je nudný, protože do něj nechodí politici. Věnoval jsem energii a úsilí tomu, aby ČT udělala výzkum, v kterém čase diváci chtějí diskusní pořady. Jasně se z toho výzkumu ukázalo, že diváci chtějí diskusní pořady a jsou ochotni se na ně dívat v čase mezi 12. a 14. hodinou, to znamená v čase, kdy televize veřejné služby diskusní pořad historicky vůbec poprvé vysílala, ale pak ji vytěsnily televize komerční, protože proti němu přeprogramovaly své diskusní pořady --
Ano, a český parlament nedokáže schválit zákon v zájmu veřejnosti a v zájmu pluralitní volby informačních zdrojů, že se publicistické pořady nevysílají v různých televizích v tutéž dobu, jako tomu bylo dlouhá léta v Británii.
Přesně tak. Včetně toho, že vůbec nereagovaly regulační orgány. Takže vědomým přeprogramováním pořadů komerčních televizí vůči televizi veřejné služby byly diskusní pořady veřejné služby zlikvidovány.
Následovalo to, že výzkum cosi ukázal a ČT se rozhodla umístit ten pořad přímo proti Sedmičce. Následovala další fáze, která mě také stála poměrně hodně úsilí a energie, vytvořit tomu pořadu dobrý design v čase, kdy se bude vysílat proti Sedmičce. To znamená domluvit se s grafiky, aby ten pořad měl tvář dynamického diskusního pořadu, který je běžný v zahraničí, například v Británii nebo v USA.
Vím z našich průběžných rozhovorů, že jste měl v ČT docela práci, abyste existující struktury přesvědčil, aby se s pořadem pohnulo směrem k modernímu světu.
Pravda je, že v ČT existují stereotypy velké organizace. Nebýt toho, že je v ČT skupinka nadšenců, ať už lidí, kteří dělají virtuální studio v objektu zpravodajství ČT, ať je to Marek Straka jako režisér nebo dramaturg Čestmír Franěk, bylo by to asi těžké. Diskusí a tlaky na ty struktury velké instituce jsme vytvořili virtuální studio diskusního pořadu. Snažili jsme se o to, aby se změnila grafika, vizáž toho pořadu. To byla druhá fáze.

Co jsem musel dělat sám

Je docela pozoruhodné, že tato iniciativa musela vycházet od vás a od lidí kolem vás. Vím také, že jste si sám vyhledával -- nejprve podle Newtonu a potom podle archivu videokazet archivní záběry, které jste potřeboval k tématu. Že jste neměl k dispozici výzkumný tým, který by vám toto připravil, jak je to zvykem v západní veřejnoprávní televizi. Je to pravda?
Je to pravda. Včetně toho, že když chcete mít kvalitní obsazení diskusního pořadu, čeští politici chtějí, abyste si s nimi povídal přímo jako moderátor. To znamená, že já sám jsem jim musel volat, abych je do pořadu pozval. Defakto jsem si tedy sám dělal produkci. Ty lidi jsem osobně přemlouval, aby do pořadu přišli. "Přijďte, prosím, proti vám bude sedět ten a ten." To všechno zabírá moderátorovi čas, který by měl mít na přípravu. Pak jsem si musel sám hledat archivní záběry, které připomenete v příspěvku, dáte dobový kontext. Dále zjistíte, že nejdůležitější tiskové konference nebo dokonce záznamy celých politických sjezdů nejsou archivovány v hrubých, nesestřihaných materiálech. Jsou k dispozici jen krátké, už sestříhané šoty, které se vysílaly ve zpravodajství. Nemůžete si prohlédnout záznamy z politických sjezdů jako celek. Tyto záznamy se v České televizi nearchivují. Myslím si, že by se v televizi veřejné služby archivovat měly. Nikdy jsem tyto skutečnosti nezveřejňoval, protože jsem prostě chtěl dobře udělat tento pořad. Ale vyžadovalo to další energii.
To je ale důležitá věc. Protože jste bojoval na dvou stranách. Na jedné straně proti vydírání politiků, na druhé straně jste byl sám pro přípravu pořadu tam, kde má Paxman k dispozici desetičlenný tým.
V tomto kontextu defakto ano, ale na poměry České televize a na to, že Zdeněk Šámal jako šéf publicistiky a zpravodajství tomu pořadu přál, jsem měl snazší pozici ve srovnání s kolegy předchozími moderátory. Protože jsem aspoň měl podporu toho člověka, který vede zpravodajství a publicistiku. Podařilo se mi dát dohromady tým a mám problém, že tento tým opouštím. Tým režiséra, který tomu věnoval maximum času, víc, než by měl, protože se mnou sledoval, jak vypadají zahraniční diskusní pořady. Zkoušeli jsme si i jak udělat telemosty. Jak udělat to, aby interviewovaný měl sluchátko, které nebude v uchu vidět.
Vzpomínám si na ten problém, jak vám přinesli velké černé neforemné bakelitové sluchátko.
Ano, a to je věc, kterou řeší moderátor a režisér. Protože na to nejsou v této zemi zvyklí ani politici. Já si nestěžuju, proboha. Vzal jsem to před patnácti měsíci s tímto rizikem. Netušil jsem, že těch rizik bude tolik a že si moderátor musí hlídat téměř všechno a to všechno mu odebere tolik energie. A ještě někoho přemlouvat, aby tam přišel, a říkat mu: "Prosím vás, prázdná židle..." Ano, jestliže mi zbytek energie vzaly poslední tři měsíce a uspíšily mé rozhodnutí, byla tam nějaká kontinuita, kontinuita těch fází.
Myslím, že je velmi důležité, aby lidi věděli, za jakých podmínek takovéto pořady vznikají. Mimochodem, z rozhovorů s Martinem Veselovským vím, že je to velmi podobné, anebo to alespoň bylo donedávna velmi podobné i v Nově.
Co bylo horší? Vydírání politiků, anebo to, že jste si to celé musel dělat sám?

Česká televize nedokončila svou reformu ze státní ve veřejnoprávní instituci

Teď v poslední době vztahy s okolím politiků. Protože si myslím, že ten pořad se nějakým způsobem usadil. Získával si diváckou oblibu a jeho tým začal fungovat. Například se upoutávalo na hosty v tom pořadu v Událostech. Věc, která je pro ČT taky nepředstavitelná.
A proč je taková normální věc nepředstavitelná?
Budu mluvit obecně o ČT. Kdyby se Česká televize naučila některé základní profesní postupy, které jsou běžné v zahraničí a ty přenesla do českého prostředí, tím sníží handicap, který má vůči Nově. Nova je úspěšná, co se týče sledovanosti, z jednoho prostého důvodu. Že pochopila základní pravidla fungování televize.
A proč to Česká televize neumí?
Je to zřejmě dáno množstvím změn, které se tam udály v uplynulých letech. Neustálé střídání generálních ředitelů a destabilizace televize jako celku
Ale ona to neuměla ani za Mathého...
Protože toto Mathé nebyl schopen pochopit. V ČT je přeceňována kvalita a síla Iva Mathé jako generálního ředitele. Pokud by Jirákova Rada tehdy dala další šanci Mathému, zjistili bychom -- je to hypotetická spekulace -- že by ČT nebyla schopna držet krok dál. On odešel včas, proto se na něho vzpomíná jako na dobrého ředitele. A po něm nastoupil Jakub Puchalský, takže tím je Mathé víc heroizován, než kdyby nastoupil schopnější generální ředitel.
Tak to asi tedy nebylo jen střídáním neschopných generálních ředitelů?
Je to jedna z příčin. Pak jsou příčiny další. Česká televize nedokončila transformační proces z média státního. Neproměnila se řádně v médium veřejné služby, jak je běžné v Británii, v Německu nebo ve Francii. A proti sobě má opravdu hodně velkou konkurenci, kterou představuje silná lobby soukromých vysílatelů u politiků.
Ano, to jsme viděli na Českých médiích už loni. Ta lobby je velmi hlučná a zastává své sobecké zájmy.
Přesně tak. Ptáte-li se mě na postavení veřejné služby, proč ČT nemá tak silný vliv jako má například BBC na britském mediálním trhu, říkám si: Kdo by mohl být silným ředitelem, tak silnou osobu, že by dokončil transformaci uvnitř té instituce a snažil se okolí, veřejnosti, politikům, sdělit, proč televize veřejné služby existuje?
Byl jste tedy v ČT v podstatě v nechráněném postavení. Byl jste ale pro ně jewel in the crown. Klenotem v koruně. Tu televizi jste oslabil, když jste odešel, aniž byste si s Šámalem nebo s někým jiným vymysleli, jak proti vydírání politiků systematicky zasahovat.
To je váš názor. Jsem ochoten jej vyslechnout a zamyslet se nad ním. Pokud jsem tu televizi oslabil, pak se jí omlouvám. Jsem pod veřejným tlakem, protože tyto argumenty zaznívají, že jsem to ještě měl vydržet. Snažil jsem se svůj odchod nějakým způsobem vysvětlit. Považuju za férové, že jsem řekl, proč odcházím, což nikdo neudělal. Že by řekl: "Podívejte se, odcházím z toho důvodu, že si myslím, že byste se vy jako politici měli zamyslet nad svým vztahem k médiím" a snažil jsem se i v rozhovoru pro Lidovky říct, že my jako novináři bychom se taky měli zamyslet nad svou prací.

Nemám povinnost být spasitelem

Ten rozhovor byl velmi dobrý. Je pravda, že nikdo po vás nemůže chtít, abyste byl Jan Hus nebo Jan Palach. Nemáte povinnost být spasitelem. Je to nakonec jenom práce.
Děkuju, Jane, za tuhletu větu. To byla věta, kterou, myslím si, velmi nechutně na můj vkus Martin Veselovský ve čtvrtek v Lidovkách dezinterpretuje. Jednou z posledních kapek, která k mému rozhodnutí přispěla, protože jsem si od začátku nebyl jist tím, zda udělám dobře, a řešil jsem to dva měsíce. Dva měsíce jsem po večerech řešil, jak dál a co dál. A bavil jsem se o tom s panem docentem Jiřím Šimkem, který učí lékařskou etiku na lékařské fakultě. Říkal jsem mu: Na jedné straně mám odpovědnost vůči televizi a vůči týmu, který se mi tam podařilo vytvořit. Na druhé straně je mi jednatřicet let. Čas, který jsem věnoval přípravám Otázek, dojednávání hostů a podobně, mi způsoboval určité intelektuální zakrnění. Co má vyšší hodnotu? Dokončit PhD, dál číst, dál na sobě pracovat v odborné rovině a zůstat v BBC, nebo jednu věc pustit? Ano, rozhodl jsem se pustit Českou televizi a zveřejnit ty skutečnosti, které mě obtěžovaly a které uspíšily mé rozhodnutí.
Máte na to právo. Jenže dáváte-li otázku, zda je důležitější, abyste si dodělal PhD a abyste učil, nebo bylo důležitější pro českou společnost, abyste se každotýdenně potýkal s těmi pitomci na televizní obrazovce -- obávám se, že asi přece jen z hlediska politické kultury a žurnalistiky bylo důležitější v té televizi zůstat. Je to samozřejmě subjektivní názor.
Rozumím námitce, kterou vznášíte. Mně ale jde o další osobní rozvoj. Pan docent Šimek mi říkal: "Nemějte mesiášský komplex. Vy to nespasíte. Ano, vy se snažíte nějakým způsobem dávat jiné standardy novinářské práce." A položil mi zásadní otázku: "Chcete vůbec novinařinu dělat celý život?" Odpověděl jsem: "Já asi, pane docente, nic jiného neumím." Od začátku jsem chtěl být doktorem nebo učitelem. Asi nic jiného neumím, takže já ji chci dělat celý život. Ale teď se stahuju. Protože pro svůj další rozvoj považuju za důležitější věnovat čas a energii studiu.
Z boje neutíkám. Asi jsem si myslel, že některé věci půjdou snáz. Proto mi může část kritiků říkat, že je mé rozhodnutí je emocionální. Řekl bych jim na to: "Milí kritikové, když mě teď kritizujete za mé emocionální rozhodnutí, kde jste byli ve chvíli, a byli jste to i vy, kteří kritizovali, hned na začátku, že Otázky diváky nelákají. Když jsem ten pořad strukturoval tak, aby měl dvě části, jednu politickou a druhou nepolitickou." A když se pak tomu pořadu daří, pak vás najednou kritizují, že tam chodili jen politici. To, čemu člověk musí čelit, toho bylo tolik, že jsem to opravdu nepředpokládal.
Bral jste to asi příliš vážně.
Já přece nejsem cynik. To pak budu jako politici!

Tlustý a jeho smlouvy

Snad jste mohl mít své zásady, přidržovat se jich a ignorovat ty pitomce.
To jsou mé další pochybnosti, zda já svou povahou patřím do novinařiny. Když na vás Vlastimil Tlustý vytáhne pověstné smlouvy --
- že jsou soukromé --
Že jsou soukromé. Já se třikrát zeptám na to, zda mohu tato jména zveřejnit. On mi na to řekne: "Jsou to třetí osoby, které nejsou v politice." Namítl jsem mu: "Pak jste si od nich neměl půjčovat."
Měl jste absolutně právo ve veřejném zájmu to publikovat, protože si politik nemůže půjčovat od soukromých osob. Pak ochrana soukromých osob přestává platit!
Přestává platit, když si ten politik od nich půjčoval, když nebyl politikem? Když byl v politice, tak ty peníze vrátil. Aspoň to tvrdí. -- V přímém přenosu jsem řešil tento etický problém.
Problém je, že v profesionální stanici existují různé etické panely. V ČR se všechno dělá na koleně. Měl jste panu Tlustému říci: "Podívejte se, pane Tlustý. Vy se tady sice vymlouváte, ale uvědomte si, že pokud to řeknete na rovinu, budete působit daleko důvěryhodněji, než když to tady budete zatloukat."
Ale to českým politikům nedochází. Proč jsem ty smlouvy nezveřejnil a proč jsem tu situaci nebyl schopen dohrát do konce. Říkal jsem si: chytrým divákům to dojde, že ten politik se zesměšnil. Že ty smlouvy ukáže moderátorovi a řekne: "Dalším to neukazujte." Proto jsem tam sehrál i tu scénku, když jsem tam říkal: "Mohu to ukázat Sobotkovi, Kasalovi?" A on řekne: "Ne, jim nevěřím." Tak jsem si říkal, že chytrým divákům dojde, že ten politik je směšný.
Ale vy to asi musíte říct v tom pořadu.
To opravdu musíme s publikem komunikovat takhle lapidárně?
Obávám se, že ano.
V tom případě já jsem ještě idealista. Volil jsem druhou cestu. Měl jsem možnost úplně odmítnout, aby mi to ukazoval. Kdybych tušil, že tam tuto scénku ten politik sehraje, tak bych to odmítl. Řekl bych: "Nic mi neukazujte, pokud to nechcete ukázat divákům." A on udělal chytře to, že mi nejdříve dal obálku a já jak osel jsem říkal: "Co to je? Mohu to otevřít?" On říkal: "No, to jsou dokumenty..." A já jsem to otevřel a už jsem ty smlouvy měl v ruce. A to byl ten problém. Pak jsem Vlastimilu Tlustému napsal, že on ode mne témata k rozhovoru dostal, protože to jsou standardy BBC, které uplatňuji. A zjistil jsem, že budu muset žádat i okruhy od politiků. Kdybych býval věděl, že mě použije jako rukojmího k tomu, že vůbec ty smlouvy existují... Od něho to byl velmi chytře promyšlený tah. Novináři tvrdili, že smlouvy neexistují. Já jsem říkal: "No, dejme tomu, že jsou to smlouvy pravé..." On reagoval: "Vy je zpochybňujete?" Řekl jsem: "No, to je fotokopie..." Jestliže mě něčemu BBC naučila, naučila mě relativizaci.
To, co Česká televize například nedokázala udělat například při přenosech z papežova pohřbu.
To je pravda. -- Jak vidíte, věci kolem tohoto pořadu mě opravdu stály hodně energie.

Reklama pro knihu Václava Klause; zklamaní diváci

Epizoda s panem Tlustým mi připomíná onu scénku, kdy vám pan prezident Klaus v podstatě vrazil do ruky svou knížku.
A víte, že jsem se, Jane, těšil na to, že se na to zeptáte? Z jednoho prostého důvodu. Jak to, že tehdy jsem to dostal od novinářů zleva zprava? A Václav Klaus odmítl přijít do Otázek, protože měl nabídku od televize Nova, od Sedmičky? Václav Klaus tam prezentoval svou knihu, pokud se nemýlím, sedm až deset minut. V daleko větší míře než v České televizi. Nikdo nenapsal ani čárku. To je to, co mě také mrzí u kolegů novinářů a od mediální kritiky jako takové. Protože je to o tom, že moderátor v televizi veřejné služby je daleko víc na střelnici. Veřejnoprávní televize se -- i svou vlastní vinou a ději, které se tam odehrály za posledních patnáct let, se stala fackovacím panákem, který má poměrně malé zastání. A to je možná taky jedna z těch okolností. Netušil jsem, že se mě souhra všech těchto věcí se bude lidsky dotýkat a že nad nimi budu přemýšlet a že to budou ty pochybnosti. Pořád přemýšlíte: neseřvou mě televizní diváci, že Grossovi příliš skáču do řeči, že ho nenechám domluvit? Vracím se k českému kulturnímu prostředí.
Vím, že jste dostával kritické dopisy, že jste si dovolil iráckému ministrovi Jazairimu dát kritickou otázku.
Člověk si dovolí položit otázku, zda nemůže být částí Iráčanů tamější vláda vnímána jako loutková vláda v rukou Američanů. Legitimní otázka, kterou v daleko tvrdší formě kladou britští moderátoři John Humphrys nebo Jeremy Paxman - ať už v BBC Radio Four anebo v televizním pořadu Newsnight. Když si to tady dovolíte, dostanete -- překvapivě - kritické reakce diváků.
To je ale jedno. To se nedá nic dělat. Vy musíte stejně dodržovat mezinárodní zásady novinářské práce. Ignorujte, když vám píší diváci, že jste "urazil pana ministra".
Snažil jsem se.

Budoucnost českých médií a politiky?

Závěrem: Tak co tedy dál? Jak to dopadne s českým mediálním prostředím? Vy jste v Lidových novinách právem hovořil o tom, že jsou novináři příliš nekritičtí, že nekriticky přejímají zdroje, že nemají odstup, že se stávají nástrojem manipulace od politiků podobně, jak se to snažili dělat s vámi. Jak se bude vyvíjet situace dál? A pokud se bude vyvíjet špatně, co proti tomu dělat?
Obávám se, že tento trend bude pokračovat. Novinářská profese nemá v ČR instituty ani platformy, kde by vedla veřejnou diskusi sama o sobě. Přemýšlím nad tím, v jakém novinářském světě se sám pohybuji a zda někdy nedělám příliš velké kompromisy, v porovnání s mezinárodními standardy.
Budu pokračovat v praktické novinařině v rozhovorech na BBC a v pořadu Svět o šesté, to je praktická novinařina. V teorii žurnalistiky a v mediálních studiích tím, že jsem teď vypsal pětadvacet diplomových a bakalářských prací na téma Příklady pro novinářskou etiku po listopadu 1989 v České republice. Ať už je to presumpce neviny, ekonomická závislost tištěných médií na inzerentech, a tak dále.
Ty práce bych pak rád dal do knížky, kterou bych rád vydal do dvou let. Novinář a etika v českém prostředí.. Nevzdávám se. A proto mě mrzí, když vás napadají, že je dobře, že z ČT odcházíte, že je to emocionální rozhodnutí, že je vaše rozhodnutí malé. Je vůbec nejabsurdnější, když vás za to kritizuje Respekt, který hned v první větě napíše lež. Lež v tom, že se ten pořad stal žvanírnou politiků. Otázky jako jediný diskusní pořad dávaly prostor lidem z ekonomiky, lidem z vědy, lidem ze sportu. Takže to nebyla pouhá žvanírna politiků. Ano, v posledních čtyřech měsících, při vládní krizi, tam dostaly prostor jednotlivé politické strany, když už nebylo přehledno, kdo je vlastně v opozici a kdo je vlastně v koalici.
Opravdu bych se bránil interpretaci, že moje rozhodnutí odejít bylo jen - nedospělé rozhodnutí nějakého spratka.
                 
Obsah vydání       28. 4. 2005
28. 4. 2005 Nebylo to nedospělé rozhodnutí nějakého spratka Jan  Čulík
28. 4. 2005 Jak to opravdu bylo s Giulianou Sgrenovou
28. 4. 2005 Osud evropské ústavy na vážkách Kateřina  Hodická
28. 4. 2005 Vatikán má jen minimální vliv na sexuální chování lidí ve vyspělých zemích Jaroslav  Zvěřina
28. 4. 2005 Benedikt XVI. - strach, alebo nádej?
28. 4. 2005 Joseph Pulitzer Karina  Némethová
28. 4. 2005 Slovensko: Minister Fronc zavádza a tají pravdu Braňo  Ondruš
28. 4. 2005 Advokátní komora a agenti StB Aleš  Uhlíř
27. 4. 2005 Vzniká depozitář české vědecké etiky a miskondaktu Zdeněk  Slanina
28. 4. 2005 Je průběžný penzijní systém hrozbou, nebo jen strašákem na děti? Jan  Hošek
28. 4. 2005 Reforma školství je vážně ohrožena
27. 4. 2005 Poslední soud Filip  Sklenář
27. 4. 2005 Mongolské vraždění
26. 4. 2005 Nad nesmyslností diskriminace homosexuálů Bohumil  Kartous
27. 4. 2005 Naštěstí... Bohumil  Kartous
27. 4. 2005 Prečo Amerika nechce dôchodkovú "reformu" Joseph E. Stiglitz
27. 4. 2005 Italská novinářka ostře kritizovala americkou zprávu
27. 4. 2005 Metody práce publicistiky - ukázka z jednoho dne Štěpán  Kotrba
27. 4. 2005 Slovensko: Bože, ochraňuj vysokoškolákov! Jakub  Topol
27. 4. 2005 Lepšie dôchodky mať nebudeme Braňo  Ondruš
27. 4. 2005 List čitatelky slovenského týždenníku Slovo, nad ktorým sa rozplačete
27. 4. 2005 Kolko nás budú stáť "lepšie dôchodky"? Ivan  Lesay, Miroslav  Spišák
27. 4. 2005 Za "socialistickou a bezpečnou" Evropu? Štěpán  Kotrba
27. 4. 2005 Historický proces vývoje socialismu a jeho perspektiva
9. 4. 2005 Hospodaření OSBL za únor a březen 2005
22. 11. 2003 Adresy redakce

Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
28. 4. 2005 Jak to opravdu bylo s Giulianou Sgrenovou   
28. 4. 2005 Nebylo to nedospělé rozhodnutí nějakého spratka Jan  Čulík
27. 4. 2005 Mongolské vraždění   
26. 4. 2005 Vypněte televizi a žijte!   
26. 4. 2005 V Brně proběhne slet nacistů Ondřej  Slačálek
26. 4. 2005 Co přesně řekl proti Klausovi místopředseda Evropského parlamentu   
26. 4. 2005 Pozor na Klause - vede k přemýšlení Miroslav  Polreich
26. 4. 2005 Dívky jsou zapomenutými obětmi válek   
25. 4. 2005 Bůh a boj proti AIDS   
25. 4. 2005 Pan prezident se urazil Přemysl  Janýr
25. 4. 2005 Pražské setkání rudých ještěrů Štěpán  Kotrba
22. 4. 2005 Konec ropné éry?   
22. 4. 2005 Na Brusel! Bohumil  Kartous
20. 4. 2005 Historie Vlastimila Košťála Bořivoj  Čelovský
20. 4. 2005 Nahlas o tichém promlčení Bohumil  Kartous

Sdělovací prostředky RSS 2.0      Historie >
28. 4. 2005 Nebylo to nedospělé rozhodnutí nějakého spratka Jan  Čulík
25. 4. 2005 Zasedání Stálé komise pro sdělovací prostředky Parlamentu v České televizi   
25. 4. 2005 Secretive politicians vanquish a media foe Jan  Čulík
21. 4. 2005 ČT opět jako stanice katolické církve   
21. 4. 2005 Duchovní prázdnota českých médií a Klepetko jako totem vlezle podlézavého tónu Michal  Vimmer
19. 4. 2005 Prázdný obal Bohumil  Kartous
15. 4. 2005 Vysílání České televize pro věřící přestává být pro věřící? Jan  Lipšanský
15. 4. 2005 Biskup už dávno nepomazává panovníka a prezident nechodí ke zpovědi Štěpán  Kotrba
14. 4. 2005 O církevních odbornících na všechno Filip  Sklenář
13. 4. 2005 V televizi nemají církve dostatečný prostor   
13. 4. 2005 Kultúra (po)sväte(ne)j stupídnosti Marek  Lukáč
13. 4. 2005 Česká televize musí sloužit všem, tedy i katolíkům   
12. 4. 2005 Alert news iDnes: rychlejší než informace Irena  Ryšánková
12. 4. 2005 Vysílatel veřejné služby musí společenské stereotypy zpochybňovat, nikoliv je potvrzovat Jan  Čulík
4. 3. 2005 STV: Médium plné prekvapení Igor  Daniš