20. 11. 2007
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
Slavoj  Žižek
20. 11. 2007

Žižek - popový leninista na krtinci

Dějiny, ten "starý krtek" podle Marxových slov, dělají svou práci podzemně a neviditelně podrývají staré poměry. Krtince v ČR jsou skutečně pouhými hromádkami na louce, kde se hádají o prezidentství toho či onoho neoliberálního ekonoma -- nově vzniklé levicové časopisy, malá (a přesto neuvěřitelně efektivní) Iniciativa Ne základnám, rostoucí zájem o Britské listy... Dalším krtincem je projekt/galerie Tranzit . Přeložili knihu slovinského filozofa Slavoje Žižka "Mluvil tu někdo o totalitarismu?" a pozvali si autora do Prahy.

A tak v pátek 16.11. poslouchalo více než 200 lidí hodinu a půl člověka, který hned za prvních pět minut svého vystoupení jen tak mimochodem oznámil, že je leninistou. Nu dobrá, půlku publika tvořili cizinci – Žižek učí v Londýně a je znám hlavně na Západě – a ze stovky Čechů většina nebyla zvědavá tolik na leninistu jako takového. Ale radikální otázky, který si Žižek klade, jsou pro ně evidentně nesmírně zajímavé.

Místo Leninova „Svoboda ano, ale pro koho a co“ dosadí do otázky jiný, dnes omílaný termín – „Tolerance ano, ale pro koho a vůči čemu“.

Takovým postupem je pak schopen odkrývat ideologické fixace naší údajně „postideologické“ éry. Pošťuchuje hlavně levici, aby se těchto fixací zbavila, aby byla vůbec zase schopná kritiky současného kapitalismu a nepadala soustavně do jeho ideologických pastí.

Vysvětluje tak např., že Fukuyama, autor „Konce dějin“, a Huntington, autor „Střetu civilizací“, nejsou přes zdánlivou vzdálenost mezi sebou vůbec v rozporu – oba vychází z představy, že dnešní sociálně-ekonomický a politický systém je jakýmsi přirozeným stavem a že aktuální konflikty ve světě se tudíž dají interpretovat pouze jakožto střety kulturní či civilizační.

Nepsaná, implicitní pravidla, pravidla, o kterých je dokonce tabu mluvit, která mají však přesto ve společnosti zásadní význam, jsou dalším Žižkovým oblíbeným a zajímavým tématem. Ve své interpretaci fungování ideologie jednotlivce v ideologii celospolečenské se opírá hlavně o francouzskou psychoanalytickou školu a jejího otce Jacques Lacana.

Žižek je erudovaný a svou kritiku podává svižně – psychoanalýza mu umožňuje zasahovat své posluchače osobně a neobvyklým způsobem – bez okolků mluví o sexualitě, prokládá svůj projev třeba i obscénními vtipy, rozebírá scény z filmů atd.

Všechno to Žižkovi přineslo postavení celebrity a v západní Evropě na jeho vystoupení chodí i tisíce lidí. Určitá nestrukturovanost či minimálně zdrcující nepřehlednost argumentace mu je přitom účinným nástrojem k utváření postavy popového filosofa – vždyť posluchač se tak nemusí zaobírat celou jeho argumentací, ale může si vybírat ty kousky, které se mu zamlouvají.

Zjevně ho i proto západní média, včetně např. New York Times či Frankfurter Allgemeine, považují za natolik neškodného, že se v nich poměrně pravidelně objevují jeho články. A Žižek tak může před masovým publikem např. rozdrtit koncepci, že by Stalin byl pokračovatelem Lenina.

Jeho kniha „Mluvil tu někdo o totalitarismu?“ je zas věnována argumentaci, že termín „totalitarismus“ je „nouzovým opatřením“, náplast na nedostačující analytické rozlišení v rozboru fašismu a stalinismu, která však vydržela doteď, protože vyhovuje plytké koncepci „liberální demokracie dobrá – vše ostatní špatné“.

Přes chytrá pozorování rituálů různých režimů se dostává dále pod povrch a k podrobnější analýze. Rozlišení mezi fašismem a stalinismem Žižkovi však vůbec nebrání v tom, aby označil stalinismus jako „svým způsobem hrozivější“ z těchto dvou systémů, alespoň pro jednotlivce v něm uvězněného.

Ale Žižek je především teoretik a kritik ideologie a z toho plyne i omezenost jeho analýzy. To je vidět např. na tom, jak interpretuje zhroucení Sovětského svazu: prý za Jelcina se zhroutil dosud pevný řád nepsaných pravidel, zatímco dnešní stabilita pod Putinem nastala v důsledku stabilizace ideologie. Nějak tu chybí otázka proč tomu tak je – vždyť změna ideologického paradigmatu nastala evidentně kvůli změně paradigmatu ekonomického, ale tam Žižek už nejde, nebo lépe řečeno nemá na tento krok analytické nářadí.

Dalším příkladem je Žižkovo tvrzení, že za Stalina nedošlo k nastolení vlády nové třídy. Poukazuje na fakt, že ve 30. letech možná nejnebezpečnější místo v Rusku bylo v horních patrech nomenklatury. Jenže formování nové vládnoucí třídy a prosazení nového společenského paradigmatu, nových norem a disciplinování rozhodujících aktérů nebývá poklidná záležitost. V tomto případě šlo navíc o proces, u něhož protagonisté neměli příklad, kterého se držet. Tento proces skončil v SSSR uprostřed 2. sv. války - materiální stabilizace režimu se vyjádřila jednak postupem ruského vojska, jednak stabilizací ideologickou. V roce 1943 změnil Stalin ekonomické učebnice v tom smyslu, že zákon hodnoty, u Marxe výrazem logiky kapitalismu, platí i v socialismu.

Teorie o ruském státním kapitalismu propracují západní marxističtí myslitelé teprve po jeho ustanovení – Raya Dunayevskaya na začátku a Tony Cliff ke konci 40. let minulého století.

Žižek na rozdíl od nich není politickým praktikem, není např. organizovaný, což je pro leninistu dosti zvláštní. V jeho posledním článku v London Review of Books je trochu vidět, kam až to vede. Po skvělé analýze ideologií postmoderní levice nesmyslně zesměšňuje masové demonstrace z roku 2003 v Británii proti válce v Iráku, jelikož protestující podle něj ve skutečnosti ani nechtěli nic změnit, ale pouze „zachránit své krásné duše“. Stejný argument opakoval i na pátečním setkání v Praze. Nějak přehlíží, že ve Stop The War Coalition, Campaign for Nuclear Disarmement a Muslim Association of Britain, organizacích, které protesty daly dohromady, postmoderní levice převahu rozhodně nemá.

Určitě se dá argumentovat, že chtěl pouze ilustrovat určité ideologické funkce. Ale k tomu nesedí, že o hnutí proti radarové základně v ČR tvrdil, že je mnohem radikálnější než britské protiválečné hnutí. To asi nemluvil s humanisty, jejichž vliv je v Iniciativě od samého začátku významný a jimž jde, dle slov jejich představitele Jana Tamáše, hlavně o „morální hodnoty“ a o „osvobození našich myslí a srdcí“.

Jestli tedy Žižkovi stačí směšný argument Bushe k tomu, aby znevážněl dva miliony demonstrantů v ulicích Londýna, vyvstává tu otázka. Kdo je vlastně subjektem Žižkem požadované revoluce?

Člověk se nezbavuje dojmu, že to mají být silní chlapi, kteří rozhodným způsobem zasáhnout do kola dějin. Je to koncepce, která se příliš neliší od obvyklého zobrazení králů a panovníků, kteří „řídí historii“. Zavání elitářstvím a machismem. Např. Chávez je, podle již citovaného článku v LRB, dobrý, ne protože rozšířil zásadním způsobem demokracii ve Venezuele, ale protože je to „chlapák“. Žižkovi chybí analýza toho, jak velká část Chávezova státního aparátu rozhodně má ambice, aby se nová strana sjednocující dosavadních 24 stala státostranou státně socialistického či peronistického typu. Široké hnutí, které Cháveze nejen zvolilo a bránilo proti americko-venezuelskému puči, ale přímo utvářelo jeho politiku, se u Žižka redukuje na „élan“ venezuelské revoluce.

Žižkova zastávka v Česku byla však zajímavá obzvlášť z toho hlediska, že se tu aktivně vložil do politiky. Dokázal propagovat protiradarovou demonstraci 17. listopadu na ČT2 a pak na ní v sobotu měl vedle Jana Neorala a Petra Uhla jeden z nejlepších projevů.

Žižkova návštěva u nás tak byla dalším symptomem rostoucího prorůstávání západo- a východoevropské levice a její opětné postupné radikalizace po desetiletích porážek. Doufejme, že tu brzy bude znovu, neboť jeho prolamování tabu a kladení radikálních otázek je proudem čerstvého vzduchu.

Od Slavoje Žižka je vedle již uvedené knihy v českém překladu čerstvě k dostání i další: „Nepolapitelný subjekt“.

                 
Obsah vydání       20. 11. 2007
20. 11. 2007 Rasismus, politici a Romové v České republice Laura  Cashman
20. 11. 2007 Racism, Romanies and politicians in the Czech Republic Laura  Cashman
20. 11. 2007 Omluva Jiřího Lábuse za kolaboraci Petr  Nachtmann
20. 11. 2007 Žižek - popový leninista na krtinci Thomas  Franke
20. 11. 2007 HN: Ahmadínežád s Chávezem: Dolar končí
20. 11. 2007 Immanuel Wallerstein: Japonsko, Spojené státy a světoekonomika Immanuel  Wallerstein
20. 11. 2007 Povzdech důchodce: jaký je rozdíl mezi "totalitou" a vládou horních deseti tisíc?
20. 11. 2007 Směšná představa Rudolf  Převrátil
20. 11. 2007 (Rasisticky poněkud zmatené) Nedělní zamyšlení
20. 11. 2007 Bude David Irving pozván k debatě na Oxford University?
20. 11. 2007 Atari Terror živě v Second Life a na Radiu Wave
20. 11. 2007 Sobotka: Ministr financí Kalousek otevírá cestu daňovým únikům
20. 11. 2007 Zpěv slona Josef  Frič
20. 11. 2007 Zpravodajství iráckého odboje za dny 1. - 15. listopad 2007
20. 11. 2007 Léčba sérem brutální pravdy o životě Štěpán  Kotrba
20. 11. 2007 Aféra jménem Andula (XV. část) Josef  Brož
20. 11. 2007 Mluvčí neznamená mluvka Egon T. Lánský
20. 11. 2007 Svatební show jako politická agitka ODS Phillip  Janýr
20. 11. 2007 Paroubek hledá důkazy, že jel rychle do Mariánských lázní
19. 11. 2007 ČR schvaluje použití ochuzeného uranu jako jedna jen ze šesti zemí v OSN
19. 11. 2007 Novela cizineckého zákona nebo Zákon na ochranu české krve? Václav  Štětka
19. 11. 2007 Paroubek: "Svatbu oslavila v hotelu Esplanade také například modelka Andrea Verešová" Jiří  Paroubek
20. 11. 2007 Proti demonstracím v Tbilisi gruzínská policie použila americkou sonickou zbraň
20. 11. 2007 Dezinformace pologramotných Pavel  Urban
19. 11. 2007 Immanuel Wallerstein: Poslední výzva pro řešení se dvěma státy? Immanuel  Wallerstein
18. 11. 2007 Petr Uhl: Žádná raketa není mírová. Podvádějící vládu musíme odmítnout. Petr  Uhl
19. 11. 2007 Petr Uhl: Aucun missile n'est pacifique Petr  Uhl
19. 11. 2007 Přátelé... Jan  Neoral
19. 11. 2007 Blížíme se tomu, co bývalo? Jan  Tamáš
19. 11. 2007 Jan Tamáš: Doba diktátorů a králů už skončila Jan  Tamáš
20. 11. 2007 Nezměnil se charakter politické práce Jaroslav  Klíma
20. 11. 2007 Věcné chyby Georgiho Margaritova
20. 11. 2007 Šovinistický výlev z balkánských fór
19. 11. 2007 Nesmíme tolerovat puč proti našim svobodám
18. 11. 2007 Demokracie? Bláznovství, křiváctví, chiméra, omyl, provokace. Pomsta Luděk  Toman
19. 11. 2007 A co vůle lidu ve věci trestu smrti?
19. 11. 2007 Národní bezpečnost?
17. 11. 2007 Akademik František Šorm zemřel právě před 27 lety Michael  Volný
17. 11. 2007 Hospodaření OSBL za říjen 2007
19. 11. 2007 Svatba arogantních snobů z butiku Štěpán  Kotrba