ANALÝZA

Americké podkopávání demokracie aneb "autoritáři 21. století" podle Freedom House

20. 6. 2009 / Štěpán Kotrba

Americká vlivová organizace, financovaná vládou USA za účelem "exportu lidských práv", která stála za řadou "barevných revolucí" ve světě, vydala v kooperaci s americkými propagandistickými rozhlasovými stanicemi Radio Free Europe/Radio Liberty a Radio Free Asia 94 stránkovou příručku pro snadnější orientaci služebných vlád i novinářů: "Undermining Democracy: 21st Century Authoritarians". Na konferenci, která 4. 6. ve washingtonském Capitol Hillu ladila agendu, měli hlavní slovo Peter Beinart z Council on Foreign Relations, Robert Kagan z Carnegie Endowment and Foreign Policy Initiative a aktivistický novinář James Traub z The New York Times Magazine , který je zároveň zapojen v Global Centre for the Responsibility to Protect . O Rusku pak referoval Daniel Kimmage z Homeland Security Policy Institute na George Washington University. Kontoverzní afroamerický demokratický kongresman z Floridy, předseda komise pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, Alcee Hastings a republikánský senátor, člen podvýboru pro vnitřní bezpečnost a podvýboru pro státní zahraničních operace rozpočtového výboru, kandidát na guvernéra Kansasu, Sam Brownback se kupodivu na otázkách zahraniční politiky USA vůči zemím, jmenovaným ve zprávě, shodli...

Studie popisuje, jakým způsobem pět zemí --- Čína, Irán, Pákistán, Rusko a Venezuela --- "brání rozvoji demokracie doma i v dalších zemích". Studie ovšem --- samozřejmě --- nepopisuje, jakými způsoby brání rozvoji demokracie doma i v dalších zemích samotné Spojené státy americké či jejich evropští spojenci. Dozvěděli bychom se totiž o kombinaci státního diplomatického nátlaku jak přímého prostřednictvím administrativy, tak nepřímého prostřednictvím mezinárodních organizací, privátního ekonomického nátlaku, spolu s propagandistickým působením vládou kontrolovaných médií, nelegálních operací tajných služeb a vlivového působení "nevládní" "občanské" diplomacie vládnou kofinancovaných NGOs'...

K "oslabování demokracie v 21. století" dochází podle tiskové zprávy RFE ke studii na základě

  • autoritářské zahraniční pomoci: Bohaté "autoritářské" země poskytují bez dalších podmínek miliardy dolarů v podobě finanční pomoci chudším autoritářským režimům a "neliberálním demokraciím", přičemž tyto režimy nejsou ochotny podlehnout "mezinárodní" snaze o zlepšení správy a snížení korupce. Například Čína je nyní podle Světové banky největším věřitelem Afriky.
  • tlaku na mezinárodní organizace: Země ze "seznamu" (jako jsou např. Čína a Rusko), aktivně narušují práci mezinárodních organizací, jako jsou Organizace spojených národů, Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, a Organizace amerických států na poli lidských práv a šíření demokracie. Mají také vytvořeny nové instituce v opozici vůči organizacím, které "podporují lidská práva a odpovědné vládnutí".
  • redefinování termínu "demokracie": autoritářské režimy zhoršují veřejné chápání pojmu demokracie, neboť narušují smysl tohoto pojmu v domácí politice ve státem kontrolovaných médiích a v zahraničí prostřednictvím financování vlastních mezinárodních mediálních projektů.
  • rostoucích hrozeb pro Internet: Autoritářské režimy používají sofistikované a dobře financované technologie k omezení legitimního online diskursu, zejména v Číně, Íránu a Rusku.
  • neliberálního vzdělání: buď aktivně podporují nebo umožňují narušení výkladu ekonomiky a dějin prostřednictvím nacionalismu, extremistickmu nebo zúženého pohledu. Autoritářské režimy tak vytvářejí nové generace, které jsou vychovávány v nepřátelství vůči demokracii a jsou podezřívavé vůči okolnímu světu.

Paradoxní ovšem je, že nejvíce kontrolních a cenzurních zásahů vůči svým občanům, jakož i různých typů zahraničně politických intervencí neprovádí Venezuela či Rusko, ale USA. Stačí připomenout globální aktivity, zejména

  • zahraniční pomoc spřáteleným autoritářským nebo neliberálním režimům: Americký koncept podpory samotného Freedom House, financování USAID či National Endowment for Democracy přispívá k podpoře řady režimů, které s liberální demokracií nemají nic společného, jsou ale loajální vůči zahraničně politickým zájmům USA. Namátkou lze hovořit o Pákistánu, Peru, Chile, Kuvajtu, Saúdské Arábii a Sjednocených arabských emírátech, o středoamerických diktaturách, postsovětských republikách jako je Gruzie, Lotyško a Litva...
  • tlak na mezinárodní organizace: Nelze nevzpomenout bojkot agendy lidských práv v OSN poté, co USA ztratily v tomto orgánu vůdčí roli a díky změny agendy se začalo hovořit o právech na odlišnost společenských systémů a principech nevměšování, o sociálních právech a právu na vzdělání - zejména se situací afrických zemí.
  • redefinování termínu "demokracie": USA nepochopily, že americký systém "demokracie", ve které i agresivní náboženská nesnášenlivost, rasismus a neonacismus mohou být bez obav z postihu hlásány; demokracie, ve které může existovat svoboda urážek etnického, náboženského či kulturního cítění , není systém, který by komukoliv mohl být vzorem. Ano, demokracie je kulturně podmíněný pojem a nejspíše země, které byly silnými říšemi v době, kdy v USA ještě nebyli Evropané, mají právo na svou kulturu, svůj systém vztahu občana vůči státu a své vnímání toho, co je vládou lidu a co je ve společnosti povolené a co ne (nahota, sex). Vnucování vlastních modelů je v těchto zemích plným právem chápáno jako kulturní agrese. Kdyby USA hlásaly své chápání demokracie pouze na svém území, je to v naprostém pořádku. I Američan nemůže využívat "svobody" nad rámec omezení země, ve které je hostem: například se nemůže opalovat nahý na řecké pláži, aniž by dostal pokutu. A nemůže v plážovém oblečení a trepkách chodit do restaurací, kam je vstup povolen pouze ve společnost neobtěžujícím oděvu. A v Indonésii si nemůže vydávat pornočasopis, ani si jej prohlížet na ulici nebo ve společnosti, když 85 procent z 220 milionů indonéských obyvatel vyznává islám. To, že jsou Američané v zahraničí hosty, a nikoliv těmi, kdo zde určují pravidla, nepochopili dodnes. Zvláště pro příslušníky vojenských jednotek je to velký problém už desítky let.
  • rostoucí hrozby pro Internet: V oněch "liberálních" demokraciích bylo podniknuto to nejglobálnější omezení svobody slova na internetu - v mnoha "vyspělých demokraciích" došlo k zákazu používání šifrování, k záznamu veškerého telekomunikačního provozu i bez přivolení soudů na základě konkrétních obvinění, k pokusům o cenzuru obsahu v domicilu národních domén i při importu dat ze zahraničí, regulacím atd... Nelze nevzpomenout nadnárodní a veskrze nelegální systémy sledování elektronické komunikace už od studené války, které jsou financovány vládami a využívány dodnes. Pokusy Micosoftu vytvořit "autorizaovaný internet" či legislativní kroky k "safer internetu", kontrole obsahu ve výměnných sítích jsou spolu s obrovskou kontrolou elektronické komunikace v globálním i národním měřítku v přímém protikladu z deklarovanými frázemi o "svobodě slova". Kontrolováni a sledováni mohou být všichni - a ani se to nedozví. Zde je nutno zmínit celou agendu "Homeland security", dávající federálním agenturám v USA právo zatýkat bez důkazů, zadržovat bez soudu, odposlouchávat a kontrolovat komunikaci, zatýkat a věznit i mimo jurisdikci USA.
  • neliberální vzdělávání: Zde, pravda, mají USA ze všeho nejmenší dluh vůči demokracii, ale přesto: povinná výuka křesťanského náboženství v některých "demokratických" zemích nebo nahrazení Darwinovy teorie "inteligentním designem" při výuce v USA nesvědčí o liberálním přístupu... Zamlčování některých temných aspektů vlastní historie také ne.

Americký systém "demokracie" ovšem nepřipouští objektivitu a svět dělí na MY a ONI. Američané se vždy zabývali pouze oním ONI. A to ještě jen tam, kde to konvenovalo jejich zahraničně politickým zájmům....

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 19.6. 2009