Jediná ruská nezávislá agentura pro výzkum veřejného mínění, Levada Center, bojuje o přežití kvůli zákonu, který ji nutí, aby se v rámci kampaně prezidenta Putina proti nevládním organizacím registrovala jako "zahraniční agent".

Vážený p. dr. Hájku, k Vašemu článku Sprostota a vulgarity k homosexuálním pochodům patří. Prezident Zeman poprvé narazil na moc havlistů. Vydrží? uveřejněnému dne 21.5.2013 na http://www.protiproud.cz.

Vaše urputné přisuzování atributu tzv. "havlismu" všeho a všem, co není v souladu s Vašimi politickými a obecně světonázorovými postoji, mne dlouhodobě naplňuje rozpaky a stále více i studem. Rozpaky nad Vaší zaťatostí při nalézání stop vlivů v myšlení určitých lidí a vzniku a podobě událostí , kde, zřejmě v kodu duchovní konspirace, Vám tak blízké, tento "havlismus" sehrává iniciační roli. Stud pak nad neomaleností formy s kterou tento rádoby inspirativní , myšlenkový a názový "protiproud" vnášíte do veřejného prostoru, píše Karel Kmoch.

Izrael popírá, že by dodával zbraně syrským povstalcům. Tvrdí to syrská vláda, která předvedla džíp vyrobený v Izraeli, o němž tvrdí, že byl ukořistěn při nedávných bojích v okolí strategického města Kusajr u hranic s Libanonem.

Syrská armáda hlásí, že zničila izraelské vojenské vozidlo, které podle ní překročilo linii příměří na Golanských výšinách. Podle izraelské strany bylo vozidlo pouze poškozeno a nikdo nebyl zabit.

Špičky ČSSD zahájily věcnou a politickou diskusi o návrhu zákona, jež sníží českou závislost na drahé ropě a plynu i na uhelných dolech. Nová legislativa srazí účty, které domácnosti a podniky platí za energii, sníží znečištění, oživí ekonomiku a vytvoří nová pracovní místa. Zákon navrhlo Hnutí DUHA v rámci iniciativy Velká výzva.

Přes sto lidí se v úterý odpoledne sešlo v Brně před Nejvyšším soudem, aby vyjádřili nesouhlas s počínáním prezidenta Zemana. Od prvních chvil bylo jasné, že akce nebude jen vyjádřením nesouhlasu s nejmenováním doc. Putny profesorem, ale bude mít mnohem širší záběr. Organizátoři se pokusili prezidenta Zemana při jeho příjezdu oslovit, ten však nabídku přivítání a pozvání ke krátké diskusi odmítl.

Vkus hlavy státu není kritériem práva ani akademické svobody. A prezident REPUBLIKY nesmí být senilní mocnář, jehož soukromá vůle a soukromý názor stojí nad zákonem. Protože republika je státním útvarem, kde zákon je nadřazen všem - i prezidentovi.

Když prezident Zeman ohlásil, že nebude jmenovat doc. Putnu profesorem a důvody nezveřejní, protože Putnu nechce ponižovat, nepodlehl jsem hned mediální hysterii, neboť mohou existovat v mezích prezidentského práva (a odpovědnosti) důvody, proč tak nemůže učinit. Nee, nemusel by to být zatajený trestný čin. I morálka může mít obecně akceptovatelné limity, které by odůvodňovaly prezidentovu reakci... A byly indicie, že tomu tak může být.

Pan rektor Jihočeské univerzity Grubhoffer se rozhořčeně dovolává akademických svobod a zaštiťuje se přitom apolitičností vysokoškolského prostředí. Přitom on sám osobně byl ústřední postavou politického útoku proti demokraticky zvolené radní jihočeského kraje.

Pan rektor tím zřejmě naznačuje, že prezident rektorům do jmenování profesorů mluvit nesmí, zatím rektoři smějí mluvit do jmenování demokraticky zvolených radní? Není to pokrytectví nejhrubšího zrna?

Causa nejmenování Martina C. Putny profesorem, které avizoval prezident Miloš Zeman, rozvířila ve společnosti řadu vášní. Jak se má celá věc z právního hlediska?

Volal jsem Oskarovi Krejčímu kvůli poznámce v textu Martina Kunšteka Putniáda pohledem práva, že "Václav Havel nejmenoval prof. Oskara Krejčího, který ...". Oskar Krejčí mi sdělil, že nikdy nebyl Václavu Havlovi navržen, takže informace Martina Kunšteka je zavádějící. Byť asi všichni víme, že o profesuru požádal raději v Banské Bystrici, protože v ČR by asi neprošel, upřesňuje Karel Růžička.

K současné diskuzi o nucené otcovské dovolené mohu připojit i zkušenost naší rodiny. Můj syn byl na otcovské dovolené proti své vůli, protože jeho partnerka opustila dítě ve věku 7 měsíců, kdy se stala závislou na příjmu svého partnera.

Nejenom, že ji to doma přestalo bavit, ale objevil se u ní pocit ztráty svobody, kterou nehodlala trpět, pocit nespravedlnosti a ženské diskriminace. Protože my obě babičky jsme pracovaly a nemohly jsme se dítěti věnovat tak, jak si matka představovala, otec pracoval 6-7 dní v týdnu od slunka do slunka, připadala si matka odstrčená a ublížená a své dítě začala nenávidět jako zdroj svého utrpení.

Běda národu, který nemá hrdinů, vmete hořce Galileovi do tváře jeho fámulus, poté co Mistr při slyšení před Svatým oficiem odvolal své učení. Běda národu, který hrdinů potřebuje, opáčí v Brechtově hře lakonicky Galileo.

Kolikrát v historii už se takto roztříštily zklamané iluze mládí o drolivé zdivo reality, na němž si testují odolnost svých čel paličatí snílci. Dokud zeď stojí a odolává, říká se jim odpadlíci, ztroskotanci a zaprodanci. Když padne, stávají se z nich hrdinové a na místě bývalé zdi vyroste nová (a každá vždycky „navěky a nikdy jinak“), na níž se později objeví pamětní deska, která vděčnému národu připomíná jejich nehynoucí slávu. Kolik zdí už takto padlo, kolik odpadlíků se změnilo v hrdiny. A naopak. Jenom ta otázka je stále stejná: Potřebuje národ hrdiny? Cynik by možná odpověděl: Jak kdy (a jak které).

Kolem jmenování akademika Martina Putny se strhla hysterická diskuze na základě obyčejných spekulací. Dokonce se kvůli tomu sepisují petice a pořádají demonstrace. Prezident Zeman se ukázal nebýt loutkou podepisující bez diskuze vše, co se mu podstrčí. Dovolil si mít právo vyjadřovat se k práci jiných a zaujímat své stanovisko. Neslýchané. Pro mě osobně je to dobrá zpráva. Budeme si muset nejspíše zvyknout, že prezident Zeman bude svou zemi řídit.

Petice a demonstrace na základě spekulací je pro mě zpráva špatná. Chápala bych je jako nátlakový prostředek po několika marných diskuzích a porad akademické obce s prezidentem republiky, kde by si vše z očí do očí vysvětlili a ukázalo se, že důvody jsou soukromého charakteru pana prezidenta. Ale toto je pouhá hysterie postavená na myšlence, co si to ten prezident dovoluje. Takový humbuk tu nebyl ani proti Drábkovým nuceným pracím.

Kauza Putnova jmenování je zřejmě problematičtější než se zdá: profesně je Putna literární historik. Ale profesura se týká nikoliv literární historie, ale oboru sociální antropologie, která se navíc na FHS UK nevyučuje.

Nicméně je potřeba dodat na okraj, že oprávnění pro habilitační a profesorská řízení pro obor sociální antropologie však fakulta má od roku 2007, kdy končil ve funkci první děkan fakulty Jan Sokol. Katolicky pojatá kulturní a sociální antropologie by byla zcela určitě "hnízdem" pro další expanzi křesťanů (byť rebelsky liberálních) do sekulárního společenskovědního vzdělávacího procesu. A to může být problém... Pro jednu i druhou stranu, i když pro každou z jiného důvodu.

Ivan Odilo Štampach z jiných pozic než já, ale poctivě a hloubkově analyzuje Zemanův krok v této věci v Deníku Referendum. K tomu několik podoteků:

Dovolím si krátkou reakci na poznámky Štěpána Kotrby o podivnostech profesury pana Putny. Putna je prý literární historik a profesuru má dostat ze sociální antropologie, což je špatně. Rád bych poukázal na to, že humanitní obory jsou navzájem prorostlé a nedělí je nějaká exaktní hranice. Proto mohl být např. filozof Richard Rorty profesorem srovnávací literatury na Stanfordu (jedna z nejprestižnějších univerzit na světě), ačkoli přímo ze srovnávací literatury žádné dílo nenapsal. Posunul ovšem filozofii do literárního žánru a filozoficky se odvolával na díla některých literátů, např. Milana Kundery. Důležité je, že tohle mají posoudit odborníci, tedy vědecké rady fakulty a univerzity, a ty to udělaly. Štěpán Kotrba není v téhle věci odborníkem a má-li nějaké námitky, měl se účastnit veřejného zasedání těchto rad a tam je vznést. Dostal by patřičnou odbornou odpověď.

1. Máte-li sebemenší možnost pomstít se svému kritikovi zneužitím pravomocí, které vám podle zákona nenáleží, a přitom se zavděčit potenciálnímu politickému spojenci, udělejte to.

2. Že tím znevažujete práci vědecké rady Univerzity Karlovy, jediné vysoké školy, jejíž diplomy byly na Západě uznávány i v době komunismu, a tím vlastně de facto i celé vědecké obce, jsou nutné vedlejší náklady - neváhejte.

3. Když začnete neurčitě naznačovat o důvodech a zamotávat se do výmluv, že už nevíte, kudy kam, uražte kromě akademiků pro jistotu ještě taky gay lobby. To funguje úplně skvěle, vzpomeňte si na Topolánka.

4. Když o vašem konfliktu s gay aktivistou začnou psát západní média, uražte i tato média...

P.S. Jakkoliv se lze právem pohoršovat nad postojem prezidenta k ústavně zaručeným právům sexuálních menšin - ostatně stejně jako třeba nad jeho minimálně nevkusným vtipkováním o znásilňování během kampaně - problém zde není možno redukovat na tyto jednotlivé postoje. I když nakonec v kauze Putna podle všeho neslavně ustoupí, bude se nadále pokoušet získávat další a další pravomoci nad rámec zákonů a ústavních zvyklostí. Proto kromě novely vysokoškolského zákona, která jednoznačně vyloučí prezidenta z procesu udělování vědeckých hodností, je třeba co nejrychleji zpřesnit jeho ústavní pravomoci tak, aby byl jeho nekonečným mocenským nárokům nasazen náhubek a Česká republika nebyla za nějaký čas nucena řešit zase další aféru typu "Baštova kufříku s Putnovými kompromateriály".

Všechno je marné, všechno je marné, ani tisíceré vysvětlování pana Jakla nevysvětlí podstatu a záměr amnestie V. Klause, potažmo její problematickou abolici. Pan Jakl, jak píše v Neviditelném psu , se tisíckrát snažil objasnit amnestii, což už považuje za nudnou pravdu. Z jeho hlediska toto konstatování plně chápu, což je však pravý opak toho, co se snaží veřejnosti vysvětlit, která to ovšem navzdory jeho až nudným ospravedlňováním přesto nechápe. Problém je v tom, že co pan Jakl považuje za „nudnou“ pravdu, ostatní za pravdu (byť třeba jen poloviční) nepovažují. Může se stát, že se bude ještě dále tisíckrát opakovat, pravda se podle něj stane super nudnou, ale jak některé skutečnosti nasvědčují, pravda je někde úplně jinde. Pan Jakl je znám svou sveřepou umíněností, neobjektivností a hlavně oddaností V. Klausovi až za hrob. To u něj vytváří potřebu servilní obhajoby všeho, co pochází od V. Klause, případně jeho blízkého odéru.

V souvislosti s váháním presidenta Zemana zda jmenovat docenta Putnu profesorem se objevují názory, které mi připadají poněkud naivní.

Představa, že ukončení jmenovacího procesu na úrovni university tak nějak odstraní systém "držet hubu a krok" je nesmyslná. Jistě, český systém zastaral tím, že vedle dřívějších státních vysokých škol vznikla celá plejáda zařízení soukromých, takže jmenování "privátních" profesorů presidentem je snadno napadnutelné jako zasahování do obchodní činnosti.

Ten člověk je morálně nehodný. Nikdo neví proč. A je u nemravnosti vůbec nutné znát důvod? Není, zejména ne u minorit. Takového to bylo u církví vždycky: sodomité (rozuměj homosexuálové), bastardi (rozuměj nemanželské děti), coury (rozuměj svobodné matky – maminka mého dědy byla ještě v roce 1917 jako svobodná matka farářem vyobcovaná z vesnice). Ti jsou špatní apriori. Pro správnou morálku musela být vždy vrstva těch ponížených, proti nimž „my normální“ jsme správní. Aneb jak se píše v evangeliu: děkuji Ti, Bože, že nejsem jako tento celník. Tato slova říká ovšem farizej. Co na tom, že Kristus právě farizeje kritizuje a celníka, který vyznává Bohu své viny, chválí? Vždyť o Krista nejde, nejde ani o skutečnou morálku, jde o moc, vliv, majetky.

Exprezident V. Klaus jakoby se probudil z dlouhého zimního spánku a sdělil nám, resp. posluchačům VŠE něco, co by nás „asi“ mělo ohromit. Neohromilo, spíše zklamalo, neboť to byl on, kdo stál v čele státu posledních 10 let, byl to on, který mohl svým způsobem kormidlo směřování vývoje ve společnosti více či méně ovlivnit. Bohužel zůstalo u toho méně. Pokud zapátráme v jeho projevech a vyjádřeních zjistíme, že to bylo něco na způsob: řeč se vede a voda teče dál. Jinými slovy, řekl toho vždy tolik, že v konfrontaci s realitou je výsledek špatný, ne-li mizerný. Jestliže před dvěma lety v novoročním projevu konstatoval, v jaké dobré pozici se nachází náš stát, že se lidé mají nejlépe od r. 1989 a že je přesvědčen, že tato vláda (dosud dehonestačně vládnoucí) jde správným směrem a vyvede společnost z nejhoršího, pak jsou slova, přednesené na přednášce Vysoké školy ekonomické prázdné, falešné, nic neříkající.

Se zájmem sleduji veskrze zajimavou diskusi na téma zavedení povinné rodičovské dovolené pro otce. Slovíčka o svobodě zde létají z jedné strany na druhou jak o Francouzké revoluci :) . Rád bych přispěl svou troškou - otce, který se svého času mezi prvními rozhodl, tohle prohození "rolí" vyzkoušet na vlastní kůži, píše Daniel Bosák.

V roce 2003 se nám narodil synek a to byl začátek diskuse mezi námi, jak dál s výchovou, kdo bude vydělávat a kdo bude doma. Manželka si s ním užívala onu dobu dovolené mateřské do jeho věku šesti měsíců. Od této chvíle až do jeho třech let jsem se stal "otcem na rodičovské dovolené" já. V našem malém městě takovým "exotem", kdy nad Vámi chlapi ohrnují nos a ženy sledují zda to zvládáte. Bylo mi to jedno. Jak šel čas chlapi se ptali jaký to je, a že "jsem dobrej, jak jsem to ženským natřel".

Neustále slyšíme o potřebě „transformace“ systému českého výzkumu a vývoje. Myslím, že současná institucionální podoba českého výzkumu a vývoje, která je výsledkem dlouhého historického vývoje a v posledních 20 letech prošla výraznou transformací, je v principu docela vyhovující. Je založená na silném univerzitním i veřejném neuniverzitním sektoru (hlavně pracoviště AV ČR), které intenzivně spolupracují. Jediné, co by asi bylo potřeba udělat, je další snížení počtu rezortních poskytovatelů institucionálních a hlavně účelových prostředků (zrušit všechny rezortní grantové agentury a získanými prostředky posílit GAČR).

MPO by nemělo administrovat žádné výzkumné a vývojové programy – vše by mělo přejít na GAČR a (snad) TAČR (o užitečnosti této agentury nejsem přesvědčen). Podle mých zkušeností MŠMT velmi dobře administrovalo programy „Výzkumná centra“ i NPVII.

Určitě by bylo potřeba definovat malý počet „výzkumných universit“ a jen na nich podporovat výzkum; ostatní vysoké školy by měly poskytovat v první řadě kvalitní profesní vzdělávání nevyžadující vědec.

Shromáždění proti neudělení profesury Martinu Putnovi absurdně organizuje předseda SZ Ondřej Liška, který se asi chce prezentovat jako "obhájce akademických svobod".

Považuji Zemanovo jednání za nepochopitelné (leda by doložil něco jako plagiátorství).

Nicméně - pokud se předseda SZ Liška prezentuje jako obhájce akademických svobod, považuji to za zcela skandální.

Liška jako ministr školství (2009) prosazoval první verzi "Bílé knihy terciárního vzdělávání", která byla pro svobodu vysokých škol tisíckrát (SYSTÉMOVĚ) nebezpečnější než Zemanův trapný úlet, píše Josef Bartoň.

Tehdejší snaha ministra a Topolánkovy vlády prosadit Bílou knihu (z dílny Petra Matějů a jeho skupiny) vyvolala první silné protestní hnutí vysokoškoláků (i široké akademické veřejnosti), jež začalo Hradeckým prohlášením zástupců akademických senátů.

U vzniku prohlášení jsem byl a patřím k prvním signatářům. Také proto mne Liškovo pokrytectví (a vůbec Strany zelených) velmi pobuřuje.

Studoval jsem na Pedagogické fakultě MU v Brně a Milan Valach mě dva roky vyučoval etiku. Mohu s naprostou jistotou říct, Milan Valach byl učitel. To je každý člověk, od kterého se něco naučíte, a vůbec nezáleží na tom, jestli ho za to někdo platí. Milan Valach uměl předávat myšlenky a dobře si vzpomínám, že k uvažování přiměl i studenty s velmi vysokým prahem porozumění. A to je skutečné měřítko schopnosti učitele.

"Profesory naposledy odmítali jmenovat komunisté, říká historik Putna," v rozhovoru publikovaném deníkem IDnes.

Fascinuje mě, že v Česku, nebo aspoň u Martina Putny, naprosto chybí základní slušnost - totiž vědomí, že se vyjadřuje ve vlastní věci, ve věci VLASTNÍ profesorské nominace, a tak by měl mlčet

Dovedete si představit, že by něco takového udělal třeba Arne Novák? Nebo F.X. Šalda?

Je přece základním civilizačním principem, že když se stanu v nějaké věci námětem sporu, a rozhoduje se o mně, nevstupuju přece ve vlastním zájmu do vřavy boje. Kdyby měl Martin Putna základní civilizační návyky, rozhovor s jakýmikoliv novináři by odmítl s tím, že se přece nemůže vyjadřovat k vlastní věci, o které se rozhoduje.

Že nemají základní slušnost redaktoři IDnes, kteří se zdiskreditovali systematickou propagandou pro jednoho z prezidentských kandidátů, a nyní opět podporují aktivistu z téhož politického seskupení, mě nepřekvapuje.

Ale kandidát na profesora by konceptu střetu zájmů a základním civilizačním principům slušnosti rozumět mohl.

Vnitřní štěpení syrské opozice dále pokračuje. Nyní se rozpadá i islamistická Fronta an-Nusra, nejdůležitější vojenská složka povstalců. Zatímco zpočátku ji irácká al-Kajda podporovala, nyní začala vytvářet paralelní struktury s odlišným cílem a zaměřením. Al-Nusra stále primárně bojuje proti Asadovu režimu, avšak al-Kajda zahrnující zahraniční bojovníky pod politickým vedením Ajmana az-Zavahrího se stará především o protizápadní džihád, který chce rozšířit mimo území Sýrie. Žádná politická dohoda o míru je nezajímá. Je tedy otázka, zda pro Západ ještě vůbec dává nějaký smysl uvažovat o pomoci silám, proti nimž donedávna deset let bojoval v Iráku. Ale navzdory tomu není vyloučeno, že k tomu opravdu dojde.

Milana Valacha jsem poznal v roce 1990 na jednom z tehdejších bouřlivých a amatérských politických shromáždění, kde kladl velmi promyšlené dotazy a nabízel časopis Alternativa. Velmi brzy jsme se nadlouho spřátelili. Docházel jsem za ním na jeho tehdejší pracoviště v Akademii věd, kde jsme v podvečerních hodinách spolu s dalšími akademiky a budoucími pedagogy Masarykovy univerzity (Jaroslav Hroch, Dušan Lužný, Petr Jemelka a další) vedli debaty o filosofii a politice. V době, kdy jsem zanechal studia na VUT a pracoval na nočních směnách jako dělník v tiskárně Typografia, mě kontakt s těmito lidmi udržoval v odhodlání věnovat jakžtakž ušetřené síly studiu a úspěšně absolvovat přijímací zkoušky na Masarykově univerzitě.

Velmi hluboce mne zasáhla zpráva, že zemřel mluvčí a zakladatel HzPD a vysokoškolský učitel Milan Valach. Člověk, který s takovým nasazením zorganizoval oslavy osvobození v Brně a burcoval nás, občany, k aktivitě, kterého tak potřebujeme, nás náhle a nečekaně opustil na vrcholu svých sil a o to víc nás to bolí, píše Jana Václavíková.

Pedagog Martin C. Putna mi je lhostejný, stejně tak mi je lhostejné, s kým se rád objímá. Předpokládám, že to samé by řekl on o mě. To však neznamená, že mi musí být lhostejné, pokud si na něm někdo ukájí své "vladařské" právo na dvojí metr. Proč si to myslím?

Kanadský ekonomický historik Jacob Viner v knize Religious Thought and Economic Society (Náboženské myšlení a ekonomická společnost) popisuje situaci ve Skotsku sedmnáctého a osmnáctého století. V té době bylo Skotsko neobyčejně chudou a mimořádně zaostalou zemí, kde byl vlivem anglické okupace jako státní náboženství zaveden kalvinismus. Právě díky přísnému náboženskému dozoru nad životem, konstatuje Viner, se nemohli jednotlivci věnovat ekonomickým aktivitám podle svého přání, což konzervovalo stávající stav. Vinerova práce je polemikou s klasickým pojednáním Maxe Webera Protestantská etika a duch kapitalismu, o které se nyní začíná hovořit jako o léku, jenž má českou ekonomiku vyvést z krize. Jenže Viner na příkladě Skotska právě ukazuje, že zavádění asketické "protestantské etiky" státní mocí namísto toho, aby k ní jednotlivci případně dospěli samostatně, může mít naopak naprosto katastrofální důsledky. V mimořádně chudém Skotsku to vedlo jen k tomu, že církev nakonec glorifikovala chudobu a utrpení.

V únoru 2013 přispělo finančně na Britské listy 217 osob bankovním příkazem celkovou částkou 61 486.45 Kč, dobrovolným předplatným prostřednictvím mobilu v říjnu 2012 částkou 4206.67 Kč. Příjem z reklamy byl 5000 Kč.

4 čtenáři Britských listů přispělo v únoru 2013 na projekt ke zcivilizování exekutorské praxe částkou 900 Kč. Konečná částka k dispozici Britským listům k 28. 2. 2013 byla 238 003.10 Kč, z toho na exekutorský projekt 166 375.59 Kč a na na provoz Britských listů 71 627.51 Kč.

Prosíme: v příspěvcích nepřestávejte, musíme hradit průběžné náklady, i když se je snažíme udržovat na minimu.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno nově zaslat i z mobilního telefonu nebo na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.