Největší úpadek za poslední měsíce zaznamenala jednoznačně Mladá fronta Dnes.

Když s velkým boomem nedávno změnila formát a grafiku (čímž se de facto proměnila v druhé Lidovky), nečekal jsem, že uvnitř naleznu něco lepšího, zajímavějšího a hlavně objektivnějšího. Mé domněnky se rázem brzy potvrdily. První číslo v novém kabátě mělo ohromit svou objemností a také novým magazínem Ona Dnes. MF Dnes tak udělala další krok špatným směrem. Každému, kdo má tyto noviny profláknuté, muselo být jasné, že (podle redakce asi atraktivní) témata brzy dojdou.

Příloha Byznys speciál obsahovala přehled českých mecenášů, jimiž byla spolehlivě téměř zcela zaplněna. Že se o osobách jako Kellner či Komárek dočítáme skoro každý měsíc na stránkách ekonomické přílohy tohoto listu to samé, už ale redakci, bohužel, nedošlo. Navíc Byznys speciál nám každé další pondělí poněkud "zhubnul". Magazín pro ženy ONA DNES je břečkou nechutných drbů, klepů a opisů, které nalezneme v každém druhém časopise. Nic rozumnějšího, než naplácat fotografie přes celé strany s ne zrovna nejlevnější módou, opsat recepty na kuřecí či hovězí polévku a připravit rozhovor s nějakou feministkou či herečkou, kterých diváci estrád a podprůměrných pořadů stále nejsou přesyceni, MF Dnes napadnout nemohlo.

Čtvrteční magazín s pravidelností ukazuje, jak lze udělat nové téma jiným způsobem. Co už se nejednou napsalo, napíše se zase. Stačí užít jiných slov, přeházet věty, dodat komentáře, doplnit to hezkými, pokud možno velkoformátovými fotografiemi a článek, který vyšel před rokem, může -- světe div se! - vyjít znovu. Mladá fronta na titulních stranách zásobuje čtenáře zavádějícími titulky a skandálními články, které by seriozním listům v žádném případě neměly být vlastní. Zaručené zprávy typu "Ptačí chřipka je u nás do dvou týdnů" (dva týdny uběhly a u nás stále nic), či "Přijdou opět velké mrazy" (a ono zase nic) jsou jakýmsi evergreenem MF.

Stránku komentářů netřeba ani otevírat, protože je zcela jasné, čí názory si budeme moci přečíst. Karel Steigerwald používá stále stejného slovníku, který rozhodně není bohatý, ale spíše vulgární. Kdybychom poslouchali někoho, kdo by nám předčítal články z názorové rubriky, byli bychom jistě uhodli, kdo je jejich autorem. Ničím zajímavým názorová rubrika překvapit neumí. Jména jako Komárek, Bendová, Doležal či Jandourek se tu točí pořád. Chtělo by to přece jen už změnu, ne? Tzv. investigativní žurnalistika se (nejen) v MF nevede a rozhovory s politickými činiteli se zaměřují na jediný cíl: vyvolat pokud možno další skandál, který bude možno další dny a týdny obalovat názory a polemikami. Ani příloha Kulturní scéna není ničím výjimečná. Palcové titulky, velké obrázky, jeden, dva solidní články, rozhovor a tímto vše hasne. Ještě, že aspoň něco zajímavého se lze dočíst v Kavárně.

Lidovky jsou opravdu nejchudší. Zatímco MF Dnes ještě přitahuje aspoň na trapné kauzy a skandály, Lidovky se nezmohou ani na to. Za celý týden tak stojí obětovat pár korun jen pro sobotní vydání, kde po informacích dychtivého čtenáře aspoň na chvíli připoutají přílohy Orientace a Věda. Sáhnout po odborných časopisech ale i v tomto případě není na škodu.

Právo za komentář nestojí. Vymezuje-li se MF Dnes s Lidovkami soudě podle některých až příliš napravo, pak je na tom Právo právě opačně. Jak pěkně se u nás deníky umějí vyprofilovat...

Hospodářské noviny jsou příkladem toho, jak je méně někdy více. Zatímco některá vydavatelství nehodlají zaplnit strany samými reklamami a vydat třeba i šest samostatných bezobsažných příloh, Hospodářské noviny neobtěžují ničím nadbytečným. Pokud-li není co psát, tak se prostě nepíše. Čtenář však po přečtení rozhodně nenabude dojmu, že obětoval čas tomuto listu zbytečně. Je třeba ale dodat, že i tady by bylo lepší, kdyby se čtenáři mohli dovědět zprávy, které se v ostatních listech objeví ztěží. Přestože HN byly kdysi čistě ryze ekonomickým listem, zasluhují asi známku nejlepší. Snad se neuchýlí ke stejným metodám, jako výše zmíněné deníky.

Jan Čulík se zabýval i deníkem Metro. Nevím, jak vypadá metro v Británii, u nás je ale velmi obsahově chudé a články mezi spletí reklam a upoutávek zapadají a působí spíše dojmem "na okraj". [pozn. red.: celou plejádu deníků Metro si můžete stáhnout na jejich stránkách a porovnat...]

Pokud mluvím za sebe, mrzí mne, že si nemohu koupit takový deník, který by byl nejen objektivní, ale který by se zabýval i tím, co zrovna není "in". Novinářský kodex asi většina novinářů nečetla a čtenáři jsou asi spokojeni s tím, jaké "bahno" mohou ve většině listech nalézt.