Politické rozhodování blokují podnikatelští lobbisté, zástupci firem, které financují obě hlavní americké politické strany, Republikány i Demokraty. A ti nyní hájí znásilňování žen a otroctví:

Nejprve k tomu znásilňování. Příběh začíná v Iráku r. 2003. Soukromé vojenské firmy, které vyslala do Iráku Bushova vláda, aby tam hlídaly ropovody, nechtěly být zataženy do drahých soudních procesů. Co se týče vztahu Američanů k Iráčanům, Bushova vláda prostě dala Američanům v Iráku imunitu před stíháním podle iráckého práva; jeden americký senátor to charakterizoval jako "licenci na zabíjení". Ale co když američtí zaměstnanci začali napadat sami sebe navzájem, nebo jiné Američany? Soukromé americké firmy požadovaly, aby všichni jejich zaměstnanci podepsali smlouvu, podle níž všechny spory budou urovnány v rámci interní podnikové arbitráže, která je levná, a nikoliv u nákladných soudů.

Ale co se nestalo. Dvacetiletá Američanka Jamie Leigh Jonesová, která pracovala u firmy Halliburton/KBR, si jednoho dne zašla s americkými kamarády do baru a někdo jí něco dal do pití. Když se probudila, těžce krvácela z vaginy i z konečníku a měla potrhaná prsa. Musela se později podrobit rekonstruktivním chirurgickým zákrokům. Usoudila, že sedm mužů, s nimiž šla na drink, ji znásilnilo. Když si stěžovala u firmy Halliburton/KBR, ta ji zamkla na 24 hodin do kovového kontejneru bez vody a jídla. Přišel lékař, ošetřil jí rány a odebral důkazy DNA, ty se ale později "ztratily". Slitoval se nad ní strážný a půjčil jí svůj mobil. Zatelefonovala tatínkovi, který zavolal na americké velvyslanectví - a teprve pak byla propuštěna.

Irák byl v chaosu a nebyla šance, že by věc irácká policie vyšetřila. Firma Halliburton naléhala, že se znásilnění bude vyšetřovat jen v rámci interního firemního disciplinárního procesu, a zakázala Jonesové, aby podala trestní oznámení. (Jestliže takhle zacházejí s americkými blondýnkami, jakou šanci na spravedlivé zacházení mají asi znásilněné Iráčanky?) Když svůj případ Jonesová zveřejnila, ozvalo se mnoho dalších amerických žen, které uvedly, že v Iráku zažily totéž. Právní tým Jonesové argumentoval, že skutečnost, že firma Halliburton ženám předem zakázala, aby podávaly trestní oznámení na znásilnění, vytvořila situaci, která znásilňování žen povzbuzovala.

Demokratický senátor Al Franken byl vším tímto zděšen a navrhl jednoduchou změnu zákona. Požadoval, aby všem firmám, které zakazují svým zaměstnankyním, aby podaly trestní oznámení ve věci znásilnění, byla nadále odepřena veškerá státní finanční pomoc. Většina Republikánů v americkém Senátu - včetně Johna McCaina - hlasovala proti tomuto návrhu. Proč? Soukromé firmy poskytují Republikánské straně obrovské finanční částky a Frankenův návrh zákona byl prý vůči firmě Halliburton "mstivý". Republikánští senátoři podpořili systém, kde znásilnění žen, které pracují pro určité soukromé firmy, není stíhatelné u soudu.

Zároveň se snažila skupina Demokratických senátorů pozměnit celní zákon, aby bylo zakázáno prodávat v USA cokoliv, co vyrábějí otroci. Proti této zákonné změně se také postavila mocná podnikatelská lobby.

Z obou - poněkud extremních - případů vyplývá, že politiku v USA ovlivňují soukromé korporace. Jediným cílem soukromých korporací je maximalizovat zisky. Kdyby ředitelé korporací neusilovali o nejvyšší možné zisky bez ohledu na všechno ostatní, byli by propuštěni a nahrazeni jinými lidmi.

Pokud se takové chování odehrává na přísně regulovaném trhu, může být užitečným katalyzátorem hospodářského růstu. Ale pokud není úsilí korporací o maximalizaci zisků regulováno zákonem a odbory, úsilí o zisky začne ovlivňovat všechno - bude ničit životní prostředí, bude umožňovat znásilňování a otrockou práci.

Než se v Americe dostanete do politiky, musíte získat obrovskou finanční podporu od superbohatých lidí a firem na svou kampaň. Takže musíte předem ujistit tyto korporace, že budete plnit jejich zájmy. Ve funkci musíte pořád dělat, co korporace chtějí, jinak vám nedají peníze na příští volební kampaň. Právě z tohoto důvodu má americká vláda stále méně co dělat s demokratickou politikou.

Obama je produktem tohoto systému a v současnosti je i jeho vězněm. Vysvětluje to jeho relativní selhání.

Obamovi by se podařilo prosadit podstatné změny pouze tehdy, pokud by se mu podařilo zreformovat samotný politický systém - aby se politikové museli zodpovídat americkým občanům, nikoliv korporacím. Měl by zakázat korporacím financovat politiku a politické strany by měly být financovány ze státních prostředků. Měl by zakázat lobbistický průmysl, vyhnat kupčíky z chrámu. Bylo by to překvapivě populární rozhodnutí v zemi, kde lidi vidí každým dnem, že jsou podváděni. Alternativou je stát se spoluviníkem na systému, kde je obrana znásilňování a otroctví považována za něco naprosto normálního.

Podrobnosti v angličtině ZDE