Prohlášení generálního ředitele České televize Jiřího Janečka

Poté, co jsem se osobně seznámil s projekcí volebního spotu Národní strany, rozhodl jsem se dát příkaz k okamžitému zastavení vysílání tohoto spotu na obrazovce České televize. Činím toto rozhodnutí na vlastní odpovědnost. Původně jsme hodlali přispět k zastavení vysílání trestním oznámením, ale k tomu by nemuselo dojít s potřebnou rychlostí. Národní strana má možnost dodat náhradní spot s nerasistickým obsahem. O svém rozhodnutí budu informovat předsedu Rady České televize a Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Jsem připraven na kritiku tohoto rozhodnutí a věřím, že se mi jej podaří obhájit. Jestliže nikoliv, jsem připraven nést následky. Česká televize se nemůže jakýmkoliv způsobem podílet na rasismu a xenofobii.

Mgr.Jiří Janeček

Generální ředitel ČT

Podrobnosti případu ZDE

Cestou do oční ordinace jsem minul dvě sextánky v družném rozhovoru: „Řekl mi: ty píčo, ty si ze mě ještě děláš prdel jo? A že prý na mně už sere.“

V přeplněné čekárně seděla romská maminka. Osmiletý synek jí byl zjevně instruován, že se musí chovat slušně a neupozorňovat na sebe. Oba byli čistě oblečeni, ale paní po levici si je podezřívavě prohlížela, snad aby od nich něco nechytla. Paní po pravici si odsedla tak daleko, jak jen to bylo možné a civěla do prázdna.

Maně jsem si představil, že ta čekárna je u doktora někde v Holandsku a je daleko barevnější. Ačkoliv jsem takové prostředí nezažil, byl jsem v tu chvíli přesvědčen, že lidé tam jsou při své různobarevnosti daleko spontánnější a dovedou se na sebe usmát.

Radar v Brdech by byl neúčinný, referují téměř všechna média. Shodl se na tom společný tým amerických a ruských expertů. Novinka? Ale vůbec ne! Stará známá věc. V Česku již minimálně od ledna 2008. A znovu potvrzena v listopadu téhož roku. Kým? Těmi samými pány, které dnes některá media objevila poprvé – Phillipem Coylem, bývalým náměstkem ministra obrany USA a ředitelem části Pentagonu a Profesorem Theodorem Postolem z MIT (Massachusetts Institute of Technology.) Českým politikům byl nabídnut ten luxus, že si mohli s oběma pány popovídat z očí do očí, když oba dva do Prahy přivezlo Greenpeace.

Autor je ředitelem Greenpeace ČR

Vím, že Člověk v tísni není v BL moc oblíben (protože jejich projekty nebývají politicky nezaujaté; charitativní organizace se nemohou spolčovat s vládami či ideologickými konstrukcemi, protože by je autoritativní vlády ze zemí, kde mají pomáhat, právem vyhnaly jako politicky zaujatou pátou kolonu, pozn. JČ), ale jejich projekt v Kongu je, myslím, úplně bezvadný a postranní politické úmysly mu nelze vyčíst ani při značné dávce paranoie - slečna Kutilová naopak systematicky a bez servítků upozorňuje na roli, kterou v konžské tragédii hrají Spojené státy a EU.

Prosím, zveřejněte to. Autorka se jistě zlobit nebude, píše Jan Rovenský.

K tomu: Kongo: Jak přiléváme - koupí mobilních telefonů - oleje do ohně nejkrvavější války v Africe ZDE

Po nějakých šestnácti letech existence posledního českého státu to U Nás vypadá, že na barikádě uprostřed společenské křižovatky proti sobě stojí pořád ti samí dva prezidentští Václavové, Havel a Klaus. Občan Havel přikuluje na každém pražském rohu, chystá výstavu medailí, stal se volebním maskotem ODS a patronem pravých Zelených. Úřadující prezident Klaus, t.č. v defenzívě, je vděčným terčem vtipů, výhrůžek, přímých i nepřímých útoků a stále má co vysvětlovat.

Proč se na scéně reprizuje stále tahle fraška? Nejsou lidi, jak se krčilo rameny za reálsocialismu? Dnes se nabízí spíše žánrová odpověď z oblasti oddechu a zábavy, totiž že „nejsou kvalitní scénáře“.

Předseda Dolní sněmovny Michael Martin oznámil, že svůj úřad opustí dne 21. června. Je to první předseda Dolní sněmovny, který byl donucen rezignovat za posledních 300 let. Odchází v důsledku skandálu týkajícího se nepřiměřených úhrad údajných výdajů britských poslanců.

Po porážce vzbouřeneckého hnutí Tamilských tygrů vychází najevo utrpení civilního obyvatelstva v táborech, kde je zadržováno za ostnatým drátem čtvrt milionu Tamilců.

V posledním čase se objevují v Britských listech příspěvky na téma „česká ošuntělost“ a „návrat domů“. I já přispívám svojí troškou, napsal čtenář, který se představil jako Miroslav Staněk.

Také jsme se s manželkou vraceli domů, ve čtvrtek 14. května, po deseti dnech pobytu na Slovensku. Rádi cestujeme vlakem, dáváme vlaku přednost před silniční dopravou. Z Bratislavy jsme jeli „écéčkem“ do Pardubic, kde jsme nasedli v 16.55 na rychlík R 992, směr Liberec.

Nápad z Valašského Meziříčí sestavit třídu z dětí neromských a třídu jen s romskými školáky mě v první chvíli ohromil, protože připomíná překonané segregační zákony z Jihoafrické republiky nebo USA. V nich bylo přesně definováno, co je dovoleno a co zakázáno černochům. A „svobodný“ občan tmavé pleti byl ve své vlasti jen příslušníkem druhé kategorie. Čas je milosrdný - dnes mají Spojené státy prezidenta s africkými kořeny.

Dovedu si však představit, že v Karlových Varech tamní ruská minorita prosadí, aby jejich děti měly svoji třídu na základní škole, třeba z důvodů, jako je zachování kulturních, společenských, náboženských aj. tradic ruských občanů, a to bez ohledu na většinou prosazovaný názor o potřebě integrování dětí s českou majoritou. Proč by se ruské děti měly podřizovat metodice výuky školáků, která je koncipována pro jiné státní příslušníky? Nejsou snad na jižním Slovensku oddělené školy se slovenským a maďarským vyučovacím jazykem? A kde je hranice pro přísné respektování požadavků národnostních menšin projevující se v organizaci školní výuky?

Jiřina Somsiová
Vedoucí olomoucké pobočky SRNM.
Zakázat pochody neonacistů, zpřísnit tresty za rasistické útoky, obce by neměly vytvářet další ghetta. Měl by pomoct zajistit práci pro Romy, pedagogickým asistentům umožnit, aby pracovali ve školách atd.

Česká dopravní situace a stav silničních komunikací denně rozčiluje statisíce řidičů. Nechci se zde podrobně zabývat všeobecně známými fakty, jako například, že nespojité úseky dálnic budou spojeny posunem zemských ker při příští geodetické katastrofě.

Blanka byla tentokrát na místě nečekaně brzo. Mám rád to naše scházení po kavárnách, neboť to nemá povahu ani řádného randění, ani neřádného obchodu. Nikdo před nikým v zásadě nic nepředstírá, natož, aby něco kupoval (nebo prodával). Bavíme se prostě svobodně, i když to má často povahu značně sentimentální. Blanka se totiž ráda deklaruje jako moje spolužačka, ačkoliv si ji z té doby před 20 lety pamatuji spíše matně, nicméně mne naše setkání vždy silně utkví. Čtenář se na to může podívat ve starších textech, ZDE ZDE ZDE

Nevím. Ale počkám si, zda se to podaří, či nikoliv, a nebudu předem dělat šmahem odsuzující, hysterická prohlášení.

Uvažoval jsem nad manifestem skupiny lidí, kteří nedávno odešli z redakce týdeníku Literární noviny, protože list koupil podnikatel, o němž je známo, jak si stěžují vzbouření redaktoři, že byl před více než dvaceti lety spolupracovníkem komunistické tajné policie.

S Literárními novinami jsem se setkal poprvé někdy po roce 1956. Přivezl je k nám můj budoucí švagr, který kupoval v té době také Rudé právo. Do naší rodiny do té doby takové tiskoviny nesměly, jelikož byly komunistické. Otec tvrdošíjně kupoval pouze Svobodné slovo a Lidovou demokracii, které, jak dnes víme, poskytovaly možnost publikovat některým, tehdy zakázaným autorům pod různým krytím. Kromě toho v nich bylo možné číst i něco víc, než tehdy běžnou propagandu. Literárky byly tedy komunistické noviny, vydávané neméně komunistickým Svazem československých spisovatelů. Vznikly vlastně z Lidových novin po ovládnutí nakladatelství Borový proslulou dvojicí Drda - Řezáč.

Prezident Barack Obama se v poslední době opravdu překonává. Je tomu teprve pár dnů, kdy oznámil, že vojenské soudy s podezřelými z teroristických aktivit na Guantánamu budou obnoveny. Investigativní novinář Jeremy Scahill v této souvislosti tvrdí, že mučení vězněných na Guantánamu pokračuje včetně provádění brutálních technik jako je lámání kostí, vydloubávání očí nebo drcení varlat. Pokud této informaci věříme, nemůžeme být překvapeni, že Obama jmenoval do funkce šéfa koaličních vojsk v Afghánistánu generála Stanley A. McChrystala místo odvolaného generála Davida McKiernana. McChrystal v průběhu prezidentského mandátu G.W. Bushe koordinoval speciální program, který spočíval v pronásledování, mučení a zabíjení sunnitských povstalců v Iráku.

Podle magazínu 'GQ' válečné zprávy z Iráku alespoň nějaký čas přicházely na stůl prezidenta George W. Bushe s různými citáty z bible. A nikdo si asi nemyslí, že tehdejší americký ministr obrany Donald Rumsfeld nevěděl dobře, proč to dělal…

Zpráva, že Rumsfeld sve zprávy o válce v Iráku pro amerického prezidenta ozdobil pro'pravé křesťany' posvátnými a v tomto případě dokonce vybičovávajícími slovy, vlastně nemusí nikoho překvapovat. On, Rumsfeld, který podle informací Spiegelu online je sotva podkládán za zapáleného křesťana, dobře věděl, jak to bude stimulovat jeho prezidenta, který se stal z přiznaného alkoholika 'znovuzrozeným křesťanem'.

Česká televize na svém druhém programu uvedla 17. května dokument . Program byl natočen Ostravským studiem České televize, podíleli se na něm I. Gračková, J. Albrecht a M. Petrov. Pořad provázelo motto: „Zatímco jedni odtud utíkají, jiní se sem vracejí a hledají klid, svobodu a příchuť dávných časů.“

Dokument Slezský ráj to napohled přiblížil krajinu Osoblažska z pohledu mnoha místních obyvatel, starostů jednotlivých měst i očima dvou mladých lidí, Katky, osmnáctileté intelektuálky z města, co se na cesty vypravuje v maskáčích a s tlumokem na zádech, a která už s kamarády na Osoblažsko párkrát vyrazila. Eduard Müller je zase studentem Janáčkovy konzervatoře Ostrava. Mladý varhaník, který za pěkného počasí jezdí kombajnem, se na víkendy vrací domů. Podobně jako on jsem se i já na Osoblažsko rád vracel, trávil zde prázdniny.

KD│Vysoce postavený polský úředník prohlásil, že Spojené státy pravděpodobně do konce roku dodají Varšavě baterii (protiletadlových a v omezené míře k obraně proti raketám krátkého doletu použitelných - KD) střel Patriot, i kdyby Obamova administrativa zrušila plány na protiraketovou základnu v Evropě. "Očekáváme, že na polské půdě bude koncem roku 2009 umístěna baterie Patriotů, jak bylo původně s Američany domluveno. To je pro polské veřejné mínění důležité," řekl náměstek ministra obrany Stanislaw Komorowski.

Bushova administrativa plánovala v Polsku umístit deset antiraket jako součást evropského protiraketového deštníku, který měl také zahrnout radar v ČR. Výměnou slíbila Polsku vojenskou pomoc, která zahrnuje mimo jiné umístění stovky raket Patriot na polské půdě, a sice vždy po část roku v letech 2009 - 2011, "což poskytne příležitost vycvičit naše vojáky a naše systémy," vysvětlil Komorowski. Od roku 2012 má být baterie v Polsku umístěna permanentně. (Polský systém protivzdušné obrany (PVO) není sice tak beznadějně zanedbaný jako třeba český, ale i on používá především zastaralých technologií sovětského původu navržených v 60. letech, byť částečně produkovaných v licenci a významně modernizovaných - KD.)

Obamova administrativa se formálně nevyjádřila, zda plánuje zachovat iniciativu své předchůdkyně, informuje Global Security Newswire.

KD│Izrael povoluje do pásma Gazy dovážet pouze potraviny, léky a mycí prostředky. Tisíce jiných položek, včetně vitálně důležitých produktů každodenní spotřeby, jsou zakázány, píše Amira Hass v deníku Haaretz.

Do pásma je nyní povoleno dovážet všehovšudy nějakých třicet či čtyřicet komerčních položek, zatímco před blokádou uvalenou po unesení izraelského vojáka Gilada Šalita jich podle obchodníků a lidskoprávních aktivistů byly čtyři tisíce.

Domnívám se, ze zatím nedošlo k nastolení novodobého romského apartheidu ani česká společnost nedospěla do stavu obecného rasismu, avšak došlo ke značnému stupni generalizace našeho pohledu na romskou komunitu, kdy jednotlivce posuzujeme podle zjednodušených obecných měřítek. Tato měřítka jsme si vytvořili na základě několika negativních zkušeností a přirozené tendenci ke klasifikaci, tedy ke "škatulkování", píše Radek Letko.

V BL se diskutuje o jednání s Romy a lidé se tam vyjadřují nejen o těch diskrétně akceptovaných, kteří pracují jako „normální Češi“, ale také o jiných, typických Romech, kteří jsou terčem rasismu, a to někdy „jen“ z důvodů prý existující „sociální nepřizpůsobivosti“. Zajímavá myšlenka hamburského rodinného psychologa a terapeuta Wolfganga Hantel-Quitmanna, která je citována v článku Bettiny Musallové pod názvem „Myslet a cítit“ (Denken und Fühlen) je důvodem, proč se k tomu krátce vyjádřím v této poznámce.

KD│Nikdo netuší, jaký bude výsledek probíhající vojenské operace v okresu Malakand v Pohraniční provincii; nicméně jedním z bezprostředních důsledků akce je, že počet vnitřně přemístěných osob (internally displaced persons, IDP) dosáhl stovek tisíc. Dalším výsledkem je, že Talibánci, kteří před vojenskou operací ve stále větší míře ztráceli kredibilitu, nyní získali šanci ukázat, že jsou oběťmi "amerických spojenců", a nejspíše využijí "vedlejší škody" způsobené vojenskou operací ve svůj prospěch, upozorňuje v pákistánském deníku The Frontier Post Abdulláh Chán.

Od roku 2004, kdy začaly vojenské operace na kmenových územích, lze jasně vidět, že z každého boje Talibán vyšel silnější než předtím. Obávám se, že i tentokrát bude výsledek stejný a pákistánská armáda sklidí jen pobouření a nenávist utečenců. Ve skutečnosti už se lidé v údolí Swat začali vyslovovat proti vojenské operaci. Začali říkat, že zůstali bez domova nikoliv kvůli aktivitám Talibánu, ale kvůli aktivitám armády. A nejenže se stali bezdomovci, ale jejich blízcí spadají pod velmi zneužívaný pojem "vedlejší škody".

Občas, řekněme 1x za měsíc, vyrážím do základních a středních škol. Domluvím se s učiteli a dělám tam propagaci techniky a technických oborů. Snažím se ukázat, že něco umět není důvod k posměchu spolužáků, že matika není jen strašák ve škole, ale potřebná a každým upotřebitelná věc, že fyzika platí a dá se jednoduše ověřit, že chemie není vůbec nebezpečná, když člověk tuší, co se děje. Propaguji ekologii s rozumem a ne ekologii za každou cenu. A pak jazyky. Když je člověk technik, moc mu třeba jazyky nejdou. Ale dnes technik na internetu prostě jazyk potřebuje.

Ministr vnitra Martin Pecina (Otázky Václava Moravce, 17. 5. 2009)

„To nejdůležitější, co bychom měli udělat, a co se v posledních minimálně třech , ale i více letech nedělo, je přestat koketovat s myšlenou xenofobie v politickém nebo předvolebním boji (pozn.: zvýrazněno autorem), přestat používat nacistické výroky nebo nacistickou terminologii. To je vše, co společnost ovlivňuje a s čím by měla začít politická reprezentace od sebe.“

Na osm částí jsem uspořádal tematiku, o níž spolu diskutovali dva akademicky vzdělaní lidé; a jako kdyby se stále jen očichávali. Tam, kde jim na tom nejvíc záleželo, nenašli společnou cestu. Nejde v tomto příspěvku tolik o případnou polemiku nad nějakými jednotlivými položkami poznání, ale už o sám přístup k tomu, co je (nebo může být) přiměřeným poznáváním jak světa, tak role člověka v něm. Určitě se nám oběma také jednalo o to, zda si vzájemně nepodsouváme mantinely, v nichž se ten druhý nedokáže přijatelně pohybovat.

Návrh zřizovatele jedné valašskomeziříčské základní školy, tedy města samotného, na segregaci dětí podle barvy pleti, rozděluje českou společnost na dva tábory. Jeden se opírá o paradigma nepřijatelnosti rasové, etnické, náboženské či jiné sociální segregace, která byla na základě kulturního vývoje v západoevropském civilizačním okruhu oficiálně odmítnuta jako nepřípustná a na základě zkušeností s různými formami totality shledána zcela zhoubnou, potenciálně pro kteréhokoliv člena společnosti.

Mezinárodní konference Nerostné suroviny pro Evropu, která proběhla v dubnu v Praze, se týkala tématu, které většina z nás nezahrnuje do úvah o vlastní budoucnosti.

Přesto nerostné suroviny, minerály a horniny, stále tvoří základ materiálního chodu naší společnosti. Proto je dobré pro každého z nás znát alespoň základní a aktuální údaje z této oblasti.

Význam nerostných surovin vynikne ve světle prostých čísel: Pro postavení jednoho metru vysokorychlostní železnice je třeba 9 tun kameniva, typický dům spotřebuje pro výstavbu 400 tun kameniva, každý list papíru je zhruba z jedné poloviny tvořen minerály, v mobilním telefonu nám slouží okolo čtyřiceti chemických prvků.

Internetový deník ePravo uveřejnil 15. května rozhovor s ministryní spravedlnosti Danielou Kovářovou. V něm na otázku, jak se staví k tématu odvolání nejvyšší státní zástupkyně Renaty Vesecké, odpověděla paní ministryně zcela jednoznačně: „Odvolání Renáty Vesecké nebudu navrhovat, neboť mým cílem je stabilizace rezortu, nikoli její opak.“ Její vyjádření má na první pohled svou logiku. Předpokládá se, že vláda bude působit jen krátkou dobu a není pravděpodobné, že by její ministři zůstali ve svých úřadech i po volbách. Samo odvolání nejvyšší státní zástupkyně by se asi v krátkém čase panování této vlády dalo stihnout, ale větší potíže by působil výběr a jmenování vhodného nástupce. Nehledě k tomu, že vláda s krátkým mandátem by v žádném případě neměla rozhodovat o obsazení tak důležitého místa ve státní správě. Nebylo by také dobře, kdyby paní ministryně destabilizovala soustavu státních zastupitelství tím, že by obsazení úřadu nejvyššího státního zástupce nechala svému nástupci. Následovala by tím špatný příklad Jiřího Pospíšila, který snadno a rychle odvolal krajského státního zástupce v Ústí n. L. Jiřího Křivance, ale na vyhledání a jmenování jeho nástupce se již nezmohl.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. Britské listy si každý měsíc otevře 200 000 individuálních IP adres. Finančně však na provoz listu přispívá jen kolem 200 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře.

V dubnu 2009 přispělo celkem 185 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 40 935.43 Kč. Příjem z reklamy byl 4 000 Kč. Na kontě Britských listů v Raiffeisenbance jsme měli 30. 4. 2009 částku 27 264.36 Kč . Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a €1,845.54 .

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.