Ruský premiér Vladimír Putin se rozhodl psát komentáře pro měsíčník Ruský pionýr. Jeho první sloupek má titul „Proč je obtížné lidi propouštět“.

Podle britského deníku Independent je to první otevřené přiznání Vladimíra Putina, jak šíleně se v Kremlu ruští vládci během osmi let jeho prezidentského úřadu hádali.

Geoffrey Forden, expert na zbraně hromadného ničení z Massachusetts Institute of Technology, je přesvědčen, že Severní Korea v pondělí 25. května odpálila velmi primitivní model jaderné bomby, který prostřednictvím svých raket není schopna nikam dopravit. Jestliže má Forden, který jinak raketový program KLDR rozhodně nebere na lehkou váhu, pravdu, pak to ale znamená, že pondělní "politická bomba" patrně nepředstavuje akutní nebezpečí operačního nasazení jaderné zbraně pchjongjangským režimem. Kim Čong il se sice dokáže osobně proměnit v radioaktivní vánek a zakroužit nad hlavním městem, nenáviděné "imperialisty" však zatím vážně ohrozit neumí.

"Takový dědkove, jako si ty, mi serou, proto jsem tady...," upřesnil mladík ze skupiny provokatérů, kteří přišli rušit úterní předvolební mítink ČSSD na plzeňské náměstí Republiky. Jinak vypadal dosti slušně a měl s sebou i slečnu. Ta slova mi zašeptal do ucha, aby to dívka neslyšela. Také stál poblíž policista a tak musel být opatrný. Nahlas vykřikoval cosi o nutnosti diskuse a svobody slova, které prý ohrožuje ČSSD spolu s komunisty. Tato hesla měli na balicím papíru i jeho kolegové - prý se jednalo o studenty - a křičeli a křičeli. Nu, měli by se zamyslet, kdo tu svobodu ohrožuje a proč.

Po zhlédnutí několika záběrů z předvolebních mítinků ČSSD a přečtení řady informací docházím k závěru, že stav demokracie a demokratických pravidel v naší zemi se rapidně zhoršuje. To, co z počátku mohlo vypadat jako legrace, se mění v davovou šílenost. Házení vajec v ulicích na mítincích ČSSD už není spontánní, ale organizované. Cítím z toho nebezpečí fašismu. Však příznivci hnědých stran v minulosti rovněž začínali provokacemi a útoky na politické konkurenty, píše Petr Pospíšil.

Osobně jsem přesvědčen, že pro lidskou společnost je nebezpečný jakýkoliv fanatismus, lhostejno zda přichází zprava či zleva. Jsem středního věku, proto nepamatuji osobně Německo konce dvacátých a začátku třicátých let, píše Karel Kameník.

Lecos mi ovšem začíná nápadně tehdejší léta připomínat. Stačí číst zprávy o "vrhačích vajec" na mítincích ČSSD nebo až nenávistné výlevy velké části médií na adresu těch, kteří mají jiný světonázor než příznivci ODS. Co bude dál? Můžeme se zřejmě dočkat toho, že zfanatizovaný dav bude jako ve zmiňovaném Německu vytloukat okna těm, o kterých se ví, že nevolí ODS. Další vývoj se už pak obávám domyslet.

Stačí si ostatně přečíst komentáře některých pisatelů na serveru Novinky. Je strašné, že o tuto lůzu (jinak nelze díky násilnickým a xenofobním názorům tyto lidi nazvat) se opírají některé naše pravicové, takzvaně demokratické strany. A většina slušných lidí mlčí, protože se zřejmě, obdobně jako za předchozího režimu, bojí.

Byly kdysi doba kamenná a doba bronzová, doba železná i ocelová, věk páry a věk elektřiny. My pak, to tušil počátkem minulého století Karl Kraus, jsme dobu papírovou rozvinuli ve věk reklamy. Klíčovou postavou ovšem zůstal ctihodný podnikatel nazývaný koňský handlíř, jenž starou herku trochou jedu přidanou do krmení vybičoval, aby se skvěle předvedla těsně před tím, než se ztrhá. Političtí handlíři, jejichž rejdy můžeme právě sledovat na každém rohu, se nám obdobně snaží vnutit toxické hlasovací balíčky vydávané za spolehlivou investici do budoucnosti. Jenomže budoucnost, kterou servírují, je právě jen naposled nablýskanou herkou, která co nevidět zaslintá, zachroptí a zdechne.

V úterý 26. května byly založeny nové internetové stránky, jejichž cílem je dát možnost občanům EU v 27 členských zemích číst informace o těchže problémech, což dosud znemožňovaly jazykové bariéry.

Evropská komise se rozhodla částkou 3 milionů euro ročně financovat tým deseti novinářů na stránkách www.presseeurop.eu (zatím neexistuje) a vytvořit tak "evropskou veřejnou sféru".

Portál chce monitorovat asi 250 deníků v Evropě i mimo ni, včetně velkých celostátních deníků, a vydávat v překladech výběr článků.

Server bude k dispozici v 10 jazycích, do pěti let by měl být funkční ve všech 23 oficiálních jazycích Evropské unie.

V roce 2007 vytvořila EU podobnou platformu pro rozhlas a příští rok zavede i takovouto televizi.

Zdroj: ZDE

Necítím žádné velké sympatie k "vrhačům vajec", která míří proti předsedovi ČSSD Paroubkovi - a zrovna v rámci evropských voleb budu nejspíše volit socialisty (pro mne jinak nevolitelné ve sněmovních volbách, jež mají být letos na podzim), píše Boris Cvek.

Cítím s panem Řezáčem, rozumím jeho rozhořčení, nicméně různé politické protesty mladých lidí, ať už v Paříži v roce 1968 nebo nedávno v Řecku, nikdy neprobíhají příliš vybraným způsobem. Jiří Paroubek, i když zavřu obě oči a budu jen poslouchat jeho projevy, je typickým příkladem předlistopadového bafuňáře, jemuž - jak mnohokrát výslovně řekl - nečiní problém přivést sociální demokracii do jednoho bloku (povolebního) s komunisty.

Kalifornie je téměř úplně zbankrotovaná, avšak její obyvatelé, pokud tomu vůbec věří, to nechtějí slyšet a v žádném případě za to nechtějí nic platit. Stát Kalifornie vede obrovský státní deficit už léta. V současnosti dosáhl 21 miliard dolarů. Kalifornský guvernér varoval, že 5000 státních zaměstnanců bude muset být propuštěno. Státní rozpočet na školství bude muset být seškrtán o 5 miliard dolarů.

Politikové v Evropě budou sledovat, jak Kalifornie směřuje k bankrotu, se směsicí fascinace a děsu, píše v deníku Times Carl Mortished: JENŽE, je to v Evropě natolik jiné?

Štěpan Kotrba napsal do Britských listů vášnivou polemiku o nečinnosti RRTV ve věci volebních spotů, za níž museli rozhodování suplovat generální ředitelé ČT a ČRo.

Cituji:

Bože, aktivističtí diletanti, to je mor českého diskursu. Líčí věci přesně obráceně, než jsou. Úkolem veřejného činitele v případě voleb bylo nechat odvysílat spoty politických stran.

Generální ředitelé České televize a Českého rozhlasu se rozhodli nevysílat v rámci předvolební kampaně před volbami do Evropského parlamentu spoty, které budily podezření z podněcování rasové nenávisti. Toto rozhodnutí, morálně nezpochybnitelné, ale procesně možná diskutabilní, vzbudilo značnou pozornost veřejnosti, včetně té právní. Oba ředitelé svým jednáním v dobré víře a v časové tísni suplovali rozhodnutí, které měl učinit někdo zcela jiný. V diskusi o jejich rozhodnutí zůstává neprávem stranou důležitá věc: oba použili nouzového postupu, jímž se snažili nahradit nečinnost správního úřadu, k tomu účelu zřízeného.

Ke zcela mylným názorům pana Luďka Tomana v "Paranoidním protičeském vidění světa" je nutné uvést protiargumenty, antidotum. Jeho názor vyplývá ze záměrně falešného výkladu českých dějin oficiálními historiky.

Mnohé, co je uvedeno v článku Tomáše Krystlíka "České historické lži", by zřejmě potřebovalo odbornou historickou analýzu. Například podle údajů, dostupných ve sdělovacích prostředcích nebylo při odsunu po 2. světové válce zdaleka tolik obětí, jak je v článku uvedeno. V některých svých pracích se k takovému číslu nedopracoval ani Krystlík.

Tak jsem dočetla články P. Janýra a T. Krystlíka a musím konstatovat, že podobné blince (redakce promine, jsem slušně vychovaná mladá dáma, ale nemohu jinak) jsem dosud nečetla.

Oba muži zřejmě patří k těm lidem, kteří mají velký mindrák z toho, že jsou Češi a Slované a ten si léčí vskutku neotřelými způsoby. Dozvěděla jsem se od nich pozoruhodné věci a poučení není nikdy dost, ani pro mě, která vystudovala historii, píše Olga Králová.

Volby evropské i ty vzdálenější, česky předčasné, jsou mocné čarodějky. Jedny jsou lakmusovým papírkem druhých, tudíž není divu, že dochází k zostřování boje. Mobilizují logicky hlavně ti, jimž hrozí propad do technického zázemí partajního systému. Strana zelených s vachrlatým elektorátem.

Na Romech nevadí příslušníkům majority to, že jsou "jiní", ale vadí jim kriminální a obtěžující chování příslušníků této minority.

Uvedenou tezi lze potvrdit několika na sobě nezávislými skutečnostmi:

Dalších několik poznámek k článku "Krize? Jaká krize?" ze dne 26.5.2009.

Úvodem bych chtěl poděkovat čtenářum za jejich ohlasy.

Situace ve Spojených státech se zdá být ještě vážnější než před několika dny. V pondělí zkrachovala další banka, od ledna už 35, od počátku kolapsu 99. Je tedy vidět jasně vzestupná tendence bankovních pádů. Zatím krachovaly převážně hypotéční banky, nyní se vlna začíná přesouvat na banky investiční. Lidé prostě s rychle rostoucí nezaměstnaností nejsou schopni splácet nejen hypotéky ale i běžné úvěry. Na řadě jsou kreditoři platebních karet. Analýzy ukazují, že po nich přijdou na řadu zajišťovny.

Pane Čulíku,

zcela chápu, že nemůžete kontrolovat informace v článcích, které vám lidé posílají, ale v poslední době to opravdu začíná být vážné až neúnosné. To, co píše Tomáš Franke o americké ekonomice (jejíž stav je vpravdě vážný), jsou nejenom povrchní žvásty (když padne Amerika, padne i ostatní svět, který jí půjčil biliony), ale především se to hemží věcnými chybami. Jen na ukázku (opravdu nemám čas, abych všechno vychytal a napsal o tom článek) AIG není banka, ale pojišťovna; lidé, kteří mají své důchodové spoření v AIG (ne, nejsou jich dvě třetiny všech Američanů) je mají u AIG Retirement, což je pobočka, s kompletně odděleným kapitálem, atd.

Měl byste s tím něco udělat. Takhle se z BL pomalu stává politický bulvár, kde si každý hysterik pofouká svá bebíčka bez ohledu na to, co je pravda a co dezinformace.

Když měl před třemi lety zhodnotit práci Britských listů předseda Rady pro rozhlasové a televizní vysílání Václav Žák, vyslovil následující myšlenku: Britské listy (a Jan Čulík) jsou pro české mediální prostředí dvojnásob užiteční. V první řadě tím, že vyjmenovávají všechna zásadní pravidla platná v seriózním západním tisku, v druhé řadě tím, že téměř stejně často dokáží názorně předvést, jak vypadají články, které se těmito pravidly vůbec neřídí. Mnoha textům v Britských listech i mnoha textům Jana Čulíka Václav Žák tenkrát křivdil, ovšem minimálně jeden příklad mu dává plně za pravdu. Případ těžko pochopitelného protičeského rasismu v Britských listech. O co jde?

Titulek u článku Tomáše Gawrona „Generalizace stojící za českým rasismem má až příliš dobrý základ“ mi připomněla přednášku hamburského profesora politologie Michaela Th. Grevena, který posluchačům doporučil podívat se aspoň stručně do Schlögelovy knihy Terror und Traum (základní informace je ZDE), a to hlavně do kapitoly o směrnici č. 00447 sovětského politbyra z roku 1937. Myslím, že ten dokument a jeho následky jsou hrozným, avšak zároveň dobrým příkladem, proč se nemá generalizovat v případech přiřknutí viny, i když prý pro to existuje „dobrý základ“.

Shodou okolností jsem před nedávnem zhlédla v Nizozemsku pořad z listopadu minulého roku natočený novinářem Premem Radhakishun (původem ze Surinamu), který vyrazil do nizozemského městečka Nieuwegein, v němž začal obludně narůstat rasismus a nevraživost místních (a nemohu říci bílých, neb Nizozemsko je opravdu pestré) vůči Romům.

V poslední době je často urážen či zneužíván pojem národní socialismus. Národním socialismem se ohání, jak pravicový, tak i levicový extremismus. Všemocná media jej velice často a záměrně hází do jednoho „pytle“ s německým či italským sociálním hnutím, z prvé poloviny minulého století, které bylo totalitní a fašistické. Tato hnutí byla jak programově, tak i fakticky vždy v přímém rozporu jak s českým národním socialismem, tak i s významem tohoto slovního spojení.

Lékařská komora byla konečně úspěšná a podařilo se jí sehnat ideální místo pro plánovaný kongres dentistů. Sjedou se na něj odborníci z celé Evropy i ze zámoří.

Všechna předem vyhledávaná kongresová místa byla nevýhodná z prostého důvodu, že by bylo na ně nutné zajistit a zaplatit laické pacienty, jejichž přítomnost je nutná pro praktickou stránku kongresu zubařů.

Reuters│ČTK│ Turecký premiér Recep Tayyip Erdogan v neděli odsoudil vyhnání etnických Řeků ze země, k němuž došlo v minulém století. Takový kritický postoj k velmi citlivé události moderních dějin Turecka vyjádřil vysoký turecký představitel vůbec poprvé.

V nedělním projevu na severozápadě země Erdogan dokonce prohlásil, že taková státní politika, která vedla k vypovězení etnické menšiny ze země, je "fašistická".

Rada Českého rozhlasu na svých posledních zasedáních v dubnu a květnu ustoupila od záměru podat trestní oznámení na posluchačky, které se se svými stížnostmi obrátily na Poslaneckou sněmovnu Parlamentu ČR. Co vedlo Radu k tomuto rozhodnutí?

Na svém únorovém zasedání se Rada rozhodla uskutečnit právní kroky vůči dvěma členkám iniciativy Gorily on-line v ohrožení pro údajnou pomluvu a uvádění nepravdivých údajů. Stručně shrnuto, Rada ČRo chtěla žalovat pro pomluvu občanky České republiky, které se obrátily na poslance Parlamentu s domněnkou, že Rada ČRo nepostupuje v souladu se zákonem. „Domníváme se, že Rada se tímto krokem snaží omezit základní občanská práva.“ uvedla zástupkyně iniciativy Gorily on-line v ohrožení Jana Hajduchová.

24. 3. 2009 Rada Českého rozhlasu se vážně chce soudit s koncesionáři...? ZDE

Greenpeace společně s Ekologickým právním servisem a místními lidmi dnes v Chomutově zahájili společnou kampaň za snížení emisí a zvýšení účinnosti elektrárny Prunéřov. ČEZ v současnosti připravuje komplexní obnovu této elektrárny, které je největším zdrojem znečištění ovzduší v České republice. Nevládní organizace požadují, aby ČEZ buď zvýšil tzv. čistou účinnost elektrárny na zákonem požadovaných 42 %, nebo jí v brzké době úplně odstavil. Občané Chomutova a okolních měst mohou od dnešního dne podepsat petici „Nechceme šrot v Prunéřově!“

Mimo české Těšínsko (v Bielsko-Biała), jehož osobitá literatura je předmětem výzkumu autora tohoto příspěvku, od roku 1983 žije a jako učitel pracuje Franciszek Nastulczyk (*22. 8. 1957 v Bystřici nad Olší). Svou literární dráhu zahájil ještě v době svého pobytu na českém Těšínsku aktivní účastí v Klubu mladých Groń při PZKO v Bystřici nad Olší a stále se účastní nejrůznějších literárních aktivit v regionu.

1. Rasismus znamená generalizaci určitých rysů na základě kolektivní viny: Protože vidím, nebo si myslím, že se určití lidé nějak chovají, připisuji tyto vlastnosti širší skupině obyvatelstva s týmiž fyzickými rysy. Jak na to právem poukazuje Uwe Ladwig, je to lenost v myšlení.

2. Rasismem je označování jedinců v médiích jejich fyzickými rysy a jejich přiřazování do určité etnické skupiny. Proč neřešit obecně případy sociálně deprivovaných lidí?

Extremisté kladou otázky a nedávají odpovědi. Romové otázky nekladou, ale odpovědi dávají. Vůči neonacionalistům a neonacistům, rasistům a xenofobům, ale i homofobům nemůžeme, nesmíme být tolerantní. Pořvávání „Čechy Čechům“ či „Nic než národ“ uráží nejen Čechy, ale všechny národy integrující se Evropy.

Jsme to i my, kteří si musíme klást a klademe otázky, jestli jsem schopní žít s ostatními v míru. S všemi národy a minoritami Evropy, které, byť hovoří jinými jazyky a modlí se k jiným bohům, hlásí se k společným ideálům solidarity a svobody. Romové jsou v Evropě větší minoritou, než Češi. Být minoritou je relativní.

Příspěvek k debatě rozvířené Přemyslem Janýrem (Nenávist), Leo Bradáčovou (Janýrova nenávist), a zejména reakce na článek Jana Čulíka (Tak pozor, tvrdý rasismus v ČR existuje a viníci nejsou Romové).

Přemysl Janýr přesně a věcně popsal dlouhodobý problém rasismu a xenofobie vůči romskému etniku v ČR. Možná trochu zveličil otázku jeho unikátnosti (proces narůstajícího rasového napětí probíhá v Česku od počátku devadesátých let, již dávno se vymkl evropskému kontextu a nezadržitelně směřuje ke katastrofě), což asi nadzvedlo ze židle Leu Bradáčovou, jež si Janýrovu obžalobu majoritní české společnosti vzala zřejmě poněkud osobně, a dle mého názoru trefně nakousla několik míst původního článku. Což, v "dobré tradici Britských listů", obyvatelům ČR, tentokrát nikoliv učitelskou poznámkou v textu, ale samostatným článkem uvedl do "správného kontextu" Jan Čulík. Je to právě jeho reakce, ve značné části odmítající reálné kořeny českého rasismu, která mne přiměla k tématu napsat pár slov.

Po vzoru prezidenta Spojených států, který ve svém projevu tradičně shrnuje stav Unie za poslední rok shrnuji charakteristické kafkovské absurdní příběhy z oblasti českých veřejných služeb, které se mi staly za poslední rok. Odpověď na otázku „Co s tím?“ kterou si kladu, ponechávám též na uvážení i laskavému čtenáři.

Motto:

„Rudlo, už je to tak dávno, že tu musíme pro mlaďochy předsadit informační rámečky. Ten kdo ale ví, tak je může vynechat! Byla to prý totalitní monstrance…“

Bodejť, vždyť silniční cyklistický Závod míru byl založený hlavními komunistickými tiskovými deníky tří středoevropských zemí – zhruba dnes před šedesáti léty. V letech 1948-1986 to byl největší etapový závod cyklistů amatérů na světě. Trasa závodu měřila 2200 km, na území každého státu se jely 4 etapy. Prologem závodu byla časovka. Původní klasická trasa vedla z Prahy do Berlína a do Varšavy.

ŠOK│ Ukázka objektivity informací mainstreamových médií: 21. května se v Praze konala schůzka více než padesáti romských předáků z celé republiky, které měla mimo jiné vyjádřit postoj k provokačním akcím Dělnické a Národní strany, jakož i k zákazu vysílání jejich volebních spotů Českou televizí a Českým rozhlasem. Schůzka se konala v Domě národnostních menšin ve Vocelově ulici. Po tomto setkání pořadatel zaslal médiím otevřený dopis s poděkováním ředitelům ČT a ČRo . Ač kopii dopisů zaslal ČTK s průvodním dopisem, dodnes nevyšla v tisku o této události žádná zpráva. Česká tisková kancelář vydala informaci o poděkování Kasíkovi i Janečkovi od místopředsedy Rady vlády pro záležitosti romské komunity a předsedy romského sdružení Dženo Ivana Veselého v druhé verzi zprávy pod názvem "Dělnická strana podala trestní oznámení na šéfa Českého rozhlasu ", což je poněkud zavádějící titulek - řečeno diplomaticky. Je vidět, že trestní oznámení rasistů má pro ČTK větší váhu, než vyjádření obětí. Ale i tato zpráva dostala prioritu 4... Něco jako když je na okresní silnici bouračka. A tak česká zpravodajská média vnořenou informaci ve zprávě ČTK prostě a jednoduše ignorovala. Jediným, kdo o dopise Veselého informoval přetištěním prakticky celé zprávy ČTK, byla romská organizace ROMEA. A jednou větou Respekt...

Britské listy považují oba dopisy za závažné příspěvky k veřejné diskuzi nejen o romské otázce, ale i o předvolební mediální manipulaci. A tak přinášejí jak plné znění informace ČTK, tak i dopisy místopředsedy Rady vlády pro záležitosti romské komunity oběma generálním ředitelům. Názor si čtenáři mohou udělat sami.

V prvé řadě si nejsem stoprocentně jistá, zdali Romové ve Skotsku žijí v útulnějším prostředí než v ČR či na Slovensku. Jednak proto, že nemám zkušenost s tím, jak bydlí na Slovensku či v Čechách, v jakých podmínkách a v jakém stavu se jejich domy či byty doma nacházejí. Byty, ve kterých přebývají zde v Glasgow, jsou různé kvality. Některé z nich jsou útulné a čisté, jiné jsou špinavé, pošlapané, plné brouků, tekoucí vody a nefungujících zařízení. Jsou Romové, kteří si byty řádně platí, a jsou Romové, kteří bydlí třeba i rok v bytě bez toho, aniž by zaplatili jedinou libru za nájem, píše Jitka Peřinová, postgraduální studentka na Glasgow University, která pracuje v oficiální komunální poradně pro Čechy a Slováky ve Skotsku.

Možná nejsou jen hodní a zlí, ale bohužel je hodně nechápavých Paní Lea Bradáčová příkladně (a zcela jistě nechtěně) odhalila neduhy našeho vzdělávacího systému: neschopnost absolventů škol pochopit psaný text a negramotnost při práci s moderními informačními službami.

Článek "Nenávist" Přemysla Janýra (BL, 25.5.2009) se opravdu nazývá případně. Nevím, zda tento dokonalý hanopis na český národ byl uveřejněn jako přímo školní ukázka toho, jak taková vášnivě živočišná, ve své přímočarosti dokonalá nenávist šíleně se valící z každého Janýrova slova, má vypadat, nebo jako vážně míněný příspěvek diskusi o české identitě. Nebo snad dokonce návod, jak se správně vypořádát z česko-cikánským problémem, k čemuž na samém konci autor hanopisu zvolává, že je-li vůbec nějaké končené řešení této otázky, která je podle něj jen a jen otázkou českou, je snad leda v „odsunu Čechů zpět na Dněpr, odkud kdysi do střední Evropy přitáhli“.

Vulgární a agresivní, mocí opilý britský vládní "šéf pro komunikace" Malcom Tucker >

Zhlédl jsem náhodou v Glasgow vynikající politický film - vlastně frašku - režiséra Armanda Iannucciho In the loop (V mocenské smyčce), Velká Británie 2008, produkce BBC a National Film Council, která vypovídá o dnešním světě a o tom, jak se mu vládne, bohužel daleko více, než je mu milé. Z kina vyklopýtáte v hrůze.

Doporučoval bych každému českému politikovi, který by kdy chtěl nějaké mocnosti lézt kamsi, s tím, že se jí snad tím zavděčí, tento film jako povinné školení.

Cituji z popisu filmu na festivalu v Sundance:

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. Britské listy si každý měsíc otevře 200 000 individuálních IP adres. Finančně však na provoz listu přispívá jen kolem 200 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře.

V dubnu 2009 přispělo celkem 185 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 40 935.43 Kč. Příjem z reklamy byl 4 000 Kč. Na kontě Britských listů v Raiffeisenbance jsme měli 30. 4. 2009 částku 27 264.36 Kč . Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a €1,845.54 .

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.