Ústav zdravotních informací a statistik (UZIS) zveřejnil první relevantní „tvrdá“ data o finanční situaci v oblasti léků za loňský rok. Stručně shrnuto:

Léků se vydalo za více než 66 miliard korun. To je oproti roku 2007 nárůst o 3.4 procenta.

Nemocní doplatili ze svého za léky o 6.8 procent více.

Dobrý den všem, s ohledem na zveřejněný článek "Bezprostřední hrozba diskriminace internetového obsahu" bych vás rád upozornil na urgentní výzvu, zveřejněnou na La Quadrature du Net, která vyzývá ke kontaktování všech europoslanců ve věci hlasování o telekomunikačním balíčku, píše Břetislav Passinger.

Jde v podstatě o velmi stručný a srozumitelný návod (v angličtině), jak europoslance telefonicky (s ohledem na nutnost rychlé reakce) kontaktovat. Assistenti poslanců jsou dostupní na telefonu v kancelářích od pondělka 12:00 do středy dopoledne (hlasuje se ve středu 12:00)

Výzva a návod jak argumentovat jsou ZDE

Součástí výzvy jsou i informace o tom, jak hlasovali vaši poslanci v prvním čtení například čeští poslanci ZDE

Dne 5. května 2009 je na programu jednání Evropského parlamentu druhé čtení takzvaného "telekomunikačního balíčku". Dalšího dne - 6. května se o tomto balíčku bude hlasovat. Je důležité si uvědomit, že se od výsledku vašeho hlasování může odrazit další vývoj definice lidských práv a svobody informací v Evropě i ve světě. Existuje totiž veliká snaha dostat prostřednictvím tohoto zákona pod kontrolu svobodu výměny a toku informací a svobodu volného používání internetu. Co je tím myšleno: Během francouzského předsednictví se podařilo prezidentu Sarkozymu vpašovat do telekomunikačního balíčku francouzský model chystané internetové regulace známé jako stupňovaná odezva, neboli „3-strikes“.

K tomu: "České předsednictví zprostředkovalo kompromis i ohledně odpojování od internetu"

"EU: Sdělení týkající se budoucích sítí a internetu"

"Václav Žák: Anonymní Internet během několika let zmizí"

V EU probíhala ze strany nevládních organizací proti novému ustanovení "digitální gilotiny" Telecoms Package kampaň, připojily se i české organizace. Ve Francii se HADOPI tématu věnovala velmi intenzivně organizace IRIS a Quadrature de Net (ta i na evropské úrovni), o průběhu legislativního procesu referuje i European Digitals Rights síť. Z Německa bije na poplach a dělá na eurolobbying hnutí AK Vorrat s právníkem Patrickem Breyerem. O problému se píše např. na Lupě. Takže bohužel Danielem Solisem popisované hrozby nejsou fantasmagorie, ale realita. Dosažený "kompromis" je dle mého brutální průnik dříve nemyslitelného, úprava stále umožňuje velkou svévoli a i zde platí železný zákon rozšiřování účelu...

Velice mě potěšil Váš článek z 30.4.2009 "Prasečí chřipka? Panika, která se záměrně vyvolává, aby se lidi zviditelňovali a aby se utrácelo". Je to přesně tak, jak je napsáno. Podporuji všechny, kdo o tom chtějí hledat a sdělovat pravdu. A zde je pohled můj, píše PharmDr. Josef Vaníček.

Čtenář Ivan Hečko si povšiml zajímavé čtenářské reakce k anglickému originálu článku Simona Jenkinse "Prasečí chřipka? Panika, která se záměrně vyvolává, aby se lidi zviditelňovali a aby se utrácelo":

Samozřejmě že už ta výchozí otázka v titulku je sugestivní. Podtitulek je přitom zavádějící. Ptáme-li se, proč se s nějakým společensky zjevným fenoménem setkáváme, není z toho automaticky jasné, zda otázkou chceme vyjádřit obavy, naděje, anebo jen jisté překvapení. Také odpověď na tu výchozí otázku nebude automaticky jednoznačná. Protože vždy záleží na tom, co sami od takové odpovědi očekáváme za vysvětlení. S tou podotázkou je tomu obdobně. Navíc s rizikem možná ne dost přiměřených představ o tom, co asi je – anebo dokonce co má být – ta „demokracie“.

Přísedící okresních a krajských soudů jsou voleni obecními zastupitelstvy podle zákona o soudech a soudcích. Počátkem tohoto roku, ale již i v minulém roce se u některých soudů v ČR projevil nedostatek přísedících, což se týkalo nejvíce soudů pražských. Protože tuto funkci není možné vykonávat bez souhlasu zaměstnavatele, kteří jen ve výjimečných případech souhlasí s tím, aby jejich se zaměstnanci zdržovali v pracovním dni u jednání soudu, převážně tuto funkci vykonávají důchodci. Pokud jsou přísedící v pracovním poměru, je jim refundována jejich mzda a současně je jim sražena daň. V ostatních případech je přísedícím-důchodcům vyplácena takzvaná paušální náhrada za výkon funkce přísedícího ve výši 150,- Kč hrubého. Z této částky 150,- Kč se sráží daň ve výši 22,- Kč a po roce 2007 dále 7,- Kč na zdravotní a sociální pojištění. Pokud jednání u hlavního líčení trvá déle než 5 hodin, má přísedící nárok na stravné ve výši 58,- Kč, což se stává zřídka.

Ekonomiky zemí Evropské unie se letos zmenší o 4 procenta, předpovídá Evropská komise. Je to dvakrát tolik, než co předpovídala začátkem roku.

Zhoršování globální finanční krize, pokles objemu světového obchodu a pokračující pokles cen domů a bytů znamenaly, že bylo nutno předpověď přepracovat.

Podle EK se evropské ekonomiky začnou zotavovat až v druhé polovině příštího roku.

Evropská komise také předpovídá, že nezaměstnanost dosáhne v členských zemích EU v roce 2010 10,9 procent. V eurozóně dosáhne nezaměstnanost průměru 11,5 procent.

Výsledky vývoje průmyslové výroby v ČR za dva měsíce letošního roku nepřekvapily a odpovídají tomu, co jsme již na počátku letošního roku předpokládali – pokles průmyslové výroby je velmi hluboký a nemá v moderní historii obdoby. Připomeňme, že za posledních šest měsíců dosáhl pokles průmyslové výroby 15 % a za poslední tři měsíce je to bezmála 25 %. I když se dá očekávat, že výsledky za březen budou lepší než výsledky za leden a únor, bude tomu tak především proto, že již v minulém roce zaznamenal právě březen pokles průmyslové výroby – poprvé po deseti letech.

Jako bývalý ministr financí - mnozí se domnívají, že úspěšný - ví toho Binjamin Netanyahu, současný izraelský ministerský předesda, jistě dost o ekonomice. Jestliže tedy dnes tvrdí, že je ochoten poskytnout Palestincům nikoliv politicko, zato ale ekonomickou nezávislost, nemohlo by to znamenat, že jeho vláda chápe, že prospívající Palestina by byla významným prvním krokem ke stabilizaci Blízkého východu?

Vezmeme-li však do rukou zprávu Světové banky z poloviny letošního dubna, musíme o tom zapochybovat. Zpráva je nejnovější z řady zpráv o tom, jak izraelská vláda systematicky zanraňuje vývoji životaschopné palestinské ekonomiky. Dokument o 154 stranách má titul Zhodnocení omezení rozvoje palestinského vodohospodářského sektoru (Assessment of Restrictions on Palestinian Water Sector Development). Poskytuje podrobný přehled o tom, jak Izrael zbavuje Západní břeh Jordánu a Gazu základního předpokladu přežití - tento deficit spotřebovává stále větší podíl palestinského hrubého domácího produktu.

Včera jsem zažil ošklivé deja-vu doby před více než dvaceti lety. Ráno jsem si ke snídani pustil ČT1 a tam se probíral hit posledních dnů, narůstající extremizmus. Náš pan milovaný ministr pro lidská práva (bez legrace, měl jsem ho až dodneška opravdu rád jak vysypal po revoluci ruské vojáky od nás a pak odešel z politiky) na kameru vážně tvrdil, že problém s extrémisty je ten, že jejich demonstrace jsou pokojné a bez násilí a že dodržují zákon!

A že si dokonce na demonstrace berou právnika, aby byly zákony dodržovány. Toto ovšem myslel jako NEGATIVUM, které má zmást policii, která by ovšem měla být natolik vyspělá, aby tuto taktiku prohlédla a stejně jim dala nakládačku. V tu chvíli mi paměť připomněla jednu sloku slavné Hutkovy písně Havlíčku Havle.

Nevrací se nám něco, co už tady nechceme? Tím neříkám, že mám nácky rád nebo že bych rád žil v jejich vytouženém světě! Ale pokud je budeme trestat za to, co si myslí, nebo jim upírat základní práva a to na svobodu projevu nebo shromažďování, i když budou dodržovat zákony tak tady u nás začíná opět něco shnilého smrdět, míní Petr Pavel.

Za heslo Národní odpor na brněnské demonstraci v roce 2007 padaly později tresty, včetně nepodmíněných. Letos se neonacisté svému nenáviděnému systému, který umí na politickou objednávku zajít na hranu zákona či za ni, ale v případě pouličního násilí, kdy se dopředu hrozí pogromem, je naprosto bezzubý, vysmáli do očí. Čerstvě zaregistrovaná stranická tiskovina Dělnické mládeže s názvem Národní odpor má registrační číslo ISSN 18918.

Písničkář nedělá písničky, aby se zalíbil a byl slavný a vydobyl si tak čestné stabilní místo v bulváru, ale aby se hrabal v kolektivním vědomí a mačkal v něm bolestivá místa. Vážně i nevážně, to je jedno, ale svobodně a nezávisle. Lidé dnes zavlečení skrytou rukou vychytralého trhu do konzumentství přestali samostatně myslet a přitom chtějí mít jasno. Jediné takové jasno jsou úspěch a peníze.

Takže ve výsledku mají lidé zatemněno, neboť nevidí a neslyší a jen konzumují, co se jim trh v blýskavém rámu nabídne. Berou a nemyslí, taky nemají čas, protože kapitalismus jim dává zabrat, a tak si v kultuře odpočinkově užívají muzikálového kýče nebo rádiového kolovrátku a svobodná volba se vypařila. Svobodná volba se nedá koupit za peníze ani prosadit reklamou nebo vyhledat v návodu. Je samostatná a nezávislá, takže do světa konzumu nepatří, a tak pozvolna přestává patřit i do našeho současného, českého světa.

Provokativní otázka týkající se písničkáře, který už dlouho nemá co říct, je zodpovězena praxí. Hutka si své CD vydává i prodává sám. Hutka hraje ve stále menších kavárnách. Song o "udavači z Těšína" byl jediný, který zaujal. Nikoliv ovšem hudebními či textovými kvalitami, které tato veršovánka neměla nikdy, ale pohledem do uškvařeného nitra autora. Hutka zůstal a už nejspíš zůstane exulantem svých vzpomínek.

Na rozdíl od Štěpána Kotrby mi verše:

K čemu je svoboda, hledáme práci,
nemáme odvahu, strach s náma smýká,
sirotci padlého bolševika..

připadají hodně trefné.

Štěpán Kotrba s odvoláním na "kritérium praxe" hodné okresního tajemníka shrnuje umělce do hesel. Kryl=naděje, Nohavica=radost, Radúza=síla. Co na tom, že Kryl byl téměř všude podstatně zásadněji a hlouběji pesimistou než Hutka; co na tom, že Nohavica má mnohé písně suicidální a našli bychom i koncentráčnické; a konečně proč řešit, že Radúza předvádí minimálně dvě hlavní umělecké polohy, přičemž ta pomalejší a citlivější s předáváním "síly" sebeméně nesouvisí. Kotrba pod bucharem provádí tohle zplacatění osob v kategorie, neboť je potřebuje jako přípravný krok k popravě, k níž pak už dospívá velmi rychle: Hutka není Kryl, Hutka není Nohavica, Hutka není Radúza. To věru nelze popřít - a co? Štěpán Kotrba zase není Jiří Černý, ani náhodou...

Co se týče Hutky a Kryla, zdá se mi, že je tu jeden charakteristický rozdíl: u Kryla je jeden každý verš esence poezie, a to opravdové autorské poezie. Pan Hutka se naproti tomu léta zabýval ohlasy lidového folkloru a v poslední době mi připadá spíš jako ideologický novinář, který se minul formou.

V tom ale myslím tkví rozdíl mezi naším pohledem na umění: já si nemyslím, že umění je tu k tomu, aby plnilo nějaké sociologické a státoprávní funkce.

Když si srovnám ty dva úryvky: Hutka "objektivně" bojuje, Kryl si básnicky subjektivně stěžuje, Hutka má slovník politického publicisty (svoboda, strach, bolševik, práce, odvaha), Kryl básníka (moře, loďka, proutí, carská vlajka, koš s bílou kostrou).

To mi ovšem nebrání pozvat (inspirován dnešními Blisty) pana Hutku k nám na Srbeč, aby si tu zahrál. Merta a Lewitová tu byli minulou středu, v pondělí 25.5 přijede Nos a v 8. června Jiří Dědeček (t.č. předseda českého PEN klubu).

Jiří Kinkor je editor českých stránek filosofky Ayn Randové a blogger v iHNed. Jeho názory mě mile osvěžují. Svedly mě k napsání tohoto článku.

Nemohu si dovolit utírat Petra Wagnera za to, že se vyjadřuje k věkové hranici trestní odpovědnosti dětí, jsa lékařem a ne právníkem. Sám jsem vystudoval fyziku a živím se jazyky a kunsthistorií. A taky "dělám" do dětských práv jako předseda Sdružení zastánců dětských práv - české sekce ženevské mezinárodní organizace Defence for Childern International. Rozdíl je v tom, že dlouhá léta u nás i v zahraničí sleduji odborné debaty o dětských právech, neberu za hlavní pramen informací naše spinovaná média. Vím tedy, že jejich oblíbený argument, kterým straší veřejnost stejně jako "smrtícími viry" (všimněte si, že v těch médiích neexistují jiné viry než smrtící), je, jak Petr Wagner píše: "Mnohem větší problém, ač související, je trestná činnost dětí." Veřejnost je také médii vyděšená z těch několika dětských vrahů, prchajících znovu a znovu z výchovných ústavů.

Existence rozporu mezi praxí sexuálního styku mladistvých a zákonnou úpravou je to, co nenechává mnoho lékařů, ale i právníků, lidskoprávních aktivistů a ochránců mravopočestnosti v klidu. Moralismus skrytých a potlačovaných rodičovských úzkostí u poslanců a alibismus u orgánů činných v trestním řízení má kořeny v prvorepublikové, katolictvím i protestantismem poznamenané měšťácké morálce i zákonodárství. Nostalgie starších po "slušné společnosti" ale zapomíná či vytěsňuje z paměti, že ne všichni byli kdy "slušní" a ani Československo neminula sexuální revoluce, o čemž svědčí babyboom let sedmdesátých. Ale ani normalizace nedělala z sexuálního života tabu či stigma. Maximálně to veřejnost komentovala slovy "zkazila si život". O sexu před patnáctým rokem svědčí i statistika interrupcí či prodeje hormonální antikoncepce, případně výzkumy veřejného mínění.

Po skoro padesáti letech nesmiřitelného nepřátelství vůči revoluční vládě Kuby učinily Spojené státy první kroky k oblevě ve vzájemných vztazích. Kubánská vláda reagovala opatrně a skepticky, ale ponechala této možnosti otevřené dveře.

Někteří komentátoři připisují tuto novou situaci změně ve vedení obou zemí. Skutečnou příčinou je ale mnohem spíš změněná geopolitická situace – ve světosystému jako celku a zejména pak v Latinské Americe.

Z tiskové zprávy Ligy lidských práv

Šest set korun za každý den nezákonné hospitalizace v psychiatrické léčebně musí podle rozhodnutí soudu zaplatit Česká republika klientce Centra advokacie duševně postižených a Ligy lidských práv. Rozhodl tak Obvodní soud pro Prahu 2. Jako odškodnění za šedesát dní nezákonné hospitalizace musí stát paní Horové vyplatit celkem třicet šest tisíc korun.

Před několika lety začala paní Horová sbírat oblečení, knížky a jiné věci, které lidé nechávali u popelnic. Toto počínání se nelíbilo jejím sousedům, kteří si na ni opakovaně stěžovali. Pražská městská část se proto rozhodla pro nekompromisní řešení.

Pan Vít ve svém článku "Pár slov o osvobození Plzně" poukázal na omezenost a jednostrannost pojetí oslav osvobození Plzně v roce 1945. Účast domácího odboje je zcela opomíjena a skutečný průběh událostí je nahrazován dohady a legendami, doprovázenými poslední dobou jakýmisi "ukázkami bojů", jež se v Plzni nikdy neodehrály - dobývání mostu apod. Ne, že by se v Plzni nestřílelo. Do podpisu kapitulace i po příjezdu Američanů.

Článek „Budoucnost internetu ohrožena“ má minimální informační hodnotu - jedná se o čistě PR společnosti Sun Microsystems (a dalších výrobců HW, kteří mají ve své nabídce tzv. green/eco computing), navíc je toto téma již alespoň 3 roky veřejně inzerováno. Bohužel zde není žádná analýza situace mezi majoritními výrobci ani trendu do budoucna, popř. způsobu, jak některé velké firmy (zákazníci) řeší tento problém po svém (např. server hosting OVH spoléhající na úpravu levných neznačkových serverů s vlastním vodním chlazením, ev. podobný přístup u Google), míní Jiří Bajer.

Problém s rostoucím příkonem serverů má jedno zajímavé řešení, píše Pavel Hudeček:

Na jedné straně jsou provozovatelé serverů, kteří by rádi ušetřili, neb z tepla produkovaného počítači jim neplyne žádný užitek, dokonce ještě musí platit za jeho odvod ven (15-30 % spotřeby je klimatizace). Na druhé straně jsou miliony lidí, kteří platí za to, aby získali teplo. Z tohoto pohledu je počítač obyčejné topné těleso, které má, samozřejmě, jako každé jiné elektrické topné těleso, 100% účinnost. Jde jen o to, jak teplo ze serverů dostat do jejich domácností.

Sláva Vincenta van Gogha je založena nejen na jeho autoportrétech, ale do jisté míry i na informaci, že si uřízl ucho. 119 let po jeho smrti však tvrdí dva němečtí kunsthistorici, že van Goghovi uřízl ucho v souboji Paul Gaugin.

Podle oficiální historie si van Gogh sám uřízl r. 1888 po hádce s Gauginem ucho žiletkou. Silně krvácel, odešel do bordelu a tam dal uříznuté ucho prostitutce jménem Ráchel. Posléze doma usnul v silně zakrvácené posteli.

Avšak dva němečtí kunsthistorikové, kteří 10 let zkoumali policejní vyšetřování, svědecké výpovědi a dopisy obou umělců, argumentují, že je velmi pravděpodobné, že van Goghovi uřízl ucho kordem při šermování Gaugin, který byl šermířské eso. Oba umělci se pak prý dohodli, že pravdu zatají.

Podrobnosti v angličtině ZDE

KD│Jaká je budoucnost knihy? Který z formátů elektronické knihy zvítězí? A bude rok 2009 v tomto směru přelomový?, ptá se u příležitosti veletrhu International Book Fair a Světového dne čtení v Gazetě Wyborczej Agnieszka Mitraszewska.

Podle ní je možné, že díky novým technologiím budeme sebou již brzy nosit zařízení ekvivalentní polské národní knihovně. Knihy prý navíc budou interaktivnější - čtenář si bude moci okamžitě přečíst poznámky a komentáře svých kolegů k právě studovanému textu. Čtení tak prý přestane být činností provozovanou o samotě a bude více připomínat surfování v síti. Interpretace literárních útvarů tak získá úplně novou podobu.

Úsměvné je v českém kontextu slyšet o elektronických zázracích s kapacitou Polské národní knihovny za situace, kdy externí i interní disky 500 GB nebo 750 GB stojí v Česku pár tisíc a na trhu je disk s kapacitou 1,5 TB... Třetí generace solid state disků s miniaturní spotřebou dosahují komerčních kapacit až 240 GB. Otázkou už není úložná kapacita, ale láce. Až bude stát čtečka knih i s vyhledávacím software totéž, co dnes stojí několik knih (a to nebude dlouho trvat), přestane se vyplácet knihy tisknout. O konkurenci strach nemám.

Náhodou jsem si pustila televizní kanál Noe. Skoro vždy ho ihned vypínám, když tam někdo čte hysterickým roztřeseným hlasem jakési litanie či žalmy. Ale tentokrát mne zaujal sympatický mladý muž, jehož jméno jsem zapomněla, který v rozhovoru s Otakárem Schmidtem mluvil o svém objevu víry. Pokud jsem dobře poslouchala, zasáhl ho zážitek přírody na severním nebo jižním pólu. Patrně stanul jako vnímavý jedinec před ohromujícím zážitkem věčnosti a nekonečna. On vyvodil z tohoto zážitku existenci Boha, já (a mnozí jiní) by tuto nádheru možná vnímali spíše jako umění. Nebo jako předpoklad umění. I víry. Zdá se, že záměna je možná. Nakonec mne dorazilo, že dotyčný mladý muž uzavřel svou zkušenost tvrzením, že ateismus je luxusem (nebo něco podobného) levicových intelektuálů.

KD│Země ASEAN (Indonésie, Malajsie, Filipíny, Singapur, Thajsko, Brunej, Barma, Kambodža, Laos a Vietnam) společně s ČLR, Japonskem a Jižní Koreou - uskupení označované jako ASEAN+3 - dosáhlo dohody ohledně zřízení regionálního měnového fondu suplujícího roli MMF. Projekt známý jako Multilateralizační iniciativa Čiang Mai (CMIM) vznikl před dvěma lety a má vést k vytvoření rezervního fondu, v němž bude k dispozici 120 miliard dolarů. Čína i Japonsko poskytnou po 38,4 miliardách, Jižní Korea 19,2 miliardy, zbytek dodají země ASEAN, informovala agentura Xinhua.

Fond má sloužit ke stabilizaci národních měn v mimořádných situacích, jako byla asijská měnová krize 90. let nebo současná globální finanční a měnová krize. Projekt CMIM bude implementován do konce letošního roku a podílet se na něm bude i Hong Kong, který přispěje částkou 4,2 miliardy dolarů.

Celý článek v angličtině zde: ZDE

Americká vláda požádala německou vládu, aby převzala deset nevinných, zatím v Guantánamo vězněných osob. Zdá se to být možná podivné, ale dokážu to pochopit…

Kromě nezměrného lidského utrpení, vůči němuž už většina západní veřejnosti dávno otupěla, existuje ještě nejméně jeden další důvod, proč situaci v těžce zkoušené zemi mezi řekami nadále pozorně sledovat - a tím je osud Obamovy administrativy. Obama během kampaně obviňoval George W. Bushe, že promeškal šanci zvítězit ve "správné" válce proti teroristům v Aghánistánu, když vedl zbytečnou válku v Iráku. Obamův plán je nyní plánem "nápravným": Chce angažmá v Iráku omezit na minimum a všechny síly investovat do "správné" války. Slovo "nemožné" ve slovníku amerického prezidenta nenajdeme, takže nemůžeme očekávat přijetí názoru řady analytiků, podle nichž ani celé NATO dohromady nedisponuje dostatečnými počty expedičních jednotek, které by dokázaly Afghánistán pacifikovat. A je to v zásadě otázka kupeckých počtů.

KD│Pro rapidně se zhoršující situaci v Iráku je příznačné, že 1. května armáda Spojených států hlásila smrt nižšího důstojníka námořní pěchoty, který byl zabit "30. dubna, když vedl bojové operace v irácké Fallúdži". Zpráva ministerstva obrany vysvětluje, že námořník "byl nasazen v rámci týmu Navy SEAL se základnou na východním pobřeží." Týž den armáda ohlásila smrt dvou námořních pěšáků "zabitých, když 30. dubna vedli bojové operace proti nepřátelským silám." Druhá zpráva nese označení "provincie al-Anbár, Irák". Ve Fallúdži a provincii al-Anbár to zjevně nevypadá dobře. Americká armáda, která se během okupace v těchto oblastech setkávala s nejtužším odporem, zde znova vede bojové operace, uvádí Dahr Jamail v magazínu Truthout.

KD│Konflikt mezi Talibánem a armádou v severním Pákistánu se přiostřuje. V údolí Swat při překvapivém útoku na armádní konvoj byl jeden voják zabit a dva další zraněni. Došlo také ke zničení policejní stanice. Mluvčí hnutí Talibán Súfí Mohammad vládu varoval před eskalací násilí, pokud neukončí vojenskou operaci v distriktu Buner sousedící v údolím Swat, informoval server Die Zeit.

„Víš, že na tebe ještě myslím, když jdu večer spát? Vlastně už to, že k tobě mluvím, je důkaz, že jsem tě ze svýho života nevymazala, že s tebou pořád počítám. Sama se tomu divím.“

Povídka, která získala první cenu v soutěži na Festivalu spisovatelů 2008. Zadané téma bylo "Jak vnímají mladí Češi rok 1968"...

Rok poté, co cyklon Nargis zdevastoval jižní část Myanmaru (Barmy), zůstává za mřížemi 21 lidí, kteří se zúčastnili záchranných prací. Všichni byli uvězněni za distribuci humanitární pomoci a další záchranné aktivity, Amnesty International proto žádá jejich okamžité propuštění.

Na pražských billboardech je silně reklamně prosazován film dvacetiletého autora Tomáše Řehořka Proměny: autor ho sám natočil, režíroval i sestříhal. Podařilo se mu získat zahraničního koproducenta a od 30. dubna běží film v pražských kinech.

< odporný dílenský mistr

Kdybychom se dnes měli shodnout na slovu, jež nejlépe vystihuje kulturu šedesátých let, možná by to bylo přízvisko „alternativní“ – byla to éra hledání alternativ v politice, hudbě, filmu, výtvarném umění, osobní identitě, sexu. Právě tento výklad však možná jen naznačuje, jak silně jsme se šedesátým letům vzdálili. Slovo alternativa nás opájí možností výběru – čím více alternativ, tím jsme svobodnější. Kdo ale samotnou možnost výběru zajišťuje? V jakém rámci se uskutečňuje „svobodná volba“?

Lidé většinou nemají vlastní názor. Nejeví zájem, je jim to lhostejné a bude jim to lhostejné, dokud nebudou zmírat hlady. Ti pak, kdo názor mají, buďto proces otevřeně vítají: „více takových příchozích, více“; a nebo se naopak vyznačují fašizujícími názory: „barevní a šikmoocí zvyšují kriminalitu a berou nám práci“ – nejsem si jist, který z těch postojů mě děsí víc. Jedno je jisté. Problém vnímají povrchně. Ani se nesnaží prohnat jej hlavou.

Problém masové imigrace má tu zvláštnost, že se za ním skrývají silné zájmy. Vůbec to není tak, že se sto tisíc Afričanů či milion Asiatů rozhodne sám od sebe přestěhovat přes půl zeměkoule…

Elie Wiesel ho nazýval Pánbůh. Jeho investoři ho považovali za "génia". Ale jak se praví v té známé country and western písni, nikdy nevíte, co se děje za zavřenými dveřmi.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. Britské listy si každý měsíc otevře 200 000 individuálních IP adres. Finančně však na provoz listu přispívá jen kolem 200 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře.

V dubnu 2009 přispělo celkem 185 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 40 935.43 Kč. Příjem z reklamy byl 4 000 Kč. Na kontě Britských listů v Raiffeisenbance jsme měli 30. 4. 2009 částku 27 264.36 Kč . Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a €1,845.54 .

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.