V Itáliiu zuří nový mediální skandál, týkající se italského premiéra Silvia Berlusconiho. Paparazzo Antonello Zappadu nabídl fotografie časopisu Panorama, které pořídil v Berlusconiho vile na Sardinii a na nichž jsou s premiérem k vidění nezletilé dívky v bikinách i topless.

Taktéž nabídl, jak tvrdí premiérův právník Niccolò Ghedini, fotografie nahého Mirka Topolánka, který prý Berlusconiho navštívil se svou rodinou v květnu 2008. Celá kauza by možná vůbec nestála za povšimnutí, kdyby o ní psal bulvár a ne seriozní středopravicový deník Corriere della Sera, píše Lucie Bottaro.

Skandálem se zabývá i seriozní italský deník La Stampa ZDE

Italský premiér Silvio Berlusconi zablokoval vydání potenciálně kompromitujících fotografií mladých dívek v bikni i nahoře bez v jeho vile na Sardinii.

Policie zkonfiskovala stovky fotografií, na nichž je podle britského deníku Times prý i nahý Mirek Topolánek. Berlusconi si stěžoval, že jde o porušení soukromí.

List Corriere della Sera však připomíná, že zákaz publikovat tyto fotografie platí jen pro Itálii, nikoliv pro jiné země.

Podle dostupných fotografií "zřejmě napadli shromáždění ČSSD na Andělu Mladí konzervativci spojení s ODS a se Stranou svobodných občanů", tvrdí jeden pravicový aktivista na Facebooku, který zná činitele těchto organizací, které údajně poznal na některých zveřejněných fotografiích.

Činitelé "Mladých konzervativců" jeho tvrzení však popírají. Náměstek předsedy "Mladých konzervativců" Zbyněk Klíč konstatuje v prohlášení pro Britské listy, že "Mladí konzervativci odmítají násilí", je ovšem zároveň autorem článku "Budeme se dál skládat na vaši facku, pane Rathe".

Petr Bouda, místopředseda "Mladých konzervativců" Brno-město, upozorňuje, že "Lucie Litomiská má jinou bradu", než dívka na fotografii, a "přítomnost Josefa Myslína na demonstraci si může ověřit, pouhá jeho přítomnost však není důkaz, že by něčím házel."

Objevila se další fota té slečny, která je či není Lucie Litomiská, píše Petr Nachtmann. Každý si může udělat úsudek sám. Zdroj: ZDE

(Pozn. red. Zdrojem pozadí této fotografie, která koluje po webu, je, jak se nám podařilo zjistit, server idnes.)

Mladí konzervativci důrazně popírají tvrzení článku od Petra Nachtmanna, publikovaného 30.5. 2009 na serveru Britské listy, a zde citovaných souvisejících zdrojů, že by osoby na fotkách ze shromáždění ČSSD byli členové Mladých konzervativců Lucie Litomiská a Josef Myslín. Mladí konzervativci vždy odmítali a odmítají jakékoliv formy politického násilí, jak také uvádějí v prohlášení na svých webových stránkách.

Zbyněk Klíč

místopředseda Mladých konzervativců

Vážený pane místopředsedo, jste si jist, že Mladí konzervativci a Vy osobně odmítáte násilí, jak uvádíte ZDE ptá se Petr Nachtmann.

Je Vaše vyjádření v souladu s Vaším článkem "Budeme se dál skládat na Vaši facku, pane Rathe" ? (též na vašem osobním blogu ZDE)

Cevro je líhní dalších zajímavých talentů. Zajímavá je tato zpráva: ZDE. Pikantní byla aféra Lenky Nedbálkové: ZDE ZDE ZDE ZDE

Pokud se tedy objeví informace o nějaké zvláštnosti spjaté s Cevrem, nepřekvapí mě to.

Kladno, Litoměřice, Příbram...

Vedení sociálních demokratů tvrdí, že Mladí konzervativci spolu s Modrým týmem ODS atakovali shromáždění ČSSD ve více městech. Zvláštní okolnosti provázely předloni také akci Mladých konzervativců na hraničním přechodu v Mikulově.

ZDE : "(...) V Příbrami a v Benešově to byl člen Modrého týmu ODS Přemysl Pšenička, toho jsme dokonce zdokumentovali. Modrý tým to nejdříve popřel, a pak řekl, že to mohl být agent, kterého si někdo někam nasadil. Sami v tom mají chaos. Co se týče akce na Kladně, bylo tam pět členů Mladých konzervativců. I o dnešních incidentech na mítinku, konkrétně v Litoměřicích, máme informace, že se tak dělo v režii Mladých konzervativců. (...)"

S mladými sociálními demokraty v Litvínově vyjednával za Policii České republiky stejný člen antikonfliktního týmu, který před několika dny radil členovi Dělnické strany, co má mít ve svém programu, aby uspěla mezi místními v sídlišti Na Chlumu v Bílině. A pak mladé antifašisty na demonstraci Dělnické strany v Litvínově police zatkla.

Videozáznam zatčení studentů a mladých sociálních demokratů ZDE

Tolik článků na základě jedné události, jaké se dostalo bývalému předsedovi české vlády, by mu mohl závidět i Silvio Berlusconi, na jehož popud zabavila policie italskému paparazzimu snímky, které chtěl prodat. Kde je ona na Západě tak vyzdvihovaná svoboda slova? A kde je svoboda projevu? V Itálii. To, že je Topolánek nahý, už totiž v Česku vědí. Že císařovi padnou jeho nové šaty, netřeba komentovat. Ale vidět mladé dívky v bikini i nahoře bez v Berlusconiho vile na Sardinii, jak se ušklíbají při pohledu na obnažený klenot českého předsedy vlády, by mohlo evokovat víc, než by si přál jak Topolánek, tak i Berlusconi. Konzervativci musí držet pospolu, zvlášť když jde o porušení soukromí... Ještě že v Česku nezkonfiskují novinářům fotografie, "usvědčující" Mladé konzervativce z aktivní účasti na vaječném mítinku ČSSD.

Zřetelně to bylo tak, že se pádem vlády zatáhlo za záchrannou brzdu politického systému. Topolánkova vláda začínala být jaksi „třídně dysfunkční“. Začala produkovat taková aktuální rizika pro celkový společenský pořádek, že bylo nutno ji sundat.

Byla to vláda, jež nastoupila s důležitými, ale riskantními úkoly. Za pomoci korupce a obyčejného vydírání byla zformována, aby provedla nevratné kroky neoliberálních reforem a vedle toho prosadila americký radar v Brdech.

Je hezké zjistit, že Luděk Staněk zná tu neuvěřitelnou novinu o momentálním vyprázdnění pravo-levého dělení politického spektra. Uvažuje v intencích 21. stol., takže určitě také zná metodiku jak pravo-levé rozdělení překonat a čím jej nahradit. Mohl by čtenářům BL poradit jak, že se to tedy má v tom 21.století! Jak řešit generickou disfunkci v respektu svobody druhých, dříve než dosáhne patologického stádia? To zřejmě bude zanedlouho celkem aktuální téma.

Předpokládám, že sdílíte mé znepokojení nad tím, jak malý zájem v českých sdělovacích prostředcích vyvolává porušování svobody projevu, a že stejně jako já doufáte v silnější reflexi této otázky i u připěvatelů Britských listů.

Píši Vám proto, že jsem v sobotu chtěl jet do Litvínova na protest proti Dělnické straně. Naneštěstí jsem nedostal včas informaci o odjezdu skupiny Studenti proti rasismu. Ty jsem pak viděl, jak jsou spoutaní, se zkroucenýma rukama za zády odváděni příslušníky zásahové jednotky policie. Důvodem pro zákrok bylo pouhé rozvinutí transparentu ZDE

K tomu pro srovnání popis stejného, pouze početnějšího vyjádření nesouhlasu proti sociální demokracii, proti kterému policie nijak nezasáhla ZDE

Zdá se tedy, že v Litvínově a v Hradci Králové platí zcela jiný právní řád, nebo se činnost litvínovské policie zcela vymkla zákonnému rámci. To ovšem znamená, že buď bude odpovědný velitel potrestán za překročení své pravomoci, nebo bude podobné napadání pokojných demonstrantů pokračovat.

Na vědomí: Otázky Václava Moravce

Sprška stovek vajec, které byly součástí středečního mítinku ČSSD v Praze 5 na Andělu, už nebyla recese, ale agresivní politická provokace. Od vajec k lynči už je jenom krok. Jak poznamenává Jan Smolák, který sám sebe charakterizuje jako volnomyšlenkáře, "je jen otázkou času, než se směska výkalů v místní politické žumpě rozlije do ulic". Nejmladšímu demonstrantovi, který se bez rodičů a hlasitě vyjadřoval k tomu, kdo by měl být ve vládě a proč nemá rád Paroubka, bylo 12 let. Na mítink ČSSD přišel, aby jim vysvětlil, že Topolánek je nejlepší premiér, jakého tato země měla. Třetina účastníků pražského protestu nedosáhla ještě plnoletosti. Většina nebyla starších, než 30 let.

Blížíme se době, kdy "sametová" pravidla přestávají platit, nová generace dětí už není ovlivněna ani přeintelektualizovaným disentem, ani primitivní "totalitou", hranice svobody rozšlapává internet a politický boj dostává podobu, známou ze západní Evropy. Jací doopravdy jsme, si můžeme přečíst v diskuzních fórech pod články online verzí mainstreamových deníků. Zvlášť na generačně traumatizující, etnicky nebo politicky citlivá témata. Starší generace tomu říká žumpa a anonymní dav mladých virtuálních výtržníků to nevzrušuje.

Organizace Mladí sociální demokraté (MSD) a Studenti proti rasismu pokojně demonstrovaly rozvinutím transparentu „studenti proti rasismu“ dne 30. května 2009 na demonstraci Dělnické strany v Litvínově. Demonstrující členové MSD byli bez zákonné výzvy zadrženi Policií ČR a s rukama spoutanýma za zády převedeni na služebnu místního oddělení policie. Během tohoto zadržení došlo i k řadě pochybení ze strany policie. Zadržení například nebyli seznámeni se svými právy.

Občanské fórum již 28. 11. 1989 požadovalo zrušení čl. 5 Ústavy ČSSR o vedoucí úloze KSČ. V roce 2009 hodlá Česká republika přijmout ústavu Evropské unie, která kodifikuje vedoucí úlohu kapitálu (m.j. čl. 63 a 98 Lisabonské smlouvy).

V popředí tohoto zajisté nedokonalého a především neúplného pokusu o zamyšlení nad českou realitou a událostmi spojenými s ratifikací tzv. Lisabonské smlouvy stojí jednoduché a přitom zcela zásadní otázky. Proč se Češi v debatě o „Evropě“ vyhýbají obsahu smlouvy, kterou podepisují, a která bude rozhodujícím způsobem spoluutvářet jejich další život? Proč se o Lisabonské smlouvě jako ostatně o celé EU vedou polemiky výhradně na abstraktně-emocionální rovině? A proč zní českou kotlinou univerzální heslo politického mainstreamu: „Kdo nejde s Lisabonem, jde proti Evropě“, vyzývající k  pouti po jedné jediné správné stezce?

Lisabonská smlouva je dokument, jehož prostřednictvím se Evropská unie snaží zjednodušit rozhodování v rozšířeném společenství, jak to přesvědčivě několikrát vysvětlil odborník Michal Kroh, viz níže.

Odmítat Lisabonskou smlouvu jako "spiknutí kapitalistů", jak to dělá Petr Schnur, je hodně přehnaně levicový názor. Zajímavé je, že protivy se stýkají - ultrapravicoví euroskeptičtí extremisté si notují s levičáky.

Chtěl bych apelovat na to, aby lidi vzali rozum do hrsti. Bude daleko horší, budou-li v ČR vládnout euroskeptici Železný, Klaus, Bobošíková a Topolánek, budou prosazovat grunderskou verzi fašizujícího bolševizujícího kapitalismu, nebude-li se zde prosazovat v podstatě civilizovaný, i když možná byrokratický, vliv zralých zemí Evropské unie.

K tomu:Michal Kroh, "Evropa v krizi: o důvod více, proč přijmout Lisabonskou smlouvu" ZDE

Michal Kroh, "Tanečky kolem Lisabonské smlouvyZDE

Michal Kroh, "Evropská unie - náš nepřítel?" ZDE

Společný Manifest 27 evropských socialistických a sociálně demokratických stran People first byl uveřejněn ve francouzském městě Toulouse 1 prosince 2008. Jeho francouzský překlad Les citoyens d'abord byl uveřejněn na začátku roku 2009. Vedení francouzské sekce Evropské socialistické strany (PSE) oznámilo, že se jedná o .."prozatímní překlad ". (traduction provisoire). Definitivní francouzský překlad nebyl zatím uveřejněn. Do voleb do Evropského parlamentu zbývá 9 dní.

Stalo se, že jsem po dlouhé době strávil nedělní poledne doma a hrubou neopatrností jsem pohlédl na televizní obrazovku sice pro osobní potřebu, ale v množství větším než malém. Výsledek se dostavil, byl jsem nejen ohromen, ale doslova omámen. Smrtící koktejl informací ze sjezdu KDU-ČSL, Otázek Václava Moravce a Partie na Primě mne přesvědčil o tom, že koaliční partneři ČSSD jsou doslova všude. Pokud se v zájmu vlastní moci a péče o blaho lidu hodlá ČSSD spojit třeba s Marťany, pak jsem nabyl dojmu, že jsou ve všech stranách, které pro budoucí spolupráci přicházejí v úvahu a to i na velmi významných místech.

Vážení přátelé, všechny vás srdečně vítám na kótě, na níž jsme dnes, podle představ bývalého premiéra měli stát obklopeni svazky ocelových prutů uprostřed betonu. Odstranění plotu okolo kóty, toho žiletkového svinstva z lesa plného zvěře je od pana ministra Bartáka skvělý počin - jen bohužel, neměl tu nikdy být, a čin pana ministra přišel pozdě - a nemám naprosto důvod věřit tomu, že zpřístupnění kóty je z důvodu „velkého zájmu veřejnosti“.

Tu veřejnost totiž naši politici přes dva roky totálně přehlíželi.

Zlověstně ztichlé město, jen občas lomoz policejního vrtulníku, pozvolna vylézající černokošiláči s černými kšiltovkami a brýlemi, v uličkách schovaná auta nacpaná policejními těžkooděnci. Tak začíná letošní prvomájové dopoledne v jihomoravské metropoli, kde se ultrapravice rozhodla přiživit na levicové tradici oslav Svátku práce.

Parta ze Společenství Romů na Moravě (SRNM) a Romano hangos (RH) má sraz na České. Kdo chce na náměstí Svobody sledovat od samého začátku ve 13. 00 hnědou šou Dělnické strany (DS) a Národního odporu (NO), musí projít kontrolou skrze kordón obrněných zamaskovaných policistů. Ve frontě před námi čekají dvě zvědavé tmavší turistky, nejspíš Italky. „Co to je?“, zafuní parta holohlavých ranařů s výrazem podrážděného zubra a vypustí nám do obličeje pivní oblak.

Předseda ČSSD Paroubek v poslední době velmi často kritizuje (nejen) deník Právo, že údajně přináší neobjektivní informace o dění v této straně. Navíc opakovaně pohrozil, že strana přestane v Právu podávat placenou inzerci. Přitom i občasný čtenář Práva dobře ví, že právě o dění v ČSSD přináší asi nejvíc a poměrně objektivních informací snad ze všech deníků u nás vycházejících. Sám Paroubek, ale i jiní představitelé ČSSD navíc dostávají pro své komentáře na stránkách Práva tak velký prostor jako v žádném jiném tisku u nás.

Sledoval jsem dnes na ČT24 se zájmem dění na vsetínském sjezdu KDU-ČSL. Strana je opravdu rozdělena a pokračuje ve střídání slabých předsedů - Kasal, Svoboda, Kalousek, Čunek, Svoboda.

Cyril Svoboda sice po svém vítězství (do druhého kola s ním postoupil Jan Březina) na tiskové konferenci mluvil velmi suverénně, se špatně skrývanou záští vůči Kalouskovu křídlu, které jej kdysi zbavilo celkem úspěšného vedení strany, ale jeho vítězství na sjezdu bylo jen těsně nad 50% získaných hlasů v druhém kole (v prvním získal méně než Březina). Delegáti sjezdu, jako je u lidovců ostatně tradicí, mu sice zvolili podle jeho (a Čunkova) přání za první místopředsedkyni strany paní Šojdrovou, tím ovšem jen potvrdili návrat nalevo, k "lidovému" (oproti Kalouskovu "křesťansko-demokratickému") proudu.

Cameronova Konzervativní strana se rozhodla odejít z hlavního středopravicového seskupení v Evropském parlamentu. Cameron zakládá novou skupinu ve spolupráci s polskou, extremně konzervativní stranou Práva a zákona, jejíž vedoucí představitelé zakázali průvody homosexuálů. Členem skupiny bude i česká ODS, jejíž zakladatel, Václav Klaus, argumentuje, že globální oteplování nezpůsobil člověk. Cameron se v pátek setkal v ČR s představiteli ODS a v neděli se setká ve Varšavě s představiteli Strany práva a zákona, píše britský deník Guardian.

Skupina nejvýznamnějších osobností z Konzervativní strany a bývalí vysocí diplomaté se chystají zahájit zdrcující útok na euroskeptickou politiku šéfa britské Konzervativní strany Davida Camerona. Varují, že svým spojenectvím s "extremistickými Čechy a Poláky" ohrozí Cameron britský vliv v Evropské unii.

Milý Jene, Matěji a Filipe, milá Verčo, Aničko a Lízo!

Za pár dní budou volby a mně to nedá, abych vás, svá vnoučata, neoslovil. Nepředpokládám totiž, že se budete obtěžovat jít k volbám, nepociťujete, že by se vás to nějak týkalo. Ten Váš přechod k zletilosti přešel zdánlivě mimochodem, a s politikou neměl jakoby nic společného. Mně, 76letému dědkovi, se to však jeví jinak. Volební právo vám dává možnost ovlivnit budoucnost nejen svou, ale celé generace mých i svých potomků. Možná proto se vám podsouvají všeliké pseudoaféry, vyvolávají se emoce různého druhu, a nemluví se o tom, že je třeba postavit hráz skrytým silám mocných v jejich touze ovládnout svět a jeho energetické zdroje.

Keller, J.: Nejistota a důvěra aneb K čemu je modernitě dobrá tradice. Slon, Praha 2009. 173 stran. ISBN 978-80-7419-002-5. Odborně posoudili prof. Václav Bělohradský a prof. Miloslav Petrusek.

Lidé, kteří vidí v Janu Kellerovi především komentátora Práva a "nenapravitelného levičáka", mají zase jednou šanci své černobílé vidění poněkud zjemnit - i když jí nejspíše opět nevyužijí. Kellerova zatím poslední kniha je totiž věnována "konzervativnímu" pohledu na tři aktuální sociologické hity: sociální síť, sociální kapitál a (s oběma úzce související) téma důvěry. Autor se přitom pohybuje na poměrně širokém prostoru zahrnujícím kromě sociologie i historii, politologii a antropologii, na prostoru, který lze z jedné strany zhruba ohraničit institucionální ekonomií a z druhé filozofickou tematikou "mravnosti mravů".

Podle Kellera sociologie reaguje na příchod společnosti nejistoty tím, že místo aby "zkoumala mechanismy, které odněkud z hloubky společnosti ovlivňují nárůst nejistoty, klouže po povrchu, kde je k vidění jen pestrá směsice krajně proměnlivých meziosobních vazeb a vztahů. Souhrn těchto víceméně náhodných vztahů je vydáván za sociální strukturu... V situaci, kdy selhávají všechny dřívější pojistné mechanismy, vyzývá sociologie k tomu, aby se každý proměnil ve správce svých osobních sítí" (S.9). Zatímco relativně stabilní společenské struktury vzniklé v dobách průmyslové moderny zanikají, jsme sociologií ujišťováni, že "modernizací" vznikají nové a mnohem lepší - údajně spásné teoretické koncepty ovšem, jak Keller ukazuje, úzce souvisejí s klasicky moderními či dokonce předmoderními poměry, bez nichž se to, co jim v sociální realitě odpovídá, dost dobře nemůže reprodukovat. Podle mainstreamových sociologů máme zkrátka konečně odložit zaprášený frak a cylindr z tanečních a podstoupit přechodový rituál dospělosti, při jehož zdárném absolvování nám poskytnou vpravdě neocenitelné služby chrastítko, dudlík a plenkové kalhotky.

Martin Groh argumentuje, že v ČR není možno zákonnou cestou dosáhnout politické změny a respektování vlastního názoru ze strany politiků. Jestliže "vypořádat se se škůdci země a jejího lidu nelze", tedy prý nelze než "vzít do rukou hole, vidle, lopaty a vyjít do ulic".

V této souvislosti se ovšem vynořuje hned několik otázek: Mohou chaoti vrhající vejce na Paroubka tímto "projevením názoru" dosáhnout vůbec nějaké změny? Pokud vůbec, tedy sázím deset ku jedné, že to bude ta či ona podoba utažení šroubů, protože o podstatě moci zjevně nevědí nic, a jen proto mohou dráždit hada bosou nohou.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. Britské listy si každý měsíc otevře 200 000 individuálních IP adres. Finančně však na provoz listu přispívá jen kolem 200 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře.

V dubnu 2009 přispělo celkem 185 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 40 935.43 Kč. Příjem z reklamy byl 4 000 Kč. Na kontě Britských listů v Raiffeisenbance jsme měli 30. 4. 2009 částku 27 264.36 Kč . Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a €1,845.54 .

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.