Když se přibližuje finální krize autoritativního režimu, dochází nedlouho před jeho faktickým zhroucením obvykle k záhadnému zlomu. Lidé znenadání vědí, že hra skončila a už se nebojí. A nejde jen o to, že režim ztrácí legitimitu: samotný výkon jeho moci je od této chvíle pociťován jako panická reakce, jako výraz bezmoci. Ve studii o Chomejního revoluci Šáh šáhů popsal Ryszard Kapuściński přesný moment tohoto zlomu: na teheránské křižovatce se osamocený demonstrant odmítl na výzvu policisty hnout z místa a bezradný policista ho nechal být. Za několik hodin o incidentu věděl celý Teherán, a ačkoliv pouliční boje zuřily celé týdny, od té chvíle nikdo nepochyboval, že hra skončila. Neděje se snad teď něco podobného?

V Právu z 18. července 2009 vyšel delší článek Václava Bělohradského „Proč nejsem antikomunistou“. S jeho odmítáním antikomunismu zcela souhlasím, s jeho argumenty, jimiž zdůvodňuje tento svůj postoj, již zcela souhlasit nemohu. Dokonce se mi zdá, že se jednotlivé části Bělohradského textu navzájem popírají.

Z mého pohledu v poměrně důležité části poukazuje na falešnost moralizátorského postoje Václava Havla a jemu podobných, podle nichž morální nedostatky přítomnosti nejsou založeny v samotné podstatě kapitalistického systému, ale jsou „důsledkem morálního deficitu jednotlivců“.

Nedlouho předtím, co jsem se 23. 7. 2009 v Britských listech začetl do příspěvku Jiřího Jírovce „Svou pravdu nebudeme skrývat“, dala mi už impuls k zamyšlení nad současným stavem světového kapitalismu a potlačování lidské vzdělanosti v něm, četba novely „Týden v tiché zemi“ G. S. Evanse, Američana žijícího v Praze. Článek i kniha mají tematicky leccos společného. Jírovec podle mého názoru konstatuje přesně, že současný spor o financování AV ČR je v zásadě snahou vládní moci v ČR odkázat vědce do patřičné poníženosti. „Pro moc přece nemůže být nic krásnějšího, než pohled na plazícího se vědce, vděčného za každou almužnu,“ píše doslovně a já mám za to, že toto platí všeobecně, napříč současným globalizovaným světem a nejenom pro lidi věnující se vědě či umění.

Je to asi tři čtvrtě roku, co nás předseda vlády, ministr financí a guvernér ČNB v mediálním skeči na téma: „růst bude normální“ neboli „prostě neporosteme tak strašně rychle“ přesvědčovali, že se nás krize vlastně ani netýká a můžeme se radovat, že nás vedou právě oni. Pak, již v tomto roce, následoval další veselý skeč na téma „kladná nula“, což je slovní spojení, při kterém se musí normálnímu člověku dělat stejné osypky jako třeba při žonglování s větší a menší polovinou.

V zemích s klesajícím počtem obyvatel a rostoucím podílem nepracujících důchodců by se politikové měli rozhodnout, z čeho by v budoucnu tito senioři měli žít. Ačkoliv to platí i pro Německo, u nás se lidé dlouho bránili tomu, že by přistěhovalci mohli hrozící problémy alespoň trochu zmírnit. Mezitím se ale už nemusí diskutovat o tom, jestli by Německo mohlo být, mělo být, nebo vlastně už je imigrační zemí, protože podle nejnovějších údajů máme více lidí, kteří se vystěhovávají, než těch kteří se přistěhovávají. V této situaci je ovšem integrace dříve přistěhovaných lidí a jejich dětí ještě důležitější, než se možná zatím myslelo – a o tom něco v téhle poznámce...

V článku Šetřete na pochybné vědě otištěném 22. července v E15 cituje Matěj Šuster názvy několika vědeckých studií pracovníka Ústavu pro českou literaturu AV ČR Jana Matonohy. Tituly, z nichž zřetelně vyplývá Matonohova metodologická spřízněnost s genderovými studii i jeho evropský rozhled po současné filozofii, se zdály výzkumnému pracovníkovi Liberálního institutu natolik podezřelé, že rovnou vedení ústavu navrhl, aby na mzdě tohoto vědce produkujícího „dosti pochybné texty“ ušetřil a uvolněné prostředky věnoval na „užitečnou a vědeckou činnost“, píše Petr Šámal.

Všichni víme o tom, že letos prochází počasí neuvěřitelými zvraty, ale zde se mluví o americko-kubánských vztazích, které jsou už celá desetíletí velice špatné. Titulek zprávy vypadá neuvěřitelně. Že by i zde nastal zvrat?
 

Podtitulek článku, který přinesla informační služba Canwest News Service, zdůrazňuje, že podle úředního vyjádření probíhá společné americko-kubánské vojenské cvičení pro případ náhlé potřeby již několik roků. Nejnověji se konalo letos v červenci, při němž spolupracovala kubánská armáda s americkou na obou stranách hranice americké námořní základny v zálivu Guantanamo v jihovýchodní Kubě.

Názor „Přece nepolezeme zpátky do klece“ Taťány Le Moigne uveřejněný na IDnes ohodnotila redakce Britských listů jako pozoruhodně ubohoučký a primitivní, napsal Daniel Redlich.

Nechci hodnotit úroveň stylu, proti němuž může mít kritik oprávněné výhrady. Přesto mi článek přišel zajímavý a hodný uveřejnění.

Na otázku, zda štěstí a optimismus jsou projevem hlouposti, lze stručně odpovědět: Jak kde, jak kdy a jak od koho. Pokud se někdo těší z vyprodaného Divadla Járy Cimrmana, úrovně zdravotnictví a sociální péče, sportu nebo gastronomie, pak vyjadřuje zcela apolitický názor, který by navíc s opravdu minimálními změnami mohl být otištěn v Rudém právu v roce 1979. Také tenkrát nám bylo "nenápadně" vysvětlováno, z čeho všeho se můžeme těšit, zatímco fatální problémy byly soustavně zametány pod koberec.

KD│ Americká psychiatrická asociace stále více riskuje, že ztratí ze zřetele distinkci mezi osobním stylem a patologií, napsal na serveru Slate literární historik a psycholog Christopher Lane. Když ponuře a poněkud neodborně debatuje o tom, zda nenasytné nakupování má být považováno za duševní chorobu, hrozí, že k 48 milionům Američanů považovaných již nyní za mentálně nemocné brzy přibude mnoho dalších. A nejen to: Zvažuje se, zda normální remcání, "excesívní" sexuální aktivita, apatie či déle trvající rozhořčení jsou mozkovými poruchami. Páté vydání příručky Diagnostic and Statistical Manual of Mental Disorders (DSM) připravované asociací na rok 2012 tak snadno může dospět k závěru, že více jak polovina Američanů je údajně psychicky nenormální.

Americká armáda zveřejnila výmluvné fotografie, které dokazují zdrcující dopad globálního oteplování na Arktidu. Tyto fotografie, které pořídily špionážní satelity za poslední desetiletí, potvrzují, že v posledních letech jsou obrovské oblasti moří daleko na severu úplně bez ledu.

Tyto fotografie byly za vlády George Bushe utajovány a odtajněny byly teprve minulý týden. Prezident Barack Obama se snaží galvanizovat Kongres a americkou veřejnost k rázné podpoře akcí směřujících k zastavení katastrofálních podnebných změn, způsobených zvýšením koncentrace kysličníku uhličitého v atmosféře.

Fotografie ve větším zvětšení ZDE

Kanadsko-česká vízová kauza se očividně po několika dnech ztratila ze zorného úhlu politiků i publicistů. Opozice nevyšetřuje, novináři nešťourají, jede se dál, jako by se nic nestalo. Jen stěží to překvapí v zemi, ve které se v mediích kauza squatterů rozebírá víc než obsah evropských smluv, které ČR podepsala nebo hodlá podepsat.

Olga Zubová, která nás před třemi lety přesvědčovala, že „není Paroubkovým hlasem“ pro spolupráci s KSČM, a která ještě před měsícem zopakovala slova svého spolustraníka Kovala, že „jedinou autentickou zelenou silou v ČR je momentálně již jen Demokratická strana zelených“, bude do sněmovny kandidovat v čistě oranžovém tričku.

Předseda Strany zelených Ondřej Liška mezitím úspěšně navázal na zavedenou tradici svých předchůdců a dva významné kritiky vlastní představy environmentální politiky, sociologa Jana Kellera a politologa Pavla Pečínku označil za lokaje multimilionářů, ideologické sektáře a lidi omezeného katedrového pohledu.

◄ Členové poslaneckého klubu Strany Zelených Olga Zubová, Martin Bursík, Kateřina Jacques-Pajerová, Přemysl Rabas a Věra Jakubková představují novinářům svou ideu...

Skupina významných ekonomů vysvětlila v třístránkovém dopise britské královně, proč nikdo nepředvídal, že dojde k hospodářské krizi. Napsali ho poté, co se královna Alžběta během návštěvy na London School of Economics zeptala, jak je možné, že nikdo krizi nečekal.

Podle autorů dopisu to bylo důsledkem "selhání kolektivní představivosti mnoha chytrých lidí". Dopis, který podepsali profesor LSE Tim Besley a historik vládních struktur Peter Hennessy, se zmiňuje o "psychologii popírání", které propadl finanční a politický svět před hospodářskou krizí.

KD│ Viděl jsem dokumentární film Carry It On o Joan Baezové a hnutí proti válce, kterou si už nikdo nepamatuje - k níž došlo někde daleko, možná na jiné planetě - natočený mým přítelem Jimem Coynem. Byl to úžasný film. Jim je génius. Možná bych se měl s přáteli rozejít, protože v porovnání s nimi se cítím méněcenný a upadám do deprese, napsal na blogu Fredoneverything.net Fred Reed, novinář specializovaný na žoldnéřskou problematiku.

Ten film zcela změnil mé chápání Joan Baezové, kterou jsem po čtyřicet let považoval za pouhou majitelku krásného hlasu. Není to pravda. Je chytrá, houževnatá a zásadová ve světě, který takový není. Takže se omlouvám.

Během té války hippies, profesoři, matky a obyčejní občané nakonec dokázali zastavit jatka, i když teprve poté, co Pentagon zabil 60 000 amerických dětí a asi milion vietnamských, nemluvě už o devastaci Laosu a nastolení Pol Pota. Bože, jak jsem hrdý. Stojíme na straně demokracie.

Jedinou jistotou v životě je, že umřeme. Naši předkové to věděli dobře. Válka, hladomor, mor a smrt, tito čtyři jezdci Apokalypsy, jsou s námi od počátku světa. Jedním z nejčastějších epitafů na pomnících viktoriánské Anglie je "Uprostřed života je smrt!" Je to velmi deprimující. Bohužel, riziko, že zemřeme, je pro nás všechny stále ještě stoprocentní," píše profesor Karol Sikora v týdeníku Observer v reakci na hysterii v Anglii ohledně epidemie prasečí chřipky.

Žijeme v divoce sobecké, konzumeristické globální společnosti, kde všechna řešení nalézáme na internetu. Jsme posedlí celebritální kulturou, plnou triviálních nesmyslů. Jak může prostý virus chřipky způsobit v moderní Anglii tak obrovský chaos a proč se tak strašně bojíme? Konec konců, zatím zemřelo na prasečí chřipku v Anglii jen 26 lidí, daleko méně než kolik lidí za stejné období umírá na silnicích. Podívejme se na to z větší perspektivy. Každý den umírá na světě 6000 dětí na dehydrataci v důsledku průjmů. Je to obrovská osobní tragedie, které lze zabránit za méně peněz, než stojí láhev vína či balíček cigaret, ale zajímáme se o to? Zdá se, že ne. Je to daleko.

V roce 2005 jsem byla nejmladším člověkem, zvoleným do nového afghánského parlamentu. Ženy jako já byly považovány za důkaz toho, jak válka v Afghánistánu ženy osvobodila. Avšak afghánská demokracie je jen fasáda a takzvané osvobození žen je jedna velká lež, píše v deníku Guardian Malalai Joya.

Vyjadřuji svou nejhlubší soustrast příbuzným všech britských vojáků, kteří v Afghánistánu přišli o život. Tito britští mrtví, stejně jako mnoho tisíců mrtvých afghánských civilistům jsou obětí nespravedlivé politiky, kterou provádějí země NATO pod vedením americké vlády.

Skupina politiků ČSSD nespokojených s vedením své strany vydala v uplynulých dnech manifest pod názvem Vyšehradská výzva. Terčem kritiky se stalo masivní užívání marketingových metod, způsob tvorby krajských kandidátek pro volby do PSP ČR a demokratický deficit v orgánech strany. Je překvapivé, že Vyšehradská výzva přichází ve chvíli, kdy jsme na příkladu Strany zelených měli šanci v přímém přenosu sledovat k jak katastrofálním důsledkům podobné aktivity mohou vést. Právě pád Strany zelených nabádá k tomu, aby se k podobným kritickým výzvám přistupovalo s krajní obezřetností.

Rozvoj moderných technológií stavia problém ochrany autorských práv do nového svetla. Voľné sťahovanie hudby, filmov alebo počítačových programov prostredníctvom internetu vytvára tlak na prehodnocovanie súčasnej právnej úpravy. V hre sú zisky umelcov a vydavateľov, ako aj záujmy bežných užívateľov internetu, ktorí si už zvykli na jednoduchý, komfortný a najmä lacný prístup k chráneným súborom za cenu porušenia cudzích práv.

V poslední době se zde objevilo několik zajímavých příspěvků k problematice sekty Falun Gong, k čemuž bych se chtěl krátce vyjádřit.

V Číně je třeba klíč k různým otázkám hledat především v praktické politice; ideologie a víra jsou věci druhořadé. Politika vězí i za vztahem k jiným čínským náboženstvím či nekomunistickým myšlenkovým směrům. Čínští muslimové mohou vyznávat islám vcelku bez problémů, jakmile se však přihlásí k Islámské osvobozenecké straně (pouhé podezření jistě stačí), jsou vystaveni tvrdé represi. Vztahy Číny a Vatikánu ovlivňuje starý spor ohledně uplatňování moci jiného státu na čínském výsostném území, čínští intelektuálové mohou tvořit a psát dle libosti, ale nesmějí ohrozit politickou stabilitu v zemi. To není čínskou výsadou: ostatně i Krista ukřižovali až kvůli podezření, že se vydává za židovského krále a naši Sokolové nebyli pronásledováni proto, že cvičili na bradlech a kruzích.

Situace Romů se zhoršuje a v posledních měsících velmi rychle. Rada vlády pro záležitosti romské komunity, předložila vládě každoroční zprávu o stavu romských komunit. Součástí zprávy jsou i návrhy dílčích opatření. Tato opatření lze hodnotit jako rozumná. Zásadním způsobem situaci nezlepší, ale ani nezhorší. Scénář, který se téměř každý rok opakuje. Co je důvodem? Na to odpověděla již v roce 2003 pracovní skupina, zřízená touto Radou, která porovnávala praktické domácí a zahraniční zkušenosti při tvorbě koncepcí, reforem.

Peking zuří, že se v Melbourne bude promítat film o Rebiye Kadeer, vedoucí představitelce Ujgurů, nyní v exilu, která je obviňována, že zorganizovala ugjurské nepokoje. Čínští hackeři proto zaútočili na internetové stránky největšího australského filmového festivalu, nahradili informace o programu čínskou vlajkou a hesly proti Kadeerové a rozeslali množství spamů ve snaze server zbourat.

Tým amerických vědců vytvořil genetickým inženýrstvím bakterie, které dokáží vyřešit složité matematické problémy rychleji než počítače s křemíkovými procesory.

Výsledek jejich výzkumu byl právě zveřejněn v článku v časopise Journal of Biological Engineering. Vědci dokázali, že bakterie umějí vyřešit hádanku známou pod názvem Hamiltonian Path Problem.

Představte si, že chcete navštívit 10 největších měst v Británii, začínáte v Londýně (č. 1) a skončíte v Bristolu (č. 10). Řešením tohoto problému je nejkratší možná cesta.

Před několika dny česká média v souvislosti s úmrtím významného činitele americké zahraniční politiky přinesla podrobný popis jeho politické a hlavně vojenské kariéry. Některá dokonce i zaznamenala jeho zásadní osobní další názorový vývoj. Jeho transformace byla mimořádného charakteru a nakonec i s politickým dopadem. Nezaznamenal jsem však pokus ozřejmit důvody a příčiny těchto změn. Bylo nám nabídnuto sebemrskačství, sebekritika, výčitky svědomí případně neunesení odpovědnosti a řada dalších příčin tohoto druhu. Nikdo se však nezmínil o transformačních zákonitostech působení právě na osobu jeho mimořádné intelektuální kapacity. McNamara již není, ale jeho cestu bychom si měli blíže ozřejmit, protože byla-li zákonitá, pak existuje i pro nás. Sám jsem se s McNamarou setkal dvakrát.

KD│ Poslední esej vycházel z rozlišení E.F. Schumachera, který ve studii Small is Beautiful rozdělil statky na primární produkované přírodními procesy a na sekundární vyráběné lidskou prací. Poukázal přitom na fakt, že sekundární statky nemohou být vyrobeny, pokud nemáte po ruce nezbytné statky primární.

To je pravda, kterou současní ekonomové často přehlížejí. A existuje přinejmenším stejně důležitý rozdíl mezi oběma zmíněnými typy statků a zbožím neprodukovaným ani přírodou, ani prací. Jde o terciární, nebo přesněji finanční statky; v dnešním světě tvoří zmíněný typ statku (v dolarovém vyjádření) největší jednotlivou třídu zboží, a trhy, na nichž je nakupováno a prodáváno, ovládají ekonomiky průmyslových států. Nazvat tento stav poněkud nešťastným přitom znamená drasticky jej podcenit, protože systematická chyba způsobovaná našim společnostem dominancí finančního zboží patří k nejmocnějším faktorům, které náš svět ničí.

Představte si korporátní obligaci s nominální hodnotou 1 000 dolarů. V ekonomickém smyslu jde o zboží – může být koupeno nebo prodáno, existují lidé, kteří si je přejí koupit, stejně jako lidé schopní je vyprodukovat a prodat. Ale když tuto obligaci porovnáte s jinou, hmatatelnější věcí, zjistíte, že obligace je poněkud podivným typem zboží. Neobsahuje totiž nic jiného než příslib jisté korporace vyplatit k nějakému budoucímu datu 1 000 dolarů. Tento slib může, nebo nemusí být splněn – špatné obligace jsou například nakupovány a prodávány s plným vědomím toho, že šance nabyvatele nejsou dobré – ale i s touto šancí se zachází jako s hodnotou.

Když pod heslem Internet je naše moře vznikla Česká pirátská strana, mnoho "kamenných" konzervativních politiků se ušklíblo odporem k něčemu tak nicotnému a zbytečnému. Moralisté z řad tantiémových autorů a představitelů jejich lobbyistických kartelů se pohoršovali nad drzostí zlodějů a neschopností úředníků Ministerstva vnitra, kteří stranu, kladoucí si cíle změnit zákony v jejich neprospěch, bez problémů zaregistrovali. V tu chvíli se ovšem i v Česku, stejně jako předtím v jiných zemích Evropy, otřásl jeden z pilířů současného kapitalismu.

Reakce na rozsudek nad Fredrikem Neijem a dalšími zakladateli největší světové databáze bit-torrentů The Pirate Bay, kteří byli švédským soudem odsouzeni každý k jednomu roku nepodmíněně a zaplacení bezmála jednoho milionu dolarů, byla evropskou mládeží vnímána jako poslední kapka, při níž pohár trpělivosti s přeregulovaným světem přetekl. Výsledkem je obrovská solidarita, podpora a popularita švédské strany Piratparteit. Spontánní rozhořčení našlo politicky motivovanou aktivitu, včetně radikálních řešení.

Tolik již toho bylo řečeno, a přesto stále nemůžeme mlčet.

Myslím, že současný vývoj okolo Českého rozhlasu si zasluhuje ještě jednu vysvětlivku. Domnívám se, že kulturní instituci mají vést jedinci, kteří nejen ví jak řídit fabriku, ale chápou i éthos veřejné služby. Kterým něco říká vzdělání, kultura, nezávislost, hrdost a syboličnost národní kulturní instituce. Tak trochu jsem tato slova naznačil v analýze "Odvolání Kasíka - neblahá budoucnost tohoto národa, aneb komu překáží veřejná služba rozhlasu?", když jsem napsal:

Nemám za zlé primitivům, že se chovají jako z řetězu utržení. Že nerespektují zákony, pravidla, ani morálku. Jsou to primitivové. Je to jejich přirozenost a je plnou odpovědností těch, kteří je do funkcí volili, za metody i cíle. Vše je spektakulárně občanům na očích. Ti, pro které je důležitější výsledek než cesta, kterou se k němu dojde, jásají. Ti, pro které je cesta součástí cíle, ke kterému se má jít, zvrací. Je to dva tisíce let starý spor mezi dvěma židovskými učenci o tom, v jakém pořadí se zapalují svíce na chanúkíji. Je to spor mezi rabíny Hilelem haZaken a Šamajem o determinovanost našeho bytí. O tom, zda je budoucnost předurčena a nebo máme volbu svět měnit. Zvítězila škola Hilelova, protože „svatost zvětšujeme, ale nezmenšujeme“. To co jsem si odmítal přiznat, je, že lze změnit názor během jednoho dne - bez veškeré logiky. Že takto nízko klesne i člověk, který také shodou okolností řídí národní kulturní instituci. Pro mne je "šestý hlas" při odvolání generálního ředitele Českého rozhlasu obrovským zklamáním a vizí chmurné budoucnosti.

Tak již máme tři strany se zeleným názvem. Možná jsem jen špatně informovaný, když neznám zeleného politika, který by se výrazně nezastal zemědělské půdy a vody k pití. Bohužel mi na druhou stranu neuniklo, že místopředsedkyně Strany zelených neumí vysvětlit ani základní ekologický pojem a že v programu DSZ jsem nacházel více ideologie než ekologie.

Minulý měsíc se OSN pokusila uskutečnit celosvětový průzkum. Zadala světu tuto jedinou otázku:

"Mohli byste prosím poskytnout svůj poctivý názor ohledně řešení nedostatku potravin v jiných částech světa?"

Průzkum byl naprostým selháním z těchto důvodů:

• Ve východní Evropě neznali význam slova "poctivý".
• V západní Evropě neznali význam slova "nedostatek".
• V Africe neznali význam slova "potraviny".
• V Číně neznali význam slova "názor".
• Na Blízkém východě neznali význam slova "řešení".
• V Jižní Americe neznali význam slova "prosím".
• V Americe neznali význam slov "v jiných částech světa".
• V Austrálii zavěsili, protože nerozuměli indickému přízvuku tazatele.

Neuplyne skoro ani den, aby Strakova loutková scéna nepřišla s novým osvěžujícím představením. Pan premiér se již v době svého vstupu na scénu prezentoval svým oblíbeným výrokem, že kdo nemluví v číslech, neví, o čem mluví . Jde o známý výrok lorda Kelvina, což ovšem ještě nemusí nic vypovídat o jeho vhodnosti v souvislosti s posuzováním kvality České akademie věd. Pan premiér si to zjevně nemyslí a prohlásil, že je statistickým faktem , že ČAV zaostává, a uvedl několik čísel, mezi kterými zmínil mimo jiné prezentaci výsledků vědecké práce v impaktovaných časopisech a několik dalších ratingových konstruktů, které na současnou vědu dnes usilovně roubují ti, co jí vůbec nerozumějí a pletou si ji s baseballem nebo basketbalem nebo americkým fotbalem.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. Britské listy si každý měsíc otevře 200 000 individuálních IP adres. Finančně však na provoz listu přispívá jen kolem 200 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře.

V květnu 2009 přispělo celkem 209 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 48 370.86 Kč, příjem z reklamy byl 2000 Kč. Na kontě Britských listů v Raiffeisenbance jsme měli 30.6 2009 částku 63 103.34 Kč . Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a €761,80.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.