„Vždyť my tady stojíme jako kůl v plotě,“ lamentoval Milouš Jakeš na Červeném Hrádku, když Michail Gorbačov opustil imperiální politiku SSSR ve prospěch konstruktivních vztahů se Západem a neoddanější z oddaných se pro něho stali obtížným balastem. „Degradují nás na páté šesté kolo u vozu“, lamentuje Saša Vondra v sobotních Lidových novinách, když Barack Obama opustil agresivní politiku USA ve prospěch konstruktivních vztahů s Ruskem a neoddanější z oddaných se pro něho stali obtížným balastem.

Dvacet let bezmála na den, je to náhoda? Neskonalá vděčnost Francii za porážku Rakousko-Uherska a osvobození Československa trvala bezmála na den dvacet let, než se pro Francii staly prioritou konstruktivní vztahy s Německem a neoddanější z oddaných se stal obtížným balastem. Dvacet let trvala neskonalá vděčnost SSSR za osvobození Československa a vyhnání Němců, než nám jeho tanky převálcovaly Pražské jaro. Dvacet let trvala i druhá neskonalá vděčnost SSSR za záchranu země před kontrarevolucí a za normalizaci, než nám ji nechal svrhnout sametovou revolucí. Ve čtvrtek skončilo i poslední dvacetiletí neskonalé vděčnosti USA za osvobození od sovětské totality, když nám odepřely radar v Brdech.

Barack Obama požaduje, aby Pentagon provedl radikální revizi doktríny amerických jaderných zbraní a připravil se k velkým škrtům v americkém jaderném arzenálu. Americký prezident odmítl první verzi tohoto revizního dokumentu jako příliš chabou a požaduje daleko radikálnější verzi, která by byla slučitelná s jeho vizí odstranění všech jaderných zbraní z celého světa.

Obama požaduje:

KD│ Americký ministr obrany Robert Gates reagoval na kritiku rozhodnutí prezidenta Obamy revidovat koncepci protiraketové obrany Evropy vypracovanou administrativou prezidenta Bushe. Podle něj USA pokračují v modernizaci jednotlivých prvků PRO s cílem dosáhnout schopnosti obrany proti mezikontinentálním raketám, informoval Andrej Těrechov v Nězavisimoj gazetě. List si také vyžádal vyjádření fyzika Stanfordské univerzity Deana Wilkeninga, autora vědeckých podkladů Bushova projektu a nynějšího vládního poradce. Podle něj prvky obrany proti íránským raketám krátkého a středního doletu bude optimální rozmístit v Turecku, v Černém moři a východním Středomoří, zatímco prostředky ničení mezikontinentálních raket by bylo třeba umístit blíže ke středoevropskému prostoru, v oblasti vymezené Itálií, Rakouskem, Českou republikou a Polskem. Nová architektura bude zpočátku založena na námořním protiraketovém systému Aegis, později dojde k rozmístění pozemní varianty antirakety SM-3 používané tímto systémem a k vývoji variant schopných ničit mezikontinentální rakety.

Americký prezident konstatoval, že jeho rozhodnutí zrušit Bushův projekt protiraketové obrany nebylo diktováno skutečností, že proti tomuto projektu protestovalo Rusko.

"Rusové nerozhodují o našich postojích ohledně obrany," řekl Obama v televizi CBS. "Pokud je vedlejším důsledkem tohoto rozhodnutí, že se Rusové cítí o trochu méně obětí paranoi, pak je to bonus," dodal Obama. V televizi CBS zdůraznil: "Mým úkolem nebylo vyjednávat s Ruskem."

"Rusko se vždycky ohledně tohoto projektu chovalo paranoidně, ale George Bush měl pravdu. Tento projekt je neohrožoval," zdůraznil Obama.

Dodal, že nový projekt protiraketové obrany je také nebude ohrožovat.

Britská vláda by se měla vzdát svého cíle otevřít univerzity 50 procentům mladé populace. Stát by měl snížit granty a zvýšit úrokové míry za studentské půjčky. To doporučuje analýza Konfederace britského průmyslu. Je to její příspěvek k tomu, jak vyřešit rostoucí krizi financování britských vysokých škol.

Konfederace britského průmyslu doporučuje, aby stát začal účtovat studentům vyšší úrokové míry za půjčky na školné, snížil granty a zvýšil školné, až na 5000 liber ročně (cca 150 000 Kč).

Vedoucí představitelé studentských organizací analýzu CBI odmítli jako "urážlivou" pro studenty a jako zpátečnické opatření, které znovu učiní univerzity přístupné pouze elitám. Avšak návrhy Konfederace britského průmyslu vlivní rektoři britských univerzit "opatrně podporují".

Češi jsou podle Štěpána Kotrby s liberálním kapitalistickým systémem v podstatě spokojeni. Chtějí jen "klid na práci", své koníčky a svou rodinu. Politické a občanské aktivity (i v místě bydliště) je významně neoslovují. S mnohým, co se děje, sice verbálně nesouhlasí, ale činem prý svět měnit nebudou.

Co když jim ale současná politická elita svou nekompetencí dokáže totálně zničit jejich rodinnou pohodu i milovanou zahrádku?

Ve svých příspěvcích se občas zmiňuji o Strakově loutkové akademii, o loutkách a loutkářích a to vše v souvislosti s naší letní překlenovací vládou. Doufám, že z nich bylo patrné, to není pouhý výsměch loutkám, že chápu loutkové divadlo jako komplex, ve kterém je zbytečný loutkář bez loutek, stejně jako loutky bez loutkáře. I když loutka bez loutkáře umí udělat radost i jako pouhý předmět. V poslední době se mi však zdá, že ve Strakově loutkové akademii dochází k nějaké krizi. Těžko říci, zda jde o krizi uměleckou, ekonomickou nebo jakou, ale je jasně patrné, že jsou asi situace, na které je i ta nejpropracovanější loutka málo ohebná. Něco se prostě přes drátky a vodící lanka zahrát nedá.

Týdeník Respekt ve svém zvláštním vydání, věnovaném dvacetiletí od "sametové revoluce", nyní otiskl i fotografii z r. 1999, v níž natáčím rozhovor s Igorem Chaunem, Martinem Mejstříkem a Janem Bubeníkem.

Tehdy pod dohledem Jana Gogoly zaměstnala Česká televize mladého dokumentaristu Janka Růžičku, aby natočil film o týdenních oslavách desátého výročí pádu komunistického režimu. Dokumentaristu napadlo, aby natočil příběh brazilského novináře, který bude psát o oslavách desátého výročí 17. listopadu. Chtěl zdokumentovat, jak dokumentuji události.

Někdy v devadesátých letech známý americký politický analytik Michal Parenti prohlásil, že „náš (západní) strach, že by komunismus jednoho dne mohl pohltit většinu světa zastírá fakt, že antikomunismus – to je kapitalismus – to už udělal“. Všichni tuto pravdu, to je naprostou světovládu současného globálního kapitalismu a imperialismu cítíme v kostech. Je nejen bohatým ale po rozpadu SSSR i vítězným systémem, který proto také plně odpovídá za všechno dobré a hlavně špatné co se na planetě děje.

Světová finanční krize, která oficiálně vypukla loni v září, údajně skončila minulý týden. Optimismus z oživení makroekonomických čísel sdílí představenstva US i evropské centrální banky. ZDE, ZDE

Záchrana světového hospodářského systému stála nepřestavitelné množství virtuálních peněz (pohleďte!) ,ale teď to vypadá, že se odvážná operace zdařila.

Vývoj americké a posléze světové ekonomiky od počátku současné finanční krize vyvolal neuvěřitelnou spoustu návrhů předkládajících řešení, která jejich autoři, od lokálních aktivistů přes politiky až po nejrůznější zájmové skupiny, považují za nejlépe odpovídající jejich zájmům. Skoro všichni se nějakým způsobem zaobírají budoucností, která je v jejich pojetí ještě příznivější než to, co jsme zažili v letech hospodářského růstu. Investiční společnosti a nositelé "Nobelových" cen za ekonomii navrhují polidštění kapitalismu a předkládají svou agendu pro různá vrcholná setkání politiků, vlády i nevládní organizace volají po zeleném New Dealu, kam se v jejich pojetí vejde všechno od kšeftu s imisními povolenkami přes elektromobily a chytré rozvodné sítě až po megalomanské plány na výstavbu vodních děl, takové sloupy establishmentu jako momentálně sloužící eurokomisaři se zamýšlejí nad ekologizací a humanizací konzumu.

KD│ Mondragón Cooperative Corporation (MCC), největší konsorcium společností v zaměstnaneckém vlastnictví, vyvinula nový způsob, jak obchodovat — způsob, který staví na první místo dělníky, nikoliv akcionáře. Když na Mondragonský kooperativ přišly těžké časy, dělníci-majitelé a management se sešli, aby zhodnotili možnosti dalšího postupu. Po třídenním vyjednávání dělníci-majitelé souhlasili s tím, že 20% pracovníků na jeden rok odejde ze zaměstnání, bude pobírat 80% dosavadního platu, a pokud si to bude přát, může se zdarma přeškolit na jinou práci. Tato skupina bude vylosována; pokud by byla společnost ještě za rok v potížích, první skupina se vrátí do práce a dojde k vylosování dalších "odpočívajících". A výsledek? Řešení funguje a společnosti se dodnes daří, informovaly Georgia Kellyová a Shaula Massenaová v magazínu Yes.

Štěpán Kotrba se velmi razantně opřel do Milana Valacha, když zcela jednoznačně odmítnul jeho „utopické“ politické cíle, avšak již ve svém titulku to sděluje mnohem decentněji a dává tím přímé demokracii šanci, když říká, že „ o přímou demokracii zatím není zájem“. To zatím znamená hodně, přesto se dál ve svém článku vyjadřuje tak skepticky o lidu českém, až mne mrazí. To není zrovna nejlepší mínění o svých spoluobčanech, byť mu neupírám právo je vidět tak, jak je vidí.

Američtí republikáni odsoudili rozhodnutí Baracka Obamy zrušit americký raketový štít v Evropě. Charakterizovali toto rozhodnutí jako politiku mnichovanství, která posílí Rusko a Írán a je zradou amerických spojenců.

"Zrušení amerického raketového systému v Polsku a v České republice jenom posiluje Rusko a Írán na úkor našich spojenců v Evropě," konstatoval John Boehner, šéf republikánských poslanců ve Sněmovně reprezentantů, v televizi Fox News.

Lindsey Graham, republikánský senátor pro Jižní Karolinu, zdůraznil: "Posílí to Rusko a šíleně to poděsí Poláky, Čechy, Ukrajince a Gruzínce. Je to obrovská chyba."

Jon Kyl, republikánský senátor pro Arizonu, označil Obamovo rozhodnutí za "nebezpečné a krátkozraké". Kyl, senátní činitel pro poslaneckou disciplínu Republikánů, podtrhl: "Nejenže toto rozhodnutí způsobuje, že je Amerika zranitelná vůči rostoucí íránské hrozbě dalekonosných střel, také to navrací historii zpět do doby studené války, kdy se východní Evropa považovala za region pod vlivem Ruska.

Pro lidi ve východní Evropě tohle bude trpkým zklamáním, ano, varováním.

Kde je názor Čechů? Tady: ano je to zklamání, zcela určitě. Zrada snad ne, uvidíme. Substituční mobilní systém vypadá nadějně, chtělo by to určitě nějakou US základnu. Zachovávám optimismus, dobrá věc je, že se zcela odkopala vlastizrádná Paroubkova ČSSD, píše čtenář, který se podepsal jako Richard Berdych.

Jinak než jako žvanění nelze pokračující diskuzi Jana Čulíka s iniciativou Ne základnám brát. Hnutí si nikdy nekladlo za cíl stát se globálním protiválečným hnutím. Nikdy nepotřebovalo ovlivnit diskuzi o americké zahraniční politice jinde, než v České republice. Proč? To je jednoduché: americká administrativa je v souladu se svými občany v uplatňování Pax Americana ohněm i mečem. Imperiální ambice USA sice po dvaceti letech válečných eskapád v Evropě a Asii ekonomicky vyčerpaly Ameriku tak, že se její ekonomika hroutí a deficit je astronomický, nicméně bude ještě dlouho trvat, než ono historické DOST řeknou sami Američané - pokud se USA do té doby nerozpadnou nebo neudělají státní bankrot.

Svět za louží však Ne základnám ani české občany v tomto případě zajímat nemusí. O americkém radaru rozhodují totiž čeští politici. Mínění občanů ovlivňovali od počátku profesionální píáristé vlády, MNO, MZv, kanceláře NATO a jejich lobbistických institucí Jagello 2000 a to vše zprostředkují krotcí čeští novináři, zvaní na rauty, konference a semináře, případně dostávající americká stipendia pro postgraduální studium na amerických univerzitách. To jsou ty klíčové skupiny, které si iniciativa vybrala a které selektivně oslovovala. A v tom uspěla.

Když jsme se kdysi v devadesátých letech pokoušeli s kolegy marně přimět české televizní stanice, aby vstoupily do moderního světa žurnalistické profesionality (toto úsilí jsme dávno vzdali jako zcela marné), reakcí na naše připomínky byl zcela iracionální, zuřivý, temný hněv. (Svědkem toho byl několikrát Andrew Stroehlein, americký odborník na média a střední Evropu, kterého jsme přesvědčili, aby šel načas pracovat do České televize. Pracovníci zpravodajství ČT mu prostě nevěřili, že kritické analýzy zpravodajských pořadů ČT v Britských listech nepsal on sám, a na poradách mu zuřiví reportéři hystericky mávali před nosem printouty z Britských listů: „Tos napsal ty, ty hajzle, přiznej se!“ Kromě temného hněvu nebylo už nic: skoro nikdo se nebyl schopen v České televizi zamyslet nad tím, že by třeba mohlo na té kritice být něco pravdy a že by se leccos dalo dělat jinak.

Určitou ozvěnu tohoto postoje dodneška cítím v reakcích Lukáše Kantora, aktivisty Ne základnám. Ve svých článcích, reagujících na prosté konstatování faktu, že hnutí Ne základnám se nepodařilo proniknout do mezinárodního diskursu o americké protiraketové obraně ani svými základními argumenty, ani prosazením prostého faktu do povědomí mezinárodní veřejnosti, že v ČR se proti americkému systému protiraketové obrany pro střední Evropu staví cca 60 – 70 procent obyvatelstva, Lukáš Kantor neustále opakuje, buď, že výsledky činnosti hnutí Ne základnám nejsou „tak zlé“ (dokladuje to hrstkou zmínek v článcích na internetu), anebo že, údajně, jiné levicové aktivistické organizace jsou na tom v západních médiích údajně ještě daleko hůř.

Sleduji diskuzi k zrušení plánů na výstavbu radaru v ČR a ve velké míře souhlasím s Janem Čulíkem, píše Petr Šťastný.. Práce na získání většího prostoru v zahraničních médiích mohla být určitě lepší. Pro mě osobně ale byl boj iniciativy Ne základnám sympatický především svým vnitropolitickým rozměrem. Mám spoustu výhrad k politice USA a k politice jejich předchozí vlády ještě víc. Ale co mě přivádělo do varu nejvíc (a bohužel stále přivádí) byla arogance naší vlády, která bez mandátu od voličů tento projekt bezohledně prosazovala. Obecně řečeno, problém radaru pro mě ilustruje bezmocnost občana proti zvůli politických reprezentací.

"That plan would have put the radar and interceptors in Central Europe by 2015 at the earliest. Delays in the Polish and Czech ratification process extended that schedule by at least two years. Which is to say, under the previous program, there would have been no missile-defense system able to protect against Iranian missiles until at least 2017 - and likely much later."

"Tento plán by umístil radar a interceptory ve střední Evropě nejdříve v roce 2015. Zpoždění polského a českého ratifikačního procesu prodloužilo časový harmonogram nejméně o dva roky. To by, podle předchozího plánu znamenalo, že do roku 2017 by zde neexistoval protiraketový systém, který by poskytl ochranu proti íránských střelám - spíše by to bylo ještě později."

Robert Gates, ministr obrany v Obamově administrativě, pro New York Times z 19. září 2009 ZDE

Pane Čulíku, jakkoli s Vámi souhlasím pokud jde o konkrétní nedostatky či opomenuté kroky hnutí Ne základnám (ztotožňuji se  např.zcela s Vašimi návrhy uvedenými na závěr, přece jen nerozumím míře a emotivitě Vašeho odsudku.

Učitel public relations Jozef Bohumil Ftorek namítá, že Iniciativa Ne základnám nedokázala ovlivnit mezinárodní veřejnost. Úspěšný byl prý naopak starosta Trokavce Jan Neoral, neboť o jeho místním referendu informovaly BBC a Daily Telegraph. Nehodlám nikterak zpochybňovat Neoralovu dobrou práci s médii. Přistupuji v této polemice i na Ftorkovu metodologii, kdy měří úspěch výhradně výstupy v zahraničních médiích, třebaže nikdy nebyly hlavním smyslem činnosti Iniciativy Ne základnám, jenž musela kromě komunikace s novináři dělat i spoustu jiných věcí, navíc především ve vztahu k domácí české scéně, na kterou se – i s ohledem na své omezené možnosti – orientovala přednostně.

Domnívám se, že články Jana Čulíka iniciativě Ne základnám a následné reakce si zaslouží odpověď. Když se ptáme po míře schopnosti či neschopnosti, podívejme se na výsledek. Chtěli nám tu postavit radar? Chtěli. Postavili ho? Nepostavili. Není přece nic očividnějšího, než toto. Každý kdo s výstavbou základny nesouhlasil, jistě slavil, a slavil ne bezdůvodně.

Další otázkou je, jaký vliv měl občanský odpor na to, že nakonec administrativa Baraka Obamy rozhodla o tom, že projekt realizovat nebude. Nikdo tu není tak naivní, aby si myslel, že politiku Washingtonu bude určovat česká vláda nebo snad čeští občané.

◄ Neal Ascherson r. 1987 v televizním pořadu After Dark

V srpnu letošního roku publikoval slavný britský novinář a odborník na středovýchodní Evropu Neal Ascherson při příležitosti blížícího se dvacátého výročí pádu komunismu své ohlédnutí k tomuto regionu, jehož krátké shrnutí jsme vydali v Britských listech pod názvem "Češi jako bílé myšky". Ten článek byl v podstatě zklamáním. V sedmdesátých a osmdesátých letech byl Ascherson mezi západními novináři jedním z mála odborníků, mírně levicových, známých popularizátorů nezávislé politiky a kultury ze střední a východní Evropy, zejména Polska. Díval jsem se do wikipedie, jeho slavná knížka The Struggles for Poland vyšla r.1987. Bože, ono už je to přes dvacet let?

Aschersonovi je dnes 77. Ve svém ohlédnutí na protikomunistické revoluce z r. 1989 v jednom ze srpnových vydání Observeru se Ascherson prostě spojil s dnešními starci v Polsku a v České republice a zeptal se jich, co si myslí po dvaceti letech.

Navigace na rudé planetě: Čeští vědci vyvinuli software, který umožňuje pořizovat spektakulární trojrozměrné záběry povrchu na Marsu. Tak se vědci budou moci lépe seznámit s povrchem našeho kosmického souseda, píše Spiegel Online ZDE.

Je to přesně taková informace, která se o ČR dostane do západních médií - jde o něco nového, zajímavého, nezvyklého, o technickou inovaci, jíž její tvůrci vynikli nad ostatní, poznamenává Jan Čulík. Podstatou, jak se dostat do západních médií, je nutnost vzbudit zájem něčím neotřelým, co má ale význam z obecnějšího, mezinárodního hlediska. Čistě vnitřní české problémy zahraniční zpravodajské relace nezaujmou, a pojímat ty problémy čistě česky je stejně pochybené, protože ty problémy mají v dnešním provázaném světě hlubokou vazbu na to, co se děje všude jinde.

Konkrétní příklad: Co se týče problému americké protiraketové obrany, který nezmizel, západní zahraničněpolitické editory asi tolik nezaujme skutečnost, že obyvatelé brdských vesnic nechtějí ve své blízkosti americký radar (i když i to by se do západních médií dostat mělo), ale daleko důležitější je argumentace Karla Dolejšího, že likvidací systému jaderného odstrašení, což umožní Americe, aby beztrestně útočila na kohokoliv jadernými zbraněmi, anebo vytvořením dojmu, že se tohle stane (Rusové si to skutečně myslí) vznikne daleko nebezpečnější svět než dosud, i pro západní editory... :)

Radarová hra je pro svět zajímavá především pro její roli ve vztazích mezi USA a Ruskem. Naše problémy s politiky, kteří kvůli slibu Georgi Bushovi neváhali kupovat přeběhlíky a drancovat zbytky politické kultury v zemi jen proto, aby mohla vzniknout vláda s hlavním úkolem – zajistit v Česku americký radar, svět nechávají lhostejným. Každý si pere své špinavé prádlo sám. Měli bychom minulému americkému prezidentovi poděkovat.

Alexandr Mitrofanov

Na rozdíl od Jana Čulíka si myslím, že komentátor může cokoliv, když se to pokusí dokázat a je to v mezích slušnosti. Může i poděkovat politikům, když se domnívá, že si to zaslouží – nebo, když si myslí, že potřebují podporu. Politik není a priori zlá entita s neomezenou mocí, není a neměl by být apriorní terč nevybíravých žurnalistických útoků jen proto, že je politik. Moc má státník, a to i on zpravidla omezenou. I když většina státníků s mocí nezachází moudře a ve prospěch těch, kdo jim moc zapůjčili nebo potřebují péči, jsou i příklady hodné následování. A ty je třeba vyzvednout. Obama začal pohřbívat nemoudrou konfrontační politiku svého předchůdce. To není důvod k bujaré oslavě, k souhlasu ano. Titulek v každém článku má dvě funkce: naznačit obsah a přitáhnout pozornost. Což titulek „Obamo děkujeme!“ činí. Zdá se, že úspěšně. Skončila jedna "radarová" etepa a je vhodné bilancovat.

Rezignace dosavadního generálního ředitele ČTK Milana Stibrala je platná. Tečka. Radim Hreha vyhrál výběrové řízení , které Rada na Stibralovo místo vypsala a Rada ČTK jej tajným hlasování zvolila do funkce generálního ředitele. Tečka. V minulosti jsem měl několik příležitostí poznat JUDr. Milana Stibrala coby slušného člověka a manažera na svém místě. Osobně pro mě proto zůstává naprosto nepochopitelné, že na sklonku své profesní kariéry se propůjčil k něčemu tak obludnému a nízkému.

Pro věšinu německého obyvatelstva už sexuální sklony individuálních osob nejsou takovým základním tématem jako dříve. Homosexualita existuje, lidé to vědí, a ve své většině to akceptují alespoň jako společenskou eventualitu. Ale stejně by byl pohlavní styk lidí stejného pohlaví v některých případech ještě i dnes zásadním problémem. O tomto divném rozporu mezi vědením a emocí něco v této poznámce...

Príčinou napätia medzi Slovenskom a Maďarskom nie je zákon o štátnom jazyku, ale zámerné klamstvá o ňom. Napríklad v stanovisku zahraničného výboru Maďarského parlamentu z augusta 2009 sa uvádza, že „takmer každá veta zákona o štátnom jazyku obmedzuje etnickým Maďarom – občanom Slovenska používanie ich rodného jazyka a ich slobodu prejavu, takmer každá veta je zameraná priamo proti členom maďarského etnického spoločenstva na Slovensku.“ Alebo, že „niektorí slovenskí občania (napríklad tí, ktorých rodný jazyk je maďarčina) sú predmetom monitorovania, prenasledovania a trestania za používanie ich rodného jazyka...“

Zákon o štátnom jazyku neobmedzuje používanie menšinových jazykov, naopak, odstraňuje viaceré prekážky ich používania. Zabezpečuje však všetkým občanom Slovenska právo na informácie v štátnom jazyku, lebo Slovákom na národnostne zmiešanom území sa toto právo často upiera. Na systematickej novelizácii zákona o štátnom jazyku začalo MK SR začiatkom roka 2008, lebo to vyplývalo z Plánu legislatívnych úloh vlády SR. Parlament zákon prijal 30. júna tohto roku.

Litujeme nevyváženosti obou slovenských příspěvků a rádi zveřejníme maďarský protinázor. (red)

SITA│ Medzinárodná agentúra pre atómovú energiu (MAAE) priala rezolúciu, ktorá vyzýva Izrael, aby pristúpil k Zmluve o nešírení jadrových zbraní a podriadil svoj jadrový program kontrole Organizácie Spojených národov. Agentúra ďalej vyjadrila znepokojenie nad jadrovým vybavením židovského štátu.

V ČTK sepsali článek o Týdnu nepřizpůsobivosti, nazvaný "Prahou pochodují dva tisíce nepřizpůsobivých". Text věrně ilustruje způsob, jakým česká média pracují s informacemi.

Matonohův jediný dosavadní argument, proč by měl být z peněz daňových poplatníků financován výzkum, jemuž se on sám věnuje, je velice pozoruhodný. Jan Matonoha tvrdí „Privatizace vědy v Česku“ , 25. 8. 2009:

Absolvovala sociální pedagogiku na brněnské pedagogické fakultě, souběžně studuje psychoterapii na Pražské vysoké škole psychosociálních studií a pracuje v brněnské organizaci IQ Roma servis. Zde se věnuje dětem a stará se o vydávání časopisu Romano VIP. Nela Živčáková.

Kdy Romano VIP vznikl? Připomíná mi trochu „romské Bravo“. Kdo vymyslel jeho koncepci, co s časopisem chcete dokázat?

V těchto dnech přichází na scénu dokument „Nejnebezpečnější muž Ameriky“ pojednávající o bývalém analytikovi Pentagonu Danielu Ellsbergovi, který v roce 1971 nechal publikovat vysoce utajované materiály týkající se amerického vedení války v jihovýchodní Asii, známé jako „Pentagon Papers“. V relaci Democracy Now! Ellsberg hovořil o novém dokumentu, o tom jak získal, okopíroval a zveřejnil důležité materiály, díky nimž byly Spojené státy alespoň zčásti donuceny zastavit válečnou mašinérii v jihoasijském regionu.

V posledních několika týdnech je slyšet z řad liberálních demokratů i konzervativních republikánů stále častěji volání po nějakém druhu „strategie časného odchodu“ z Afghánistánu. Přichází právě v tom okamžiku, kdy se generál Stanley McChrystal, velitel sil USA v Afghánistánu, a ministr obrany Robert Gates chystají oficiálně doporučit prezidentu Obamovi zvýšení počtu vojsk USA nasazených v této zemi.

V koncepčním dokumentu vysvětlujícím nové pojetí americké protiraketové architektury se výslovně uvádí, že ve čtvrté plánované fázi vývoje nové technologie, tedy kolem roku 2020, systém díky použití antiraket SM-3 Block IIB "pomůže lépe zvládat hrozby raket středního a delšího (intermediate) doletu, jakož i potenciální budoucí hrozbu raket mezikontinentálních směrovanou na Spojené státy" (zvýraznil KD). V této souvislosti je důležité zopakovat si hlavní ruskou námitku proti původnímu projektu evropské protiraketové obrany - totiž že by systém představoval hrozbu ruskému strategickému deterrentu, neboť by byl schopen sestřelovat mezikontinentální rakety startující z ruského území. V pozadí námitky jsou zase jiné americké koncepční dokumenty obsahující úvahy o tom, že USA mohou získat schopnost provést první jaderný úder na území protivníka, aniž by se samy musely obávat odvety.

An English version of this article is in

Někdy na jaře jsem v článku z BL „Prodavač stereotypů, osmašedesátý rok a dnešní mladá generace“ četl o epizodě z literárního semináře Štefana Švece na filozofické fakultě univerzity Karlovy. Při něm se studenti, kteří právě vyjádřili svou odtažitost od Pražského jara a r. 1968 coby pro jejich generaci historicky irelevantní události, zároveň vášnivě pustili do rozepře o umístění radaru v Brdech. Jedni argumentovali: "Už nikdy ruské vojáky na českém území!" a druzí: "Už nikdy žádné vojáky na českém území, ani americké!"

Co mně osobně přišlo nejzajímavější na zmiňované epizodě, je to, jakým způsobem odráží mnohé z postojů mé generace ke komunistické minulosti země, ze které pocházíme.

Slovník české politiky, ten mistrovský Lexikon verbálních hrůz, zaznamenal nový přírůstek. A hned kapitální kousek. Nevím, zda mám přisoudit jeho autorství předsedovi ODS Mirku Topolánkovi, nebo byl on pouze tou osobou, jíž vděčím za intenzívní lingvistický zážitek. Zkrátka v televizní debatě u Václava Moravce chtěl se tento zmíněný politik patrně dovolat lidu a ukázat, že si je vědom jeho existence. A tak několikrát zvolal patetickým hlasem: „A co ti lidi na ulici?“

Vážený pane Čulíku,

ohledně vaší kritiky Hnutí Ne základnám a jeho neschopnosti ovlivnit mezinárodní veřejnost s Vámi souhlasím. Z profesionálního hlediska ovlivňování mínění byly od počátku kampaně proti radaru pozoruhodná zejména vystoupení a aktivity Jana Neorala, starosty brdské obce Trokavec (102 obyvatel), v jehož bezprostřední blízkosti měl radar americké armády původně stát. Jan Neoral dokázal se svým poselstvím, postojem proti radaru „prorazit“i do zahraničních médií.

V březnu 2007 uspořádal obecní referendum, ve kterém občané Trokavce mohli vyjádřit své stanovisko k připravované výstavbě vojenského zařízení USA. O místním, demonstrativním referendu, nápadu tehdy neznámého penzisty, starosty Neorala, informovala domácí i zahraniční média včetně britské BBC.Například britský konzervativní Daily Telegraph informoval o referendu v Trokavci titulkem „Trokavec(97 obyvatel) se postavil Americe“.

Shrnutí v Britských listech ZDE

Prezident Obama se rozhodl ze sobeckých a čistě amerických zájmů nechtít už stavět radar v Česku. Íránská hrozba, před kterou měl radar varovat, není skutečná. Technologie není dobrá. Radar by byl moc drahý. Místo něho plánuje Obama jinou obranu – proti skutečné hrozbě, s dobrou technologií, levnější a dřívější.

Zaráží mě, jak si všichni hned jeho rozhodnutí přisvojují a cupují ho na cucky.

Filosof Ladislav Klíma psával „Byl to vůl a dobrý sociální demokrat.“ Strýc Paroubek hned vyhlásil, že „Obamovo rozhodnutí je velkým vítězstvím českého lidu.“ Tuším, že vůle českého lidu nehrála v Obamově rozhodnutí ani tu nejmenší roli. Analogicky podle jiných rozhodnutí US prezidentů. Proč to Paroubek říká? Doufá, že všichni jeho příznivci jsou pitomci?

Lukáš Kantor jako každý politik musí samozřejmě na veřejnosti prohlašovat, že jeho hnutí je úspěšné a efektivní. Je to virtuální realita. Pět zmínek v Guardianu a dvě v Independentu za posledních několik let neznamenají vůbec nic. Na stránkách BBC se píše, že se protestu proti americkému radaru účastnily "stovky lidí" - moc dobré. To udělalo českému protiraketovému hnutí opravdu reklamu.

Kdysi mi vysvětloval jeden teoretik médií výsledky svých výzkumů. Jak dlouho trvá, než si lidi zapamatují jméno rozhlasového reportéra, který vysílá na nějaké stanici komentáře? Prosím, jeden rok. Pět minut "slávy" - že je vaše jméno zmíněno v nějakém jednom článku - neznamená vůbec nic.

Zkuste si zajet do Londýna a tam se na ulici někoho zeptejte, jestli ví, kde je Česká republika, jestli ví, že se tam měl stavět americký radar, teď zase, že se tam budou rozmisťovat americké rakety, a jestli ví, že proti tomu čeští občané projevují odpor, a jestli ví, že existuje nějaké hnutí Ne základnám. Lukáš Kantor může do Britských listů napsat tisíc článků o tom, jací jsou jeho kolegové senzační, ale realitu to nezmění vůbec v ničem.

Jan Čulík se hluboce mýlí, když tvrdí v článku „Selhání iniciativy „Ne základnám“, 18. 9. 2009, že se v cizině vůbec nevědělo o odporu většiny českých občanů proti radaru. Jakkoli možná nedostatečně, přeci jen se podařilo „komunikovat postoj české veřejnosti do zahraničních médií“ a to i díky činnosti Iniciativy Ne základnám, jejíž mluvčí poskytli různá vyjádření i tak autoritativním světovým médiím jako jsou britské BBC ZDE ZDE či americké deníky The New York Times a Washington Post .

Zůstaňme ale u Čulíkovi důvěrně známé Británie.

KD│ Na esej z minulého týdne (česky shrnuto ZDE) jsem dostal poněkud více reakcí než obvykle. Většina komentářů - což zde nepřekvapí - se soustředila na mou připomínku, že naděje na lepší budoucnost, jež je v dnešní kulturní konverzaci všude tak beztarostně nabízena, čelí jistému zklamání. Na první pohled to nemusí vypadat jako kontroverzní tvrzení; jedním z klíčových faktů týkajících se naší budoucnosti je přece to, že fosilní paliva, která umožňují současný životní styl celého průmyslového světa a poskytují základnu pro přežití stamilionů lidí ve Třetím světě, rapidně docházejí - a v dohledu není žádná adekvátní náhrada.

Když padne nějaké rozhodnutí, je vždy zajímavé se dívat na to, jak chovají lidé, kterých se nějak dotýká nebo ti, kteří v oblasti dopadu dotyčného rozhodnutí sváděli nějaký, byť názorový, střet… Jak už to tak chodí, rozhodnutí vždy někoho preferuje a někoho upozaďuje. Taková už rozhodnutí prostě jsou. Rozhodnutí USA o odstoupení od záměru postavit velikou kouli lásky ke strýčkovi Samovi v Brdech má s odpůrci a zastánci radaru společného asi tolik, jako kurs zaoceánské lodi s názorem korýšů uchycených pod čarou ponoru na konstrukci lodi a dějiny mořeplavby. To ovšem našim korýšům nebrání v tom, aby se dělala silná prohlášení o vítězství a porážkách, která jsou na jedné straně rámována prohlášením, že prezident Obama je zbabělec a na straně druhé tím, že USA vyslyšely ČSSD.

Souhlasím s Josefem Ftorkem, že jediným úspěšným protiradarovým aktivistou, který porozuměl, jak se dostat do západních médií a pochopil, co mezinárodní novináře zaujme, byl trokavecký starosta Jan Neoral. Všechny ty řeči stoupenců protiradarových aktivistů o tom, jak jsou západní média "zaprodaná" a jak se o názor obyčejných lidí "nestarají", či jak "není možné" přesvědčit anglosaského novináře, aby se staral, co se děje v České republice, jsou jen typické české výmluvy "proč to nejde". Namísto toho, aby se lidé starali, jak to udělat, aby to šlo, Češi často raději vypracovávají vysvětlení, proč nic nejde a nemá cenu vymýšlet efektivní řešení.

Západního novináře zaujme anarchisticky provokativní, přemýšlivý, vtipný a neideologický postoj a zábavná akce. Právě proto se dostal Jan Neoral do konzervativního ! Daily Telegraphu (určitou roli v tom hrály nejen britské sympatie pro každého podvratníka, ale i podprahový nacionalismus tohoto konzervativního listu, jemuž jdou Američané - často právem - na nervy a z hlediska britského elitářství se na ně deník dívá spatra. Tohoto všeho Jan Neoral efektivně využil, možná ani nevěděl, že se mu podařilo psychologicky uvést v provoz ten pravý mechanismus.

KD│ Prezident Obama schválil doporučení ministra obrany Roberta Gatese a Sboru náčelníků štábů ohledně nového přístupu k protiraketové obraně Evropy založeného na postupné adaptaci k měnícím se podmínkám. Tento přístup je založen na zhodnocení íránské raketové hrozby a na závazku rozmístit technologii, která je vyzkoušená, šetří náklady a bude schopna se přizpůsobit měnícímu se bezpečnostnímu prostředí, informuje bývalý náměstek ministra obrany, dnes bezpečnostní analytik Center for Defense Information (CDI) Philip Coyle.

Malá Moldávie, sevřená mezi Rumunskem a Ukrajinou, neprožívá zrovna nejšťastnější etapu své existence. Po dubnových volbách se nepodařilo zvolit novou hlavu státu, a tak v červenci následovaly volby mimořádné. Opět v nich zvítězili komunisté, ale sjednocená opozice získala těsnou většinu 53 hlasů ze 101. Dost na to, aby zvolili předsedu a vedení parlamentu, zformovali kabinet, ale málo k tomu, aby měla země nového prezidenta.

Oznámení Washingtonu, že ustupuje od výstavby části své protiraketové obrany v Česku nelze pokládat za vítězství Moskvy. Je to především vítězství rozumných sil v USA. A je to tady: Spojené státy oznámily, že ustupují od svého záměru postavit na území Česka a Polska prvky Národní protiraketové obrany USA (NMD). Mizí tak velké téma štěpící českou politickou scénu od okamžiku, kdy v roce 2004 internetová media jako Britské listy a Publica.cz upozornila na chystaný záměr i probíhající tajná jednání.

Polsko nebylo "zdrceno" Obamovým rozhodnutím zrušit protiraketovou obranu. Vztahy Polska s Ruskem jsou už na úplně nové úrovni, argumentuje v deníku Guardian Tomáš Valášek, bývalý šéf oddělení pro bezpečnost a zahraniční politiku na slovenském ministerstvu obrany a nynější ředitel pro zahraniční politiku a obranu ve Středisku pro Evropskou reformu.

Poláci a "další Východoevropané" v posledních měsících velmi aktivně navazovali podle Valáška nové vřelé vztahy s Ruskem. Zejména Polsko považuje zrušení americké protiraketové obrany za potvrzení, že jeho posílení vztahů vůči Evropské unii bylo správným rozhodnutím.

KD│ 12. září ve věku 53 let, sama v motelovém pokoji v nevomexickém Santa Fé, po dlouhém boji s Crohnovou chorobou zemřela Elisabeth Rickeyová - víceméně neznámá žena, která ukončila politickou kariéru bývalého vůdce Ku Klux Klanu Davida Dukea. Nikdo jiný, koho jsem potkal, nebyl tak oddán boji proti nenávisti jako "Beth" Rickeyová, která počátkem 90. let zabránila tomu, aby byl Duke zvolen do federálního Senátu, napsal Kenneth Stern, ředitel American Jewish Committee pro antisemitismus a extrémismus, na serveru Forward.com.

Optimistický ryk z Lidového domu, stejně jako kvikot Humanistického hnutí, které okamžitě po "pohřebním průvodu americké delegace na české zamini" začalo hned slavit "konec radaru v Čechách", vychází z americké PR interpretace informací americké administrativy. Vše je ale jinak.

Tentokrát České republice hrozí, že na svém území bude mít americké rakety SM-3. A budou to "Obamovy" rakety, ne "Bushovy"... Hope isn't reality.

Co vy na to? Nejprozíravěji reagovalo hnutí Ne základnám, když prohlásilo, že "zrušení výstavby radaru je správný krok", ale hnutí "zůstává ostražité, neboť český parlament neměl ještě možnost obě proradarové smlouvy zamítnout." Zrušení výstavby radaru americkou administrativou je správný krok. Ale je to prozatím krok první. Zrušení smluv o umístění komponent amerického protiraketového systému českou administrativou je budoucí správný krok. Teprve pak bude možné oslavovat. Do konce roku, kdy by měly být podepsány mezi Moskvou a Washingtonem balíky odzbrojovacích smluv, bývá na obou stranách světa ještě hodně co pochopit, hodně co říci a hodně co vykonat. Spojené státy musí předně pochopit, že jádrem odzbrojení je deklasifikace politicky odlišných režimů jako nepřátel, nevměšování do jejich vnitřních záležitostí a respektování státoprávního uspořádání a výběru politické reprezentace - volby jejich občanů.

◄ La Fête de l'Humanité

Strávil jsem minulý víkend na slavnosti l'Humanité, v parku La Courneuve, na severovýchodním pařížském předměstí, nedaleko letiště Roissy Charles de Gaulle. Přišlo půl miliónu lidí. Odhadoval bych, že každý desátý účastník byl neevropan. Letošní slavnost l'Humanité byl obrovský diskusní mítink. Po dobu tří dnů se tam diskutovalo, nepřetržitě, organizovaně, přátelsky, od 10 h ráno do půlnoci. Jelikož nemám co skrývat, a jelikož jsme ve Francii, musím dodat, že se tam také vesele popíjelo. Byly zastoupeny všechny vinařské oblasti. Je zajímavé pozorovat, jak muslimové nerespektují Korán.

Severoatlantické společenství v pátek nabídlo Moskvě spolupráci při plánování obrany. Oznámilo, že raketové štíty, vyvíjené v USA a v Evropě, by mohly být integrovány do ruských systémů.

Bývalý dánský premiér Anders Fogh Rasmussen naléhal ve svém prvním projevu jako generální tajemník NATO, aby Rusko a Severoatlantické společenství zahájily bezprecedentní společnou analýzu současných bezpečnostních rizik ve světě.

Odpor proti americké radarové základně není první a již vůbec ne poslední formou odporu občanské veřejnosti proti vládě. Z hlediska většinového nesouhlasu českých občanů s tímto záměrem a ve srovnání s tím nepatrné účasti na aktivitách protiradarových iniciativ, se skutečně jedná o neúspěch. Avšak ten má svůj objektivní základ v historické zkušenosti českého národa, která podlomila jeho sebedůvěru a víru v úspěch společného úsilí o cokoliv. Protiradarové iniciativy se však z hlediska získání masové podpory občanů dopustily i řady chyb. Pro úspěch příštích občanských nepokojů je nutné tyto chyby kriticky a sebekriticky analyzovat, a nikoliv jen alibisticky zdůrazňovat vlastní zásluhy.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. Britské listy si každý měsíc otevře 200 000 individuálních IP adres. Finančně však na provoz listu přispívá jen kolem 200 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře.

V srpnu 2009 přispělo celkem 183 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 32 771.45 Kč, příjem z reklamy byl 3000 Kč. Na kontě Britských listů v Raiffeisenbance jsme měli 31. 8. 2009 částku 7846.62 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a € 511.25.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.