Existuje celá řada definic fašismu, které zachycují různé aspekty tak, jak se jeví při pohledu z různých dob a (politických) směrů. Tyto definice jsou ve vzájemném napětí a zčásti si odporují - od věroučně stalinské "vlády nejreakčnější části finanční oligarchie" přes Mannheimovo vymezení prostřednictvím superpragmatického zacházení s ideologií ("Pravda fašistu nezajímá, důležité je výhradně to, co působí") až ke konzervativním pojetím, která se zpravidla zaměřují na nucenou politickou aktivizaci obyvatelstva ve fašistických režimech. Snad kromě opravdu ortodoxních stalinistů stavících na první místo třídní aspekt se však patrně všichni shodnou na tom, že fašismus za prvé a především akcentoval stát, který zbožštil, extrémně posílil a dovolil mu zasahovat do oblastí, z nichž předtím býval striktně vyloučen.

Zaujal nás stručný průzkum veřejného mínění z letošního ledna, který tehdy provedla agentura STEM. Podle ní si prý myslí 87 procent českého obyvatelstva, že "Mezi současnými českými politiky a politiky z komunistické éry není rozdíl". Může to být skutečně pravda?

Rozhodli jsme se zjistit podrobným průzkumem, co si lidé skutečně myslí o dnešním režimu v porovnání s dobou před rokem 1989. Ve spolupráci s jedním britským a jediným českým sociologem jsme připravili podrobný elektronický dotazník a byli bychom vám velmi vděčni, kdybyste nám ho vyplnili. Chceme se dovědět, jaké jsou vaše skutečné názory a co je jejich motivací. Dotazník vznikl tak, že jsme provedli předběžný průzkum o tom, co si lidé myslí, na základě vzorku asi 40 osob, a na základě jejich odpovědí byly zformulovány naše dnešní otázky.

Výsledky našeho elektronického průzkumu zveřejníme česky i anglicky, na Západě v akademických publikacích.

Velká prosba: Dotazník je opravdu podrobný a k jeho vyplnění budete pravděpodobně potřebovat více než půl hodiny, zřejmě asi tak 45 minut. Nicméně se domníváme, že je velmi důležitý a pevně doufáme, že si k jeho pozornému vyplnění naleznete pro nás trpělivost i čas.

Dotazník má dvě části: První z nich se týká vašich názorů na dnešní dobu a na dobu před rokem 1989. Druhá část se skládá z - obecných - sociodemografických dotazů na vaše postavení ve společnosti: ta by nám měla poskytnout informace, kdo na dotazník odpověděl. Veškeré odpovědi jsou ANONYMNÍ. Neshromažďujeme žádné osobní údaje respondentů. Prosíme vás, abyste vyplnili dotazník CELÝ. Kdo nevyplní kompletně i druhou, sociodemograficky identifikující část, namáhal se zbytečně, neboť jeho názory nebude možno do výsledku zahrnout.

Předem vám mnohokrát děkujeme za vaši pomoc, za vaši trpělivost při vyplňování dotazníku a za váš čas.

Těšíme se na vaše odpovědi.
Jan Čulík, šéfredaktor

Dotazník je k vyplnění ZDE

Pozn. JČ, pátek 18.30: Od včerejšího poledne, kdy byl dotazník zveřejněn, ho kompletně vyplnilo přes 1800 osob. Dalších cca 600 osob ho začalo vyplňovat, ale vzdali se v polovině. Pokud vás můžeme prosit, žádáme o trpělivost a o vyplnění až do konce. Výsledky jsou už nyní velmi zajímavé.

Délka dotazníku. Pro vaši informaci. Dotazník se skládá z 9 věcných a 16 sociodemografických otázkových celků. Ty věcné otázkové celky mají vždy několik podotázek, dva otázkové celky jsou však výjimečně velké, jeden má 37 podotázek, druhý 27 podotázek, ostatní vždy jen několik. Sociodemografické otázky (jste muž/žena?, kde bydlíte?, jaká je vaše profese?, atd.) jsou o hodně stručnější. Jeho vyplnění by mělo trvat maximálně 45 minut.

Neděle 19.00: Dotazník do této doby kompletně vyplnilo 2740 osob, vzdalo ho 880 osob. Počet nedokončených vyplnění poklesl na 24,3 procent, děkujeme za trpělivost.

Experti tvrdí, že největší změny amerických pravidel pro finanční sektor od doby Velké deprese nezabrání další krizi. Návrh zákona, který minulý týden prošel Senátem, podobně jako stejně zaměřený návrh ve Sněmovně reprezentantů, obsahuje slabá místa a mezery oslabující dopad těchto norem. Mnohá opatření závisejí na účinnosti práce regulačních agentur - těch samých, které poslední krizi nedokázaly ani předpovědět, natož jí zabránit.

Poslední článek jsem nemyslel jako provokaci, ani jsem to nepsal v nějakém rauši, jak mě podezřívá jeden diskutér na blogu Outsidermedia, kde můj text převzali. Přiznávám, že jsem ty body nastřelil jen nahrubo a uvědomuji si, že problém si opravdu zaslouží více pozornosti. Takže reakce Ondřeje Palkovského a Pavla Urbana jsem si vysloužil po právu. Ne snad že bych chtěl odvolávat, co jsem napsal, ale patří mi výtka za přílišnou stručnost příliš nehledící na souvislosti.

Za největší tři bludy kolem současné fáze finanční krize v eurozóně pokládá The Economist jednak to, že je vina svalována na finanční a kapitálové trhy, druhak to, že se šíří víra v účinnost záchranných balíčků, a to přímo úměrně jejich velikosti, a v posledku to, že se přeje rychlým regulačním a restrikčním opatřením na úkor hlubších strukturálních změn. The Economist samozřejmě označuje za bludy to, co v poslední době produkuje evropská, a nejen evropská, politická scéna a je důležité si uvědomit, že jakkoliv má tato nepochybná autorita pravdu, kromě dalších zisků velkých hráčů na finančních trzích to nepomůže vůbec nikomu.

Celovečerní dokument Michaela Moora O kapitalismu s láskou vysílala v sobotu večer britská komerční kulturní televize Channel Four. Stoprocentně mě nezaujal. Je příliš rozkouskovaný a honí postupně - příliš mnoho zajíců. Možná, že když sedíte v temném sále v kině a nemůžete utéct, dokážete se na Moorův film soustředit, ale při vysílání filmu v komerční televizi, kdy je argument každých patnáct minut přerušován pětiminutovou pauzou na reklamy, je nesmírně dezorientující - narušuje to divákovu pozornost.

Přesto byly určité části filmu naprosto šokující. Jak napsali britští diváci na fóru k filmu: "Ten film je děsivý a přesně totéž se teď děje v Británii. Jaký bude další krok? Odebrat nám plebsu volební právo?"

"Ten film by se měl promítat ve školách, aby se mladí lidé nestali obětí téhle kapitalistické katastrofy, kterou vytvořila vládnoucí elita."

Jestlipak se najde v České republice grantová agentura, která by zorganizovala rozesílání DVD s Moorovým filmem na české střední školy a uspořádala k tomu veřejné diskuse? Co takhle Člověk v tísni?

An English version of this article is in

Izrael nabídl prodat r. 1975 jihoafrickému režimu, založenému na apartheidu, jaderné hlavice. Podrobnosti v angličtině ZDE

Jako dlouholetý pozorovatel dění v oblasti vynucování práva (justice, státní zastupitelství, policie)jsem byl zvědav, jak se politické strany postaví k související problematice při tvorbě programů a v předvolební agitaci. Důvod by zde jistě byl. Vždyť sociální demokraté stále věří, že uveřejnění Kubiceho zprávy těsně před volbami r.2006 je připravilo o vítězství a asi nikdo nepochybuje o ničivém odrazu skandálu kolem záchrany Jiřího Čunka před soudním řízením ve volebním výprasku, který utrpěla ODS v senátních a krajských volbách r.2008. Dění v této oblasti může mít vliv na veřejné mínění, potažmo pak na výsledky voleb, takže strany by měly z nemilých zkušeností vyvozovat pro sebe závěry. Ale oba skandály vyšuměly do ztracena a komunita nespokojených s počínáním státu v resortu spravedlnosti není dost početná, aby stála za pozornost sběračům hlasů. Proto strany vesměs napřely své intelektuální úsilí do jiných směrů.

Institucionalizovaný výzkum veřejného mínění byl od svých počátků úzce propojen s médii. Tato tradice vznikla přirozeně v USA. Po úspěšném odhadu výsledků prezidentských voleb v roce 1936, získal George Gallup pro poznatky ze svých pravidelných šetření více než 100 stálých předplatitelů. I u nás se s rozšířením výzkumných institucí po roce 1990 postupně podobná praxe ujala a různá média se stala častými zadavateli zejména předvoleních zjišťování. Pro některé soukromé agentury představovaly takové průzkumy, připravované na objednávku, nezanedbatelný zdroj finančních prostředků. Počet médií se zájmem o výsledky se v průběhu let nesnižoval a ani hospodářská krize nezbrzdila zájem o ně. Neznámějšími se staly průzkumy České televize a v letošní předvolební kampani se k ní přidal i Český rozhlas.

Mediální zpravodajství výsledky šetření nejen vyhledává, ale prostřednictvím jejich interpretace „vytváří“ nové „události.“

Blížící se volby do PSP ČR, ale hlavně sama předvolební atmosféra, je zajímavá hned z několika pohledů. Především, jak lze vypozorovat z ohlasu a reakcí čtenářů, blogerů, ale i běžných občanů, je velmi agresivní, bezohledná, nekulturní a vulgární, ale především nesmírně drahá.

Trestné činy se musejí trestat, ať je páchá kdokoliv, a majetek a životy má stát povinnost ochraňovat. Mohou však za spáchané trestné činy paušálně všichni Romové? (JČ)

Píše Zdeněk Cvrček:

Včera jsem v pozdních odpoledních hodinách jel autem po jedné z hlavních silnic směrem do Prahy. To že bilboardy způsobují poruchy v soustředění řidiče na dopravní situaci je zřejmé. Že to ale budou bilboardy poněkud málo duchaplné je ovšem ještě horší.K tomu abych ale napsal tento článek mě dovedlo až to, že ve své schránce doma jsem nalezl obálkou s heslem “Váš hlas rozhodne“ a v tu chvíli jsem viděl před očima tu šňůru bilboardů, kde na jedné polovině je rozesmátá tvář Petra Nečase a na druhé zakaboněná tvář Jiřího Paroubka. Ano, tak funguje podprahové vnímání!! píše Michal Horák.

Nejprve několik autorských upozornění

Níže se budu se věnovat problematice tzv. „nelegálního“ downloadu filmů, se kterým mají mnozí čtenáři jistě vlastní zkušenost. Filmové médium a jeho kopírování pomocí Internetu je v současnosti možná tím nejikoničtějším příkladem oblasti, která bývá spojována s tzv. pirátstvím, píše Robert Šimáček.

Chovám respekt ke starým lidem a stáří obecně. Dobře vím, že projít v tomto světě dlouhý kus životní pouti není žádná legrace a stáří s určitou pravděpodobností čeká i mne. Přesto se chci postavit na obranu facebookové generace, která svou frustraci ze styku se starými lidmi vyjadřuje, nepříliš šťastně, zakládáním internetových skupin a webovým brbláním.

Pan Šimáček se ve svém příspěvku diví, jak je možné, že kdykoliv se zmíní svým západním známým, že krade filmy z internetu, jsou šokováni a považují ho za zloděje. Jenže on tím zlodějem bohužel je. Ty filmy někdo vyrobil za nějaké peníze, které do nich investoval, vytvořil určitou hodnotu a má právo na spravedlivou mzdu. To není manna spadlá z nebe, která je k dispozici zadarmo každému.

V tomto týdnu budou občané ČR v řádném termínu volit své zastupitele do Poslanecké sněmovny. Budou volby, a to je v současné situaci zdánlivě referendum o krizi, o jejích řešeních, a o politicích. Paroubek, nebo Nečas, nebo Radek John. Kampaň byla poměrně jednoduchá, nepříliš propracovaná. Personalizace a osobní útoky byly na denním pořádku. A tak v této kampani zapadly ty důležité věci.

Viz Plzeňský deník ZDE

Po té , co jsem si vyžádal neutrální prostředí, jsem se v sobotu večer setkal s panem Radkovským, který má v rámci své organizace nazývající se katolická církev funkci plzeňského biskupa. V restauraci Central na plzeňském náměstí jsme spolu u piva hovořili asi dvě hodiny, píše Milan Kohout.

Manipuluje pan Milan Daniel se čtenáři ("Arogance moci a politická diskriminace", řekl soud), jak mu to podsouvá pan Potměšil ("Soud nic takového nenapsal")?

Přečetl jsem si článek pana Potměšila, ve kterém rozebírá výrok soudu k jedné ze žalob podaných severokorejskými pracovnicemi na Cizineckou policii ČR. Pan Potměšil ve svém článku má pravdu v tom, že v rozsudku není uvedeno stanovisko soudu ve znění, v jakém je nadpis článku pana Daniela. Toto je ale také jediná oprávněná připomínka, která se uvedeného článku týká. Nicméně, nadpis článku vystihuje charakter rozhodnutí soudu, píše Milan Medek.

Lukáš Kantor snad ani nepotřeboval upozorňovat na údajné výroky Mirka Topolánka, týkající se plánu ODS udržet se u moci prostřednictvím TOP 09 a Věcí veřejných. (viz článek „ODS a její satelity“). Pokud jejich program zaujme voliče do té míry, že získají převahu v parlamentu, budeme chtě nechtě muset přijmout demokratické rozhodnutí voličů a pokusit se najít odpověď, proč je levice v této zemi, v této krizové době, natolik neschopná jednotně vystupovat, nabízet přijatelná řešení a tudíž přivést k urnám své voliče.

V parafrázi na slavný projev Martina Luthera Kinga se mi chce taky říci, že sním o zemi, v níž pojmy svoboda a zákon nebudou v rozporu. Sním o zemi, v níž budeme hrdi na slovo vlast a nebudeme se za to stydět. Sním o zemi, v níž ti slušní a poctiví nebudou v nevýhodě před těmi neslušnými a nepoctivými.

Rozhodl jsem se napsat nejodvážnější článek svého života. Když nahlas pohaním starostu města, kde bydlím, neuklidí mi v zimě před domem sníh. Když se pustím do zaměstnavatele, přijdu o práci. Když se ale veřejně zastanu předsedy ČSSD Jiřího Paroubka, čeká mě mnohem horší osud – sociální vyloučení. Spolužáci ve třídě mi na facebooku založí anti-stránku a přestanou mi radit při zkoušení. Rodiče mě vydědí. Prarodiče se obrátí v hrobě. Manželka se se mnou rozvede. Milenka přestane předstírat orgasmus. Děti se mě zřeknou. Psovi se zježí srst a dobrovolně se uchýlí do útulku. Přátelé mi přestanou brát telefon. A čtenáři si můj text vytisknou na jemný papír a dokáží mi s ním, jakou rukou konají toaletní hygienu. Přesto tuto společenskou sebevraždu nyní spáchám. Myslím, že týden před volbami do poslanecké sněmovny je pro to vhodná chvíle. Jak by napsal jakýkoliv patetik, nemohu prostě jinak, nemohu již mlčet, čest a stud mi to nedovolí.

KD│ Schopnost chobotnice splynout s prostředím a vyhnout se tak zpozorování závisí na síti pigmetových buněk. Podobně decentralizovaná síť pozemních jednotek může vyhodnotit hrozby rychleji a odpovědět přiměřeněji než centralizovaná velitelská entita umístěná daleko od místa akce, tvrdí výzkumníci z University of Arizona.

Vážený pane Sergeji Magide,

zlobíte se, že jsem upíral Fabianovi Goglo označení „český alibistický vůl“ jen proto, že nepochází z české kotliny. Tvrdíte, že je to ode mne jakési uplatnění norimberských zákonů na právo diskutovat, „fremdartiges Blut raus“. Co byste také mohl čekat od člověka, který si myslí, že v roce 1945 Prahu vojáci Rudé armády osvobodili? Mimochodem, nenapsal jsem ruští vojáci, ten titulek byl byl redakční.

Otevřený dopis panu Sergeji Magidovi. A nejen jemu.

Budu také licoměrně zdvořilý jako p. Profant s jehož názory bezvýhradně souhlasím.

Položím Vám s dovolením pár dotazů. Zajímalo by mne jaký v tom je motiv, nám v Čechách nastavovat toto zrcadlo a udělovat nevyžádané rady. Snahám a vyjadřování místních celkem rozumím, ale motiv těch ostatních mi zůstává celkem skryt.

Co si myslíte , jak by podobný pokus výkladu historie dopadl třeba ve Švýcarsku?<

Pane Skácele, je mi líto, ale považovat za "lepší lidi" nějaké osoby jen proto, že mají určitou národnost (třeba českou!) je - obyčejný fašismus. Nacisté to praktikovali vůči židům, víte o tom?

Představa, že "cizinec" nesmí kritizovat nějakou národnostní komunitu, je naprosto nepřijatelná. (Pamatujete, jak tuto bigotnost ironizuje a kritizuje už Karel Čapek v Bílé nemoci, kde vedoucí Lilienthalovy kliniky dvorní rada Sigelius nechce přimout doktora Galéna, "protože je to původem cizinec?

Ti pánové a dámy, co vzdychají nad jakousi kdysi "jinou" ČSSD, myslí ve skutečnosti "žádnou" ČSSD. Ta a její program jim totiž vadí víc než jakýkoli fackovací předseda, na kterého je třeba se soustředit.

Pan Zdeněk Holub by se měl zamyslet nad tím, co v úvodní větě svého dopisu říká. V jaképak on to tenkrát byl po roce 1945 straně? Ve straně, která radikálněji než KSČ usilovala o zavedení socialismu? Ve straně, jejíchž 30% členů po puči v roce 1948 do KSČ vstoupilo?

Co tenkrát udělal pan Holub? Věděl či ví dnes, že v tehdejší ČSSD byla silná komunistická agentura a přesvědčení mnoha členů (s nimiž jsem mluvil) bylo radikálně levicové?

Volte si, koho chcete, páni holubové, ale nenamlouvejte nám ani sobě, že byste volili ČSSD, kdyby tam nebyl ten či onen ošklivý a zlý předseda..!

Konec konců i tzv. Strana práv občanů už přiznala na svých doplněných plakátech barvu. Zemanovci prý jsou alternativou k Paroubkovi. Jistě, když nic jiného, ať ČSSD ta koza chcípne, zní základní důvod jejich existence. O nic víc jim nikdy nešlo. Chudák Zeman, kde to skončil...

Mnoho Čechů by podle listu Economist rádo vidělo, aby Jan Fischer dál zůstal premiérem. To se však nestane a zkorumpovanost a hašteření politiků způsobuje, že Češi jsou v malátné beznaději. Některé kulturní osobnosti jako Marta Kubišová utvořily nadstranické hnutí "Vyměňte politiky", jiní jako bývalý populární ministr zahraničí, aristokrat Karel Schwarzenberg, utvořili novou stranu, jako je konzervativní TOP 09, o níž však kritikové tvrdí, že kromě Schwarzenberga nemají její ostatní představitelé dobrou pověst. Kontroverzně rozeslala TOP 09 voličům falešné složenky, čímž chtěla upozornit na zadluženost jejich země.

V předvolebním hemžení zapadl bůhvíproč velice závažný materiál z března tohoto roku. Zástupce šéfredaktora Jaroslav Plesl zveřejnil na webu Lidových novin údajné výroky Mirka Topolánka pronesené na schůzce se členy Americké obchodní komory (článek Vynikající referát z hotelu Hilton). Pokud jsou slova bývalého premiéra opravdu autentická, potvrdila nejhorší tušení mnohých kritiků TOP 09, Zemanovců i Věcí veřejných.

An English version of this article is in

Jiří Paroubek si spravedlivou kritiku některých svých veřejných vystoupení nepochybně zaslouží. Co si ale rozhodně nezaslouží, je soustředěná nenávistná, štvavá kampaň, kterou proti němu vedou některá média v čele s MF Dnes. Ta je produkována profesionálně, na několika úrovních vnímání, a zacílena na vybranou cílovou skupinu mladých voličů, u nichž lze předpokládat, že se nebudou rozhodovat racionálně, ale emocionálně. Webové stránky odpůrců, skupiny na Facebooku, průhledné „průzkumy“, organizovaná virtuální „demonstrace“, programová a promyšlená dehonestace levice, otevřená vulgarita s neskrývaná sprostota – to vše a mnohé další spolupůsobí k tomu, že Paroubek je představován jako odpudivý tlusťoch s bradavicí, notorický lhář, člověk, který se neumí usmát a má naopak permanentně nasazen nasupený a zlobný výraz.

An English version of this article is in

Píše se rok 2010. Žijeme v jedenadvacátém století a prostřednictvím technologií, jež lze nejsnáze popsat pomocí zástupných pojmů typu PC, internet, či Facebook, si vychutnáváme nejmodernější informační komfort založený svým původem na usilovné duševní a přísně racionální práci přírodovědců a techniků počínající již někdy na začátku 20. století. Chceme-li, můžeme se dnes dovědět kromobyčejně rychle cokoliv a kdykoliv. Zdá se, že bychom mohli opustit stereotypy (ne)myšlení našich předků a hodnotit dění kolem nás bez předsudků a bez emocí, pouze prostřednictvím racionální analýzy faktů a souvislostí.

Zmatek. Neustálá mediální masáž. Volební šílenství a rozvoj buranokracie. Třídní boj neskončil, válčí se o platy, o koryta, o přežití. Pravice versus levice? Mladí versus staří? ptá se Jan Rubán.

Díky letité, plíživé a nenápadné masáži laické veřejnosti a účinnému potlačování projevů nespokojenosti lékařů dnes nikoho nezajímá, že doktor pracující v nemocnici stráví ve svém zaměstnání za mrzký peníz podstatně více času, než ostatní pracující občané. Nemá za to žádné výhody ani odměny, právě naopak - je za svou pracovitost permanentně postihován, trestán. Všichni víme jak. Ponižující nízká základní mzda s perspektivou směšně zanedbatelného zvýšení během dalších let v zaměstnání nutí lékaře odpracovat neúnosné množství přesčasových hodin k dosažení rozumného finančního ohodnocení, napsal Jiří Sedlák.

Práce lékařů vždy měla svoje zvláštnosti. Myslím, že dělat lékaře je skutečně poslání. Nechci tím nikoho manipulovat k dobrovolné činnosti, ale prostě to tak je. Dobrý lékař pracuje pořád. Budí se hrůzou zda činil správně, angažuje se v cizích problémech, a to nejenom medicínských. Trpí jeho rodina a často si blízcí opravdu dobrého lékaře postesknou "chtěli bychom být tvoji pacienti". Na ty čas máš na nás ne.

Přečetl jsem posměvačné, urážlivě jizlivé a licoměrně zdvořilé dopisy p. Profanta a pana anonyma p. Golgovi a mě doslova zamrazilo v zádech, píše Sergej Magid.

Jindřich Kalous si zcela správně nenárokuje copyright na svá doporučení vládám a mezinárodním institucím. Hned první bod představuje jeden z tradičních způsobů, jak se vyrovnat s obtížně splatitelnými závazky. S úspěchem jej využívali středověcí králové i někteří čeští polistopadoví podnikatelé.

Uvědomuji si, že toto prohlášení nelze očekávat od středoproudých médií, neboť PR image vůdce civilizovaného světa by takovou hanu neuneslo. Přece jenom nemáme žádné další demokratické eso v rukávu, jež by se této navýsost důležité úlohy mohlo zhostit s Obamovým charismatem a aureolou vizionářského mírotvorce, a těch pár jeho přehmatů, při nichž umírají nevinní, se přehlédne nebo zamete pod koberec. I faraón se někdy utne.

Starosta města Holešov a senátor za ODS se chystá na podzim obhájit oba posty. Tolik v úvodu rozhovoru šéfredaktora regionálního deníku Naše adresa „Holešovsko“ ze 17. května 2010 s PaedDr. Zdeňkem Janalíkem. Pozorně jsem si celý rozhovor přečetl, abych si ověřil, jaký je zpětný pohled na jeho pomalu končící mandát jak ve funkci starosty, tak ve funkci senátora.

Paní Valkárová položila otázku, k čemu ti staří vlastně jsou, otázku, kterou si klade hodně lidí. Symbolem dnešní doby je mládí, úspěch, dravost a bezohlednost. Takové bylo mládí vždy, ale bylo křesťanskou výchovou usměrňováno a vedeno k povinné úctě ke stáří.

Již několik měsíců sledují oči celého světa Řecko, „slabý článek“ v ekonomice eurozóny, jak tato země bojuje o přežití proti bankrotu se závratným deficitem (na úrovni 14% HDP), astronomickým dluhem (nehorázných 130% HDP), a - což je vůbec nejdůležitější – s kolabujícím výrobním sektorem. V mnoha ohledech mělo smysl sledovat řeckou ságu, neboť příslušné ekonomické aspekty jen představují zrcadlový obraz všeho toho, s čím jsme si spojovali politiku ve věku financializace, píše Chronis Polychroniou.

Mám před sebou dnešní noviny. Titulky jsou jak je vidět, nezajímavé. „V Troubkách se mísí strach se vztekem; Na Ostravsku první případ rabování“. Pak v televizních novinách škodolibé kopnutí si nejvyšší politickou celebritou tohoto státu do politika, který se v holinkách procházel po povodněmi zkoušené Moravě pře pár lety. Napadá mě, čtou lidé v Troubkách teď Britské listy? A čtou je vůbec? Co by říkali propuštění 80 pedagogů University of Glasgow, nebo pádu letadla s polskou delegací? Na Moravě k jadrnému naštvání není nikdy daleko, píše Alois Michálek z Břeclavi.

William Pfaff v pondělním vydání Truthdigu rozebral nejdivočejší scénář německé reakce na řeckou krizi, aby dospěl k názoru, že možnosti Spolkové republiky "udělat se pro sebe" jsou omezené a politická vůle k tomu vlastně neexistuje. Větší problém než hypotetický rozpad EU však podle něj představuje otázka, co vlastně vůbec bude s NATO, které USA po skončení studené války transformovaly z regionální obranné aliance v zásobárnu pomocných intervenčních sborů s globálním dosahem. Neměla by EU přece jen ještě jednou zvážit budování samostatné evropské obrany?

Ako resp. čím začať? V texte jednej z kultových slovenských hudobných skupín sa hovorí, čo dokázala analýza. Napriek tomu sa pokúsim zamyslieť nad súvislosťami, ktoré by mohli priblížiť a objasniť niektoré zdanlivo nesúviace a na prvý pohľad nepochopiteľné zákonitosti.. V jednom z Murphyho zákonov sa hovorí, že ak chceme pochopiť vec izolovane pravdepodobne zistíme, že súvisí so všetkým vo vesmíre Žijeme v dobe zmien nakumulovaných kvantitatívnych procesov v kvalitatívne. Obdobie prelomu tisícroči sa dá v širšom rámci charakterizovať ako obdobie technologických zmien, ktoré sa následne, v súvislosti so súčasnou prezentovanou masovou kultúrou, prejavili i v civilizačnej kultúrnej nadstavbe.

V dubnu 2010 přispělo finančně na Britské listy 202 osob celkovou částkou 38 685.45 Kč. Příjem z reklamy byl 8750 Kč. Na kontě Britských listů v Raiffeisenbance jsme měli 30.4 2010 částku 15 861.28 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 608.13 eur a 883.67 GBP. Jsme plni uznání vůči čtenářům Britských listů, že umožnili další provoz našeho časopisu nedávným financováním nových serverů. Mnohokrát děkujeme a prosíme: v příspěvcích nepřestávejte, musíme hradit průběžné náklady, i když se je snažíme udržovat na minimu.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.