Dovoluji si nesouhlasit s názorem Jana Potměšila, který vyjádřil v článku "Církve mají právo ovlivňovat voliče." Jan Potměšil nesprávně argumentuje, z toho, že každý má právo svobodně projevovat své názory sice správně vyvozuje, že tak může činit i katolík. Doufám, že připustí, že stejné právo má evangelík, baptista, svědek Jehovův, muslim nebo svobodný zednář. Ale nesprávně argumentuje pro církev jako instituci. Tak, jak jsou lidská práva garantována v závazných dokumentech, není řeč o právech či svobodách institucí.

V souvislosti s oznámením Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR o tom, že se od letošního září začne nová školní písmová předloha Radany Lencové Comenia Script zkoušet v tzv. pilotním projektu na dětech z prvních tříd osmdesáti (později bylo toto číslo upraveno na čtyřicet) základních škol, položil časopis Tvar mluvčímu MŠMT Tomáši Bouškovi sedm otázek – ve snaze zjistit, co přimělo ministerstvo takovýto experiment povolit a jak je celá věc odborně zajištěna.

Dokument dáváme k dispozici co nejširší veřejnosti.

Lubor Kasal, šéfredaktor Tvaru

V piatok a sobotu minulý týždeň (23. a 24. 4.2010) v rámci úradne povolenej akcie zriadili niektoré mimovládne organizácie s ekologickým zameraním na čele s Lesoochranárskym zoskupením VLK stanové mestečko – uprostred hlavného mesta Slovenskej republiky, na jeho hlavnom námestí. Účelom akcie bolo protestovať proti návrhu zonácie Tatranského národného parku a výnimkám na údajnú ťažbu dreva v údajne najprísnejšie chránených územiach, ktoré povolilo MŽP SR. Akcia prebehla, ako inak, za patričnej pozornosti médií.

O způsobu zažehnávání řecké krize si v tomto okamžiku může každý myslet, co chce. Neznáme zatím příliš podrobností, ale jsem přesvědčen, abychom je znát měli. Nejde jen o to, že se v eurozóně i v EU jako celku vezou černí pasažéři, a o to, že jim to zatím docela dobře prochází. Jde i o to, jestli je podobný přístup opakovatelný, a zejména o to, zda a jak se změní pravidla eurozóny. Zatím je zřejmé, že dosavadní přístup EU k nezodpovědné hospodářské politice členských zemí v dalších případných kandidátech státního bankrotu příliš obav nevzbuzuje.

Městskému státnímu zastupitelství v Praze
podatelna@msz.pha.justice.cz
k rukám Vladimíra Hackla

Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 3
podatelna@osz.pha3.justice.cz
k rukám Jana Sklenáře

Dne 28. 4. 2010 jsem obdržel prostřednictvím České pošty přípis 3 ZN 114/2010-4 z 23. 4. 2010, v němž státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 3 Jan Sklenář tvrdí, že moje trestní oznámení z 9. 4. 2010 (které Janu Sklenářovi postoupil Vladimír Hackl z Městského státního zastupitelství 20. 4. 2010 pod čj. 3 KZN 239/2010 pouze částečně, jen s věcnou přílohou, ale bez mého průvodního dopisu, takže ho Jan Sklenář datuje nesprávně 11. 4. 2010) trestním oznámením není.

A aby snad "mladí" nezapomněli, co mají při volební kampani dělat, je jim to třeba sugestivně připomenout .

Běsnění českých pravicových plátků proti sociální demokracii připomíná psaní vídeňského dojč-nacionálního tisku před volbami do říšské rady v roce 1911 či štvavé kampaně tiskovin Jiřího Stříbrného proti Hradu, Židům a zednářům za první republiky.

Už panikáři jedou, zpívali tenkrát V+W...

Slyšíme a čteme v posledních dnech na každém kroku. Všichni cítí potřebu se k věci vyjádřit. Nejvíce snad sociologové a socioložky. Hodnoty mladých se prý posouvají. Hm. Dovoluji si přiložit několik málo tematicky velice blízkých řádků (ve skvělém překladu Otokara Fischera) jednoho, kupodivu i dnes ještě poměrně známého, staršího pána, který v této souvislosti o hodnotách moc nemluví. Mluví spíš o absenci něčeho a přítomnosti něčeho jiného. Kdo by k jeho slovům chtěl či měl co dodat, kdo by věc vystihl lépe ?

Zdráhám se tak ale učinit. Zdejší čtenáři ta slova znají a mladí to číst nebudou. Je to delší než SMSka , nefrčí to na Fejsbuku či Twitru a nedoručí Superman. Musí na to tedy přijít jako my všichni - až sami, píše Jiří Nezval

Britské jaderné ponorky Turbulent a Tireless byly v mořích dlouhodobě v provozu s hermeticky uzavřenými bezpečnostními ventily. Mohlo to vést ke katastrofální explozi, ztrátám na životech a rozšíření radioaktivity v mořích.

Vážení přátelé, ale no tak! Nenechme prchlivost cloumat svými majestáty! Beztak už jsme onomu trapnému opusu s názvem... (ale však vy víte jak se to jmenuje) věnovali asi stopětasedmdesátkrát více pozornosti, než by si vzhledem ke své úrovni býval zasloužil. Zamysleme se raději nad tím, jak a proč se tu tohle dílko vlastně objevilo, píše čtenářka Petra Mrtková

Případů obvinění katolických kněží ze sexuálního zneužívání dětí po celém světě přibývá jako hub po dešti. Se stejnou rychlostí se množí prohlášení vysokých činitelů katolického kléru, kteří tyto případy vydávají za individuální selhání, s nimiž se setkáme v každé instituci od armády až po skauty. Z domácích církevních hodnostářů se takto nedávno vyslovil dnes již bývalý arcibiskup pražský a primas český Miroslav Vlk, který se nechal slyšet, že pedofilní skandály nejsou „specialitou“ kněží, kteří žijí v celibátu. „Ve srovnání s případy pedofilie učitelů, vedoucích různých dětských organizací nebo v rodinách jsou případy pedofilie kněží ve velké menšině," uvedl dotyčný. A případy sexuálního zneužívání dětí katolickými kněžími by do přímé souvislosti s otázkou celibátu nedával ani předseda České křesťanské akademie Tomáš Halík. Dodává nicméně, že představitelé církve by se ve spolupráci s teology, psychology a pedagogy měli zamyslet nad problémy křesťanské etiky a nad církevními pravidly v oblasti sexuálního života.

Ve světle nynější vlny obvinění z pedofilie páchané v lůně samotné katolické církve se tedy nabízí následující otázka: Jsou případy církevní pedofile skutečně dílem několika zbloudilých ovcí nebo zde církev jakožto instituce necudně obnažila své obscénní pozadí?

Myslím, že to byl Roman Jakobson, kdo poznamenal, že v současné době by Karel Hynek Mácha spíše startoval svou proslulost oním intimním deníkem. A jak byla ta Jakobsonova současnost tehdy krotká, zasmějme se.

Už vidím, jak by dnes Máj vyšel s propagačním přebalem „Další práce autora bestselleru DNES JSEM PICAL LORI DVAKRÁT“.

Máchovo postavení v české literatuře se vždycky zdálo být kontroverzní - jako by jeho dílo nemělo absolutně nic společného s tradicí české poezie z devatenáctého století. Existenciální motivy, úvahy o nicotě, smrti, časnosti, vině a trestu jsou nesmírně moderní, jako by patřily nejméně do dvacátého století. Hudební struktura Máje, založená na integraci všech vrstev jazyka básně (jak to ukázal ve třicátých letech dvacátého století Jan Mukařovský) je neuvěřitelně složitá a nepřeložitelná do jiných jazyků.

Loupežník Vilém není český literární typ, napsal Josef Jedlička. Ani jeho družka Jarmila jím není. Přesto - nemůžeme Máchu jen tak beze všeho obejít. Vyjádřil za nás cosi skrytého a zapíraného a cosi z jeho díla nám přešlo do krve, třebaže jsme o to dvakrát nestáli a vůbec jsme to nefedrovali.

Jedlička pokračuje:

Josef Jedlička se na věc dívá zcela legitimně svýma očima, ale divím se, že neuvádí to, že, ač byl Máj samozřejmě inspirován tehdejším západoevropským romantismem, ten konkrétní plachetní člunek byl restauratéra, pana Kampeho, k němuž Mácha chodil na pivo, a příběh otce a syna Schiffnerových z Dubé, který inspiroval děj Máje, mu vyprávěl rovněž on. Nevím, jestli tam v té době byly labutě, ale za dob dětství tří generací Koloců (20. - 90. léta 20. století), rodu vzešlého ze sousední Bělé pod Bezdězem, tam plavaly v houfech. Kromě toho se ten rybník nemůže jmenovat Doksánský, protože město, u kterého leží, se jmenuje Doksy, Doksany jsou v úplně jiné části republiky. Dokský se ale nikdy nejmenoval, už od časů Karla IV., který ho založil, se jmenoval Velký rybník a to až do časů hoteliéra Rudolfa Formana (otce Miloše Formana) ze Starých Splavů (které leží na druhém břehu jezera), jenž ve 30. letech 20. století prosadil název Máchovo jezero.

Případ Máj

Kampaň, kterou vedou liberální demokraté po dobu posledních čtyř neděl poskytuje britským voličům obrovskou příležitost: reformu volebního systému. Proporční zastoupení jistě nevyřeší všechny problémy, ale dá této zemi parlament, který bude opravdovým zrcadlem tohoto pluralistického národa, nikoliv jeho nereprezentativní dvoustranické zkreslení, píše v rozsáhlém redakčním komentáři sobotní Guardian k všeobecným volbám, které se budou konat ve čtvrtek 6.5.

Labouristická strana přišla o tak velké množství důvěry voličů a Konzervativní strana ji ještě nezískala. Tak se podařilo Nicku Cleggovi a jeho straně dostat na práh skutečného vlivu, poprvé za posledních 90 let.

Hanabusa Itčo: Slepí mniši zkoumají slona ▶

KD│ "Cítím svůj los, kde nesvedu se bát," napsal básník Theodore Roethke ve slavné básni "Probuzení". Mohl hovořit za kohokoliv z nás; to co nás srazí - jako jednotlivce, komunity nebo společnosti - nejsou problémy, jichž se obáváme, ale ty, které jsme nedokázali vzít vážně, nebo které jsme coby problémy vůbec nedovedli rozeznat.

Začalo to nadějně. V listopadu 1989 jsme získali po dlouhých desetiletích svobodu a chvíli se nám zdálo, že už nám ji nikdo nemůže vzít. Jenomže jsme zapomněli, že zlo má pestrý šat a pokaždé přichází v jiném převleku. Zapomněli jsme, že svoboda bez peněz je pouhou iluzí. Zapomněli jsme, že svoboda a demokracie se neobejdou bez výkonné ekonomiky stejně, jako se výkonná a konkurenceschopná ekonomika v našich podmínkách těžko dlouhodobě obejde bez svobody. A proto, že jsme na tyto staletími prověřené pravdy zapomněli, nenaplnili jsme Václavák v okamžiku, kdy se náš první polistopadový prezident Václav Havel zasadil o likvidaci našeho zbrojního průmyslu. Čímž velmi prospěl Němcům, Francouzům, Rakušanům a dalším partnerům v Evropě, kteří ihned obsadili naše tradiční trhy. Ale velmi neprospěl domácímu průmyslu.

Kdykoliv v EU něco vázne, prezident Klaus se usmívá. Nad zadlužením Řecka se přímo tetelil blahem a za viníka označil euro. Kdyby mělo Řecko drachmu, mohlo by prý o 40% devalvovat a tím by se zachránilo. S eurem mu není pomoci.

Článek M. Profanta „Takový trochu neobyčejný rasismus" je něco, k čemu mi nedá se nevyjádřit. Je to typický projev názoru, že dobře bude tehdy, až všichni přijmou veškeré zvláštnosti všech členů společnosti, případně k tomu budou donuceni, názoru, že do společnosti je třeba integrovat téměř každého, a to jednak nenásilným působením na neintegrované skupiny lidí, ale jednak i tím, že většina přijme jejich odchylky, pro které je dosud odmítá. Tento názor je součástí myšlenkového směru, který ovládá dnešní média skoro stoprocentně, zatímco běžnými lidmi je skoro stoprocentně odmítán. Tento myšlenkový směr bývá obvykle označován jako liberalismus. V hlavních médiích se jen výjimečně objeví myšlenka, která je s ním v rozporu; mezi běžnými lidmi, lidmi, kteří nepatří k elitě, se jen výjimečně najde někdo, kdo by ho zastával v plné šíři.

Autor je ekonom. Pracuje na ministerstvu financí ČR.

V pátek bylo čarodějnic, v pořadu ČT vystoupil démon politiky 90. let Miroslav Sládek a vedení Sněmovny, o níž protivné strany svádějí občas ďábelský boj, převzala zasloužilá politička Miroslava Němcová. V sobotu byl první máj, s nímž si spojujeme o poznání vlídnější poselství: lásky čas, jak jej zvěčnil i kníže a mág české poezie ve své nejslavnější básni Máj.

Výstava Společně proti zlu, která je pořádána při příležitosti 65. výročí vítězství nad hitlerovským Německem, obsahuje unikátní kolekci vybraných amerických a sovětských válečných plakátů z období II. světové války a také několik panelů dokumentárních fotografií. Výstava se koná v galerii Jazzové sekce, Valdštejnská 14, Praha 1 (vchod do zahrad) od 9. května do září 2010. Denně od 10:00 do 17:00.. Vstup volný. Nenechte si ujít.

Při nedělních Otázkách V. Moravce jsem se musel znovu zamyslet nad smyslem války v Afghánistánu. Situace je asi taková: místní teroristické organizace, které jsou potenciálně schopné ohrozit světovou bezpečnost, žijí zejména z prodeje opia (v Afghánistánu se produkuje 90% světové výroby surového opia). Toto opium kupují různé gangy a mafie, které ho pašují dál na Západ ke koncovým uživatelům. Cena opia (i z něj odvozeného heroinu) sama o sobě by byla směšná, výrazně však roste díky jeho zákazu, a tak se stává opium lukrativním zbožím, jež dokáže uživit teroristy a narkomafii.

Ze Spojených států přicházejí znepokojující důkazy o tom, že ve velkém vymírají včely. Už čtvrtý rok tam více než třetina včelstev nepřežila zimu.

Úpadek přibližně 2,4 milionů včelstev v uSA začal r. 2006, kdy zemřely statisíce včelstev. Od té doby už zahynuly v USA více než tři miliony včelstev a po celém světě miliardy. Vědci stále netuší, co způsobuje tuto genocidu.

Evropští státníci vydali k Washingtonskému summitu o jaderném odzbrojení toto prohlášení:

Nedávno podepsaná smlouva o kontrole zbrojení mezi Spojenými státy a Ruskem přináší vítané omezení rozmístěných jaderných hlavic a dohodnutý strop počtu přepravníků, které smí každá strana vlastnit. Tleskáme nové dohodě i státnickým činům, jichž bylo zapotřebí v obou zemích, aby se dohoda uskutečnila. Úspěch je o to vítanější, že k němu došlo jen několik týdnů před Washingtonským summitem o jaderné bezpečnosti a revizní konferenci o smlouvě o nešíření jaderných zbraní. V celé Evropě, a v tuto chvíli diplomatické příležitosti, jsme se spojili, abychom vyjádřili svou jednoznačnou podporu pro vizi prezidenta Obamy, vizi, která prosazuje svět bez jaderných zbraní, abychom vyjádřili svou touhu postavit bezpečnostní vztahy mezi Evropou, Spojenými státy a Ruskem na nový základ a abychom projevili silnou evropskou podporu pro opatření, jichž bude zapotřebí pro realizaci těchto cílů.

The text of the declaration in English is in

Prvomájovou předvolební senilitu s buřty a třešňovicí na jednom místě, případně s buřty a pívem na druhém místě zakončila v rozpršené večerní Praze už tradiční oslava MAYDAY na počest protestu chicagských dělníků. V ústraní Císařské louky, bez mediálně bulvárního povyku. Samozorganizovaný "fesťák" bez vstupného, nepolitický a přitom s diskuzemi a přednáškami. S muzikou. Pro mladé, kteří kašlou na partaje a kašlou i na systém, v němž musejí žít a který kašle na ně.

tisková zpráva

Dnes krátce po poledni proběhl v Praze tradiční anarchistický prvomájový pochod. Akce začala projevem na Náměstí republiky, kde se sešlo zhruba 200 lidí. Za skandování hesel jako "Nejsme stroje - lidské zdroje" nebo "Vaše krize - naše bída" se průvod vydal směrem k filozofické fakultě na náměstí Jana Palacha.

Tady došlo ke konfliktu s ochrankou štábu TV Nova, kterou tvořili nám známí neonacisté. Tito nereagovali na opakované výzvy k opuštění demonstrace, což vedlo k jejich fyzické konfrontaci.

Jiří Mádl, jeden z herců vystupujících v kontroverzním antigerontickém a protilevicovém videu Přemluv bábu!, během diskuse se čtenáři serveru Novinky.cz o svém angažmá v tomto klipu řekl:

Překlad Mádlova výroku do běžné češtiny:

V dubnu 2010 přispělo finančně na Britské listy 202 osob celkovou částkou 38 685.45 Kč. Příjem z reklamy byl 8750 Kč. Na kontě Britských listů v Raiffeisenbance jsme měli 30.4 2010 částku 15 861.28 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 608.13 eur a 883.67 GBP. Jsme plni uznání vůči čtenářům Britských listů, že umožnili další provoz našeho časopisu nedávným financováním nových serverů. Mnohokrát děkujeme a prosíme: v příspěvcích nepřestávejte, musíme hradit průběžné náklady, i když se je snažíme udržovat na minimu.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.