Západní poválečná generace tzv. "baby boomers" z padesátých let čelí nyní pohodlnému stáří. Pro své děti vytvořila svět masivní zadluženosti a naprosté nejistoty, argumentuje v týdeníku Observer známý ekonomický novinář Will Hutton (60).

Tzv."baby boomers", lidé, kteří se narodili v prvním poválečném desetiletí 1945-1955, měli život volné lásky, obědů ve škole zadarmo, studovali na univerzitě zadarmo, budou mít dobré starobní důchody, celý život se těšili plné zaměstnanosti a mají obrovský prospěch z toho, že po dobu posledních 40 let trvale rostly ceny nemovitostí. Svým dětem odkazují astronomické ceny domů a bytů, dluhy a v podstatě neexistující penze. Šedesátiletý Brit je v roce 2010 člověk s obrovskými privilegii - je terčem nenávisti i obdivu.

Velice Vám děkuji za článek pana Huttona z Observeru! píše Boris Cvek. Nedovedu posoudit míru jeho pravdivosti a dokonce si myslím, že u takových bilancí mnoha desítek let vývoje ani nelze být "pravdivý". Lze být podnětný a podnětnost článku pana Huttona je již v tom, že naši současnost zasazuje do širšího kontextu poválečného vývoje kulturního i politického. To je něco, co tu zoufale chybí, neboť jsme si zvykli už od 90. let myslet ve schématech zcela ahistorických, jako by naše společnost byla definována tím, jak chápe sama sebe.

Paulina Bren, The Greengrocer and his TV: The Culture of Communism after the 1968 Prague Spring. (Zelinář a jeho televize: Kultura za komunismu po Pražském jaru 1968). Cornell University Press 2010. ISBN 978-0-8014-7642-6

Tahle knížka je historickou a sociologickou prací, není to monografie z oboru filmové či televizní vědy. Paulina Bren líčí kulturně-společenskou historii české části Československa během dvou desetiletí od potlačení demokratického experimentu Pražského jara r. 1968 do konce osmdesátých let. Přesvědčivě dokazuje, že si československé komunistické vedení v reakci na potlačení reform Pražského jara vypracovalo zvláštní charakteristickou politickou kulturu a že československá veřejnost ji spontánně přijala. S těmito závěry Pauliny Bren plně souhlasím a rád bych dodal, na základě vlastní zkušenosti a výzkumu, že zvláštní společenské zvyklosti, které vznikly v Československu v sedmdesátých a v osmdesátých letech, dodnes přežívají jako základní rysy postkomunistické české společnosti.

22 tun odpadků, které byly protizákonně dopraveny do přístavu Rio Grande s dokumentací, která dokazuje, že jsou původem z České republiky, se právě navrací do přístavu v Hamburku, poté, co opustily Brazílii v neděli. Přinášíme exkluzivní fotografii odpadků, těsně předtím, než byly naloženy na loď Rio Negro, která dorazí do Německa za 22 dní.

Bohatí a jimi ovládaný stát mají klíčový problém s tím, co s nezaměstnanými, starými a zdravotně postiženými, kteří jim nepřinášejí žádný zisk a jen zbytečně zatěžují státní rozpočet. Nejjednodušší a nejúspornější recept nabízejí fašisté: jejich smrt, neb mrtví už sociální dávky nepobírají. Mohou se tyto recepty prosadit i v ČR? Domnívám se, že ano. Vládu rozpočtové odpovědnosti už máme a „fyzická likvidace“ půl miliónu „socek“ vyjde stát zhruba natolik, co postavení půl až kilometru dálnice. Víte snad o nějakém „rozpočtově úspornějším“ řešení?

Kdy jste se naposledy mýlili? Jakou jste kdy udělali v osobním životě největší chybu? Všichni z nás máme podivný a paradoxní vztah ke svým chybám - vidíme, že všichni kolem nás pořád dělají chyby, ale jsme pořád překvapeni, když se ukáže, že sami děláme chyby taky. Jsme totiž naprogramováni považovat chyby za něco ostudného. Toto přesvědčení dominuje naší kultuře - tleskáme politikům, kteří "nemění svůj program", přestože může být úplně špatný, píše Johann Hari v deníku Independent.

Ze zveřejněných dokumentů vyplývá, že BAE systems hostila činitelé ministerstva obrany pětkrát častěji než konkurenční zbrojovky

Těsné styky mezi nejvýznamnějšími činiteli britského ministerstva obrany a firmou BAE Systems, největší britskou zbrojovkou, vyšly najevo, když z dokumentů vyplynula, jak často hostila zbrojovka BAE Systems vysoké činitele z ministerstva a nejvyšší vojenské důstojníky.

Firma BAE Systems hostila po drahých restauracích vojáky a činitele ministerstva obrany za poslední tři roky dvaapadesátkrát. Dokumenty byly zveřejněny v rámci žádosti podle Zákona o přístupu k informacím.

Během falešného hospodářského rozkvětu v devadesátých a nultých letech nám podstrčili tisíce podvodných projektů. Skoncujte s vládní regulací finančního systému! Proměňte banky v kasina! Dávejte ředitelům podniků pětsetkrát větší platy než jsou platy zaměstnanců! Vznikne svět totální podnikatelské efektivity! To všechno radily manažerské poradenské firmy, píše v deníku Independent Johann Hari.

"Zdravotnické trusty" britského státního zdravotnictví vydaly loni na manažerské konzultanty 300 milionů liber (9 miliard Kč) - skoro tutéž částku, jakou zdravotnictví ročně vydává na léčbu rakoviny kůže a plic a tolik peněz, za něž by bylo možno platit 10 000 zdravotních sester.

Z dat, která zveřejnilo ministerstvo zdravotnictví, vyplývá, že zdravotnické úřady používaly práci manažerských konzultantů ze soukromého sektoru k restrukturalizaci zdravotnictví. Platily za to z kapes daňových poplatníků.

Americký analytik Nicholas Carr argumentuje v knize The Shallows (Mělčiny), že užívání internetu a neustálé nervózní přeskakování od jednoho média k druhému (internet, mobilní telefon, MP3 přehrávač, televize) mění neurální trasy v lidském mozku. Varuje, že to může připravit člověka o schopnosti, které mu umožnily vyjít z jeskyně a dojít až před obrazovku počítače.

Z nového výzkumu, který provedl britský týdeník Observer, vyplývá, že velké firmy konečně usilují porozumět svým zaměstnancům a vstupují s nimi do kontaktu. Zda to však povede k smysluplným změnám, je nejasné, píše Ruth Sunderland v týdeníku Observer.

Od roku 2006 mají britské firmy podle zákona povinnost "zohledňovat zájmu zaměstnanců" a ve svých výročních zprávách musejí každoročně zahrnout informaci o interakcích se zaměstnanci.

◄ Editor svazku "Jaro 1968: Čítanka pro děti a mládež" (1988) Antonín Liehm (84) ve Skotsku v dubnu 2008.

Všeobecné znalosti toho, co se v Československu dělo v šedesátých letech a zejména v období tzv. Pražského jara 1968, jsou značně omezené. Mladá fronta Dnes a Lidové noviny publikují o tomto období naprosté nesmysly, Jan Hřebejk a Filip Renč točí o něm filmy, které jsou o Československu na jakési jiné planetě. Málokdo se začte do toho, o co v té době v Československu skutečně šlo. Přitom je to zajímavé a dodnes aktuální.

V době posledního velkého kulatého výročí Pražského jara, v roce 1988, sestavil novinář, kritik a autor A.J. Liehm reprezentativní antologii nejzávažnějších více než 130 textů, publikovaných během jara 1968 v rámci tehdejší celospolečenské diskuse. Dal ji ironický podtitul "Čítanka pro děti a mládež". Této Čítanky je dnes zapotřebí možná ještě o mnoho více, než tomu bylo před dvaceti lety. Člověk by měl znát své kořeny.

Ve spolupráci s A.J. Liehmem a za pomoci historika Viléma Prečana jsme tuto antologii významných textů zprostředkovali i mladším generacím a předkládáme ji tímto pro studijní účely kompletní v digitální formě. ČTĚTE! │Jan Čulík

Publikace má tento úvod:

V Británii je v těchto dnech tisk posedlý skutečností, že až 170 000 žadatelů o studium na vysokých školách se navzdory svým vynikajícím výsledkům u maturit na školu nedostane. Kromě toho, britští studenti čelí břemenu nesmyslně vysokého univerzitního školného (3290 liber ročně). Odhaduje se, že studenti, kteří začnou studovat na anglických univerzitách letos na podzim (na skotských univerzitách se školné neplatí) se do absolutoria zadluží částkou 23 000 liber (690 000 Kč). Z tohoto důvodu, jak v sobotu uvedl britský deník Independent, se za posledních 24 hodiny rozhodly tisíce studentů na vysoké škole nestudovat: zůstala jim totiž možnost studovat jen na méně významných univerzitách v oborech, o které nestojí, a tak se jim to zadlužení nevyplatí.

Avšak je tady ještě jiná možnost, a tu šíří konzervativní britský deník Daily Telegraph. V sobotu 21. srpna vydal článek: "Studenti, svět na vás čeká!" Deník doporučuje, aby se angličtí studenti vykašlali na nesmyslně drahé anglické univerzity a studovali v Evropě - kde četné univerzity nabízejí kurzy v angličtině. Myslím, že stejný apel platí i pro české studenty. Každý, kdo má zkušenost z vnějšího světa, vidí, jak jsou mladí lidé v ČR tvrdě ovlivňováni hrubě pokleslým diskursem českých médií i často zastaralým způsobem výuky i myšlení na českých školách. Chcete se vytrhnout izolovanému českému myšlenkovému stereotypu? Jděte studovat do zahraničí! Otevřete svou mysl!

Věnováno úchvatným, úžasným, nezapomenutelným, eroticky tak neodolatelným Blistům, jež mě milují a jejichž lásku já fyzicky opětuji.

Měl jsem reputaci zlého neo-cona, leč pan premiér mě označil za docela hodného paleo-cona. A kdo jsem já, abych se svým premiérem nesouhlasil?

Proto pro tápající ve tmě nabízím tento rychlokurs – „konservativcem snadno a rychle“:

(1) Neo-cons, neboli neo-konservativci. Ti, kdo prý chtějí bombardovat různé země, a tak. Jejich levicoví kritici se nemohou shodnout na tom, zda jsou to fašisté nebo trockisté, a protože chápou (to je ale výkon!), že nelze být obojím zároveň, nakonec se raději shodnou na nálepce: sionisté.

Vážený pane Nečasi,

v dnešním vydání Britských listů jsem si přečetl článek pana R.Jocha, ve kterém pan Joch otevřeně formuluje hrozbu násilí. Takové vyhrožování je absolutně nepřípustné a nemůžete před ním strkat hlavu do písku. Očekávám Vaše veřejné vyjádření k formulacím pana Jocha a doufám, že pečlivě zvážíte jeho působení v roli Vašeho poradce.

S pozdravem

Petr Štengl

Velmi mě zklamal příspěvek pana Romana Jocha, zaslaný Britským listům Rádi bychom publikovali brilantní analýzy pravicových myslitelů, tohle však k nim skutečně nepatří. Nepříjemně mě překvapilo, jak nepoučená, bez zkušenosti, infantilní, vlastně puberťácká je reakce pana Jocha. Srovnejme ji jen namátkou s rozmyslnou argumentací britského ekonomického novináře Willa Huttona; samozřejmě, je to pohled z jiného ideologického úhlu, ale je to pohled daleko zkušenější, rozmyslnější a erudovanější - vidí realitu jako komplikovanou záležitost. Škoda, že v ČR zřejmě nejsou pravicoví komentátoři, kteří by dokázali argumentovat na této úrovni. (Pomysleme například na skutečně brilantního pravicového historika Nialla Fergusona - Roman Joch mu nesahá ani po špičky bot.)

Docela na mne zapůsobil rozhovor s Romanem Jochem v sobotních Lidových novinách, v němž např. tento dříve nechvalně známý homofob prohlašuje, že sexuální orientace je pro něj něco jako otázka osobní preference srovnatelná s volbou jedné značky piva před jinou. Něco takového prý nelze zakazovat a odsuzovat. To je postoj absolutně vzdálený semínovským klerofašistům.

An English version of this article is in

Pomalé přesunování současně vládnoucí moci na barevné škále směrem k hnědé barvě se zdá být už téměř nezastavitelné. Premiérův výběr ředitele tzv. Občanského institutu Romana Jocha svým poradcem pro lidská práva a zahraniční politiku je toho důkazem. Joch prohlásil v nedávno odvysílaném „Interview ČT24“, že nejenže ho premiér vybral za svého poradce, protože ten „má právo obklopit se lidmi, kteří sdílejí jeho názor na věc“, ale také se zařadil do „hlavního proudu české politiky“, protože jeho názory odpovídají většině společnosti.

K tomu: Jan Čulík, "Prime Minister Petr Nečas: The views of my adviser for human rights (who advocates torture) are very refreshing" ZDE

Stále jsem čekal na vyjádření samotného Nečase k Jochově případu a konečně jsem se dočkal. Jsem však velice zklamán. ZDE

Nečas by měl jasně říci, které názory Romana Jocha (zejména v oblasti lidských práv, protože v té oblasti má Joch premiérovi radit) považuje za inspirativní a existují-li podle něj také nějaké Jochovy názory, které do politické kultury západní civilizace 21. století prostě nepatří.

Joch se může stát pro ODS, která už je i tak ve fatální krizi a které hrozí odsunutí k bezvýznamnosti ze strany pánů Kalouska a Schwazenberga, poslední ránou.

Nevím, jestli má cenu se ještě k Jochovi vracet, ale zaujalo mě, jak se postavil ke svému výroku o otroctví, tak Vám to dávám na vědomí, píše Adam Votruba.

Reaguji na článek Martina Škabrahy "Není žádný státní dluh!", protože mi při čtení zůstával rozum stát. Nemělo by být morální povinností každého autora si před psaním zjistit aspoň základní fakta? Vždyť takto jste otiskli blábol, který nemá žádný vztah k realitě, píše Miroslav Svoboda z Vysoké školy ekonomické.

Je to úplně stejné, jako bych četl článek začínající slovy: "Už dlouho čekám, kdo to řekne nahlas: žádná chřipka neexistuje. Nejsem sice doktor, ale chápejte můj příspěvek jako protiváhu ignorance medicinských expertů. Jak se tedy věc má z pohledu mecicinského diletanta? Především musím předeslat, že modelově uvažuji o situaci, kdy takzvaná chřipka vzniká u člověka, který vůbec nechodí z domova ven, takže se nemůže od nikoho nekazit..."

Rád bych krátce reagoval na článek "Staré dobré Rakousko?" od pana Františka Řezáče. Popisuje jej totiž podle mého názoru poněkud jednostranně jakožto zemi zcela ovládanou militaristy a nacionalisty, píše Tomáš Hron.

Totéž, co píše pan Řezáč, resp. historička Brigitte Hamannová, o Rakousku, by se v té době dalo říct i o ostatních evropských státech, a dá se to říct např. i o meziválečné ČSR.

Rád bych reagoval na polemiku ohledně cen spotřebního zboží v ČR a v zahraničí, která zde na Britských listech proběhla. Ač se sám nechci stavět do role ekonomického experta, dovoluji si tvrdit, že tento cenový rozdíl je naprosto logický a jednoduše odůvodnitelný, Jan Neuman z Vysoké školy ekonomické v Praze.

Občas jezdíme nakupovat do Furth im Wald v Německu, kde v nákupních střediscích Lidl, Penny ev. Norma nacházíme v regálech zboží stejné, které je prodáváno i ve stejnojmenných obchodech v ČR, a to s českým popiskem, avšak v Německu za nižší ceny.

Nic tedy nebrání podnikavým lidem nakoupit zboží tam a prodávat s českým popiskem u nás.

Naproti tomu v nově otevřené prodejně Kik v Plzni na Borech (nikoli Kika) prodávají různé produkty (např. oděvní součásti) opatřené visačkou uvádějící ceny platné pro několik států a v různých měnách, v € i např. v Kč. Tam se lze např. dočíst, že stejná věc stojí v Německu € 1,90 (47,12 Kč) na Slovensku € 2,30 (57,04 Kč) a v ČR Kč 52,-.

Jsou tam ale uvedené i jiné země a jiné měny, lze si ale povšimnout (pokud umím dobře násobilku a porovnat částku v € uvedenou např. pro Německo a Slovensko), že v zemích s nižší kupní silou se prodávají stejné věci za vyšší cenu, píše Karel Poláček.

An English version of this article is in

Deník E15.cz otiskl reakci tiskové mluvčí firmy Lidl na článek Britských listů, který poukázal na to, že západní supermarkety v ČR velmi často prodávají zboží v Česku za daleko vyšší ceny než na Západě, přestože kupní síla Čechů je daleko nižší. Tisková mluvčí firmy Lidl reagovala blábolem:

An English version of this article is in

Julian Assange, zakladatel serveru Wikileaks, se octl uprostřed pozoruhodné kontroverze týkající se falešného obvinění proti němu, když na něho švédská vláda vydala zatykač za znásilnění a sexuální obtěžování a hned poté ho zrušila.

Švédský bulvární list Expressen publikoval falešnou informaci, že dvě Švédky Assangeho obvinily ze znásilnění. Žádné ženy však údajné znásilnění, jehož by se měl dopustit Assange, neoznámily na policii. Assange obvinění na tiskové konferenci popřel a uvedl, že je součástí diskreditační kampaně proti němu.

Australan Assange pobývá v současnosti ve Švédsku, kde má wikileaks své servery, protože zveřejnění vládních dokumentů je tam chráněno švédskou vládou.

Málokdo ví, že Švédsko má od roku 1766 zákon o svobodě informací, který zajišťuje svobodu tisku a zároveň od té doby dává právo každému švédskému občanovi k přístupu k vládním dokumentům. Kromě toho, švédské zákony chrání občany, kteří v zaměstnání či ve vládě objeví nepravosti a prozradí je veřejnosti. Proto umístil Assange servery wikileaks právě ve Švédsku.

Nicholas Hunt, patolog britského ministerstva vnitra, který pitval vládního zbrojního experta Davida Kellyho, sdělil listu Sunday Times, že by býval "velice rád" našel důkazy, že Kellyho někdo zavraždil.

Nyní, kolem prvního výročí od doby, kdy skotská vláda dala milost ze zdravotních důvodů a propustila z vězení těžce nemocného Libyjce Abdelbaset al Megrahiho, odsouzeného za atentát proti americkému letounu, který v prosinci. 1988 havaroval v Lockerbie, přičemž zahynulo 270 lidí, propadají americký prezident Obama, ministryně zahraničí Clintonová a američtí senátoři hysterickým záchvatům a požadují na skotské vládě, aby byl al Megrahi "vrácen do vězení". Skotská vláda americkou kritiku odmítá, odmítla i drzou žádost amerických senátorů, kteří si dovolili chtít přijet do Skotska tamější státní činitele v této věci vyšetřovat, a právem poukázala na to, že skotská administrativa není podřízena americké vládě ani americkému parlamentu.

Plán člena pražského městského úřadu Jiřího Janečka vyčistit Prahu od bezdomovců dostal zelenou. Jako bývalý šéfredaktor časopisu Nový Prostor, který prodávají bezdomovci (a také jako někdo, kdy byl nedávno nucen přežívat po mnoho týdnů na ulici) jsem velmi dobře seznámen s problematikou bezdomovců. A mohu varovat, že tento projekt se nepovede. Potíž totiž je, že nikdo nebere v úvahu psychologii bezdomovců.

An English version of this article is in

K článku Tomáše Stýbla jen takovou žánrovou ilustraci. ZDE najdete ukázku ze slavného filmu Vittoria de Sica "Zázrak v Miláně". Ukazuje prostředí jednoho takového - ovšem neoficiálního - bezdomoveckého tábora. Ten Janečkův tábor bude možná o něco luxusnější, ostatně, žijeme přece ve 21. století, píše Martin Škabraha.

Mimochodem, postavy Sicova filmu si na místě sloužícím spíše jako skládka svépomocí postaví z odpadu jakési malé městečko, které však má padnout za oběť developerským plánů radnice.

Člověka zamrazí, když si uvědomí, jak jsou filmy italského neorealisty stále aktuální.

V červenci 2010 přispělo finančně na Britské listy 234 osob celkovou částkou 57307.45 Kč. Příjem z reklamy byl 4000 Kč. Na kontě Britských listů v Raiffeisenbance jsme měli 31.7. 2010 částku 324 934.53 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 2041,81 euro. Jsme plni uznání vůči čtenářům Britských listů, že na nedávno zveřejněnou prosbu o finanční podporu reagovali během několika týdnů darováním celkové částky více než půl milionu korun. Mnohokrát děkujeme a prosíme: v příspěvcích nepřestávejte, musíme hradit průběžné náklady, i když se je snažíme udržovat na minimu.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.