tisková zpráva

Vážené kolegyně, vážení kolegové,

spory uvnitř Ústavu pro studium totalitních režimů a Archivu bezpečnostních služeb pokračují i po nástupu nového ředitele ÚSTR pana Daniela Hermana.

Ačkoliv po zvolení veřejně tvrdil, že se nejprve - jako člověk zvenčí - musí seznámit se situací uvnitř instituce a rozhodně předtím nechystá personální změny, po prvních hodinách na pozici ředitele tato svá tvrzení opakovaně popřel (reinstalace lidí z vedení P. Žáčka do "svého" týmu - 16.8. přijal zpět ekonomického náměstka R. Schreiera a 18.8. bývalého ředitele kanceláře ÚSTR P. Košického - která proběhla přesto, že zůstávají nejasné otázky jejich původního působení, vč. zavinění prohry soudních sporů, ekonomických nejasností v souvislosti s evropskými granty, nálezu NKÚ, sporného ocenění budov při chystané dislokaci atp.).

Německý hospodářský historik Eckhard Höffner poukazuje na to, že celé Německo se zdálo být v devatenáctém století posedlé čtením. V Německu se tisklo obrovské množství knih. Z Höffnera výzkumu vyplývá, že na rozdíl od Británie a Francie, Německo zažilo v devatenáctém stoleté bezprecedentní explozi znalostí.

Němečtí autoři neustále psali. V roce 1843 vyšlo v Německu asi 14 000 knih. Na počet obyvatel je to téměř stejný počet knih, jaký vychází dnes. Většina publikací byly akademické studie.

Má sedmaosmdesátiletá sousedka mě zastavila na chodbě a zeptala se, zda věřím tomuto letáku, který jí nabízí, že za ni bude platit činži. Kolik starších lidí se stane obětí těchto (právních) triků? Všimněte si, že leták oslovuje "osamělou důchodkyni". Nejpěknější je ujišťování "jsem slušný ing.", píše Fabiano Golgo.

Jan Čulík k tomu dodává: Princip "uvolňování kapitálu" z nemovitostí, které vlastní starší lidé, dřív, než umřou, do jejich vlastních rukou, praktikují v současnosti na Západě, v době, kdy nemovitosti mají často obrovskou cenu, četné banky a stavební společnosti. Potíž je, kdo zajistí, že důchodkyni v ČR prodejce jejího domu či bytu nebo pozemku nepodvede? Skutečně jí dá k dispozici celý realizovaný kapitál?

Švédští prokurátoři mají v úterý oznámit, zda dojde k trestnímu stíhání dvou případů údajného sexuálního násilí, jehož se měl dopustit Julian Assange, zakladatel serveru WikiLeaks.

Prokurátoři uvedli, že zkoumají stížnost na sexuální obtěžování od jedné ženy, A, která bývala Assangovým aktivním stoupencem. Zkoumají také, zda byl spáchán nějaký trestný čin proti jiné ženě, W, která se setkala s Assangem tento měsíc ve Stockholmu na semináři a která ho původně udala za znásilnění, ale pak obvinění stáhla. Assange důrazně popřel, že by se dopustil jakéhokoliv trestného činu.

Povolební vývoj nabírá obrátky a po vyjádření podpory vládě se jednotliví ministři zabývají návrhy, jak ušetřit. Jakkoli dílčí úspory a zefektivnění chodu státní správy a veřejného sektoru mohou být účelné, podstatné je, že případné úspory nebudou použity na zlepšení veřejných služeb a zkvalitnění státní správy, ale na jejich zmenšení. A to jsou dvě různé věci, přičemž zmenšení (o kterém se nemluví) se schovalo pod zefektivnění.

Je současně třeba se zamyslet nad tím, jaký je koncepční záměr současné hospodářské a sociální politiky. Je evidentní, že konvenuje tržnímu neoliberalismu a ploché výkonové soutěži podle poměrně nejasných kritérií – pořadí v soutěži se stanovuje podle získaných peněz. A peníze dávají občanům jejich práva, neboť práva občanská jsou z ekonomického hlediska redukována na právo volit. Jak už ale bylo na Britských listech rozebráno, problém tohoto způsobu je dvojí: jednak každá soutěž má své vítěze a poražené a tedy dobré umístění není dopřáno všem, a jednak postrádá kritéria objektivity, má nějaká pravidla hry, ale ta se mění tak rychle (legislativa, firemní normy), že to většina lidí ani nestíhá registrovat.

"Kdo zapomene, je odsouzen k opakování", říká okřídlené rčení George Santayany. Tato věta je však beznadějně zastaralá. Opakování, přísně vzato, patří do obrázku poctivých starosvětských dějin postupujících v kruzích nebo po spirále, neboť pouze ty poslušně procházejí toutéž fází dvakrát. Nejméně šestadevadesát let však žijeme v době, kdy se na žádné opakování nelze spoléhat, všechny rozhodující údery budou vedeny levou rukou (Benjamin) a studium politických dějin má proto z hlediska praktického asi stejný význam, jako pro adepty strategie studium starých bitev - pokud se na nich nenaučí řešit reálné problémy v reálném čase a nezískají intuitivní vhled do řemesla, bylo celé snažení k ničemu.

tisková zpráva České pirátské strany

Slovenská premiérka Iveta Radičová vyhlásila záměr zveřejňovat všechny smlouvy státních institucí a úřadů na Internetu, který chce Česká pirátská strana zavést v tuzemsku. Zároveň bude možné tyto smlouvy vypovědět do 10 dní, pokud se ukáží jako značně nevýhodné či stát poškozující. Toto opatření by mělo být součástí nového zákona o svobodném přístupu k informacím.

Čínští legislativci v pondělí oznámili, že Čína uvažuje o zrušení trestu smrti za nenásilné hospodářské zločiny, včetně pašování zvířat, vyhýbání se daním a padělání.

Znamenalo by to, že počet trestných činů, za něž se v Číně trestá smrtí, by poklesl o pětinu, z 68 na 55.

Čínští právní odborníci si stěžují, že je popravováno mnoho lidí za triviální trestné činy a že jsou často odsuzováni nespravedlivě.

Boris N. (toto není pravé jméno, které je redakci BL známo) žije v České republice pět let. Přivezla ho do Prahy jeho matka, která pracuje jako účetní pro jednu firmu mobilních telefonů. Boris je ale schizofrenik, takže občas slyší hlasy, které mu říkají věci, které se nám zdají bizarní. Schizofrenici většinou žijí téměř normálním životem. Mají občasné psychotické okamžiky, kterých si přátelé či kolegové ne vždy všimnou.

An English version of this article is in

Západní poválečná generace tzv. "baby boomers" z padesátých let čelí nyní pohodlnému stáří. Pro své děti vytvořila svět masivní zadluženosti a naprosté nejistoty, argumentuje v týdeníku Observer známý ekonomický novinář Will Hutton (60).

Tzv."baby boomers", lidé, kteří se narodili v prvním poválečném desetiletí 1945-1955, měli život volné lásky, obědů ve škole zadarmo, studovali na univerzitě zadarmo, budou mít dobré starobní důchody, celý život se těšili plné zaměstnanosti a mají obrovský prospěch z toho, že po dobu posledních 40 let trvale rostly ceny nemovitostí. Svým dětem odkazují astronomické ceny domů a bytů, dluhy a v podstatě neexistující penze. Šedesátiletý Brit je v roce 2010 člověk s obrovskými privilegii - je terčem nenávisti i obdivu.

Paulina Bren, The Greengrocer and his TV: The Culture of Communism after the 1968 Prague Spring. (Zelinář a jeho televize: Kultura za komunismu po Pražském jaru 1968). Cornell University Press 2010. ISBN 978-0-8014-7642-6

Tahle knížka je historickou a sociologickou prací, není to monografie z oboru filmové či televizní vědy. Paulina Bren líčí kulturně-společenskou historii české části Československa během dvou desetiletí od potlačení demokratického experimentu Pražského jara r. 1968 do konce osmdesátých let. Přesvědčivě dokazuje, že si československé komunistické vedení v reakci na potlačení reform Pražského jara vypracovalo zvláštní charakteristickou politickou kulturu a že československá veřejnost ji spontánně přijala. S těmito závěry Pauliny Bren plně souhlasím a rád bych dodal, na základě vlastní zkušenosti a výzkumu, že zvláštní společenské zvyklosti, které vznikly v Československu v sedmdesátých a v osmdesátých letech, dodnes přežívají jako základní rysy postkomunistické české společnosti.

◄ Editor svazku "Jaro 1968: Čítanka pro děti a mládež" (1988) Antonín Liehm (84) ve Skotsku v dubnu 2008.

Všeobecné znalosti toho, co se v Československu dělo v šedesátých letech a zejména v období tzv. Pražského jara 1968, jsou značně omezené. Mladá fronta Dnes a Lidové noviny publikují o tomto období naprosté nesmysly, Jan Hřebejk a Filip Renč točí o něm filmy, které jsou o Československu na jakési jiné planetě. Málokdo se začte do toho, o co v té době v Československu skutečně šlo. Přitom je to zajímavé a dodnes aktuální.

V době posledního velkého kulatého výročí Pražského jara, v roce 1988, sestavil novinář, kritik a autor A.J. Liehm reprezentativní antologii nejzávažnějších více než 130 textů, publikovaných během jara 1968 v rámci tehdejší celospolečenské diskuse. Dal ji ironický podtitul "Čítanka pro děti a mládež". Této Čítanky je dnes zapotřebí možná ještě o mnoho více, než tomu bylo před dvaceti lety. Člověk by měl znát své kořeny.

Ve spolupráci s A.J. Liehmem a za pomoci historika Viléma Prečana jsme tuto antologii významných textů zprostředkovali i mladším generacím a předkládáme ji tímto pro studijní účely kompletní v digitální formě. ČTĚTE! │Jan Čulík

Publikace má tento úvod:

Zveřejněno s laskavým svolením slovenského politicko - společenského týdeníku SLOVO

Pred voľbami sa pravicové strany pretekali v sľuboch o znižovaní odvodov, zavádzaní odvodového bonusu a zásadných reformách sociálneho systému. Po vymenovaní vlády však vyhlásenia politikov odhalili skutočnú hĺbku proklamovaných riešení. Populistické reči a prázdne frázy boli a sú iba dôkazom, že vláda je v oblasti sociálnej politiky absolútne bezradná, konstatuje Jaroslav Hrenák.

Rozsah letošní neúrody v Rusku (v důsledku mimořádných veder a sucha) možná překračuje oficiální vládní odhady. Významný agroholding včera zveřejnil údaje o ztrátě až 90% úrody v evropském Rusku a vážných ztrátách na východě. Začíná vznikat nákupní horečka a rostou ceny chleba. I když úřady tvrdí, že není třeba obilí dovážet, vláda už jedná s Kazachstánem o nákupu statisíců tun.

Kdy jste se naposledy mýlili? Jakou jste kdy udělali v osobním životě největší chybu? Všichni z nás máme podivný a paradoxní vztah ke svým chybám - vidíme, že všichni kolem nás pořád dělají chyby, ale jsme pořád překvapeni, když se ukáže, že sami děláme chyby taky. Jsme totiž naprogramováni považovat chyby za něco ostudného. Toto přesvědčení dominuje naší kultuře - tleskáme politikům, kteří "nemění svůj program", přestože může být úplně špatný, píše Johann Hari v deníku Independent.

O neuspokojivém stavu zdravotnictví v Británii se píše a mluví už dlouho. Mohu z vlastní zkušenosti potvrdit, že jak čekací lhůty na ošetření, tak i následně poskytnutá péče je v České republice přece jen mnohem dál (i když dle místních to bylo v Británii 70. let zrovna tak).

Zvolíme-li však jako kritéria přístup k pacientům a ochotu poskytovat zdravotní péči cizincům, včetně těch ze zemí EU, získáme obrázek zcela opačný, jak svědčí i článek Fabiána Golga.

Musím se též ještě vyjádřit k článku Willa Huttona.

Přes nespornou vysokou stylistickou úroveň mě při jeho čtení zamrazilo. Hutton klade fakta vedle sebe, aniž by prokázal jejich návaznost. Implikuje tvrzení, že za splasklou realitní bublinu a následnou krizi mohou krátké sukně. Čím se tento argument liší od myšlenky íránských duchovních, že odhalené ženy mohou za zemětřesení? Je svůdné revidovat v dobách krize myšlenkové proudy, na nichž dnešní svět zčásti stojí. Hutton však přehlíží, že právě současná krize je důsledkem uplatňování ideí, které jsou přesným opakem ducha 60. let.

Pentagon má v úmyslu vybudovat v Afghánistánu tři nové vojenské základny - každou za 100 milionů dolarů. Zdá se, že to signalizuje úmysl prodloužit americkou vojenskou přítomnost v zemi za hranici stanovenou prezidentem Obamou, tj. léto 2011. Nový velitel v Afghánistánu generál David Petraeus dal již najevo, že tempo stahování vojsk bude záviset na situaci na frontě.

K Vašemu článku "Co způsobilo, že lidé Husákovu normalizaci přijali" považuji za nutné dodat ještě jeden pohled - rozdílná životní zkušenost generací, které se, nejen Srpen 68 a normalizace, dotýkaly. Pro ilustraci se obracím k mé rodině, píše čtenář J. Kroc.

Rád by som reagoval na článok Borisa Cveka „Celibát v katolické církvi je středověká úchylka“, uverejnený v Britských listoch 18.8.2010. Pán Cvek aj v tomto článku pokračuje vo svojom protikatolíckom ťažení, teda nič nové pod slnkom. Ale to mi ani tak nevadí. Pán Cvek má na to zaiste právo. Vadí mi však, že pán Cvek vo svojom článku mieša pravdu s polopravdami i vyloženými klamstvami.

Íránskému tisku bylo zakázáno zveřejňovat jména a fotografie šéfů íránského zeleného hnutí. Vyplývá to z rozhodnutí vlády, které zveřejnily opoziční iternetové stránky.

Rozhodnutí zveřejnilo 18. srpna íránské ministerstvo kultury a islámského vedení. Má razítko "Tajné" a "Naléhavé". Zakazuje šéfredaktorům tisku a tiskových kanceláří v Íránu zveřejňovat jakékoliv informace o poražených prezidentských kandidátech ve sporných volbách loni v létě a o současných vedoucích představitelích íránské opozice.

Vědecké články v akademických časopisech se po celé dvacáté století tiskly na základě tzv. "peer review" - doporučení jiných vědců v daném oboru. vědci odmítnutý či nedoporučený článek nevyšel.

Některé vědecké časopisy v oboru humanitních studií však nyní tento model opouštějí, anebo ho alespoň pozměňují. Vliv má věk internetu.

Navzdory hrozbě nové hospodářské krize, kterou, jak varují odborníci, zřejmě vyvolá britská vláda svými finančními škrty, nabízejí britské banky nyní spotřebitelům ještě výhodnější úvěrové karty než před vznikem původní finanční krize.

Experti varují, že z toho může vzniknout nová vlna občanské zadluženosti na úvěrových kartách, protože jak začnou být lidé vyhazováni ze zaměstnání a nebudou mít k dispozici finanční prostředky, začnou používat kreditky.

Některé britské banky znovu zákazníkům nabízejí tak jako před krizí bezúročné používání úvěrových karet po dobu delší než jednoho roku.

V Severním moři byly před několika měsíci spuštěny první německé námořní větrné farmy ze sítě Alpha Ventus. Někteří němečtí výrobci z toho však nemají radost. V těchto dnech čtyři silné skupiny podporující jádro a sdružené v rámci "Asociace energetické budoucnosti" zřídily vlastní webovou stránku. Ve zveřejněné výzvě požadují zachování jaderných elektráren, výhodnější ekologické daně a odstranění daně z pohonných hmot. Řada významných hospodářských subjektů se však staví proti této výzvě.

Bohatí a jimi ovládaný stát mají klíčový problém s tím, co s nezaměstnanými, starými a zdravotně postiženými, kteří jim nepřinášejí žádný zisk a jen zbytečně zatěžují státní rozpočet. Nejjednodušší a nejúspornější recept nabízejí fašisté: jejich smrt, neb mrtví už sociální dávky nepobírají. Mohou se tyto recepty prosadit i v ČR? Domnívám se, že ano. Vládu rozpočtové odpovědnosti už máme a „fyzická likvidace“ půl miliónu „socek“ vyjde stát zhruba natolik, co postavení půl až kilometru dálnice. Víte snad o nějakém „rozpočtově úspornějším“ řešení?

Toto je odmítavá reakce na článek Zdá se, že Češi rádi trhají knihy z vazeb a směsná na Nenávist . A moc souhlasná s článkem O příživnících aneb Pilotáž na KAA. Ukázalo se, že je i negací článku Co způsobilo, že lidé Husákovu normalizaci přijali ; v tom smyslu jsem ji doplnil podrobněji, píše čtenář Tomáš Pečený.

Věnováno úchvatným, úžasným, nezapomenutelným, eroticky tak neodolatelným Blistům, jež mě milují a jejichž lásku já fyzicky opětuji.

Měl jsem reputaci zlého neo-cona, leč pan premiér mě označil za docela hodného paleo-cona. A kdo jsem já, abych se svým premiérem nesouhlasil?

Proto pro tápající ve tmě nabízím tento rychlokurs – „konservativcem snadno a rychle“:

(1) Neo-cons, neboli neo-konservativci. Ti, kdo prý chtějí bombardovat různé země, a tak. Jejich levicoví kritici se nemohou shodnout na tom, zda jsou to fašisté nebo trockisté, a protože chápou (to je ale výkon!), že nelze být obojím zároveň, nakonec se raději shodnou na nálepce: sionisté.

Velmi mě zklamal příspěvek pana Romana Jocha, zaslaný Britským listům Rádi bychom publikovali brilantní analýzy pravicových myslitelů, tohle však k nim skutečně nepatří. Nepříjemně mě překvapilo, jak nepoučená, bez zkušenosti, infantilní, vlastně puberťácká je reakce pana Jocha. Srovnejme ji jen namátkou s rozmyslnou argumentací britského ekonomického novináře Willa Huttona; samozřejmě, je to pohled z jiného ideologického úhlu, ale je to pohled daleko zkušenější, rozmyslnější a erudovanější - vidí realitu jako komplikovanou záležitost. Škoda, že v ČR zřejmě nejsou pravicoví komentátoři, kteří by dokázali argumentovat na této úrovni. (Pomysleme například na skutečně brilantního pravicového historika Nialla Fergusona - Roman Joch mu nesahá ani po špičky bot.)

Vážený pane Nečasi,

v dnešním vydání Britských listů jsem si přečetl článek pana R.Jocha, ve kterém pan Joch otevřeně formuluje hrozbu násilí. Takové vyhrožování je absolutně nepřípustné a nemůžete před ním strkat hlavu do písku. Očekávám Vaše veřejné vyjádření k formulacím pana Jocha a doufám, že pečlivě zvážíte jeho působení v roli Vašeho poradce.

S pozdravem

Petr Štengl

Ať jsou už názory a postoje R.Jocha jakkoli kontroverzní, dosud se pořád jednalo pouze o názory. Ve svém článku "Pohřbíme vás", však Joch překročil veškeré hranice slušnosti a otevřeně deklaruje konkrétní výhrůžky. Takové počínání už je nepřijatelné a je zcela lhostejné, zda je inspirováno Hitlerem, Stalinem nebo bohem. Ještě stále žijeme ve státě a době, kdy a kde je zaručena a chráněna svoboda. Možná pan Joch ve svém svatém nadšení už tuto dobu předbíhá. Rád bych se ale ještě dnes zasadil o to, aby jakékoli vyhrožování z mocenských kruhů bylo i nadále nepřijatelné.

Ze zveřejněných dokumentů vyplývá, že BAE systems hostila činitelé ministerstva obrany pětkrát častěji než konkurenční zbrojovky

Těsné styky mezi nejvýznamnějšími činiteli britského ministerstva obrany a firmou BAE Systems, největší britskou zbrojovkou, vyšly najevo, když z dokumentů vyplynula, jak často hostila zbrojovka BAE Systems vysoké činitele z ministerstva a nejvyšší vojenské důstojníky.

Firma BAE Systems hostila po drahých restauracích vojáky a činitele ministerstva obrany za poslední tři roky dvaapadesátkrát. Dokumenty byly zveřejněny v rámci žádosti podle Zákona o přístupu k informacím.

V červenci 2010 přispělo finančně na Britské listy 234 osob celkovou částkou 57307.45 Kč. Příjem z reklamy byl 4000 Kč. Na kontě Britských listů v Raiffeisenbance jsme měli 31.7. 2010 částku 324 934.53 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 2041,81 euro. Jsme plni uznání vůči čtenářům Britských listů, že na nedávno zveřejněnou prosbu o finanční podporu reagovali během několika týdnů darováním celkové částky více než půl milionu korun. Mnohokrát děkujeme a prosíme: v příspěvcích nepřestávejte, musíme hradit průběžné náklady, i když se je snažíme udržovat na minimu.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.