Pouliční protesty nic nezmůžou
24. 10. 2011
Pouliční protesty "proti kapitalismu" nemají žádný program. Platí to jak o protestech v Londýně, tak na Wall Street i jinde, argumentuje v deníku Guardian konzervativní komentátor Simon Jenkins. Je ohromující, jak přesně odpovídá analýza od britského komentátora poměrům v Česku.
Tohle nejsou masová hnutí, která nakrátko vedla k pohybu v arabském světě, a už vůbec ne hnutí, která vedla r. 1989 k pádu komunismu, píše autor. Bylo by zapotřebí obrovských počtů demonstrantů, hrozby násilí a režimů, které se už rozkládají či propadají sebepochybnostem a nejistotě. Jen v Aténách projevili demonstranti potřebnou zuřivost, vyvolanou potenciální ztrátou obživy. Jen v Řecku je vážně ohrožena vláda.
Železným zákonem povstání je, že musí začít být nebezpečné a zlé, jinak se totiž se rozloží. Kromě toho, měřit dopad pouliční politiky na stabilní demokracie je nemožné. Začátkem devatenáctého století neslo s sebou každé anglické povstání hrozbu francouzské revoluce, a tato povstání vyděsila anglické politiky natolik, že provedli parlamentní reformu. Chronické násilí v Belfastu od šedesátých do osmdesátých let dvacátého století naproti tomu vyvolalo v Severním Irsku politický extremismus a Londýn na tamější situaci reagoval jako kolonizátor.
Potíž v dnešní době je, že i když většina lidí sympatizuje s výkřiky, že pro bohaté je to všechno poslední dobou až příliš lehké, lidé také uznávají názor, že je nutno utáhnout si opasky a dělat oběti. To znamená, že protesty zřejmě povedou jen k dalšímu omezení demokratických svobod, což znamená kroky zpět. Všechny britské vlády nalezly důvody, proč dál a dál omezovat veřejné demonstrace. Centrum Londýna je dnes jak ozbrojený tábor. Vojenská policie je všudypřítomná. Všude na vás dohlížejí kamery. Proč fotografoval v neděli policista demonstranty u katedrály St Pauls fotoaparátem s teleobjektivem?
Vlády se zdají být imunní vůči argumentu, že by měli být bohatí více zdaněni. Ve vládách se dnes jedná výlučně o zájmech frakcí a lobbistů. Hluk na ulicích je při tomto jednání irelevantní.
Současné demokracie mají obrovský demokratický deficit, protože jim chybí transparentnost. Mezi jednotlivými všeobecnými volbami už neexistuje žádná zpětná vazba mezi voliči a politiky u moci. Někdejší občanské asociace a aktivistické skupiny přestaly existovat. Rozhodovací pravomoci o politické strategii byly odebrány politickým stranám v parlamentu i obyčejným občanům, odborům, profesím, komunální správě, intelektuálům, dokonce i státní službě. Všechny tyto někdejší klíčově důležité struktury demokracie byly nahrazeny "thinktanky" a lobbisty, kteří vytvářejí s ministry tajná spiknutí.
V Americe se běžně poukazuje na to, že je dnes americká ústava tak neohrabaná, že federálni vláda v podstatě už vůbec nemůže vládnout. Jediné, co americká federální vláda v současnosti dokáže, je relativně efektivně vést války. Británie se pohybuje stejným směrem. Odstranění středních a nízkých rozhodovacích vrstev v demokracii už vyvolalo chaos ve zdravotnictví, ve školství i v plánování. Ochromilo obranu, financování domů a bytů i energetickou politiku.
Vzhledem k tomu všemu jsou pouliční protesty naprosto pochopitelné. Ale povstání to není a demonstranti nemají armádu. Protest je jen výrazem tupé bolesti nad frustrací z moci, která vládne tajně, moci, která je ve větší vzdálenosti od občanů než kdy předtím.
Kompletní článek v angličtině ZDE
Diskuse