Máme věřit tomu, že Václav Havel pozval Klause do OF. To lze chápat například tak, že Havel zvedl telefon a volal: Vašku, honem sem přijeď zakládáme OF a ty jako ekonom nesmíš chybět. Nejspíš to je pravda s tím rozdílem, že, jak media naznačují, se Klaus do vznikajícího OF vetřel a tak mu možná Havel řekl, no, když už jsi tady, tak zůstaň.

Máme věřit, že nás Havel dostal do NATO. V zásadě to je pravda, s tím rozdílem, že původně sliboval, že již nikdy do žádného mocenského seskupení nepůjdeme a bylo-li ono konstatování pravdivé, tak musel být svými americkými a jinými západními sponsory lámán, aby svůj názor změnil.

Máme věřit tomu, že Klaus si Havla vážil již od šedesátých let . To je jistě pravda, když to říká, tedy s tím rozdílem, že alespoň podle medií nemohl Havla vystát. Nepochází termín havlismus z Klausových kruhů?

Máme věřit tomu, že Havel jako slušný člověk zanechal svoji stopu v české politice. Tedy zase s tím rozdílem, že to není nikde vidět.

Máme věřit tomu, že Havel byl povýšen nad hmotné statky. To může být pravda s tím rozdílem, že je neodmítal příspěvky ze zahraničí ani restituce majetku zabaveného jeho údajně kolaborantské rodině před rokem 1948. Havel údajně řekl, že mu byl restituce čert dlužen . Proč ty restituce neodmítl?

Máme věřit tomu, že Havel inspiroval amerického presidenta Obamu . Jenže k čemu? K další válce o suroviny a v této souvislosti k ještě lepšímu obkroužení Ruska? Havel, pravda, pronesl mnohou frázi o demokracii, ale americkým presidentům pomohl otevřenou podporou bombardování (proruského) Srbska a války v Iráku.

Máme věřit tomu, že Havel nadevše miloval pravdu a svobodu. Je to jistě pravda s tím rozdílem, že si tu a tam pomohl dvojím metrem. Co nechtěl vidět, to neviděl a nikdy neřekl nic, co by mu mohlo uškodit. Proto nikdy nekritizoval porušování lidských práv ve sférách amerických zájmů. Proto se v podstatě nikdy neudělal nic pro vylepšení české politické scény.

Erik Best, americký novinář žijící v Praze, se v souvislosti s Havlovým odchodem ptá: Trápily Václava Havla výčitky svědomí? Zde je podstatná část Bestova blogu, který se svou přímostí silně liší od uslzenosti a servilnosti českých médií.

Za pár dní bude Havlův pohřeb. Je škoda, že se neodhodlal odejít v tichosti bez pompy. A tak, jak se sluší přijedou papalášové s paničkami či milenkami a budou si natřásat peříčka a klást věnce. Nová moc to nedělá kvůli Havlovi, ale kvůli sobě. Dokonce i použití pohřebních rekvizit z doby TGM je dobře vymyšlené. Lid si popláče, pak se postaví nějaká ta socha, přejmenuje to či ono a bude od něj pokoj.

Bude to absurdní divadlo, na které si vláda nějakou tu miliardu ráda půjčí. Bude to důkaz, že Havel musí i v epilogu hrát podle pravidel klubu, který ho přijal a nechá se dobrovolně odsunout do neobtěžující historie. Havel mohl podle neznámého vojína z Krylovy písně říct "nasrat, jo nasrat" a tím zůstat symbolem pro boj se zvrhlostmi současné české i světové politiky. Jenže Havel není náš, ale jejich, a proto s ním zametou pod honosný náhrobek.

Havel byl zrcadlovým obrazem na Moskvu orientovaných politiků. Jeho jednosměrná orientace na USA samozřejmě nedává žádný smysl, pokud budeme Havla považovat za filosofa.

Havel byl nepochybně muž dvou tváří nebo, chcete-li, dvojího metru. Co nechtěl vidět, to neviděl a nikdy neřekl nic, co by mu mohlo uškodit. Proto nikdy nekritizoval porušování lidských práv ve sférách amerických zájmů. Proto se v podstatě nikdy neudělal nic pro vylepšení české politické scény.

Na Havlově osudu je zajímavé, že ačkoli pocházel - podle komunistů - z kolaborantské rodiny, totalitní režim mu umožnil poměrně zajímavou kariéru.