Co se skrývá za kampaní KONY 2012?

23. 3. 2012 / Daniel Veselý

čas čtení 8 minut

Možná ještě existují lidé, kteří neshlédli kýčovitý propagandistický snímek s názvem KONY 2012, v němž organizace Invisible Children vyzývá americkou vládu k dopadení brutálního ugandského válečníka Josepha Konyho. Jeho Armáda božího odporu (LRA) v uplynulých letech povraždila desítky tisíc lidí a v jejíchž řadách bojují i dětští bojovníci. Tento krátký film má na Youtube za rekordně krátkou dobu přes 84 milionů návštěv. Nicméně jeho autoři si vysloužili razantní kritiku napříč sociálními sítěmi i mimo ně, včetně kritik ugandských. Dokument totiž sází na tradiční rasistické předsudky o poslání bílého muže a jeho nadčasovém úkolu "zcivilizovat" černé negramotné hordy v Africe. Jinými slovy, tato organizace volá po válečném řešení konfliktu kdesi Africe a horuje tak pro osvědčenou humanitární intervenci.

Hlavním záměrem organizace Invisible Children a jejího dílka je dopadnout Josepha Konyho a předat ho do rukou Mezinárodního trestního soudu (ICC). Problém spočívá v tom, že v Africe operují stovky hrdlořezů, ale jen Josephu Konymu se dostalo řízené detonace mediálních sazí; mnoho pokryteckých politiků a aktivistických hollywoodských hvězd najednou objevilo trpící Uganďany a jejich zemi na mapě. Tito lidé rozhořčeně volají do zbraně proti brutálnímu africkému válečníkovi se zvukomalebným a snadno zapamatovatelným příjmením. Poselství snímku vyznívá tak, že existuje jen jediná síla na světě, která je schopna vypálit zhoubné černé býlí, a tou je strýček Sam. Stovky let staré předsudky o tom, že Afričané jsou de facto neschopní fungovat sami, a proto potřebují zásah vyšší (bílé) rasy, znovu ožívají ve floskulemi prosoleném snímku. Ačkoliv desítky milionů Afričanů "dobrodiní" importované na černý kontinent bílými evropskými kolonizátory nepřežily.

Tyto informace a zkreslené vnímání však konflikt v Ugandě, potažmo ve střední Africe, tragicky zjednodušují; doslova destruují mravenčí práci lokálních humanitárních organizací a další tamní dlouhodobé aktivity. Při promítání filmu KONY 2012 v jedné ugandské vesnici, kde žijí oběti Konyho armády, musela být projekce dokonce přerušena, neboť rozhořčení diváci začali vrhat na plátno kameny. Vadilo jim, že byli ve filmu vykresleni jako nemohoucí kriplové, jimž musí na pomoc přiklusat bílý sáhib, a taky obecně pokřivený pohled na tamní realitu. Ugandská novinářka Rosebell Kagumirová v reakci na videosnímek říká, že se válečnou při v Ugandě se zřetelnými úspěchy snaží už dlouhodobě řešit lokální sdružení: "Dnes na území naší země Kony nebojuje. Film KONY 2012 líčí realitu z doby před šesti lety. Situace v zemi se mezitím zásadně zlepšila. Dnes se tento region z válečného konfliktu zotavuje. Videosnímek ukazuje všechno možné, nikoliv však realitu."

Spoluautor filmu a jeho moderátor Jason Russell na svém čtyřletém synovi ve snímku demonstruje, jak snadné je demaskovat vražedné monstrum a rozeznat "hodné" černé tváře od "zlých" černých tváří, když mu ukazuje fotografii Konyho a fotografii jeho oběti, mladíka Jacoba, jenž v klipu symbolizuje hrůzy napáchané LRA. Když už i malé dítě dokáže pochopit základní rozdíl mezi zlem a dobrem po hollywoodsku, dokáže to každý. Důležitým momentem filmu je exploze nadšení poté, co se "Neviditelné děti" dozvěděli, že v říjnu minulého roku prezident Obama autorizoval nasazení stovky "ozbrojených poradců" do Ugandy, aby rozdrtil Konyho LRA , přestože Kony a LRA několik let operují ve Středoafrické republice. Stoupenci kampaně KONY 2012 nejspíš ani nevědí, že se Obama už podruhé (vedle náletů na Libyi -- pozn. aut.) v průběhu svého mandátu neobtěžoval pro své válečné hrátky získat od Kongresu svolení, jak v USA vyžaduje zákon, ani se nenamáhal veřejnosti vysvětlit, jak Uganda, o jejíž existenci řada Američanů nemá potuchy, ohrožuje "národní bezpečnost Spojených států." Náhodou jistě také nebude, že v této africké zemi byla nedávno objevena netknutá ložiska ropy, jejíž prodej by mohl vynášet dvě miliardy dolarů ročně. Protagonisté kampaně KONY 2012 tedy splnili svou úlohu užitečných idiotů na výbornou.

Asi nejzásadnějšími chybami autorů snímku jsou naprosté vytržení tamního dění ze složitého a komplexního rámce dlouhotrvajících konfliktů v celé střední Africe, jež jsou asi nejnásilnější na celém světě, naprostá ignorance nejhorší tragédie od konce 2. světové války, jež pustoší Demokratickou republiku Kongo, a dále pak mrazivé mlčení o zvěrstvech ugandské armády. Tím, že se veškerá pozornost kampaně KONY 2012 soustředí na dopadení jednoho krvelačníka, který navíc už šest let v Ugandě nepůsobí (což autoři snímku jaksi pozapomněli poznamenat) a jehož armáda čítá bratru 250 bojovníků, se nadělá leda více škody než užitku. Ztíží se tak adekvátní řešení mnohovrstevnatého problému, jemuž se věnují takřka mikrokosmicky viditelné lidskoprávní organizace.

Invisible Children se v klipu rovněž nezmiňují o masovém porušování lidských práv ugandskou vládou, jejíž represálie byly podle některých pozorovatelů živnou půdou pro vznik Konyho LRA a jejich zločiny. Ugandský prezident Joveri Museveni vládne ve své zemi železnou pěstí již od roku 1986 a prakticky od té doby je podporován Washingtonem. Museveni s nástupem na trůn zahájil na severu země brutální kontrarevoluční kampaň zahrnující i únosy tisíců dětských bojovníků (Kony se praktiky ohledně únosů dětí údajně naučil od Museveniho). Od poloviny 90. let nechal Museveni internovat téměř dva miliony lidí do koncentračních táborů s odůvodněním, že obyvatele severní Ugandy chrání před zločiny LRA. Tato "ochrana" zahrnovala i vypalování celých vesnic, masové vraždy nebo bombardování domorodců. Samotné ugandské ministerstvo zdravotnictví informovalo o tom, že v těchto táborech každý týden umíralo tisíc lidí! Invisible Children v odpovědi na záplavu kritiky jejich snímku mimo jiné uvedly, že při honu na Konyho hodlají spolupracovat s regionálními vládami, logicky i s ugandskou vládou. Takže vlastně říkají, že se při lovu na jednoho afrického válečníka, jehož "sláva" před lety pohasla, spojí s ďáblem, jenž zároveň utlačuje ty, které chtějí chránit. To je i při dobré vůli celkem schizoidní postoj.

Samostatnou kapitolu představují ugandské a rwandské agrese do Konga v 2. polovině 90.let, jež podporovala administrativa amerického prezidenta Clintona a částečně na nich participovala. Na nerosty pohádkově bohaté Kongo se stalo terčem vpádu i řady nadnárodních koncernů, jež za spolupráce politickoekonomických elit tady vydělávají závratné sumy, zatímco miliony domorodců prožívají neustálý horor. Humanitární organizace Caritas Internationalis na základě údajů Mezinárodního záchranného výboru (IRC) odhaduje, že následkem válečných útrap zemřelo v Kongu od roku 1998 téměř sedm milionů lidí! Dokonce i prezident Barack Obama v den své inaugurace 20. ledna 2009 podpořil vojenskou intervenci do východního Konga.

Je možné, aby si autoři propagandistické agitky KONY 2012 alespoň částečně neuvědomovali, že svým zbrklým "dobrodiním" pouze sytí dlouhodobě trvající konflikt, který postihuje nejen Ugandu a Kongo, ale i další země ve střední Africe? Je opravdu snadné tomu uvěřit, aniž by člověk propadl konspiračním teoriím? Co se geopolitického rámce týče, Spojené státy chtějí v Africe neutralizovat čínský hlad po surovinách prostřednictvím afrického velitelství americké armády (AFRICOM), pro něž na černém kontinentu už léta shánějí sídlo. Očekává se, že Pentagon své vojáky rozmístí i do okolních zemí. Kampaň KONY 2012 bohužel opět potvrdila starou známou věc: Válčit se dá "ušlechtile".

0
Vytisknout
12605

Diskuse

Obsah vydání | 26. 3. 2012