Převrat v Paraguayi: kdo tím co získal?

25. 7. 2012 / Immanuel Wallerstein

čas čtení 8 minut

Na nedávný převrat v Paraguayi, sesazení prezidenta, "biskupa chudých" Ferdinanda Luga, se lze také dívat jako na potyčku v bitvě mezi Spojenými státy a Brazílií o geopolitickou hegemonii v Jižní Americe

Dvaadvacátého června 2012 odvolal paraguayský Senát prezidenta Fernanda Luga s odkazem na článek ústavy, který dává Senátu právo sesadit prezidenta pro "špatný výkon funkce". Lugo byl zvolen před třemi léty a jeho funkční období mělo skončit v dubnu 2013. Podle platných pravidel mohl být prezidentem pouze po jedno období.

"Špatný výkon funkce" se týkal událostí ze 17. června, kdy došlo ke srážce mezi zemědělskými dělníky požadujícími právo na půdu a policií, která se je snažila vykázat z jimi zabraných pozemků. O život přitom přišlo 17 lidí (dělníků i policistů). Senát zahájil odvolací proces 21. června a nabídl Lugovi dvě hodiny času na obhajobu (což Lugo odmítl jako naprosto nedostatečné). Následujícího dne pak Senát odhlasoval jeho odvolání.

Viceprezident Federico Franco je z jiné politické strany. Do voleb roku 2008 šel na společné kandidátce s Lugem, protože oběma šlo o porážku strany Colorado, která byla u moci přes šedesát let. Jakmile Franco nastoupil do svého úřadu, systematicky se začal stavět proti Lugovým politickým krokům. Podle paraguayské ústavy se v případě odchodu prezidenta ujímá jeho funkce automaticky viceprezident. Převrat tedy udělal Franca prezidentem.

Obvinění z převratu vyslovil Lugo -- pokud podle něj nebyl formálně nezákonný, byl určitě nelegitimní. Toto hodnocení přijaly skoro všechny latinskoamerické vlády, jež odsoudily Lugovo sesazení a různými způsoby omezily své vztahy s Paraguayí. Co vedlo k převratu? Co jím chtěli získat jeho organizátoři? Kdo jim poskytl podporu? A jaké jsou jeho skutečné důsledky -- pro Paraguay, Latinskou Ameriku, svět jako celek?

Paraguay byla jednou z nejhorších diktatur Latinské Ameriky, kterou spravovala ve vlastním zájmu nepočetná třída pozemkových vlastníků organizovaná ve straně Colorado. Zemědělci, většina z nich domorodého původu, žili v bídě. Když roku 1989 zemřel coloradský stranický diktátor Afredo Stroessner, došlo k určitému politickému uvolnění. Hlavní opoziční strana, Liberálové (strana Federica Franca), zastávala více zájmy městských elit, ale měla stejně málo sympatií pro rolnictvo. Volby roku 2008 slibovaly, že budou poprvé relativně otevřené.

To byl okamžik, kdy vstoupil na politickou scénu Fernando Lugo, biskup diecéze San Pedro. Byl už dlouho znám jako "biskup chudých" a přívrženec teologie osvobození, v nepřízni ostatních biskupů a Vatikánu. Do voleb šel s platformou lepšího rozdělení půdy. Protože paraguajská ústava ani Vatikán nepřipouští, aby se kněz ucházel o prezidentský úřad, Lugo se vzdal svého církevního úřadu a požádal o "laicizaci". Vatikán ji sice odmítl, ale Lugo šel přesto do voleb a Vatikán ho laicizoval po nich.

V souboji tří stran získal Lugo jen prostou většinu, ale strana Colorado přijala porážku pokojně. Lugo byl vůbec první levicový politik, který kdy zvítězil v paraguajských volbách (s výjimkou krátkého vítězství jistého politika roku 1936, který však byl do roka vypuzen). Zvolení Luga bylo součástí vlny vítězství levicových stan v Amerikách v prvním desetiletí jedenadvacátého století. Pro Paraguay bylo symbolem naděje.

Lugo ovšem zvítězil jen prostou většinou a jeho strana měla velmi slabé postavení v legislativě, zejména v Senátu. Skoro nevyhnutelným důsledkem bylo, že Lugo mohl splnit jen velmi málo z toho, co slíbil. Nedošlo k žádné pozemkové reformě. Lugo slíbil, že ukončí účast sil USA v jejich takzvaném protidrogovém programu. Namísto toho v něm pokračoval. Nepodnikl žádný krok k uzavření vojenské základny USA v Paraguayi. Proč si tedy Lugovi protivníci -- vzhledem k jeho tak slabému výkonu -- dali námahu s jeho odstraněním devět měsíců před koncem jeho funkčního období?

Odstranění Luga mělo přitom pro vykonavatele převratu ten nepříznivý důsledek, že umožnilo věc, kterou paraguajský Senát po řadu let blokoval. Paraguay je členem společného trhu Mercosur, který dále zahrnuje Brazílii, Argentinu, Uruguay a Bolívii. O členství požádala také Venezuela. Její přijetí vyžadovalo ratifikaci legislativami všech pěti členských států. Všechny už dávnou vyslovily souhlas až na jedinou výjimku, paraguajský Senát. Po převratu pozastavil Mercosur členství Paraguaye a okamžitě uvítal jako člena Venezuelu.

Získal tedy převratem něco někdo v Paraguayi? Z hlediska vládních politik se nic podstatného nezměnilo. Místní elity přitom ovšem předvedly své svaly, snad v naději, že zastraší nejen samu paraguayskou levici v jejím současném stavu, ale že také pošlou vzkaz jiným zemím, zejména Bolívii. Paraguayští biskupové a Vatikán se pomstili zastánci teologie osvobození, byť slabému.

A Spojené státy? Ty už v Paraguayi měly to, co chtěly. Franco je pro ně nepochybně zárukou, že tomu bude tak i nadále. Popřevratová prohlášení ministryně zahraničí Hillary Clintonové lze stěží označit za kritická. Spojené státy přitom samozřejmě zablokovaly jakékoli skutečné odsouzení převratu v Organizaci amerických států. V Latinské Americe se ale znovu otevře debata o spojení mezi Paraguayí a vojenskými kruhy USA a vzrostou s tím související tlaky. Takže není jasné, jestli převrat byl pro Spojené státy skutečným přínosem.

Jedním způsobem, jak lze interpretovat převrat, je pohlížet na něj jako na potyčku v bitvě mezi Spojenými státy a Brazílií o geopolitickou hegemonii v Jižní Americe. Úvodní tahy Brazílie -- pozastavení členství Paraguaye nejen v Mercosuru, ale také v širší Unii jihoamerických národů (UNASUR) -- nejsou zrovna tím, co si přejí Spojené státy.

V brazilské pozici jsou ovšem nejasnosti. Hodně paraguajských plantáží, proti nimž bojují rolníci, je ve vlastnictví "Brasilguayos" (Brazilců a Uruguayců) a Brazílie si tudíž nepřeje přerušit veškeré hospodářské styky s Paraguayí. Kromě toho je Paraguay pro Brazílii důležitým hydroenergetickým zdrojem.

Co se bude dít teď? Rozhodujícím aktérem je právě Brazílie. Nemůže si dovolit, aby dostala úder, který by se po celé Jižní Americe interpretoval jako posílení pozice Spojených států. Ale její politické zájmy jako "emergentní" mocnosti -- vytvoření silného jihoamerického bloku vedeného Brazílií -- je nutno udržovat v rovnováze s jejími ekonomickými zájmy v téže Jižní Americe. Chce-li někdo vědět, co se teď bude dít v Paraguayi, neměl by spouštět oči z Brazílie.

© Immanuel Wallerstein, komentář č. 333, 15.7.2012. Z angličtiny přeložil Rudolf Převrátil.

Zdroj ve všech jazycích: FERNAND BRAUDEL CENTER
Binghamton University, USA
© Immanuel Wallerstein 2010

 

© Immanuel Wallerstein, distribuuje Agence Global. Pokud jde o autorská práva a povolení, včetně překladů a umísťování v nekomerčních médiích, kontaktujte rights@agenceglobal.com, 1.336.686.9002 nebo 1.336.286.6606. Je povoleno stahování komentářů a jejich zasílání elektronicky nebo e-mailem třetím osobám za podmínky, že nedojde k zásahům do textu a bude zveřejněna informace o copyrightu. Autora můžete kontaktovat na immanuel.wallerstein@yale.edu.

 

Tyto komentáře, publikované dvakrát za měsíc, jsou zamýšleny jako reflexe současné světové scény, nahlížené ne z pohledu novinových titulků, ale z dlouhodobé perspektivy.

0
Vytisknout
10047

Diskuse

Obsah vydání | 27. 7. 2012