Výzva jménem Armata

15. 5. 2015 / Karel Dolejší

čas čtení 7 minut

"Do Varšavy je třeba dojet na tancích."
Sergej Šojgu, ruský ministr obrany

Kromě obvyklé chyby většiny vojenských byrokracií - přípravy na minulou válku - existuje ještě jedna zásadnější, která z jakýchsi záhadných důvodů uniká pozornosti širší veřejnosti: Totiž nepřipravit se dokonce ani na předchozí konflikt.

Kromě průběžné modernizace systému protivzdušné obrany, který svými výkony dalece překonává konkurenční západní systémy, začíná Rusko letos masivně modernizovat také pozemní obrněnou techniku, a to hned sedmi typy ZDE - v situaci, kdy žádná země NATO s výjimkou Turecka nevyvíjí a nepřipravuje do výroby nový model bojového vozidla v kategorii hlavního bojového tanku (MBT). Kombinace obojího implikuje vyvrácení dlouholetého axiomu západního vojenského myšlení ustaveného po válce s Irákem v roce 1991. Podle něj je současné bojiště údajně natolik letální pro obrněnou techniku, že masivní bojové manévry početných obrněných útvarů se prý staly nemožnými.

Jestliže je však Rusko systémy dalekého dosahu schopno účinně potlačit působení nepřátelského letectva v operační hloubce a současně byla téměř zrušena celá kategorie dělostřeleckých zbraní s plošným protipancéřovým účinkem, tvrzení, že útok řekněme tankové brigády je nemyslitelný, už nadále nevypadá jako no-brainer. Pod protiletadlovým deštníkem by takové věci mohly být opět možné. Jde však o to, jaká bojová technika by je prováděla.

Nejrozšířenější západoevropský tank, německý Leopard 2, nedokáže prostřelit čelní pancíř stávajících modernizovaných ruských tanků ani ve variantách, kdy je vybaven delším kanónem ZDE. To donedávna zase tolik nevadilo, jenže důvody k bezstarostnosti začínají postupně pomíjet.

Jednak se před ukrajinskou krizí na Západě v podstatě nepřipouštěla možnost ozbrojeného střetu s Ruskem; dnes však již situace vypadá poněkud jinak. Za druhé, tank nebyl považován za primární západní protitankovou zbraň - tou byly letectvo a bitevní vrtulníky, v bojích s tanky podstatně efektivnější než vlastní tankové vojsko. Za třetí, tyto někdejší primární protitankové zbraně účinně obcházely relativní silné stránky sovětských tankových konstrukcí, masivní čelní pancíř s velkým sklonem a nízkou siluetu tanku při horizontální palbě. Dosahovat toho měly útoky z jiných směrů, nejlépe shora, kde byly ploché a z této strany nepříliš odolné sovětské tanky relativně snadným cílem. Za čtvrté, i zatím nejnovější ruské tanky kvůli fixní délce nabíjecího automatu nemohly používat vyspělé modely podkaliberní protipancéřové munice, takže ačkoliv používaly kanón větší ráže (125 mm) než západní protějšky (120 mm), ani ony nedokázaly prostřelit čelní pancíř potenciálních protivníků.

Účinné ruské systémy protivzdušné obrany nicméně způsobují, že provedení útoku ze vzduchu uvnitř rozsáhlé palebné obálky systému S-400 na cíl typicky doprovázený během manévrování dalšími vynikajícími organickými mobilními systémy PVO kratšího dosahu se začíná blížit sebevražedné misi. Technicky sice existuje odpověď - má jméno "stand-off weapons" - jenže masivních střel s velkým doletem unese každý letoun pouze několik málo kusů a také nejsou právě zdarma. Problémy s příliš malou palebnou obálkou starého sovětského tanku T-55 se kdysi konstruktéři pokoušeli řešit zavedením laserově naváděné protitankové rakety vystřelované z kanónu na mnohem větší vzdálenost, než na jakou mohl tank vést palbu normální municí. Celá výborná myšlenka měla tehdy jen jednu drobnou nevýhodu: Dva kusy úžasné rakety stály dohromady zhruba tolik, co celý tank.

Bylo by velmi nemilé dopracovat se podobných konců s dálkovou "inteligentní" (PGS) municí pro letecké zbraňové platformy. Dost nemilé by bylo již to, kdyby se taková munice přiblížila ceně cíle, který má být zničen.

A tak se spíše armády tísněné rozpočtovými limity nerady vrátí do bodu před bodem nula. Hlavním protivníkem tanků se stanou opět tank a pozemní protitankové prostředky.

Zatímco ruční protitankové prostředky lze dobře maskovat, stíhače tanků se typicky vyznačují stejnými nebo většími demaskujícími příznaky než samotné tanky, přičemž velká většina z nich nemá odolnost ani zdaleka s tankem srovnatelnou. Některé modely alespoň dokáží vést účinnou palbu na větší vzdálenost než tank, ale zdaleka ne všechny. A ruční protitankové zbraně jsou zase ze své podstaty relativně špatně manévrovatelné (nese je pěšák). Takže lze se vůbec obejít bez tanků, když Rusko nakoupí 2 300 zcela nových strojů a jak je v zemi zvykem, nejméně deset tisíc starších strojů zůstane nadále zakonzervovaných v záložních skladech?

Když se na květnové přehlídce v Moskvě objevil nový ruský tank Armata, jeho 125 mm kanón nebyl vybaven standardním ejektorem spalných plynů jako u jiných modelů. To vyvolalo spekulace, zda se jedná o úplně nový typ tankového kanónu v dané ráži. Zřejmě ovšem nikoliv. Nový tank - tak, jak se kdysi již zvažovalo u prototypu Černý orel - má dostat silnější kanón ráže 152 mm s průrazností až 1 000 mm válcovaného homogenního ocelového pancíře (RHA) ZDE.

Tak by nový ruský tank nejen že vyrovnal dosavadní západní převahu v úrovni pancéřové ochrany, ale získal by současně i hlavní zbraň schopnou ničit masivní čelní pancíř západních tanků. To vše v situaci, kdy Francouzi prodali Rusům pokročilé tankové kamery pro termální zobrazování a fakticky tak zrušili poslední velký západní technologický náskok u dané zbraně.

Dosud byly nejrozšířenější západoevropské tanky Leopard 2, kterých má například Bundeswehr včetně záložních skladů se staršími modely k dispozici asi 400 kusů, teoreticky schopny vázat bez většího rizika útok starších ruských tanků, přičemž ani jeden z protivníků nedokázal dost dobře prostřelit soupeře zepředu a byl odkázán na taktické manévry umožňující palbu ze stran nebo zezadu. To už ale po zavedení tanku Armata se 152 mm kanónem platit nebude. Tento tank bude moci ničit čelní pancíř západních tanků a přitom jeho vlastní pancéřová ochrana může být sotva nižší než u starších modelů, které v rámci takového střetnutí Leopard 2 nedokáže prostřelit.

Západní konstruktéři nepochybně technicky dokáží nalézt odpověď na nejnovější ruský tank v podobě nového výkonnějšího vlastního modelu. Protože však vývoj takového zbraňového systému dosud ani nezačal a v roce 2020 má nová obrněná technika tvořit 70 % výzbroje útvarů pozemních sil ruské armády, je namístě se ptát, zda tito konstruktéři budou mít pro svou práci dost klidu - a zejména času...

0
Vytisknout
17941

Diskuse

Obsah vydání | 19. 5. 2015