pondělí 10.15: Neidentifikovaná skupina osob se zmocnila španělského konzulátu ve švýcarském Bernu a zadržuje rukojmí. Švýcarská police konzulát obklíčila.

Každé zapírání ztěžuje přiznání a každé přiznání ztěžuje zapírání. Toho si povšiml již Josef Švejk. Nejde jen o Stanislava Grosse, který si zapírání nenávratně ztížil, jde i o Vlastimila Tlustého, případně Miroslava Kalouska a mnoho dalších. Spojuje je skutečnost, že si peníze (aspoň podle médií) na své nadstandardní bydlení půjčili od svých příbuzných.

The "normalization" period in Czechoslovakia in the 1970s and 1980s was characterized by various shrill propaganda campaigns, the purpose of which was to make normal political and social discourse in the public arena impossible.

Tak už víme, že panu premiérovi pomohl s placením bytu jeho strýc František Vik, který si tři čtvrtiny potřebného obnosu vypůjčil před pěti lety od podnikatele Rostislava Roda. Věříme-li novinám, pak Stanislav Gross až do čtvrtka 3.2.2005 neznal původ 900 tis. Kč. Nevíme nic o tom, zda znal, popř. již zná původ zbývajících 300 tis.Kč. I to je nezanedbatelná částka, a tedy voňavá návnada pro investigativní novináře.

Skandál kolem toho, že si dnešní premiér jako nadějný poslanec koupil byt, je typicky čecháčkovský. Je sto různých cest, jak se může poslanec v této zemi dostat k bytu. Z celé kauzy jak sláma z bot čiší touha ublížit. Najít chlup za každou cenu. Nerozumím ale, proč si pan premiér, kterého mnozí označují za mediálně zdatného, ponechal jako vysvětlení "strýce Vika", posléze vyfutrovaného "novinářem mládežnické Mladé fronty". To, že je premiérův domácí komfort v roce 2005 zaplacen penězi z podivně zlikvidněného majetku SSM z roku 1990, není ovšem rozhodně příliš obratné a bylo by možné přijmout jedinou omluvu. A to v tom případě, kdyby to byla nijak nezpochybnitelná pravda. Nelze to vyloučit. A skutečnost, že by inkriminované peníze pocházely z hnízda, odkud se na premiéra tak pilně kydá hnůj, nepostrádá půvabu.

Od chvíle, kdy se objeví kouř, mají novináři povinnost zkoumat, zda nehoří.

Teď, když má příběh Stanislava Grosse o tom, jak si koupil byt, zase další verzi, celé to ještě zdaleko neskončilo. Novinářská práce nemůže jen tak přijmout něčí tvrzení. Premiéra nyní zachraňuje nějaký bývalý zaměstnanec Mladé fronty, který se proměnil v jejího spolumajitele. Ani jeho příběh však nevypadá důvěryhodně, budeme-li uvažovat o řetězci události a o předchozích verzích tohoto příběhu.

Stalo se přesně to, na co jsme před lety s obavami poukazovali, když jsme upozornili na pochybnou privatizaci někdejších celostátních deníků Mladá fronta či Zemské noviny.

V závěru svého článku o privatizaci MFD napsal 16. března 1997 londýnský ekonom František Nepil:

A teď se to právě děje. Pokud Stanislav Gross skutečně neprokáže, ověřenou dokumentací a splátkovým kalendářem, že peníze od Rostislava Roda opravdu financovaly koupi jeho bytu, lze mít velmi důvodné podezření, že byl Rod předhozen médiím jen proto, aby šéf ČSSD znovu upozornil na spornou privatizaci listu Mladá fronta. V podtextu je tato argumentace: "MFD mě nemá co obviňovat z korupce, když vstup tohoto listu do postkomunistického období byl spojen s pochybnými transakcemi, v jejichž důsledku získali někteří členové redakce osobně velké finanční částky."

Přitom však způsob, jimž bylo toto "vysvětlení" předhozeno české veřejnosti, je tak neuvěřitelně amatérský, že to vyvolává vážné obavy o osud českého státu. Řekněme to cynicky: Jestliže Stanislav Gross, dostane-li se do úzkých, není schopen ani připravit kompetentní vysvětlení své situace a předhodí veřejnosti tak neuvěřitelně zpackané, rozporuplné tvrzení ohledně půjčky od Rostislava Roda, znamená to snad, že stejně amatérsky a zpackaně spravuje jako premiér záležitosti českého státu?

Avšak potíž je, že list Mladá fronta Dnes nemá k vyšetřování možné korupce na nejvyšších státních místech řádný kredit. V důsledku historie svého "vzniku" není ten deník důvěryhodný. A argument, že redakce Mladé fronty si musela deník zprivatizovat do vlastní kapsy, protože jinak by zisk z jejího vydávání plynul i nadále do soukromých kapes jakéhosi Svazu mladých, nástupce Socialistického svazu mládeže, neobstojí. Je to argument: "Museli jsme si to vzít sami my k vlastnímu osobnímu prospěchu, protože jinak by to bylo k osobnímu prospěchu lidí, kteří si to nezasloužili."

Grossův skandál je zjevně velmi závažný a měl by se stát, jak argumentuje Fabiano Golgo, katalyzátorem pro energickou protikorupční kampaň. Jenže kdo to bude dělat, když mají v ČR mnozí čeští novináři velmi obdobně špatnou pověst jako politikové?

Investigativní práce Mladé fronty Dnes by byla důvěryhodná pouze v tom případě, kdyby osoby, které si v "revoluční situaci" přisvojily podíl na firmě, vlastnící tento list, a pak ho výhodně prodaly do zahraničí, finanční částky, které na tom vydělaly, státu vrátily.

Jaký je totiž pak rozdíl mezi údajnou korupcí ve vysokých vládních kruzích a v kruzích novinářských?

Není to jen, že zloděj křičí "Chyťte zloděje?"

Že by toto bylo důvodem, proč se po celou řadu dní k této kampani listu MFD proti Grossovi ostatní média nepřidala?

pátek 16.00: Jak uvedla ČTK, premiér Stanislav Gross si půjčil peníze od strýce Františka Vika, který si je prý zase vypůjčil od "bývalého novináře" Rostislava Roda, který je získal prodejem svých akcií ve společnosti MAFRA zahraničnímu vlastníku.

Celá věc znovu připomíná pochybný způsob, jímž byl po pádu komunismu zprivatizován tento deník. Členové redakčního týmu někdejší Mladé fronty si ho "zprivatizovali mezi sebou", převzali do svého vlastnictví čtenáře deníku Mladá fronta i zavedenou značku "Mladá fronta", tu pozměnili tak, aby u čtenářů trval dojem kontinuity ("Mladá fronta Dnes"), avšak aby mohli právně přesvědčivě argumentovat, že jde o zcela nový deník. Majetek, který "revolučním způsobem" převzali do osobního vlastnictví, patřil státu. Získaný majetek pak s velkým ziskem prodali do zahraničí a osobně vydělali velké částky.

Je-li výše uvedená zpráva ČTK pravdivá, je pikantní, že část těchto peněz o mnoho let později zjevně posloužila českému premiérovi jako půjčka na koupi bytu...

Analýza privatizace deníku Mladá fronta od londýnského ekonoma Františka Nepila ZDE

K privatizaci Mladé fronty nám napsal jeden účastník tohoto procesu, který si nepřeje být jmenován, ale redakci BL je jeho totožnost známa:

Prosim pana Fabiana Golga, aby se omluvil za sva nejapná tvrzeni o Italech, Mexičanech a Nepálcích (resp. o Itálii, Mexiku, Nepálu) ze svého článku "Pohádka o dobrém strýci Vikovi a kouzelníku Rodovi" . Jinak jej (a jen jej a nikoliv všechny Brasilce) budu považovat navíc za hlupáka, píše Antonín Kosík.

Antonín Kosík protestoval proti tomu, co považuje za paušální stereotypní, rasistický odsudek o "Italech, Mexičanech a Nepálcích" v článku Fabiana Golga "Pohádka o dobrém strýci Vikovi a kouzelníku Rodovi". Fabiano Golgo se však odmítl omluvit. Konstatoval:

"Nevidím důvodu, proč se omluvit. Tvrzení, že Mexiko i Nepál jsou zeměmi, kde je - na rozdíl od ČR, většina lidí negramotná, není v rozporu s realitou. Brazílie do této kategorie taky patří. A to, že Itálie je synonymem nepořádku a zmatku, není novinka, ani můj objev. Antonín Kosík určité ví, že jeho krajané používají výraz 'Itálie' pro situaci, když se třeba jednotliví členové rodiny mezi sebou hlučně hádají. "

A pak svědčil o dosti drastické zkušenosti se zkorumpovanými italskými imigračními úřady:

Vážený pane senátore,

obrátil jste se na mne s prosbou o podporu petice Zrušme komunisty, kterou v Senátu chystáte při přípravě zákonné úpravy, která by zakazovala -- pod trestem odnětí svobody -- používání slova "komunistický" v názvech a programech politických stran. Petice se ale nazývá Zrušme komunisty, a ne Zakažme slovo "komunistický". Po tolika rušeních cca 70 posledních let lze jen hádat, zda chcete "zrušit" jen členy KSČM, nebo také její voliče.

Už nějaký čas nic nového pod sluncem? Jednou zřejmě bývalý "nápadník" zabije dívku svého srdce, jindy mladší snad kamarád zabije ještě před vyučováním svého údajného kamaráda, aniž pak ví proč. Scénáře se poněkud liší, výsledek bývá tragicky týž: neodčinitelná smrt mladého člověka a jeho --- někdy šokovaný --- vrah. Nemá zde smysl mluvit o tom, zda došlo k vraždě "jen" nožem, či jinak a jak. Vzory k zabíjení nabízí zvláště televize, a to prakticky denně. Uvažuje se o snížení věku pro trestní odpovědnost mládeže.

Filip Sklenář je právem hrdý na to, že žije ve společnosti, jejíž většina je možná ateistická, ale určitě neochotná podřizovat se církevním dogmatům. Zcela legitimně má radost z toho, že o jeho životě nerozhodují lidé, kteří si zcela vážně myslí, že panna Maria porodila jako panna, že císař Karel Habsburský konal po své smrti zázraky a že každý, koho zvolí kolegium kardinálů papežem, se tím pádem také stane neomylným. Rovněž naprosto oprávněně varuje před evangelizační činností různých křesťanských církví, které v dnešní společnosti šíří produkty společenských podmínek starých dva tisíce a více let.

V reakci na jeho článek píše Jan Sládek, že prý se autor vlastně zastává komunistů, protože ti jejich aktivita prý tvoří "kořeny ateismu v naší zemi", jejíž sekularizace "měla podobu lágrů, zapisování, udávání a lhostejnosti." Zde se autor ocitá na štíru s historickou pravdou.

Poznámka JČ: Jakub Žytek má samozřejmě pravdu, mně to uniklo. Pojem "neposkvrněného početí" - znamená, že se Panna Maria narodila bez dědičného hříchu, jímž je postiženo lidské pokolení od Adama a Evy poté, co podlehlo ďáblovu pokušení v ráji.

Poznámka ŠK: V loňském prosinci uběhlo 150. let od vyhlášení dogmatu neposkvrněného početí Marie jako předpokladu nutného pro vtělení Božího Syna papežem Piem IX. ve Vatikánské basilice v encyklice "Ineffabilis Deus", 8. prosince 1854: "Učení, že nejblahoslavenější Panna Maria byla od prvního okamžiku svého početí ojedinělou výsadou milosti všemohoucího Boha se zřetelem k zásluhám Ježíše Krista, Spasitele lidského pokolení, uchráněna neporušenou od všeliké poskvrny prvotní viny, je od Boha zjeveno, a proto mu všichni věřící musí pevně a stále věřit." Celou teorii rozpracovává mariologická katedra teologické fakulty Papežské university sv. Antonína, jejíž patronem je blahoslavený Giovanni Duns Scoto. Giovanni Duns Scoto svým učením značně přispěl k vytvoření nauky o Neposkvrněném početí P. Marie, jež bylo prohlášeno papežským dogmatem. Neposkvrněné početí míní Mariinu nevinnost, tj. její nedotčenost dědičným hříchem. Tím se Maria stala protitypem hříšné Evy. Podle tradice Maria porodila Ježíše, aniž pozbyla svého tělesného panenství. S Josefem žila v panenském manželství a neměla další děti. Evangelisty zmiňovaní "bratři" a "sestry" Ježíšovy nepokládá katolická církev za tělesné sourozence, ale za příbuzné. Mariánská dogmata stavějí ekumenický proces před velké problémy. Také uvnitř římskokatolické církve jsou v nejnovější době prudké kontroverze o adekvátním mariánském chápání. Neposkvrněné početí Panny Marie katolická církev vyznávala již v prvních staletích své existence. Na "křesťanském Východě" je tento svátek doložen již v 9. století, v českých zemích se jeho oslavy ustálily až počátkem 15. století.

Tridentský koncil kromě toho vyhlásil, že Panna Maria zůstala dokonce bez jakéhokoli osobního hříchu. Papež Pius XII. vyhlásil r. 1950 v konstituci: "Je Bohem zjevenou pravdou víry, že neposkvrněná, vždy panenská matka Boží Maria byla po skončení svého pozemského života vzata s tělem i duší do nebeské slávy." Tentýž papež ozdobil Pannu Marii r. 1954 titulem "Královna nebe a země". O deset let později představil papež Pavel VI. Pannu Marii na 2. vatikánském koncilu jako "Matku církve".

Ekumenický koncil v Efesu roku 431 vyhlásil nejstarší dogma o Mariině Božím mateřství: "Kdo nevyzná, že Emanuel je pravý Bůh a proto svatá Panna rodička Boží, protože Slovo, pocházející z Boha, které se stalo tělem, porodila v těle, ten budiž vyobcován." Od 3. stol. dosvědčují liturgická vyznání víry, že Maria při početí Ježíše z Ducha svatého byla panna. Tento názor vyzvedl ekumenický koncil v Konstantinopoli roku 381 jako článek víry. Celá historka s neposkvrněným početím navazuje na závěr první kapitoly Matoušova evangelia.

Zdroj: Mat 1,18-25

Vtipný Holzbachův výrok o Indiánovi, který v hodinkách vidí ducha, a stejné tvrzení o vesmíru není žádnou argumentací, která by byla neprůstřelná. Přirovnání není důkaz.

Představme si člověka, který by byl s teorií relativity obeznámen jen prostřednictvím článků z časopisu ABC. Co bychom si o něm asi pomyslili, kdyby přišel a s vehemencí ignoranta Einsteinovu fyziku odmítl? Podobně bojují s vlastními stíny čeští ateisté. Většinou jsou to lidé, jež charakterizuje nevědomost a lhostejnost. Jestliže tvrdí, že něco odmítají, odmítají pouze své vlastní fantasmagorie -- nikdy nečetli Bibli, nikdy nenahlédli do Augustinových Vyznání nebo do Čtyř knih o následování Krista od Tomáše Kempenského [kněz a augustiniánský kanovník, 1379-1471 - pozn. red.], dokonce ani netuší, o čem tyto knihy hovoří.

Jan Werich, 6. 2. 1905 -- 31. 10. 1980

Shodou okolností se v prvním únorovém týdnu setkaly dvě zdánlivě nesouvisející věci. Sté výročí narození Jana Wericha a stupidita nových křečků a bařtipánů, s níž dále ponižují již ponížené a znova tak vytvářejí lůzu, kterou proti nim zanedlouho požene hlad.

"Zklamaný prorok lepších časů", tak označuje Wericha článek v Lidových novinách, a opakuje opakuje blábol o "mladickém levičáctví", v němž adjektivum má naznačit stav, z něhož lze vymoudřet věkem, kdežto levičáctví naznačuje neblahou politickou orientaci. Stín připisovaného levičáctví má nejspíš zakrýt to, že k politizaci Osvobozeného divadla vedlo sociální cítění (což není úchylka v žádném věku) V+W a zhůvěřilost tehdejších politických stran.

Český překlad přišel z internetu, kde mailem před časem, nedlouho po loňských listopadových prezidentských volbách v USA, koloval k velkému pobavení mých britských přátel a známých i originál v angličtině

Občanům Spojených států amerických se na základě neschopnosti zvolit kompetentního prezidenta, a tudíž neschopnosti vládnout své zemi oznamuje, že se k dnešnímu datu ruší nezávislos USA. Její Veličenstvo královna Alžběta II. se stává svrchovaným monarchou všech amerických států, území a dalších teritorií. Kromě Utahu, který se jí nelíbí.

Váš nový premiér (Trojctihodný Tony Blair, pro těch 97.85% z vás, kteří doteď nevěděli, že za hranicemi vašich států jsou další země) je pověřen jmenováním ministra pro Ameriku bez nutnosti dalších voleb.

Pan Línek se domnívá, že jsem jeho názory prezentované v palachovské diskusi dezinterpretoval. Tvrdí, že jsem mu podsunul, co nikdy nenapsal: "polistopadový vývoj nic nového nepřinesl" a obvinil ho z verbování sebevrahů. Věc je ovšem poněkud složitější.

Přečetl jsem si diskusi o Janu Palachovi. Jsem ročník 1967, takže nemohu mít vlastní vzpomínky na srpnovou okupaci a všechny události, které Palachovu činu předcházely. Od doby, kdy jsem se o Janu Palachovi poprvé dověděl, jsem měl názor spíše kritický, jeho čin jsem nechápal. Za bývalého režimu jsem o něm věděl jen velmi málo, dnes již je tomu jinak, avšak Palachův čin jsem nejen nepochopil, a jsem k němu ještě kritičtější než dříve. Než se pokusím popsat proč, ocituji úryvek z "Bratrů Karamazových" F.M.Dostojevského, který podle mého názoru Jana Palacha a jeho následovníky přesně charakterizuje.

K milosti je skutečně zapotřebí rozumu. Málokdo si řekne s klasikem: Chci žít, abych trpěl.Vstoupíš mezi dospělé a vzdáš krásné sny. Během planetární vteřiny spadneš do kotle tavícího charaktery a nebude ti pomoci, mladý snílku. Budeš poznávat denní problémy i pseudoproblémy, dozvíš se ověřenou moudrost, že zbabělec hledá úlevy a shovívavost, nenalezneš však recept na bezchybné kroky k nadějné budoucnosti; smiř se realitou, přestaneš existovat v čisté esenciální podobě, staneš se požadovanou sloučeninou bez zápachu a chuti.

V naší líbezné zemi zázraků přibývá hrubosti, neomalenosti, čiré pitomosti a stupňujícího se hulvátství. Superstar marnivosti přitahuje jednoduchostí provedení. Vysmátá porota neznámých odborníků v Altenbergu nebo Hofu, naprosto zbytečná v Gabunu a na Kajmanských ostrovech, určuje pořadí závodních pěvců. Prosím, proti gustu žádný dišputát, nakonec legrace musí bejt, i kdyby fotra věšeli, jak říkají hospodští nádeníci.

Pořádaná honička na Annu Gleisnerovou ovšem zapáchá čecháčkovským lejnem. Užívat si srandičky na úkor druhých, vysmívat se všem napadaným v mediálních kotlících hanby a špíny, toť něco pro zdatné české junáky a děvy. Stud ze země zázraků dávno odvanul, pokora je k smíchu, jen škleb zůstal. Pozdrav Bůh vašemu dílku, vesmírní ztracenci, umělí kašpaři a hrdinové nestálé doby.

Jen těžko se hledá v dnešní době klíčová odpověď na otázku, kterou si klade každý, kterému není lhostejný současný stav věcí, charakterizovaný neuvěřitelným počtem konfliktů, urážek, hrubostí a ignorantství, které rukou společnou a nerozdílnou generují stav nazvaný eufemisticky "blbá nálada". Ta, která silně tenduje k všeobecné nas...ti. Halina Pawlovská by se teď rozzářila a řekla by : "...a mě z toho vychází úplně jasně jedna rada pro naše politiky. Dejte si do svých programů, že nás přestanete až do voleb každodenně něčím rozčilovat!!!"

Je to zcela evidentní a můžete se o tom přesvědčit sami. Pokud si otevřete internetové stránky kterékoliv z evangelikálních církví. V podmínkách vstupu do těchto církví je nebiblická podmínka. Je to závazná podmínka věřit v Trojjediného Boha. Avšak pojmenování Boha přívlastkem Trojjediný nikde v Bibli nenaleznete.

Utváření informační společnosti tvoří souběh spontánních (computerizace společnosti prostřednictvím osvojování kompetencí počítačové gramotnosti a disponibility počítačové techniky) a plánovaných procesů (např. projekt e Europe, digitalizace elektronického vysílání apod.). Utváření informační společnosti je syceno značným podílem spontánních procesů, zatímco "učící se - znalostní společnost" je projektem, jehož realizace je řízena.

Sdílím skepsi Jana Čulíka ohledně toho, zda má většina českých novinářů morální právo být těmi "hlídacími psy", kteří by měli podobné aféry, jako je Grossova, rozkrývat, míní Jindřich Kalous.

Cynismus a otupení, které vládnou ve veřejnosti (lépe řečeno mezi "průměrnými" občany), do značné míry po celých 15 let většina z mainstreamových médií sama vyvolávala.

Právnická fakulta Masarykovy univerzity v Brně nedávno udělila Zlatou medaili své univerzity rakouskému právnímu expertovi Peteru Doraltovi. Profesor Doralt vyučuje právo na vídeňské univerzitě (Wirtschaftsuniversität Wien). Od roku 2001 vede v Brně projekt "Škola rakouského práva", a to v němčině. Tento projekt umožňuje českým studentům získávat tolik potřebné informace o právním řádu sousední Rakouské republiky.

Britský občan, podezřívaný z terorismu, který byl vězněný v táboře v zálivu Guantánamo po dobu 33 měsíců, oznámil, že bude žalovat britskou vládu.

Martin Mubanga (32) tvrdí v nedělním vydání týdeníku Observer, že poté, co byl zatčen v Zambii, způsobil pracovník britské rozvědky MI6, že byl Mubanga Američany odvezen do tábora v zálivu Guantánamo. Konstatuje, že tam byl brutálně vyšetřován a že ho stráže potíraly močí. Důkazy o jeho "teroristické činnosti" jsou přitom nepřesvědčivé, jak přiznal i americký tribunál.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.

V prosinci 2004 přispěli čtenáři na provoz Britských listů částkou 15412 Kč. Příspěvky stačí na běžný administrativní provoz listu, avšak neumožňují nám zatím financovat systematickou novinářskou práci ani systematickou technickou správu a technický rozvoj ani odbornou právní pomoc. Právě pro nedostatek financí nejsme schopni rychle zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Za finanční pomoc od čtenářů, i za bezplatnou reinstalaci zařízení, kterou provedli Jan Panoch a Dominik Joe Pantůček, upřímně děkujeme. Hlavní potíží v současnosti je, že nemáme finanční prostředky na kompletní zprovoznění veškeré funkčnosti serveru Britských listů.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.